Elektrický dipól, dvojice stejných a opačných elektrických nábojů, jejichž středy nejsou shodné. Atom, v němž byl střed záporného oblaku elektronů mírně posunut od jádra vnějším elektrickým polem, představuje indukovaný elektrický dipól. Po odstranění vnějšího pole atom svou dipolaritu ztratí. Molekula vody (H2O), v níž dva atomy vodíku vyčnívají na jedné straně a spolu s atomem kyslíku svírají úhel 105°, představuje trvalý elektrický dipól. Strana molekuly s kyslíkem je vždy poněkud záporná a strana s vodíkem poněkud kladná. Elektrický dipól může být i velký, například dlouhý přímý drát používaný jako anténa pro rádiové vysílání, na kterém se elektrony pohybují sem a tam, takže jeden konec je záporný a druhý kladný a polarita se každý půlcyklus obrátí.
V elektrickém poli dipól podléhá točivému momentu a má tendenci se otáčet tak, že se jeho osa vyrovná se směrem elektrického pole. Velikost momentu, který je největší, když dipól svírá s elektrickým polem pravý úhel, závisí nejen na intenzitě elektrického pole, ale také na vzdálenosti obou elektrických nábojů a jejich velikosti. Má-li každý náboj velikost q a vzdálenost od středu záporného náboje ke středu kladného náboje je d, je součin qd definován jako elektrický dipólový moment. Jeho velikost udává maximální moment působící na daný elektrický dipól na jednotkovou hodnotu okolního elektrického pole ve vakuu. Elektrický dipólový moment, vektor, směřuje podél přímky od záporného náboje ke kladnému. Dipólové momenty mají tendenci směřovat podél směru okolního elektrického pole.
Protože elektrický dipólový moment má rozměry elektrický náboj krát posunutí, je jeho jednotkou v soustavě metr-kilogram-sekunda coulomb-metr; v soustavě centimetr-gram-sekunda je to esu-centimetr.