Dvojjazyčné dítě: Jak naučit své dítě dva jazyky

V minulém roce jsme s manželem přivítali nový přírůstek do naší rodiny. Zatímco jsme čekali na jeho příchod, diskutovali jsme o tom, zda z něj budeme vychovávat dvojjazyčné dítě a zda bude mluvit více jazyky. Pro tento článek budu malému chlapci říkat náš „malý lingvista“.

Nejdříve k věci: Je prospěšné vychovávat dítě s více jazyky? Existují argumenty na obou stranách plotu. Podle většiny vědeckých studií je však učení dítěte dvěma jazykům prospěšné. Mezi výhody dvojjazyčného dítěte patří:

• Schopnost komunikovat s širší rodinou
• Otevřenost a akceptace
• Budoucí pracovní příležitosti
• Být „jazykově přátelský“. Později v životě si snadněji osvojí více jazyků
• Pestřejší kulturní výchova (s literaturou, filmy, perspektivami, hudbou, hrami, kulturou atd.)
• Větší schopnost soustředění
• Neuroplasticita
• Odložený nástup Alzheimerovy choroby ve srovnání s jednojazyčnými dětmi

Jsou nějaké důvody, proč nemít dvojjazyčné dítě? Zdá se, že největším argumentem proti zavádění více jazyků v raném věku je to, že výuka více než jednoho jazyka dítě zmate nebo způsobí zpoždění v jeho učení. Nejnovější výzkumy však dokazují, že to není pravda.

Když jsem vyrůstal, často jsem slýchával, jak můj otec naříká nad tím, že ho a jeho bratry otec nikdy nenaučil chorvatsky (jeho rodný jazyk). To na mě mělo obrovský dopad – a je to jeden z důvodů, proč se nyní učím chorvatsky.

Po vyslechnutí otcova příběhu jsem si přísahal, že nikdy nechci, aby se mé děti cítily stejně jako můj otec. Nikdy jsem nechtěl, aby měly pocit, že jsem je nějak zkrátil, když jsem s nimi nesdílel své jazyky a kulturní dědictví. Pokud se později v životě rozhodnou neučit se několik jazyků, je to jejich rozhodnutí. Ale to nejmenší, co pro ně mohu udělat, je nabídnout jim jazyky, kterými mluvím já.

Tady se dozvíte, jak naučit své dítě dva jazyky (nebo více!)

Pokud jde o úspěšnou výchovu dvojjazyčného dítěte, neexistuje žádný univerzální přístup. Jde o to najít to, co nejlépe vyhovuje vaší situaci a vašemu dítěti.

Jsou čtyři metody výchovy dvojjazyčných dětí, které se zdají být nejrozšířenější, a proto se zaměříme na ně a na to, jak mohou podpořit dvojjazyčný vývoj vašeho dítěte.

Jedna osoba, jeden jazyk (OPOL)

Metoda jedna osoba, jeden jazyk spočívá v tom, že každý z rodičů na dítě důsledně mluví jiným jazykem. To může znamenat, že matka mluví s dětmi svou rodnou portugalštinou, zatímco její partner na ně mluví anglicky.

Tato metoda je účinná také tehdy, když se oba jazyky používané rodiči liší od hlavního jazyka používaného mimo domov. Jinými slovy, je v pořádku, i když jazyk ani jednoho z rodičů není většinovým jazykem v místě, kde rodina žije. V mnou uvedeném příkladu, kdy matka mluví portugalsky a partner anglicky, by rodina mohla žít v Japonsku, a dítě by se tak prostřednictvím školy naučilo třetí jazyk.

Přístup „jedna osoba, jeden jazyk“ je často považován za nejlepší metodu výuky dítěte dvěma jazykům, protože se předpokládá, že vede k menšímu míšení. Zajišťuje také, že se dítě pravidelně setkává s oběma jazyky.

To však vyžaduje od rodičů velké nasazení, aby nedocházelo k míchání jazyků.

Minoritní jazyk doma (ML@H)

Ačkoli děti potřebují podporu v každém jazyce, kterým mluví, mnoho rodičů zjistí, že menšinový jazyk potřebuje zvláštní podporu. V takovém případě si mnoho rodin osvojí přístup Minority Language at Home.

To znamená, že menšinový jazyk používají doma s dětmi oba rodiče.

Například oba rodiče mluví doma francouzsky (ať už je to rodný jazyk obou rodičů, nebo ne), zatímco žijí v Německu (kde se dítě učí mluvit německy mimo domov).

Místo a čas (T&P)

Metoda času a místa se běžně používá v bilingvních školách. To může znamenat, že během dopoledne všichni mluví jedním jazykem a odpoledne všichni mluví jiným jazykem. Případně to může znamenat, že úterky a čtvrtky jsou určeny pro většinový jazyk, zatímco pondělky, středy a pátky se věnují místnímu menšinovému jazyku.

Rodiny si tento přístup mohou upravit podle toho, jak jim to vyhovuje, a může to znamenat i sezónní přístup. Možná se většinu času používá většinový jazyk, zatímco menšinový jazyk se používá o víkendech nebo v létě, aby se shodoval s rodinnou dovolenou v zemi, kde se tímto jazykem mluví.

Mixed Language Policy (MLP)

Při smíšené jazykové politice rodiče používají jazyk, který je vhodný pro danou situaci. Většinový jazyk může být například používán jako pomoc při školních projektech, zatímco menšinový jazyk může být používán k diskusi o osobních tématech.

Výuka dítěte třem a více jazykům

Všechny metody, o které jsem se dosud podělil, lze použít k výuce dvou a více jazyků. Existuje ještě jedna metoda pro rodiny, které mají zájem překročit rámec dvojjazyčnosti a učit své děti více než dva jazyky.

Dva rodiče, dva jazyky (2P2L)

Přístup Dva rodiče, dva jazyky je určen pro rodiče, kteří jsou sami dvojjazyční. To může například znamenat, že matka mluví na dítě anglicky a německy, zatímco otec na děti mluví mandarínsky a kantonsky.

Kombinace metod výuky dvojjazyčnosti u dětí

Každou z mnou uvedených metod lze vzájemně kombinovat podle toho, co je pro danou situaci nejvhodnější.

Ať už se rozhodnete pro jakoukoli metodu, vaše dítě bude potřebovat co nejdůslednější vstup a podporu v každém z jazyků.

Pokud potřebujete pomoc do začátku, připravili jsme pro vás několik zdrojů, které vám pomohou podpořit učení vašeho dítěte cizím jazykům:

• Španělské zdroje pro děti
• Francouzské zdroje pro děti

Náš přístup k výchově dvojjazyčného dítěte

Doma už spolu s manželem mluvíme francouzsky i anglicky. S dítětem v domácnosti jde jen o to, abychom tyto dva jazyky míchali méně často.

Mimo náš domov se v mé rodině mluví anglicky, zatímco v manželově pouze francouzsky. Proto bylo rozhodnutí učit malého lingvistu francouzsky i anglicky snadné. Aby byl schopen komunikovat s rodinou, potřeboval by umět obojí.

Naproti tomu jsme se rozhodli, že chceme udělat víc, abychom mu dali všechny předpoklady, a tak jsme se rozhodli, že na něj budeme mluvit také mandarínskou čínštinou.

V současné době používáme metodu OPOL, kdy na něj manžel mluví francouzsky a já čínsky. Vzhledem k tomu, že žijeme v USA, zatím si s jeho angličtinou neděláme příliš velké starosti. Jsme si také jistí, že ji pochytí od mých rodičů a později ve škole.

Samozřejmě, že postupem času budeme pravděpodobně muset naše metody upravit podle toho, jakou jazykovou podporu bude Malý lingvista potřebovat, až bude starší. Jsem si jistá, že naše strategie se budou s jeho růstem neustále vyvíjet.

A co vy? Rozhodli jste se učit své dítě dva nebo více jazyků? Jaké metody používáte k podpoře jejich jazykového vývoje?“