Je to dvojice, která symbolizuje éru hédonismu: Frank Sinatra a Las Vegas. Město, kterému Sinatra duchovně vládl, jak se odráží v knize Rat pack: Living his way (Editorial Almuzara), kterou napsal novinář Javier Márquez Sánchez. Její vydání se shoduje s vydáním boxu Frank Sinatra…Vegas (Reprise/Warner), který obsahuje čtyři CD a DVD, celkem pět dosud nezveřejněných koncertů odehraných v tomto městě v letech 1961-1987.
V roce 1965 se reportér Gay Talese dočkal velkého úspěchu. Díky své dobré pověsti (a italskému původu) dosáhl nemožného: neomezeného přístupu k Franku Sinatrovi a jeho rodině. Shrnutí těchto týdnů života a cestování vyšlo následujícího roku v časopise Esquire pod názvem Frank Sinatra Has a Cold. Jde jistě o nejlepší novinářskou kroniku zralého Sinatry a jeho životního stylu: Talese se stal neviditelným a zachytil okamžiky sousedské koketerie – zpěvákovu absurdní rvačku se spisovatelem Harlanem Ellisonem – i chvíle osobního triumfu, jako bylo nahrávání Sinatrova alba Moonlight. Talese vystihl jeho charisma: „Zdálo se, že je ztělesněním plně emancipovaného muže, možná jediného případu v Americe, muže, který může dělat, co chce, cokoli, který to může dělat, protože má peníze, energii a – zřejmě – žádný pocit viny.“
Na počátku 70. let měl přístup do Bílého domu a k mafii
Sinatra se zasloužil o prolomení rasových bariér v hotelových kasinech
V té době už Frank možná nechal vrchol své moci za sebou. Javier Márquez ho ve své knize o krysí smečce umisťuje do počátku šedesátých let, kdy měl přístup do Bílého domu a k mafii, světy spojoval tím, že působil v utajení jak pro Johna F. Kennedyho, tak pro nebezpečného Sama Giancanu (dokonce se stejnou manželkou Judith Campbellovou). Bylo obtížné udržet si tuto pozici, protože Kennedyovi si byli vědomi politického opotřebení, které jim přinášelo blízké spojení s velkým libertinem. A Sinatra projevoval Giancanovi neochvějnou loajalitu, i když to byl hulvát. Dokázal to jedné noci v Mexiku, když napadl dva prominentní členy „krysí smečky“, Shirley MacLaineovou a Sammyho Davise Jr., za „přestupek“, že odmítli jíst těstoviny, když na ně měli chuť.
Pro krysí smečku bylo Las Vegas jejich hřištěm. V roce 1961 Sinatra doslova vzal město útokem, když spojil natáčení filmu Ocean’s Eleven s řadou vystoupení nejvyšších představitelů gangu – Sinatra tomu raději říkal Summit – v hotelu Sands. Ve skutečnosti profesionální závazky ustoupily do pozadí před hlavním cílem: dobře se pobavit a pohostit mraky slavných a mocných, kteří přiletěli do Nevady.
Summitové show nebyly striktně hudební: byly to v podstatě komedie, Sinatra a spol. zveličovali svůj veřejný obraz; humor směřoval ke krutosti a nikdo nebyl ušetřen. Když Frank vystupoval sólově, zůstalo pár trapných vtipů, ale hudba vládla. Svědčí o tom i pět nezkrácených koncertů shromážděných v knize Frank Sinatra…Vegas, kde zpěvák často zmiňuje skladatele ze svého repertoáru a je (pochopitelně) nadšený, když ho doprovází například zvučná swingová mašina, kterou byl orchestr Counta Basieho pod vedením Quincyho Jonese. Na okraj: Frank se zasloužil o prolomení rasových bariér v hotelových kasinech, která najímala černošské umělce, ale nenechávala je tam bydlet.
Symbióza mezi Sinatrou a Las Vegas se však zvrtla: nevadské úřady pro hazardní hry neocenily jeho přátelství s Giancanou a dalšími gangstery. Zpěvák nakonec s velkým povykem odchází, i když Frank Sinatra…Vegas vzpomíná, že se tam v osmdesátých letech vrátil, už méně povýšený.
Javier Márquez formuluje svůj text kolem turné Together again v roce 1988, kdy se Sinatra snažil oživit léta slávy obnovením The Summit pro velké sály, aniž by skrýval, že mu jde o vydělávání peněz s výhledem na důchod. Šéf nepochopil míru odcizení Deana Martina, který byl příliš otřesen smrtí svého syna pilota a nikdy nebyl příliš motivován jako umělec. Krátce po začátku se apatický Dino vzdal turné, které bylo nuceno urychleně najmout Lizu Minnelli a přejmenovat se na The Ultimate Event. Byl to metaforický konec jedné mužské éry: během následujících deseti let krysí smečka fyzicky vymřela
* Tento článek vyšel v tištěném vydání v pátek 10. listopadu 2006.