Federalist Papers 39 Summary
The Federalist Paper 39 Summary: James Madison 16. ledna 1788
Madison začíná „upřímný přehled plánu vlády oznámeného Konventem“ definicí republikánské formy vlády a poté odpovídá na kritiku týkající se toho, zda je navrhovaný plán federální nebo národní, tj. konfederace států nebo konsolidace států. Tento důležitý poslední bod je rozdílem mezi státy zachovávajícími si svou suverenitu v případě federální vlády a Unií s přímou kontrolou lidu v případě národní vlády. Definice republikanismu je nezbytná, protože historie tuto otázku zmátla. Republika je „vláda, která odvozuje veškerou svou moc přímo nebo nepřímo od velkého množství lidu; a je spravována osobami, které zastávají své úřady po omezenou dobu nebo po dobu dobrého chování“. Srovnání této definice s ústavami jednotlivých států ukazuje, že státy mají z větší části republikánskou formu vlády.
Kritici však tvrdí, že měly zachovat i federální formu vlády, jak je obsažena v článku Konfederace. Abychom určili, zda je charakter navrhované vlády federální nebo národní, musíme se podívat na tři předměty; co je základem jejího zřízení, jaké jsou zdroje jejích pravomocí a jejich fungování a rozsah a jakou autoritou mají být prováděny budoucí změny.
Federalista 39 Shrnutí týkající se ratifikačního procesu
Zřízení vlády probíhá prostřednictvím ratifikačního procesu, kdy rozhodnutí na úrovni států přijímají úředníci zvolení lidem za tímto účelem. Ratifikace se provádí jediným hlasem každého z nezávislých suverénních států, které si přály být součástí nové Unie, takže se jedná o federální akt. Každý stát, který by ústavu neratifikoval, by nebyl členem Unie. Pokud by k ratifikaci byla zapotřebí většina hlasů celého národa, jednalo by se o vnitrostátní akt, ale to se nestalo, takže se jedná o federální akt.
Další vztah se týká zdrojů, z nichž vláda odvozuje své pravomoci. Sněmovna reprezentantů odvozuje své pravomoci od lidu a lid je zastoupen ve stejném poměru, v jakém je zastoupen v jednotlivých státech, jde tedy o národní postavení. Senát odvozuje své pravomoci od států, jejichž zákonodárné sbory vybírají senátory po dvou z každého státu, což je federální postavení. Pravomoci prezidenta pocházejí ze složeného zdroje, kdy zákonodárné sbory států vybírají volitele, kteří odevzdávají hlasy rovnající se součtu hlasů senátorů a zástupců, které sčítá předseda Senátu, a pokud žádný z kandidátů nedosáhne většiny, volí vítěze Sněmovna reprezentantů. „Z tohoto aspektu vlády se zdá, že má smíšený charakter představující přinejmenším stejně mnoho federálních jako národních rysů.“
Působení vlády je především přímo na lidu tedy národní. Rozsah „navrhované vlády však nelze považovat za národní, neboť její pravomoc se vztahuje pouze na určité vyjmenované předměty a ponechává několika státům zbytkovou a nedotknutelnou svrchovanost nad všemi ostatními předměty.“
Poslední otázka, která se týká dodatků, není ani zcela národní, ani zcela federální. Skutečnost, že se vyžaduje hlasování států, ji činí federální, ale protože se nevyžaduje jednomyslné hlasování, je to národní charakteristika. Lze tedy shrnout, že navrhovaná ústava není ani národní, ani federální ústavou, ale je složena z obou. Ratifikace je federální, zdroje moci jsou obojí, fungování je národní, rozsah pravomocí je federální a pozměňovací pravomoc je obojí.
Federalist 39 Summary Written by Donald Mellon