Dotaz: Je dvanáct izraelských kmenů totéž co dvanáct Jákobových synů? Pokud ano, proč není vždy zmiňován Josef? Pocházel Ježíš z jeho kmene? Pokud ne, z kterého a proč byl vybrán?
Diskuze: Jaký je počet těchto kmenů? Podle první knihy Bible se dvanáct Jákobových synů stalo kmenovými náčelníky dvanácti izraelských kmenů, z nichž každý nese jméno svého otce zakladatele. Živé příběhy o těchto synech a jejich rodinách najdete ve většině knihy Genesis, ale pro shrnutí přejděte do 49. kapitoly. Tam Jákob (kterého Bůh přejmenoval na „Izrael“) dal svým synům poslední požehnání a prorocké slovo o směřování jejich životů, přinejmenším částečně založené na jejich povahových vlastnostech a předchozích rozhodnutích. Ve 48. kapitole však Jákob požehnal Efrajimovi a Manasesovi, synům svého milovaného Josefa. Bible se o nich nadále příležitostně zmiňuje místo (nebo vedle) jejich otce. Aby však bylo jasno, tento první Josef žil mnoho století před Ježíšovým narozením, takže to samozřejmě není muž, kterému byla zasnoubena Panna Maria.
V knize počátků různé příběhy naznačují, že Jákob bezostyšně upřednostňoval svého syna Josefa, k čemuž mají židé a křesťané sklon i dnes. Zpočátku k tomuto zvýhodňování docházelo kvůli Jákobově lásce k jeho druhé ženě, krásné Ráchel, která se stala matkou Josefa a jeho mladšího bratra Benjamína. Verze Nové americké bible (NAB) v 1. Mojžíšově 37,3 navíc vysvětluje: „Izrael měl Josefa ze všech svých synů nejraději, neboť byl dítětem jeho stáří, a ušil mu dlouhý plášť.“ V jiných verzích Bible se tato dlouhá tunika překládá jako známý „pestrobarevný plášť“, ale dlouhý oděv nebo plášť s dlouhými rukávy dává větší smysl, protože přidaná látka naznačuje, že Josef nemusel vykonávat těžkou práci jako jeho bratři.
Nezatížen takovými fyzickými povinnostmi, jako je péče o stáda a boj s dravci, se tento zhýčkaný syn nejen oblékal jako mladý princ, ale také napovídal svým bratrům, kteří na něj už žárlili. Jak říká Genesis 37,4: „Když jeho bratři viděli, že ho jejich otec miluje nejvíc ze všech svých synů, nenáviděli ho tak, že ho nechtěli ani pozdravit.“ (NAB.) Hodili ho tedy do jámy a nechali ho zemřít, dokud nezasáhl Juda se slovy: „Co získáme tím, že zabijeme svého bratra…? Raději ho prodáme těm Izmaelitům, než abychom se ho sami zbavili.“ (1. Mojžíšova 37:26-27, NAB.) Podle našich měřítek zní prodej sourozence hrozně, přesto tento čin udržel chlapce naživu. Kromě toho Genesis 16 uvádí, že Izmaelité pocházeli z Abrahamova prvního syna Izmaela, zatímco Jákob a synové pocházeli z Abrahamova druhého dítěte, Izáka. Rozdílné matky a opět prospěchářství a žárlivost z nich od počátku udělaly protivníky. Přesto byli Izmaelité a synové Izraele skrze svého praotce Abraháma příbuzní.
Ironií osudu se Josef kvůli jednání obou klanů (a snad i další skupiny příbuzných, známé jako Midjánci) dostal do otroctví v Egyptě. Během let zajetí chlapec dospěl do dospělosti, projevil silnou víru v Boha, vysoké morální standardy a bystrou hlavu pro obchod. Kromě těchto chvályhodných vlastností si ho židovsko-křesťanští věřící velmi vážili také proto, že nakonec svým bratrům odpustil. Navzdory těmto trvalým pochvalám však Josef nebyl praotcem kmene, kterého si Bůh vyvolil, aby přivedl na svět svého milovaného Syna. Tento zvláštní úkol připadl Judovi, synovi Rácheliny starší sestry Ley, s níž byl Jákob poprvé ženatý.
Podle 1. Mojžíšovy 29,31: „Když Hospodin viděl, že je Lea nemilovaná, učinil ji plodnou, zatímco Ráchel zůstala neplodná“. Nakonec nemilovaná Lea porodila Rubena, Simeona a Leviho (skrze které později přišli Mojžíš, Áron a další levitští kněží.) Poté, co porodila čtvrtého syna, Lea řekla: „Tentokrát vzdám Hospodinu vděčnou chválu,“ a tak mu dala jméno Juda, což zní podobně jako hebrejské slovo související s darem chvály.
Jako mladý muž a později vdovec učinil Juda některá rozhodnutí, která mu nepřinesla přízeň jeho otce, natož generací židokřesťanů, kteří ho dodnes nepříznivě srovnávají s Josefem nebo kteří o něm a jeho matce pravděpodobněji nikdy ani neslyšeli. V Genesis 38,26 však Juda značně dospěl, projevil poctivost a nebývalou odpovědnost za své činy. V Genesis 43 a 44 se pak rozhodl chránit svého otce a nejmladšího bratra do té míry, že Juda nabídl sám sebe jako zástavu či „ručení“ za Benjamínovu bezpečnost. Tato ochota položit život za svou rodinu předznamenala oběť Ježíše Krista. A tak Ježíš, stejně jako před ním král David a Šalomoun, pocházel z Judy a judaistické linie lásky, vykoupení a prorocké chvály, která poprvé promluvila skrze jejich pramáti Leu, kterou Bůh požehnal a miloval.
V příštím sloupku budu pokračovat v této diskusi o dvanácti izraelských kmenech.