Důležitá poznámka: Pár lidí mě obvinilo z vykrádání comingDarkness7007. Především jim děkuji za jejich pečlivost, ale ve skutečnosti je to ten samý účet, jen jsem změnila jméno účtu a zároveň smazala starý obsah, čekala jsem na přepsání, a tohle je to přepsání. Ještě jednou se omlouvám za zmatek.
Dovolte mi, abych vás varoval. Tato povídka obsahuje temné a sobecké líčení, které by většině přišlo nesympatické, až se uchýlí k omezenému množství psychické manipulace. Pokud to není váš šálek čaje, prosím, vyhněte se tomuto příběhu. Stejně jako u ostatních se jedná o erotickou fikci s hojným množstvím popisného sexu s řadou témat, mimo jiné s manipulací a dominancí. Opět by bylo lepší se jí vyhnout, pokud jste přišli hledat jiný příběh.
A ano, Harryho Pottera stále nevlastním.
Harry Potter si uprostřed noci podupával na chodbách Bradavic s omotaným Pláštěm neviditelnosti, který ho skrýval před zraky ostatních, jak se snažil ovládnout svůj hněv. Cítil, jak se jeho vztek připravuje k výbuchu. A nebyl to bezmocný, bleskový hněv teenagera, ne když poslední záchvěvy jeho nevinnosti vyhasly na konci Turnaje tří kouzelníků, kde chladnokrevně přihlížel vraždě svého přítele.
Cítil se oprávněně rozzlobený. Právě loni ho zajal a mučil temný čaroděj tak obávaný, že lidé nebyli schopni vyslovit jeho jméno ani deset let po jeho zmizení. Jaká byla reakce dospělých, kteří mu měli pomáhat a chránit ho? Poradenství, které mu mělo pomoci přenést se přes tyto události, nebo výcvik, aby se cítil silný a dokázal zabránit tomu, co se stane v budoucnu? Ne, poslali ho zpátky na místo, kde na něj čekalo jen týrání a zanedbávání, a pokračovali v jeho ignorování až do bodu, kdy byl nucen plížit se jako krysa, jen aby zahlédl zprávy, a nechali ho utápět se v obavách a strachu.
O vážném nebezpečí, které vládě hrozilo, informoval muže, který zastával nejvyšší vládní post. Co se mu dostalo jako odpovědi? Nejdříve nedůvěru, po níž následovala vražda charakteru v té nejlepší podobě. Nebylo dne, kdy by se v hlavních novinách země neobjevil výsměch, který by byl přímo namířen proti němu, studentovi, který měl teprve získat OWL.
Stejně, pomyslel si s odfrknutím. Vražda charakteru nezněla ve srovnání s jejich jinými aktivitami tak špatně. Přímý pokus o vraždu prostřednictvím tvora, který skutečně pozřel duši své oběti, následovaný zkouškou Wizengamotu v plné velikosti, když se odvážil zachránit mu život. Možná by byl ochoten věřit, že šlo o spiknutí smrtijedů, ale rychlost, s jakou to vláda ututlala, mu stačila k tomu, aby uvěřil, že to místo toho byla práce zevnitř.“
A po škole to nevypadalo, že by se věci vyvíjely lépe. Vrátil se k učitelce, která dělala všechno pro to, aby ho zničila, včetně skutečného mučení, kdy ho nutila psát řádky vlastní krví. Ostatní učitelé i ředitel tomu nečinně přihlíželi, ale to Harryho nepřekvapilo. Proč by také mělo, když jediné, co se rozhodli dělat, bylo kmitat prsty, zatímco on byl nucen znovu a znovu riskovat svůj život. Ale přesto se situace ještě zhoršila, když Brumbála z postu ředitele vyhodili a nahradili ho růžovou ropuchou ministrem.
Přesto poslední Brumbálův nápad, s nímž přišel, vzal za své, když po něm chtěl, aby dál seděl se Snapem v jedné místnosti, zatímco ho znovu a znovu psychicky napadal a vyjevoval mu svá nejhlubší tajemství. Brumbál musel být idiot, pokud si myslel, že by s něčím takovým ještě někdy souhlasil poté, co se ho ta zrůda převlečená za učitele snažila ponížit. Uznával, že dát Voldemortovi přístup ke své mysli není zrovna rozumné, ale raději by zemřel, než aby se spoléhal na to, že Snape něco napraví, natož jeho mozek. Stále si pamatoval, jak Snape zničil Siriusovi život, jen aby uspokojil svou zášť na školním dvoře, a to navzdory Brumbálovu příkazu, který mu na konci třetího ročníku odporoval. Kdo by mu zaručil, že ve snaze vyrovnat si účty s otcem neudělá totéž, aby zničil ten jeho?“
S touto myšlenkou vstoupil do knihovny a proplížil se do vyhrazeného oddělení. „Tajemství mysli,“ zamumlal, když po krátkém hledání opatrně vytáhl jednu knihu. „Doufám, že je to ta, kterou hledám.“
Následujících několik týdnů uběhlo jako voda, když Harry cvičil oklumenci a legimentaci se soustředěním, které se mu obvykle nedařilo shromáždit pro jiná témata než pro Quidditch a bojovou magii. Nebyly to jen výhody, které mu nabízela, co ho popohánělo, díky zvýšené kontrole emocí, zvýšené rychlosti učení a schopnosti věštit myšlenky nepřítele se nebylo čemu posmívat. Ne, byl to fakt, že už přeskočil jednu Snapeovu „nápravnou hodinu lektvarů“ a on měl pocit, že Snape je ochoten zvolit přímější přístup pod rouškou plnění Brumbálových příkazů. Nejlepší by bylo, kdyby se předtím dokázal bránit.
V tuto chvíli byl velmi rád za pokroky, které se mu podařilo prokázat, protože jeho počínající okluzornost byla to jediné, co mu bránilo ošklivě vybuchnout proti Hermioně, která byla zaneprázdněna další ze svých dlouhatánských přednášek. Harry nikdy neměl zvlášť rád, když ho někdo přemlouval, ale letošní rok jeho nechuť umocnil na novou úroveň.“
„… a Harry, právě proto je nebezpečné držet věci v sobě a neobtěžovat se odpovědět,“ řekla Hermiona a přinesla svou dlouhou přednášku o tom, jakou škodu riskuje, že si přivodí tím, že na požádání nevyjádří své pocity.“
„Já Hermionu chápu,“ řekl klidně navzdory vzteku, který cítil vůči její opovážlivosti, jako by jí dlužil svá nejhlubší tajemství. Nebýt jeho okultismu, vybuchl by a odcizil by si jednoho z mála lidí, kteří ho v téhle šlamastyce ještě podporovali. To byl důvod, proč se nehádal, když ho Hermiona táhla do prázdné třídy a její úmysly byly jasné.
„Perfektní,“ řekla s úsměvem rozkvetlým na tváři. „Tak proč mi neřekneš, co tě trápí.“
Harry neměl v úmyslu vysvětlovat změny ve svém pohledu na život, zvlášť když po něm právě chtěla, aby věřil Brumbálovi navzdory všem důkazům o opaku. Ale také ji nechtěl odmítnout způsobem, který by v něm vyvolal nelibost. Pak se mu v hlavě zrodil dokonalý nápad, na který by byl Sirius pyšný už jen kvůli jeho žertovnému potenciálu.
„Je to moje tělo, Hermiono. Chová se divně a já nevím, co mám dělat,“ řekl a jediné, co mu bránilo v tom, aby se nahlas rozesmál, byla jeho nově získaná duševní kontrola.
„Co se děje, Harry?“ vykřikla Hermiona ve své obvyklé panice proti něčemu, co se vymyká jejím znalostem. „Je to nějaký zdravotní problém? Neměli bychom si jít promluvit s madam Pomfreyovou?“
„Myslím, že nemůžu,“ zašeptal Harry, i když se vnitřně zasmál. „Je to příliš trapné.“
Hermiona vzdálenost mezi nimi zmenšila. „Alespoň mi to můžeš říct, Harry. Slibuji, že udělám všechno pro to, abych ti pomohla.“
Podíval se jí do očí a viděl v nich jen odhodlání. Sotva potlačil úsměv, když přednesl svůj převrat. „Je to moje věc… Čas od času ztuhne a já nevím, co se děje. Obávám se, že se mnou není něco v pořádku.“
Na krk se jí vkradl ruměnec a poměrně brzy měla tvář úplně rudou. K jeho překvapení však dokázala i přes zjevné rozladění udržet pohled na jeho očích. V pokušení zjistit, co cítí, k ní vyslal malý úponek Legimency. Bylo to malé, prchavé spojení, které dokázal udržet jen vteřinu, a neudělalo nic víc, než že ho informovalo o její náladě. Rozpačitý, ale přesto odhodlaný pomoci, vyvolával v Harrym zvědavost, kam až ji dokáže dotlačit, než mu nepříjemně uteče. „Je se mnou něco v nepořádku, že?“ zeptal se.
„Ne!“ vykřikla, než si uvědomila, že křičí dost hlasitě na to, aby se to ozývalo mezi stěnami řídké třídy. „Ne,“ zopakovala. „Není na tom nic špatného, Harry. Je to přirozené.“
„Já nevím, Hermiono,“ odpověděl. „Co když je se mnou skutečně něco v nepořádku. Možná měli Dursleyovi pravdu. Jsem podivín.“
„Věř mi, Harry. Nic špatného s tebou není. Je to naprosto přirozené.“ A s tím Hermiona spustila krátký, klinický výklad základů biologie, zatímco Harry se celou dobu soustředil na to, aby potlačil své otevřené pobavení, šokovaný tím, že skutečně věří, že by mohl nevědět, jak masturbace funguje, přestože žije v mužské koleji.
„Takže…“ Harry se vytasil s nejlepším výrazem zmatku. „Tohle… Masturbace… Pomůže mi to zlomit ten problém, že?“ řekl a přitom se ze všech sil snažil udržet na ni upřený pohled, aby umocnil trapnost.
„Ano,“ zamumlala a nějak se jí podařilo sebrat dost vůle, aby neutekla.
„Takže, jak se masturbuje?“
Tato otázka dokázala Hermionou otřást natolik, že téměř minutu mlčela. „Harry,“ zašeptala. „Nemůžeš se zeptat některého ze svých mužských přátel, třeba Rona.“
„V žádném případě,“ odpověděl Harry rychle. „Jestli je to tak zásadní, jak jsi mě přivedla na myšlenku, není možné, abych se jich zeptal, aniž by se mi nemilosrdně vysmáli.“ Náhle ji chytil za ruce. „Hermiono, jsi moje nejlepší přítelkyně. Prosím, pomoz mi.“
Hermiona, šokovaná jeho náhlým pohybem, s ním navázala oční kontakt a dovolila mu vyslat další slabou legimentační sondu. Čekal, že ji najde na pokraji paniky a chystá se utéct, ale našel v ní jen směs odhodlání a lítosti. Nemohl říct, že by se mu ta lítost líbila, ale nevzbudil odpor. Byla to přirozená reakce na směšnou situaci, kterou představoval. „Dobře,“ zamumlala Hermiona napůl poraženě. „Povím ti, jak funguje masturbace.“
„Perfektní,“ řekl Harry, i když vstal, aby si rozepnul kalhoty. Byl si jistý, že něco tak radikálního by ji poslalo pryč, ale nemohl si pomoct, aby neviděl její výraz, když se chystala stanout tváří v tvář jeho hřídeli.
„Harry! To je naprosto nevhodné,“ vykřikla ještě jednou, když vyskočila na nohy, ale podařilo se jí Harryho znovu překvapit, když se omezila na to, aby se otočila zády, místo aby vyběhla ze třídy.
„Proč?“ zeptal se jí. Harry se zeptal a snažil se znít zmateně. „Říkala jsi, že mě budeš učit? Jak to bude fungovat, když to neukážeš.“
„Není to tak těžké, Harry,“ odpověděla Hermiona a nějak překonala touhu utéct. „Jen si ho jemně omotáš rukou a pak se pohybuješ nahoru a dolů.“
„Opravdu,“ odpověděl Harry, i když si ruku omotal kolem hřídele. Jeho tělo nepřekvapivě rychle zareagovalo a za chvíli byl jeho hřídel v plné erekci a prsty měl ovinuté kolem hřídele. „Dělám to, ale nic se neděje,“ řekl.
„Jak to myslíš, že to děláš,“ zamumlala nevěřícně, když se k němu instinktivně otočila, jen aby se její oči setkaly s jeho penisem v plné velikosti, s rukou ovinutou kolem jeho základny. Její oči se šokovaně zvětšily a Harry si se zájmem všiml, že její pohled na pár vteřin utkvěl, než se otočil zpátky.
„Takže to dělám správně?“ Harry se zeptal, tentokrát se neobtěžoval skrývat své pobavení a předpokládal, že to Hermiona přehlédne.
Přesto se jí podařilo zamumlat odpověď. „Ano, jen v tom musíš ještě chvíli pokračovat, dokud tě nepropustí.“ Pak, aniž by čekala na odpověď, vyrazila ven a nechala Harryho samotného. Počkal několik vteřin, aby se ujistil, že je daleko, a pak se začal smát, když si znovu natáhl boxerky, a nedokázal zabránit tomu, aby se mu do mysli nevloudil kousek zvědavosti.
Jak daleko ji může dotlačit, než se zlomí?“
Když o několik hodin později vešel do společenské místnosti, našel Hermionu sedět v koutě, tvář zabořenou do knihy, jako by se snažila odříznout od ostatních studentů. Harry k ní přistoupil s úmyslem nedopustit, aby se sama izolovala, alespoň ne poté, co k jeho izolaci přispěla žádostí Brumbála, čímž dokázala, že jí záleží víc na jeho slovech než na jejich přátelství. Všechny věci, které letos udělala, jako například to, že ho zmanipulovala, aby vedl DA, když ho přepadla se skupinou studentů v Vepřové hlavě, dokazovaly, že má pokřivený pohled na jejich přátelství. A Harry neměl problém ji na oplátku využít. „Hermine, mohu tě požádat o chvilku času?“
Když zvedla hlavu, aby se setkala s jeho pohledem, nepotřeboval legitimaci, aby zjistil, že je umrtvená rozpaky, nejspíš kvůli tomu, že si v duchu znovu a znovu přehrávala jejich poslední setkání. „Nejsem si jistá,“ zamumlala. „Jsem uprostřed něčeho.“
„Prosím, Hermiono, je to velmi důležité,“ řekl a nespouštěl z ní pohled, dokud rezignovaně nepřikývla. „Výborně, pojď za mnou,“ dodal, když se znovu napřímil a neobtěžoval se čekat na její odpověď, než opustil místnost. Šel rychle a uvědomoval si, že Hermiona ji sleduje ze schodů za ním. Odbočil a vstoupil do učebny, kterou si předtím připravil, a posadil se s hůlkou v ruce.
Když uviděl, že se dveře hýbou, vyslal směrem ke dveřím kouzlo confundus, dostatečně slabé, aby bylo téměř úplně neviditelné, pečlivě tvarované, aby snížilo její zábrany. Jako přímý důsledek by to nemělo větší dopad než pár piv, ale Harry cítil, že potřebuje výhodu pro další fázi svého plánu, když se snažil Hermionu dotlačit dál ve svém směšném plánu. Byl rád, že se kouzlo spojilo s Hermionou, která blaženě zůstala nevnímat kouzlo, které se jí vloudilo do mysli.
„Harry, co se děje?“ zeptala se Hermiona a její obavy převážily nad rozpaky.
„Jde o tu diskusi, kterou jsme měli dnes odpoledne,“ odpověděl Harry a pobaveně sledoval, jak rozpaky téměř okamžitě opět přemohly její ostatní emoce. „Udělal jsem přesně to, co jsi mi řekla, ale nic se nestalo.“
„Jak?“ zeptala se. Hermiona se zeptala. Harry usoudil, že je to dobrá příležitost, jak ji rychle popostrčit k hranici únosnosti, a tak sáhl ke kalhotám. „Harry! Co to děláš!“ vykřikla ještě jednou, ale tentokrát se k němu otočila zády mnohem pomaleji, protože Harry si posunul spodní prádlo dolů a spatřil svůj napůl vztyčený úd dřív, než mohla dokončit svůj obrat.
„Ukazuji ti ten problém,“ odpověděl Harry věcným tónem.
„Možná bys měl jít za madam Pomfreyovou,“ řekla.
„Nemůžu,“ odpověděl Harry, i když si rukou ovíjel svůj hřídel. „Co když má Umbridgeová přístup k lékařským záznamům. Dovedeš si představit, co by se stalo, kdyby znala můj problém.“
„Nemusíš být otočený zády. Věřím ti,“ řekl Harry a snažil se, aby to znělo vážně, a ne pobaveně.
„To je v pořádku,“ odpověděla Hermiona s napjatým hlasem. „Bude nejlepší, když zůstanu takhle. Teď mi popiš, co to děláš?“
Harry musel využít všech svých okluzorních schopností, aby se mu hřídel nezvedla na plný žerďák, když si omotal prsty. „Ruka mi obepíná hřídel,“ zašeptal. „Pohybuji se sem a tam, ale nepomáhá to. Je pořád měkký.“
„Zkus ten tlak střídat, třeba to zabere,“ doporučila mu Hermiona, z jejího tónu bylo patrné znepokojení, ale zajímavé bylo, že to nebyla jediná emoce, kterou Harry dokázal izolovat.
„Nic ti není, Harry,“ odpověděla Hermiona přesvědčeně.
„Opravdu,“ odpověděl Harry trpce. „Nezdá se mi to.“
Rozhodně si povzdechla a on cítil, jak se mu současně rozhořívá šachta. Soustředil se na okluzor a přinutil svůj penis zmenšit velikost dřív, než se Hermiona stačila otočit. To poslední, co potřeboval, bylo, aby ho viděla v plné síle a přerušila tak celou hru. Když se otočila, měla oči pevně nad úrovní hrudníku. „Nech mě to taky zkusit,“ zamumlala rezignovaně, když k němu kráčela, ale mentální sonda mu napověděla, že není jediný, koho ta vyhlídka vzrušuje. Přitáhla si vedle něj židli a posadila se. „Zkus to ještě jednou, ať vidím, co děláš špatně.“
Harry pevněji sevřel svůj úd a několikrát pokusně škubnul, jeho úd začal růst navzdory kontrole, kterou se snažil nastolit. Naštěstí se mu podařilo zabránit jeho přílišnému růstu. „Je to lepší než před chvílí, ale zdá se, že to nefunguje tak, jak by mělo,“ řekl Harry napjatým hlasem a byl rád, že ji prozíravě zmátl. Jinak by mu už dávno vyčetla ty jeho kecy. „Proč mi neukážeš, jak se to má dělat.“
„Harry!“ vykřikla ještě jednou na protest, ale nedokázala skrýt svůj zaujatý pohled, zvýrazňující jeho hřídel, ani nedokázala skrýt zářivý ruměnec. Harry se pobaveně usmál nadšením, které se snažila skrývat, ale lesk v jejích očích byl příliš jasný, než aby ho dokázala zahalit. Zdálo se, že jeho kouzlo na snížení jejích zábran funguje dokonale.
„Prosím, Hermiono. Jsi moje nejlepší kamarádka a jediná, které bych věřil,“ řekl Harry a záměrně trochu zhrubl. Věděl, že se řídí především svou hrdostí, a byl víc než ochotný její hrdost zneužít, pokud to skončí tím, co bude chtít.“
Hermiona si v odpověď povzdechla. „Nech mě to zkusit,“ zamumlala, i když nedokázala skrýt špetku zájmu. Harry odtáhl ruku a nechal její ruku, aby se ovinula kolem základny jeho hřídele, ačkoli se musel spolehnout na svou počínající duševní kontrolu, aby zabránil úniku vzdechu, když ucítil její měkkou ruku kolem svého obvodu. Lapání po dechu nebo smích, opravil si v duchu, když sledoval, jak Hermiona fascinovaně zkoumá jeho hřídel, jak se její ruka pohybuje nahoru a dolů v nejistém rytmu, což byla fascinace, která zesílila, když jeho hřídel narostl do plné velikosti a rozkoš překonala jeho okluzní schopnosti.
Hermiona si nemohla pomoct a vyslala překvapený pohled směrem k tomu, jak jeho hřídel narostl natolik, že jí zabránil, aby se její ruka uzavřela kolem jeho obvodu. Harry se jen usmál. Hermiona si zřejmě nebyla vědoma důvodu jeho záliby v pytlovitém oblečení. „Nějaký problém?“ zeptal se a ani se neobtěžoval skrývat své pobavení.
„Ne, nic,“ řekla, když mu unikla pohledem, ale ne dřív, než navázal další letmý kontakt s jejíma očima a zachytil její rozpačitou fascinaci, podbarvenou vzrušením, ale zadržovanou sebeovládáním. Otravné, pomyslel si Harry, že dokáže ovládat své pocity až do takové míry i díky kouzlu, které oslabuje její sebekontrolu. Přál si, aby mohl sáhnout po hůlce, aniž by ji upozornil, ale to bohužel nebylo možné.
Namísto toho se nechal uvolnit na sedadle a sledoval, jak se její pohyby zrychlují, jak její počáteční rozpaky tají pod vlivem vzrušení. Její ruce se stále pomalu pohybovaly po jeho hřídeli, ale v jejích pohybech byla plynulost, která mu po těle vyvolávala příjemné chvění, dostatečné na to, aby se mohl spolehnout na svou okluzornost a zabránit předčasnému uvolnění. Její ruka necítila nic jiného než jeho vlastní, rozkoš vysoko nad ostatními. Podařilo se jí však prorazit jeho magicky zesílený odpor, když se její prsty dotkly korunky jeho hřídele, což vyvolalo novou vlnu rozkoše, která byla vysoko nad normálem. „To je úžasný pocit,“ zasténal i přes veškerou snahu, rozkoš se brzy stala příliš velkou na to, aby ji zvládl.
Jeho slova jí stačila k tomu, aby zvedla pohled a setkala se s jeho, v očích zřetelné znepokojení. Harry zpanikařil, když si uvědomil, že ji jeho slova vyvedla z její komfortní zóny. Zpanikařil, jednal v nepromyšlené instinktivní reakci a propojil její mysl sondou legimity, z níž vyčetl, že hodlá ukončit léčbu. To bylo nepřijatelné, křičela temná část jeho duše. Jednal reflexivně a vnutil jí do mysli část rozkoše, kterou pociťoval, přestože nevěděl, zda legimitace má takto fungovat.
Výsledky nebyly nijak šokující. Cítil, jak se jeho mysl s ní spojuje a tlačí do její mysli vlnu rozkoše. Nebyl to účinný proces, většina emocí se rozptýlila v polovině cesty, ale množství, které se mu podařilo vtlačit do její mysli, dokázalo nastolit rovnováhu, kterou nastolil. Znovu odtáhla pohled a tvář jí zrudla vzrušením, když pokračoval v pumpování.
Její počáteční neohrabanost se začala rozplývat, její údery se zrychlily, když se na špičce jeho penisu začala shromažďovat kapička pre-cum. Z mysli jí unikl vlastní vzdech, když fascinovaně sledovala jeho reakci, její zdrženlivost byla zapomenuta. Její rytmus, střídavě pomalý a rychlý, hnal Harryho k okraji, ale stále se mu dařilo udržet si dostatečnou kontrolu, aby zabránil předčasnému uvolnění. Uplynulo ještě několik minut, než se cítil připraven se uvolnit, a on uvolnil svou sebekontrolu. „Hermiono, něco se děje,“ zašeptal ve snaze zůstat v obraze.
Neměl se tím zabývat, protože Hermiona byla zaneprázdněná sledováním jeho penisu, který byl zaneprázdněný vystřikováním semene několik metrů daleko. Přiložila k němu druhou ruku, cestou kousek zachytila a několik vteřin si s ním fascinovaně hrála mezi prsty, než si přesně vzpomněla, v jaké situaci se ocitla.
„Jdu pozdě na hlídku,“ vykřikla v panice, když mlha konečně pominula, uvědomila si, co udělala. Beze slova se rozběhla pryč a nechala za sebou velmi spokojeného Harryho Pottera. Nesnažil se ji zastavit, a to nejen proto, že by to v tu chvíli bylo kontraproduktivní. Ne, potřeboval prozkoumat náhodně objevenou schopnost, která mu umožňovala manipulovat s emocemi.
Měl pocit, že mu to změní život.