Dudley Moore zemřel ve věku 66 let

Herec a komik Dudley Moore zemřel ve svém domě v New Jersey, uvedl dnes večer jeho mluvčí. Bylo mu 66 let.

Moore zahájil svou kariéru ve filmu Beyond the Fringe, průkopnické satirické revue, a vstoupil do dvojrolí s komikem Peterem Cookem, než úspěšně přestoupil do Hollywoodu ve filmech jako 10 a Arthur.

Dlouhá léta trpěl progresivní supranukleární obrnou a zemřel na zápal plic, komplikaci vyplývající z jeho onemocnění.

Ve hře Beyond the Fringe, která se hrála dva roky v Londýně a poté se přesunula na Broadway, se Moore spojil s Cookem, Alanem Bennettem, který se později stal úspěšným dramatikem, a Jonathanem Millerem, nyní operním producentem a lékařem.

S Cookem se dvojice stala Petem a Dudem v televizním seriálu Nejen… ale i, který je pravděpodobně nejznámější díky plátěným alter egům obou komiků, kteří bloumají o smyslu života, a díky skečům, jako je odmítnutí jednonohého herce pro roli Tarzana.

Na dno vkusu a slušnosti se dostali i v pozdější sérii nahrávek jako Derek a Clive, ačkoli pirátské kopie kazet – z nichž některé byly zakázány – volně kolovaly mezi fanoušky.

Chat show moderátor Michael Parkinson, který s Moorem několikrát dělal rozhovor, vzdal hold „zatraceně dobrému komikovi a milému člověku“.

Řekl, že s Cookem byli „skvělá komediální dvojice“, ale řekl, že Moore měl také „kvalitu malého ztraceného chlapce“.

„Byl to ten nejšarmantnější muž a rozkošný společník, vynikající muzikant, zatraceně dobrý komik a milý člověk.“

Filmový režisér Michael Winner řekl, že Moorovo partnerství s Cookem „změnilo celý přístup ke komedii“ v Británii.

„Byl to ten milý z nich dvou, byl to ten vtipný a milý, ale také s obrovskými schopnostmi.

„Byl to prostě úžasný chlapík. Bude mi moc chybět.“

Cook a Moore debutovali na filmovém plátně v roce 1966 ve filmu The Wrong Box a v následujícím roce následoval další úspěšný film Bedazzled, který vnesl ďábla do Londýna konce šedesátých let.

Moore se přiznal, že ho hnaly pocity méněcennosti kvůli jeho dělnickému původu v Dagenhamu ve východním Londýně a malému vzrůstu, který měřil metr devadesát. V pozdějším životě také hovořil o bolesti z toho, že ho matka odmítla, protože se narodil s deformovanou levou nohou.

V polovině 70. let se Moore usadil v Kalifornii, kde se v terapeutické skupině seznámil s filmovým režisérem Blakem Edwardsem a získal roli ve filmu 10, když George Segal odstoupil od produkce.

Film z roku 1979, v němž si zahrál s Bo Derekovou, z Moora udělal hollywoodskou hvězdu. O dva roky později měl další jako Arthur, bohatý opilec ve stejnojmenném filmu, který se zamiluje do Lizy Minnelli.

Jeho kariéra ochabovala a v 90. letech jako by trpěl jednou nemocí za druhou. Podstoupil operaci otevřeného srdce a prodělal řadu mozkových příhod.

Moore – který má dva syny, jednoho z druhého manželství, druhého o téměř 20 let později ze čtvrtého manželství – se také podle mínění vnějších pozorovatelů objevoval na veřejnosti opilý.

Ve skutečnosti trpěl následky degenerativního onemocnění mozku, progresivní supranukleární obrny.

V té době se jeho filmová kariéra po dosažení vrcholu fakticky zastavila a byl vyhozen z filmu Barbry Streisandové Zrcadlo má dvě tváře, protože zjistil, že si nepamatuje své repliky. Ztráta role byla podle jeho slov „zničující“.

Moore zveřejnil svůj zdravotní stav v září 1999 a upozornil, že se mu zamlžilo vidění, zhoršila se mu chůze a mluví nezřetelně.

Moore dokonce pozoroval, jak se pomalu vytrácí jeho zdatnost ve hře na klavírní klávesnici.

Občas však nacházel humor i v těch nejtemnějších hodinách, kdy byl zmítán touto poruchou.

V prohlášení, v němž oznámil svou nemoc, uvedl: „

„Myslím si tedy, že je ode mne svým způsobem ohleduplné, že jsem si nemoc přivlastnil, a tím jsem před tímto osudem ochránil zbývajících 99 999 členů.“

Častěji však svou bezmoc vnímal realisticky. V jednom televizním rozhovoru Moore řekl:

A v rozhovoru, který natočil pro pořad BBC1 Omnibus, řekl: „Jsem v tomto těle uvězněn a nemohu s tím nic dělat.“

A v rozhovoru, který natočil pro pořad BBC1 Omnibus, řekl: „Jsem v tomto těle uvězněn: „

„Ano, cítím se naštvaný, to je pravda – být redukován na tuto bezvýznamnou verzi sebe sama je přemáhající.“

{{#ticker}}

{{vlevo nahoře}}

{{vlevo dole}}

{{vpravo nahoře}}

{{vpravo dole}}

{{#goalExceededMarkerPercentage}}

{{/goalExceededMarkerPercentage}}

{{/ticker}}

{{heading}}

{{#paragraphs}}

{{.}}

{{/paragraphs}}{{highlightedText}}

{{#cta}}{{text}}{{{/cta}}
Připomeňte mi to v květnu

Budeme v kontaktu, abychom vám připomněli, že máte přispět. Zprávu ve své e-mailové schránce očekávejte v květnu 2021. Pokud máte jakékoli dotazy ohledně přispívání, kontaktujte nás.

Témata

  • Zprávy z Velké Británie
  • Dudley Moore
  • Sdílet na Facebooku
  • Sdílet na Twitter
  • Sdílet e-mailem
  • Sdílet na LinkedIn
  • Sdílet na Pinterest
  • Sdílet na WhatsApp
  • Sdílet na Messenger

.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.