Dr. Martin Luther King Jr. je považován za formující postavu moderního boje za občanská práva a jeho odkaz se výrazně promítá do práce všech, kteří ho v jeho věci následují. Angažovanost Dr. Kinga v NAACP se datuje od jeho působení ve výkonném výboru montgomerské pobočky NAACP v 50. letech 20. století, přes jeho vedení různých bojkotů, pochodů a shromáždění v 60. letech až po jeho zavraždění v roce 1968. V roce 1957 mu NAACP udělila Spingarnovu medaili, své nejprestižnější vyznamenání. V roce 1964 obdržel za své úsilí Nobelovu cenu míru. Dr. King prosazoval, aby Amerika splnila svůj slib rovných práv pro všechny. Jeho život a odkaz uctíváme tím, že se zavazujeme udržovat jeho sen při životě.
„Stále více se přesvědčuji, že jedním z nejrozhodnějších kroků, které může černoch udělat, je ta malá procházka k volební urně. To je důležitý krok. Musíme získat volební právo a jeho prostřednictvím i politickou moc.“
– shromáždění NAACP ke Dni emancipace, 1. ledna 1957
Dr. King se narodil v Atlantě ve státě Georgia v roce 1929. Již jako dítě neopomněl klást pronikavé otázky o světě kolem sebe. Přestože jeho otec byl reverend, měl King zpočátku o křesťanském náboženství mnoho pochybností a teprve po letech školní docházky se přesvědčil, že náboženství může být „intelektuálně i emocionálně uspokojivé“. (Tikkun) King absolvoval jako nejlepší ze třídy na Morehouse College a pokračoval na Bostonské univerzitě, kde získal doktorát ze systematické teologie.
V červnu 1953 se King oženil s Corettou Scottovou, studentkou New England Conservatory of Music v Bostonu. Následujícího roku se King, který již ukončil své náboženské vzdělání, vydal v otcových stopách a stal se pastorem baptistické církve na Drexel Avenue v Montgomery ve státě Alabama.
„Nemáme jinou možnost než protestovat. Po mnoho let jsme projevovali úžasnou trpělivost… Ale dnes večer sem přicházíme, abychom byli zachráněni před tou trpělivostí, která nás činí trpělivými s čímkoli menším než se svobodou a spravedlností.“
– Montgomery, Alabama, 5. prosince 1955
Když King přijel do Montgomery, uviděl město, které bylo silně segregované. Jeden ze zákonů „Jima Crowa“ vyžadoval, aby první čtyři řady v autobusech městské hromadné dopravy byly vyhrazeny bělochům, zatímco „barevní“ cestující museli sedět v zadní části autobusu. Dne 1. prosince 1955, sotva rok po Kingově příjezdu, se tajemnice montgomerské pobočky NAACP odmítla přesunout ze svého místa v přední části autobusu. Rosa Parksová byla zatčena a poslána do vězení, ale její čin vzdoru inspiroval rodící se hnutí za občanská práva v Montgomery. Byla založena Montgomery Improvement Association s výkonným výborem NAACP a funkcionáři Montgomery NAACP, která byla v té době ve státě zakázána. Sdružení vedlo bojkot autobusové dopravy a King, který již byl členem výkonného výboru NAACP, byl zvolen do jeho čela.
Bojkot trval více než rok, během něhož bylo Kingovi vyhrožováno, byl zatčen a jeho dům byl dokonce bombardován. V prosinci 1956 však MIA dosáhla jasného vítězství – okresní soud Spojených států rozhodl ve věci Browder v. Gayle, že rasová segregace v autobusech je protiústavní.
„Konec násilí nebo následek násilí je hořkost. Následkem nenásilí je smíření a vytvoření milované komunity. Bojkot není nikdy koncem sám o sobě. Je pouze prostředkem k probuzení pocitu studu v utlačovateli, ale cílem je smíření, cílem je vykoupení.“
– Síla nenásilí, 1957
Povzbuzen úspěchem v Montgomery a vzestupem na celostátní úroveň založil King v roce 1957 spolu s dalšími aktivisty za občanská práva Southern Christian Leadership Conference. King byl zvolen jejím předsedou. Inspirován ideály nenásilí, které zastával Mahátma Gándhí, prosazoval občanskou neposlušnost jako nejlepší metodu boje za občanská práva. SCLC vedla stávky vsedě a pochody za různé místní záležitosti, jejichž cílem bylo ukončit segregaci a zbavení černošských voličů volebního práva. Ačkoli se protestující snažili zůstat pokojní, občas se setkávali s násilím ze strany úřadů a King byl několikrát zatčen. Během toho Kingova popularita stále rostla.
„Nemohu nečinně sedět v Atlantě a nezajímat se o to, co se děje v Birminghamu. Nespravedlnost kdekoli je hrozbou pro spravedlnost všude. Jsme chyceni v nevyhnutelné síti vzájemnosti, svázáni v jediném osudovém rouchu. Cokoli se týká jednoho přímo, ovlivňuje nepřímo všechny.“
– Dopis z birminghamského vězení, 1963
King byl zatčen během shromáždění v Birminghamu, jehož cílem bylo ukončit segregaci v jídelnách. Ve vězení napsal „Dopis z birminghamského vězení“, v němž obhajoval své názory na rasovou spravedlnost a nenásilí. Byl považován za „manifest“ hnutí za občanská práva (nobelprize.org) a dále inspiroval černošské Američany, aby se k této věci připojili. V té době byl King jedním z celostátních vůdců hnutí, které se rychle rozrůstalo po celé zemi, a v roce 1963 se King spojil s dalšími vůdci, aby využili tohoto okamžiku a uspořádali obrovské shromáždění za občanská práva.
„V jistém smyslu jsme přišli do hlavního města naší země, abychom si nechali proplatit šek. Když architekti naší republiky psali velkolepá slova Ústavy a Deklarace nezávislosti, podepisovali dlužní úpis, jehož dědicem se měl stát každý Američan. Tato směnka byla příslibem, že všem lidem – ano, černochům stejně jako bělochům – budou zaručena nezcizitelná práva na život, svobodu a hledání štěstí… Amerika dala černošskému lidu špatný šek, šek, který se vrátil s označením „insufficient funds“.'“
– „Mám sen“, 28. srpna 1963
Historický Pochod na Washington za práci a svobodu byl společným dílem hlavních skupin a ikon občanských práv té doby, včetně A. Phillipa Randolpha, známého odborového předáka, který takový pochod původně vymyslel, a Roye Wilkinse, výkonného tajemníka NAACP. Shromáždění, které se opíralo o rychle rostoucí vlnu občanské podpory a rozhořčení nad rasovou nerovností v zemi, přilákalo více než 260 000 lidí z celé země. Kingův slavný projev „Mám sen“ přenášely v přímém přenosu televizní stanice po celé zemi. „Mám sen“ je připomínán jako jeden z největších, ne-li vůbec největší projev 20. století.
„Mám sen, že jednoho dne tento národ povstane a naplní pravý význam svého kréda: „Považujeme tyto pravdy za samozřejmé: že všichni lidé jsou stvořeni sobě rovni“. Mám sen, že jednoho dne na rudých kopcích Georgie budou moci synové bývalých otroků a synové bývalých otrokářů usednout společně k bratrskému stolu.“
– „Mám sen“, 28. srpna 1963
Nedlouho trvalo, než se Kingův sen stal skutečností. Po deseti letech neustálého lobbování u Kongresu a prezidenta vedeného NAACP a dalších pokojných protestů za občanská práva podepsal prezident Lyndon Johnson zákon o občanských právech z roku 1964. O rok později podepsal Národní zákon o volebních právech z roku 1965. Tyto zákony společně postavily mimo zákon diskriminaci černochů a žen, čímž fakticky ukončily segregaci, a snažily se ukončit zbavení volebního práva tím, že znemožnily diskriminační volební praktiky. Deset let poté, co se King zapojil do boje za občanská práva, dosáhla kampaň za přijetí zákona o občanských právech z roku 1964 svého cíle – zajistit černošským občanům možnost zastupovat se ve vládě.
„Říkali nám, že se sem nedostaneme. A byli i tací, kteří říkali, že se sem dostaneme jen přes jejich mrtvoly. Ale celý svět dnes ví, že jsme tady a stojíme před mocenskými silami ve státě Alabama a říkáme: „Nenecháme se nikým zvrátit.“
– „Our God is Marching On!“, 25. března 1965
Boj samozřejmě nebyl u konce. Během několika následujících let King pokračoval ve vedení pochodů a shromáždění po celé zemi. V roce 1965 se King podílel na organizaci tří pochodů k hlavnímu městu státu Alabama na protest proti pokračujícímu porušování volebních práv. První pochod skončil násilím, protože policie proti pokojným protestujícím použila slzný plyn a obušky. Aktivisté se nenechali odradit „krvavou nedělí“, pochodovali ještě dvakrát a nakonec 25. března dorazili k hlavnímu městu a emotivně potvrdili svá práva.
„Viděl jsem zemi zaslíbenou. Možná se tam nedostanu s vámi. Ale chci, abyste dnes večer věděli, že my jako lid se do zaslíbené země dostaneme. A já jsem dnes večer šťastný. Ničeho se nebojím. Nebojím se žádného člověka. Mé oči viděly slávu příchodu Páně.“
– „I’ve Been to the Mountaintop“, 3. dubna 1968
V tomto období byla Kingovi udělena Nobelova cena míru a medaile American Liberties od Amerického židovského výboru. Rozšířil své zaměření a začal vystupovat proti válce ve Vietnamu a ekonomické nespravedlnosti, která sužovala národ. Kingovi vadilo, že vláda Spojených států utrácí peníze za zbytečnou válku, zatímco by měly být směřovány na programy pomoci nejchudším občanům země.
Na začátku dubna 1968 navštívil King Memphis ve státě Tennessee, aby podpořil místní černošské odbory sanitárních veřejných prací. Dne 4. dubna byl King ve svém hotelu v Memphisu zastřelen Jamesem Earlem Rayem. Prezident Johnson vyhlásil na 7. dubna den národního smutku. V roce 1983 Kongres upevnil Kingův odkaz jako americké ikony tím, že vyhlásil každé třetí pondělí v lednu dnem Martina Luthera Kinga ml.
„Pokud dáte svůj život věci, ve kterou věříte, a pokud je správná a spravedlivá, a pokud váš život v důsledku toho skončí, pak váš život nemohl být stráven spásnějším způsobem. Myslím, že přesně to můj manžel udělal.“
– Coretta Scott Kingová, 9. dubna 1968
Dědictví Dr. Kinga inspirovalo a bude inspirovat bojovníky za občanská práva po celých čtyřicet let, dokud bude na světě existovat nespravedlnost. Organizace jako NAACP pokračují v jeho práci ve prospěch všech barevných obyvatel a snaží se udržet jeho sen živý pro budoucí generace. Činy – a zejména slova Dr. Kinga – nám mohou vždy připomínat, za co bojujeme a proč musíme bojovat i nadále. Pokud se někdy dostaneme na vedlejší kolej nebo nás to odradí, můžeme si vzpomenout na závěrečné slovo Dr. Kinga na shromáždění NAACP ke Dni emancipace v roce 1957:
„Na závěr říkám, že na celém světě není nic většího než svoboda. Stojí za to jít do vězení. Stojí za to přijít o práci. Stojí za to pro ni zemřít. Přátelé, vyjděte dnes večer odhodláni dosáhnout této svobody, kterou Bůh chce pro všechny své děti.“
Související projevy Dr. Kinga:
- Dopis z birminghamského vězení “ (.pdf)
- Tváří v tvář výzvě nové doby “ (.pdf)
- The Drum Major Instinct “ (.pdf)
Další zdroje:
- http://www.americanrhetoric.com/speeches/mlkihaveadream.htm – Plný text a video a audio projevu Martina Luthera Kinga I Have A Dream.
- http://mlk-kpp01.stanford.edu/ – Sbírka primárních a sekundárních dokumentů týkajících se Martina Luthera Kinga , Jr, uložené na Stanfordově univerzitě.
- http://www.thekingcenter.org/Default.aspx – Kingovo centrum, které v roce 1968 založila Coretta Scott Kingová, je oficiálním živým památníkem věnovaným odkazu Dr. Martina Luthera Kinga mladšího.
- http://nobelprize.org/nobel_prizes/peace/laureates/1964/king-bio.html – Životopis Dr. Kinga na webových stránkách Nobelovy ceny.