Každý Holterův systém se skládá ze dvou základních částí – hardwaru (tzv. monitoru nebo rekordéru) pro záznam signálu a softwaru pro přehled a analýzu záznamu. Pokročilé holterovské záznamníky jsou schopny zobrazit signál, což je velmi užitečné pro kontrolu kvality signálu. Velmi často je na přední straně umístěno také „tlačítko pacienta“, které umožňuje pacientovi stisknout jej ve specifických případech, jako je nevolnost, odchod do postele, užívání tablet apod; do záznamu se pak umístí speciální značka, aby lékaři nebo technici mohli při analýze signálu tato místa rychle určit.
ZáznamníkEdit
Velikost záznamníku se liší v závislosti na výrobci zařízení. Průměrné rozměry dnešních holterovských monitorů jsou přibližně 110x70x30 mm, ale některé mají rozměry pouze 61x46x20 mm a váží 99 g. Většina zařízení funguje na dvě baterie AA. V případě vybití baterií umožňují některé holtery jejich výměnu i během monitorování.
Většina holterů monitoruje EKG pouze prostřednictvím dvou nebo tří kanálů (Poznámka: v závislosti na výrobci se používá různý počet svodů a systémů svodů). Dnešním trendem je minimalizovat počet svodů, aby bylo zajištěno pohodlí pacienta během záznamu. Ačkoli se v historii holterovského monitorování dlouho používal dvou/tříkanálový záznam, jak bylo uvedeno výše, v poslední době se objevily 12kanálové holtery. Tyto systémy využívají klasický systém svodů Mason-Likar, tj. produkují signál ve stejném formátu jako při běžném měření klidového EKG a/nebo zátěžového testu. Tyto Holtery mohou příležitostně poskytovat podobné informace jako při vyšetření EKG zátěžovým testem. Jsou také vhodné při analýze pacientů po infarktu myokardu. Záznamy z těchto 12svodových monitorů mají podstatně nižší rozlišení než záznamy ze standardního 12svodového EKG a v některých případech se ukázalo, že poskytují zavádějící zobrazení segmentů ST, přestože některé přístroje umožňují nastavení vzorkovací frekvence až na 1000 Hz pro účelová vyšetření, jako je detekce „pozdních potenciálů“.
Další novinkou je zařazení tříosého pohybového senzoru, který zaznamenává fyzickou aktivitu pacienta a při vyšetření a softwarovém zpracování extrahuje tři pohybové stavy: spánek, vstávání nebo chůze. Některé moderní přístroje mají také možnost zaznamenat hlasový záznam do deníku pacienta, který si může lékař později poslechnout. Tyto údaje pomáhají kardiologovi lépe identifikovat události v souvislosti s aktivitou a deníkem pacienta.
Analyzující softwareEdit
Po ukončení záznamu EKG signálu (obvykle po 24 nebo 48 hodinách) je na lékaři, aby provedl analýzu signálu. Protože procházení tak dlouhého signálu by bylo časově nesmírně náročné, je v softwaru každého holterovského přístroje integrován proces automatické analýzy, který automaticky určuje různé druhy srdečních tepů, rytmů atd. Úspěšnost automatické analýzy však velmi úzce souvisí s kvalitou signálu. Samotná kvalita závisí především na upevnění elektrod na těle pacienta. Pokud nejsou správně připevněny, může elektromagnetické rušení ovlivnit EKG signál a výsledkem je velmi zašuměný záznam. Pokud se pacient rychle pohybuje, bude zkreslení ještě větší. Takový záznam se pak velmi obtížně zpracovává. Kromě upevnění a kvality elektrod existují i další faktory ovlivňující kvalitu signálu, jako je svalový třes, vzorkovací frekvence a rozlišení digitalizovaného signálu (kvalitní přístroje nabízejí vyšší vzorkovací frekvenci).
Automatická analýza běžně poskytuje lékaři informace o morfologii srdečních tepů, měření intervalů tepů, variabilitě srdeční frekvence, přehled rytmu a deník pacienta (okamžiky, kdy pacient stiskl tlačítko pacienta). Pokročilé systémy provádějí také spektrální analýzu, hodnocení ischemické zátěže, graf aktivity pacienta nebo analýzu PQ segmentů. Dalším požadavkem je schopnost detekce a analýzy impulsů kardiostimulátoru. Taková schopnost může být užitečná, pokud si lékař přeje zkontrolovat správnou základní funkci kardiostimulátoru.