Šavlozubé kočky zřejmě nevyhynuly kvůli nedostatku kořisti, což je v rozporu s oblíbeným vysvětlením, proč vymřely, jak nyní naznačují fosilní důkazy.
Vědci upozornili, že šavlozubé kočky měly i před svým vyhynutím pravděpodobně dostatek potravy.
Šavlozubé kočky, američtí lvi, vlnití mamuti a další obří tvorové se kdysi potulovali americkou krajinou. Na konci pozdního pleistocénu, zhruba před 12 000 lety, však tato „megafauna“ vyhynula, což se nazývá čtvrtohorní vymírání.
„Oblíbená teorie o vymírání megafauny říká, že většinu velkých savců vyhubila buď změna klimatu na konci poslední doby ledové, nebo lidská činnost, případně nějaká kombinace obojího,“ říká badatelka Larisa DeSantisová, paleontoložka obratlovců z Vanderbiltovy univerzity v Nashvillu. „V případě velkých koček očekáváme, že by pro ně bylo stále obtížnější najít kořist, zejména pokud by musely soupeřit s člověkem. Víme, že když je potravy málo, masožravci jako velké kočky mají tendenci konzumovat více mršin, které zabijí. Pokud trávily více času chroupáním kostí, mělo by to způsobit zjistitelné změny ve vzorcích opotřebení jejich zubů.“
Příběh zubů
Aby se vědci dozvěděli více o stravě šavlozubých, analyzovali fosilní zuby 15 šavlozubých koček (Smilodon fatalis) a 15 lvů amerických (Panthera atrox) získaných z dehtových jam La Brea v Los Angeles. Stáří těchto exemplářů se pohybovalo od zhruba 11 500 do 35 000 let.
Pro studium fosilií vědci použili analýzu textury zubního mikrozubu, kterou vyvinul antropolog Peter Ungar z Arkansaské univerzity. Ta spočívá v použití generování trojrozměrných snímků povrchu zubu. Na snímku se pak analyzují mikroskopické rýhy – požíráním červeného masa vznikají malé paralelní škrábance, zatímco kousáním kostí vznikají větší a hlubší důlky.
Zkoumání ukázalo, že vzor opotřebení zubů šavlozubé kočky se nejvíce podobá zubům dnešních afrických lvů, kteří při jídle občas drtí kosti. Vzor opotřebení zubů amerických lvů naproti tomu odpovídal zubům současného geparda, který se při krmení záměrně vyhýbá kostem.
Analýza starších i novějších fosilií neodhalila žádné důkazy, že by se vzorce opotřebení v průběhu času měnily, a žádná z nich neměla extrémní mikroopotřebení jako žijící hyeny, které konzumují celé mršiny včetně kostí. To naznačuje, že kořist pro tyto šelmy nebyla vzácná – zvířata své oběti neohlodávala až na kost.
„Vzorce opotřebení zubů naznačují, že tyto kočky zoufale nekonzumovaly celé mršiny, jak se očekávalo, a místo toho se zdálo, že si během pozdního pleistocénu žily „dobrý život“, přinejmenším až do samého konce,“ řekl DeSantis.
Vymírání velkých predátorů
Předchozí výzkum zubů amerických lvů, šavlozubých koček, vlků dravých a kojotů z La Brea odhalil, že se u nich vyskytoval třikrát větší počet vylámaných zubů než u současných predátorů, což naznačuje, že tyto druhy měly problémy s hledáním kořisti, a proto naléhavě požíraly nebo „zpracovávaly“ celé mršiny. To vedlo vědce k podezření, že klimatické změny a lidská konkurence ztěžují velkým predátorům život.
Naproti tomu DeSantisová a její kolegové tvrdí, že tato vysoká míra poškození pozorovaná na zubech vznikla spíše při chytání kořisti namísto krmení se mršinami.
„Očekávali jsme, že vyhynulé šelmy budou vykazovat známky extrémního zpracování kostí, a to na základě vysokého počtu zlomených zubů zjištěného z předchozího výzkumu. Nález zcela opačného vzorce byl šokující!“ DeSantis řekl.
Výzkumníci poznamenali, že šavlozubé kočky byly velké asi jako dnešní africký lev, zatímco americký lev byl asi o 25 procent větší. Živily se obry, jako byli mamuti a čtyřtunoví obří zemní lenochodi. Skutečnost, že tyto dávné šelmy a jejich kořist byly větší než současní predátoři a jejich oběti, by mohla pomoci vysvětlit, proč měly vyhynulé kočky více vylámaných zubů než jejich žijící bratři, uvedli badatelé. .
Konkrétně větší zuby se lámou snadněji než menší, takže větší masožravci si mohli při pokusu o skolení větší kořisti vylámat více zubů. Vědci upozornili na dřívější studie, které zjistily, že špičáky predátora velikosti lišky vydrží před zlomením více než sedminásobek její hmotnosti, zatímco masožravec velikosti lva vydrží jen asi čtyřnásobek jeho hmotnosti a zahnuté zuby šavlozubých koček jen asi dvojnásobek hmotnosti zvířete.
„Konečným výsledkem naší studie je zpochybnění panující hypotézy, že „těžké časy“ během pozdního pleistocénu přispěly k postupnému vymírání velkých masožravců,“ uvedl DeSantis. „Přestože nemůžeme určit přesnou příčinu jejich zániku, je nepravděpodobné, že by vyhynutí těchto koček bylo důsledkem postupného úbytku kořisti.“
V současné době vědci zkoumají další šelmy v dehtových jámách La Brea, „včetně vyhynulého medvěda obrovského krátkolebého a dnes žijící pumy, která se vyskytuje jak během pleistocénu v La Brea, tak v jižní Kalifornii i jinde,“ uvedl DeSantis pro LiveScience. „V podstatě se snažíme objasnit biologii a jídelníček těchto masožravců v minulosti, abychom mohli dále vyhodnotit, proč medvěd krátkočelý vyhynul a případně proč nevyhynul puma.“
DeSantis a Ungar se svými kolegy Blainem Schubertem a Jessicou Scottovou podrobně popsali své výsledky 26. prosince online v časopise PLOS ONE.
Sledujte LiveScience na Twitteru @livescience. Jsme také na Facebooku & Google+.
Nejnovější zprávy
.