Popisujeme případ 38leté ženy indického původu, která se dostavila na naši kliniku s příznaky Gravesovy choroby. Měla difuzně zvětšenou strumu a minimální oční příznaky. Její T4 byl 62 pmol/l(924), T3 9 pmol/l(3,56,5) a TSH <0,01 mu/l (0,35,0). Vyšetření vychytávání radioaktivního jódu odhalilo přítomnost zvýšeného vychytávání v celé žláze. Byla léčena karbimazolem po dobu 18 měsíců a v současné době je v remisi.
Přibližně před 12 měsíci uvedla, že má na obou holeních lézi, která je pigmentovaná a svědí. Na endokrinní klinice to bylo diagnostikováno jako pretibiální myxedém a bylo vyhledáno stanovisko dermatologa. Jednalo se o špatně ohraničenou skvrnu s několika vyvýšenými plochami na levé holeni o rozměrech asi 18 × 10 mm. Většina skvrny byla hypopigmentovaná s některými oblastmi hyperpigmentace. Diferenciálně diagnosticky se jednalo o lichen simplex nebo pretibiální myxedém. Byla provedena punkční biopsie o velikosti 4 mm.
Histologie odhalila diagnózu sarkoidózy, i když jako další možnost, kterou bylo třeba vyloučit, byla navržena tuberkulóza kůže. Rentgenový snímek hrudníku byl normální, stejně jako ESR, sérový ACE, vápník a Montouxův test.
Tento případ poukazuje na souvislost mezi sarkoidózou a Gravesovou chorobou. V jedné sérii 111 pacientů se sarkoidózou v Itálii měli 3 pacienti Gravesovu chorobu, 4 klinickou hypotyreózu (všechny ženy) a 2 papilární karcinom(1).
V jiné sérii mělo 19,2 %(15 z 89) pacientů se sarkoidózou navštěvujících plicní kliniky ve Švédsku klinické nebo sérologické známky endokrinní autoimunity. Mezi těmito pacienty byla nejčastější autoimunita štítné žlázy(2). Tuto souvislost je třeba mít na paměti při léčbě poruch štítné žlázy a také u někoho se sarkoidózou.
1. Antonelli A, Fazzi P, Fallihi P, Ferrari SM & Ferrannini E. Chest 2006 Aug 130(2) 526532.
2. Papadopoulos KI, Hornblad Y, Liljebladh H & Hallengren B. Eur J Endocrinol 1996 March 134(3) 331336.
.