Historie svastiky

Původ svastiky

Slovo svastika pochází ze sanskrtského svastika, což znamená „štěstí“ nebo „blahobyt“. Zdá se, že motiv (hákový kříž) byl poprvé použit v Eurasii, a to již před 7000 lety, snad jako symbol pohybu slunce po obloze. Dodnes je posvátným symbolem v hinduismu, buddhismu, džinismu a odinismu. Běžně se objevuje na chrámech nebo domech v Indii či Indonésii. Svastika má v Evropě také starobylou historii, objevuje se na artefaktech z předkřesťanských evropských kultur.

Její „objevení“ a významy v moderní Evropě

Symbol zažil oživení v devatenáctém století v důsledku rostoucího evropského zájmu o starověké civilizace Blízkého východu a Indie. Německý archeolog Heinrich Schliemann při svých rozsáhlých vykopávkách objevil na místě starověké Tróje hákový kříž. Spojil jej s podobnými tvary nalezenými na keramice v Německu a vyslovil domněnku, že se jedná o „významný náboženský symbol našich vzdálených předků“. Další evropští vědci a myslitelé spojovali tento symbol se společnou árijskou kulturou, která zahrnovala Evropu a Asii.

Na počátku dvacátého století byl hákový kříž v Evropě hojně používán. Měla řadu významů, z nichž nejčastější byl symbol štěstí a příznivého vývoje.

Přivlastnění svastiky jako nacistického symbolu

Práce evropských lingvistů a dalších vědců se však chopily rasistické skupiny, pro které byla svastika symbolem „árijské identity“ a německé nacionalistické hrdosti. Tato domněnka o árijském kulturním původu německého národa je pravděpodobně jedním z hlavních důvodů, proč nacistická strana v roce 1920 formálně přijala svastiku neboli hákový kříž (něm. Hakenkreuz) jako svůj symbol.

Nacistická strana nebyla jedinou stranou, která v Německu svastiku používala. Po první světové válce přijala hákový kříž řada krajně pravicových nacionalistických hnutí. Jako symbol se začal spojovat s myšlenkou rasově „čistého“ státu. V době, kdy nacisté získali kontrolu nad Německem, se konotace hákového kříže navždy změnily.

V knize Mein Kampf Adolf Hitler napsal:

„Já sám jsem mezitím po nesčetných pokusech stanovil konečnou podobu: vlajku s červeným pozadím, bílým kotoučem a černou svastikou uprostřed. Po dlouhých pokusech jsem také našel určitý poměr mezi velikostí vlajky a velikostí bílého disku, stejně jako tvar a tloušťku svastiky.“

Barevné schéma nacistické vlajky záměrně čerpalo z barev vlajky císařského Německa (1871-1918), které stále rezonovaly u mnoha Němců odmítajících demokracii a Výmarskou republiku. Kombinace barev s hákovým křížem vytvořila působivé logo, ochrannou známku, která se nesmazatelně spojila s nacistickou stranou. Většina politických stran v demokratickém Německu neměla politické logo; komunistická a nacistická strana byly výjimkou.

Svastika se stala nejrozpoznatelnějším symbolem nacistické propagandy, objevovala se na vlajce, o níž se Hitler zmiňuje v Mein Kampfu, a také na volebních plakátech, páskách na ruce, medailoncích a odznacích vojenských a jiných organizací. Hákový kříž, silný symbol, který měl vyvolat hrdost árijců, zároveň naháněl hrůzu Židům a dalším osobám považovaným za nepřátele nacistického Německa.

Nacistický symbol: Krátce po převzetí moci v roce 1933 nahradil Hitlerův režim ústavou předepsanou černo-červeno-zlatou vlajku Výmarské republiky, která byla spojena s demokratickými tradicemi Německa. Dne 12. března 1933 vydali prezident Paul von Hindenburg a Adolf Hitler dekret, podle kterého měla být od nynějška vyvěšována stará německá císařská vlajka (černo-bílo-červená) společně s vlajkou s hákovým křížem. „Tyto vlajky,“ stálo ve výnosu,

„spojují slavnou minulost německého císařství s mocným obrozením německého národa. Společně ztělesňují státní moc a vnitřní solidaritu národních kruhů německého národa!“

O dva měsíce později, 19. května 1933, nacistická vláda zakázala „symboly německé historie, německého státu a národní revoluce veřejně používat způsobem, který by mohl poškodit pocit důstojnosti těchto symbolů“. Cílem této legislativy bylo zabránit soukromým inzerentům, firmám a dalším subjektům používat hákový kříž a další nacistické symboly či vyobrazení při prodeji svého komerčního zboží a služeb bez souhlasu režimu. V té době byl německý trh zaplaven výrobky – včetně kávy, cigaret a dortových forem – s hákovými kříži, Hitlerovou tváří nebo jinými symboly. Nový zákon vystavoval výrobce nepovolených výrobků trestnímu stíhání.

Říšská vlajka a norimberské rasové zákony

Na výročním sjezdu nacistické strany v Norimberku v září 1935 přijala německá vláda nové zákony, jejichž cílem bylo další zbavení práv německých Židů. Mezi tzv. norimberské rasové zákony patřil i zákon o říšské vlajce (15. září 1935), který prohlašoval, že od nynějška bude oficiální státní vlajkou Německé říše vlajka s hákovým křížem. Téhož dne vláda přijala zákon na ochranu německé krve a německé cti, který zakazoval sňatky a sexuální vztahy mezi občany „německé nebo příbuzné krve“ a Židy. Další ustanovení stanovilo, že Židé nesmějí vyvěšovat novou německou vlajku (hákový kříž) a vyvěšovat národní barvy.

Podnětem k vydání zákona o říšské vlajce byl hněv nacistického režimu nad událostmi v New Yorku v létě a na podzim roku 1935. Dne 26. července se několik stovek protinacistických demonstrantů shromáždilo kolem německé osobní lodi SS Bremen, která tehdy kotvila u newyorského mola, aby protestovali proti nedávným protižidovským incidentům v Berlíně. Skupina protestujících strhla z přídě lodi transparent s hákovým křížem a hodila ho do řeky. Newyorská policie několik demonstrantů zatkla. Německá vláda okamžitě vydala oficiální protest americkým úřadům.

V reakci na soudní rozhodnutí, které většinu obžalovaných osvobodilo, přijala nacistická vláda zákon o říšské vlajce.

Poválečné zákazy používání svastiky a kulturní kontroverze

Po porážce nacistického Německa v roce 1945 postavily spojenecké vlády vládnoucí v zemi nacistické organizace mimo zákon. Jejich symboly a propaganda byly odstraněny a další šíření bylo kriminalizováno. Následující německé vlády pokračovaly v zákazu nacistických symbolů a propagandy, včetně hákového kříže. Dnes je v Německu a dalších evropských státech veřejné vystavování nacistických symbolů, a to i na internetu, zakázáno zákonem a osoby porušující tyto podmínky jsou vystaveny trestnímu řízení.

Ve Spojených státech je vystavování nacistických symbolů a propagandy legální vzhledem k tradicím země a zákonům chránícím svobodu projevu.

V různých dobách a v různých zemích se svastika stala kontroverzní kulturní ikonou. Některé motocyklové gangy ve Spojených státech počínaje 50. lety 20. století nosily nacistické insignie, aby zdůraznily svůj nezákonný charakter. Koncem 70. let 20. století někteří punkrockoví interpreti a nadšenci otevřeně zobrazovali svastiku jako symbol mladické vzpoury proti statu quo.

Někdy nabývají nacistické symboly neutrálních nebo dokonce pozitivních konotací v zemích, které jsou s historií nacistické ideologie a masového vraždění spojeny jen málo nebo vůbec. Hákový kříž jako symbol nacismu, další nacistické znaky a dokonce i postava Adolfa Hitlera získaly nový život v některých zemích, kde začaly znamenat národní jednotu, sílu, disciplínu, antikolonialismus a právo a pořádek. Symboly, jako je hákový kříž, mají dlouhou historii. Aby se předešlo nedorozumění a zneužití, měli by jednotlivci zvážit kontext a používání nacistických symbolů a symbolů obecně v minulosti.