Během několika týdnů ve funkci viceprezidenta se Harry S. Truman s prezidentem Rooseveltem téměř nestýkal a nedostal žádné informace o vývoji atomové bomby ani o rozvíjejících se potížích se sovětským Ruskem. Tyto a řada dalších válečných problémů se náhle staly Trumanovými, když se 12. dubna 1945 po Rooseveltově smrti stal prezidentem. Novinářům řekl: „Cítil jsem se, jako by na mě spadl měsíc, hvězdy a všechny planety.“
Truman se narodil 8. května 1884 v Lamaru ve státě Missouri. Vyrůstal v Independence a dvanáct let se mu dařilo jako farmáři. Během první světové války odešel do Francie jako kapitán polního dělostřelectva. Po návratu se oženil s Elizabeth (Bess) Virginií Wallaceovou a otevřel si v Kansas City galanterii, která však neuspěla.
Aktivní člen Demokratické strany Truman byl v roce 1922 zvolen soudcem okresního soudu v Jacksonu (správní funkce). V roce 1934 se stal senátorem. Během druhé světové války vedl senátní válečný vyšetřovací výbor, odhalil plýtvání a korupci a ušetřil možná až 15 miliard dolarů.
Jako prezident učinil Truman některá z nejzásadnějších rozhodnutí v historii. Brzy po Dni V-E dospěla válka proti Japonsku do své závěrečné fáze. Naléhavá výzva Japonsku, aby se vzdalo, byla odmítnuta. Truman po poradě se svými poradci nařídil svržení atomových bomb na města Hirošima a Nagasaki. Japonská kapitulace rychle následovala. V červnu 1945 byl Truman svědkem podpisu Charty Organizace spojených národů.
Brzy nato předložil Kongresu 21bodový program, v němž navrhoval rozšíření sociálního zabezpečení, program plné zaměstnanosti, trvalý zákon o spravedlivých pracovních postupech, veřejné bydlení a odstraňování chudinských čtvrtí. Tento program, napsal Truman, „pro mě symbolizuje můj nástup do úřadu prezidenta v mém vlastním právu“. Stal se známým jako Fair Deal.
V roce 1947 Sovětský svaz vyvíjel nátlak na Turecko a prostřednictvím partyzánů hrozil obsazením Řecka. Truman požádal Kongres o pomoc oběma zemím v rámci toho, co bylo brzy nazváno Trumanovou doktrínou. Marshallův plán, pojmenovaný po jeho ministru zahraničí, podnítil velkolepou hospodářskou obnovu ve válkou zničené západní Evropě.
Když Sověti v roce 1948 zablokovali západní sektory Berlína, Truman vytvořil rozsáhlý letecký most, který měl Berlíňany zásobovat, dokud Sověti neustoupí. Mezitím vyjednával o vojenské alianci na ochranu západních států, Severoatlantické alianci (NATO), založené v roce 1949.
V roce 1948 se Truman utkal s newyorským guvernérem Thomasem Deweym a levicovým vyzyvatelem z třetí strany, bývalým viceprezidentem Henrym Wallacem, a vzepřel se předpovědím průzkumníků veřejného mínění a analytiků a vyhrál své vlastní plné prezidentské období. Po volbách se Trumanovi odstěhovali z chátrajícího Bílého domu, aby mohl být vyklizen a zrekonstruován. Rekonstrukce Trumanova Bílého domu byla dokončena v roce 1952.
V červnu 1950 zaútočila komunistická vláda Severní Koreje na Jižní Koreu. Truman později napsal: „Nikdo nenaznačoval, že by od toho Spojené národy nebo Spojené státy mohly ustoupit“. Následoval skličující boj, kdy síly OSN držely linii nad starou hranicí Jižní Koreje. Truman boje omezil, což frustrovalo Američany – zejména jeho korejského velitele generála Douglase MacArthura, kterého propustil pro nekázeň.
Po téměř dvou funkčních obdobích se Truman rozhodl znovu nekandidovat. Odjel s Bess na odpočinek do Independence, kde žil až do 26. prosince 1972. Později Američané ocenili jeho čestnost, zdravý úsudek a odvážné rozhodování a obdivovali ho mnohem více než jeho současníci. O svém prezidentství Truman skromně prohlásil: „No, neřekl bych, že jsem patřil do třídy ‚skvělých‘, ale skvěle jsem se bavil, když jsem se snažil být skvělý.“
.