Don Stewart :: Jsou dnes ještě apoštolové?

Jsou dnes ještě apoštolové?

Různé dary Ducha svatého – otázka 8

Jednou z hlavních otázek týkajících se daru apoštola je jeho trvání. Působí dnes v církvi ještě apoštolové? Zastávají ještě lidé tento konkrétní úřad nebo mají tento dar?“

Existují dva základní názory. Jeden postoj vidí, že apoštolové měli v prvních letech církve omezenou službu. Proto dnes již žádní apoštolové nejsou.

Jiný pohled se domnívá, že se mělo jednat o trvalý dar, dokud se Pán nevrátí. Lidé dnes tedy mají dar apoštola, i když neexistuje úřad apoštola ve stejném smyslu jako v Ježíšově době. Můžeme učinit následující postřehy:

Pohled 1: Dar apoštola byl omezen na Dvanáct a několik dalších lidí

Existuje pohled, podle kterého dar apoštola již v církvi Ježíše Krista nefunguje. Tvrdí se, že dar byl omezen na dvanáct apoštolů a některé další osoby, které žily v jejich době. Jakmile tato generace věřících zemřela, byl dar zrušen. Na podporu tohoto názoru se uvádějí následující argumenty:

Dar byl pro církev základem

Církev byla postavena na základech apoštolů a proroků. Pavel napsal Efezanům o podstatě církve následující:

Proto už nejste cizinci a outsideři, ale občané spolu s Božím lidem a členové Boží rodiny. Jste postaveni na základech apoštolů a proroků. Úhelným kamenem je sám Kristus Ježíš (Ef 2,19-20 Boží slovo).

Tito apoštolové byli základem Hospodinova díla.

Pavel později psal Efezanům o tom, jak byla Boží pravda zjevena této vybrané skupině lidí.

V dřívějších pokoleních nebylo toto tajemství lidstvu zjeveno, jako bylo nyní zjeveno jeho svatým apoštolům a prorokům skrze Ducha: (Ef 3,5)

Základ byl položen již dávno. Jejich účel už není nutný.“

Požadavky nemůže dnes splnit nikdo

Na apoštola byla kladena řada specifických požadavků, které jsou dnes pro kohokoli nesplnitelné. Patří mezi ně následující.

Apoštol byl očitým svědkem Ježíšova vzkříšení

Nejenže původních dvanáct apoštolů muselo být očitými svědky Ježíšova vzkříšení, ale všichni, kdo měli dar apoštola, museli vidět vzkříšeného Krista. Pavel, který nebyl jedním z Dvanácti, napsal:

Nejsem snad svobodný? Nejsem snad apoštol? Neviděl jsem snad Ježíše, našeho Pána? Nejste snad mým dílem v Pánu? (1. Korintským 9,1 ESV)

Tento požadavek by splňovala pouze první generace křesťanů. Je zřejmé, že dnes by se nikdo nemohl kvalifikovat pro dar apoštola, kdyby apoštol musel být očitým svědkem Ježíšova vzkříšení. Pavel také napsal:

Viděl ho Petr a pak dvanáct apoštolů. Poté ho vidělo více než pět set jeho následovníků najednou, z nichž většina ještě žije, i když někteří už zemřeli. Pak ho viděl Jakub a později všichni apoštolové (1 Kor 15,5-7 NLT).

Pavel zde rozlišuje mezi Dvanácti a ostatními apoštoly. Všichni byli očitými svědky Ježíšova vzkříšení.

Dar apoštola byl doprovázen zázračnými znameními

Apoštolové také dávali zázračná znamení a divy, aby potvrdili své jedinečné postavení. O znameních apoštola napsal Pavel Korinťanům následující:

Když jsem byl s vámi, byl jsem trpělivý a konal jsem všechny mocné zázraky, znamení a divy pravého apoštola (2 Kor 12,12 CEV).

Znamení a divy provázely Pavlovu službu. Prokazovaly, že má patřičné pověření být součástí této jedinečné skupiny.

Psal také o moci, která provázela jeho kázání.

A mé poselství a mé kázání bylo velmi jasné. Nepoužíval jsem moudré a přesvědčivé řeči, ale Duch svatý byl mezi vámi mocný. Dělal jsem to proto, abyste spíše důvěřovali Boží moci než lidské moudrosti (1. Korintským 2,4.5 NLT).

Pavel dostal schopnost konat zázračná znamení. To byla znamení apoštola.

Měli jedinečnou pravomoc přijímat zvláštní zjevení

Apoštolové měli ještě něco jedinečného. Měli jedinečnou pravomoc přijímat zvláštní zjevení od Pána. Jejich povolání a pověření Ježíšem Kristem zahrnovalo schopnost přijímat a sdělovat božskou pravdu.

V noci své zrady jim Ježíš této vybrané skupině slíbil následující.

Až přijde Duch pravdy, uvede vás do celé pravdy; nebude totiž mluvit sám od sebe, ale bude mluvit, co uslyší, a oznámí vám, co má přijít (Jan 16,13 NŘSV)

Všimněte si Ježíšova slibu, že Duch svatý uvede tyto muže do „celé pravdy“ o tom, co Ježíš řekl a udělal. Na toto konkrétní zaslíbení si mohli činit nárok pouze ti, kteří byli s Ježíšem od začátku. Nikdo jiný by totiž nemohl vědět, že věděli nebo viděli to, co viděli. Duch svatý jim měl tyto věci znovu připomenout.

Pavel byl posledním z apoštolů

Nacházíme také další důvod, proč se domníváme, že apoštolové přestali existovat někdy v prvním století. Apoštol Pavel uvádí, že po něm už žádní apoštolové nebyli. Byl skutečně posledním z těch, kterým se Pán zjevil. Věřícím v Korintu napsal následující:

Poslední ze všech, jako jednomu nenormálně narozenému, se zjevil i mně. Jsem totiž nejmenší z apoštolů, nehodný nazývat se apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev (1. Korintským 15,8.9 HCSB).

Pavel byl posledním člověkem, kterému se osobně zjevil a pověřil Ježíš Kristus. Po zjevení Pavlovi je zaznamenáno pouze jedno další zjevení vzkříšeného Krista – apoštolu Janovi na ostrově Patmos.

Duch svatý a Boží slovo nás vedou i dnes

Dnes nepotřebujeme, aby nás vedli lidé, jako jsou apoštolové. Zjišťujeme, že ani oni neuspěli. Názorně to ilustruje selhání Petra v Antiochii. Pavel napsal:

Když však Kéfas přišel do Antiochie, postavil jsem se mu do tváře, protože stál sám proti sobě (Galatským 2,11 NRSV).

Jak uvedl sám Petr, to, co dnes potřebujeme, je jisté prorocké slovo – které nás nikdy nezklame. Čteme:

Tak máme prorocké poselství plněji potvrzeno. Uděláte dobře, když k němu budete pozorní jako k lampě svítící na temném místě, dokud se nerozední a ve vašich srdcích nevyjde jitřenka (2 Petr 1,19 NSR).

Věřící potřebují číst a poslouchat to, co Bůh již zjevil – nepotřebují naslouchat omylným lidským bytostem, aby získali jejich vedení.

Mezi současnou dobou a dobou apoštolů jsou tedy zřejmé kontrasty. Zatímco evangelium se nezměnilo, Boží metody se změnily. V důsledku toho úřad apoštola již není mezi námi.

Jiný pohled: Další pohled se domnívá, že dar apoštola měl být v církvi trvalým darem

. Zastánci tohoto názoru tvrdí, že slovo apoštol má jak omezený, tak široký význam. Vzhledem k tomu, že výraz apoštol se používá v širším významu než Dvanáct, dar apoštola pokračuje v církvi dodnes. Zastánci tohoto názoru obvykle uvádějí následující body:

Dvanáct bylo vyvoleno během Ježíšovy pozemské služby

Je třeba si uvědomit, že Dvanáct bylo vyvoleno, když byl Ježíš na zemi. Duchovní dary byly uděleny až v den Letnic. Proto musíme rozlišovat mezi dvanácti apoštoly, které osobně vybral Ježíš, a darem apoštola, který byl dán vzkříšeným a nanebevstoupeným Kristem

V důsledku toho v pravém slova smyslu kromě původních dvanácti apoštolů již žádní další apoštolové neexistují. Nový zákon však používá termín apoštol v širším smyslu jako misionář a zakladatel sborů. Zdá se tedy, že dar je stále k dispozici, pokud je chápán v tomto smyslu. Nemusíme tyto lidi považovat za jednotlivé vedoucí církve – jsou to pouze lidé, kterým byly dány zvláštní dary, aby sloužili Pánu jako zakladatelé sborů nebo misionáři.

Nemají tedy sice apoštolskou autoritu jako Petr a Jan, ale mají dar zakládat sbory.

Pavel říká, že Bůh dal církvi apoštoly

Pavel říká, že apoštoly dal Bůh církvi Ježíše Krista. Věřícím v Efezu napsal následující:

Proto říká: „Když vystoupil na výšinu, vedl zástupy zajatců a dával lidem dary.“

Proto říká: „Když vystoupil na výšinu, vedl zástupy zajatců a dával lidem dary. (Když se říká „vystoupil“, co jiného to znamená, než že také sestoupil do nižších částí země? Ten, který sestoupil, je ten, který také vystoupil vysoko nad všechna nebesa, aby naplnil všechno). A dal apoštoly, proroky, evangelisty, pastýře a učitele, aby připravili svaté k dílu služby, k budování Kristova těla (Ef 4,8-12 ESV).

Tento verš říká jen to, že Ježíš dal některé, aby byli apoštoly. Neříká nic o trvání nebo pokračování tohoto daru. Řecký aoristový čas, který je v tomto verši použit pro sloveso „dal“, má představu děje probíhajícího bez jakéhokoli odkazu na čas. Jediné, co tento verš říká, je, že Ježíš dal tyto zvláštní dary jednotlivcům. Trvání těchto darů nelze z tohoto verše určit.“

Ježíš se mohl někomu osobně zjevit a pověřit ho

Někteří lidé také tvrdí, že Ježíš Kristus se mohl někomu zjevit i dnes a pověřit ho podobně jako apoštola Pavla. Skutečně existují jednotlivci, kteří tvrdí, že se jim to stalo. Je tedy možné, že lidé s apoštolskou autoritou mohou existovat i dnes.“

Odpověď

Zdá se, že existuje několik důvodů, proč už nebudou žádní apoštolové, kteří by měli podobnou autoritu jako Dvanáct. Patří mezi ně následující:

Pavel byl poslední osobou, které se Ježíš zjevil

Pavel jasně říká, že byl poslední osobou, které se vzkříšený Kristus zjevil. Zmrtvýchvstalý Kristus se sice zjevil Janovi na ostrově Patmos, ale nebylo to proto, aby ho pověřil službou – to se již dávno stalo.

Pavlův případ byl jedinečný

Pavlův případ byl jedinečný oproti ostatním apoštolům. Byl zvlášť vyvolen, aby se stal apoštolem pohanů. Jeho služba neměla žádné nástupce.

Velcí křesťanští vůdci minulosti si takový titul nenárokovali

Je třeba poznamenat, že žádný z velkých křesťanských vůdců minulosti si tento titul nenárokoval. Uznávali jedinečnou službu apoštolů.

Odvážil by se někdo nárokovat si takovou autoritu?“

Vzhledem k posvátnému pověření a odpovědnosti, které s úřadem apoštola souvisely, je těžké si představit, že by si dnes někdo takový autoritativní úřad nárokoval. Na každého, kdo si činí nárok na tento zvláštní úřad, bychom měli okamžitě pohlížet s největším podezřením.

Opravdu se zdá být troufalé, ne-li téměř rouhavé, aby si někdo v dnešní době činil nárok na podobnou autoritu jako apoštolové Ježíše Krista. Ti obdrželi přímé zjevení od Boha, viděli vzkříšeného Krista, byli jím zvlášť pověřeni a byli zodpovědní za sepsání Nového zákona. Dnes není nikdo, kdo by se jim mohl rovnat.“

Služba misionáře je dnes velmi potřebná

Ačkoli úřad apoštola už dnes nemáme, tento dar misionářské práce a zakládání sborů je stále velmi potřebný. Zakládání sborů a jejich následné vybavení pro šíření dobré zprávy o Ježíši je obtížný, ale nezbytný úkol. I když to možná není přesně ten dar, o kterém mluvil Pavel jako o „apoštolovi“, přesto je potřeba.

Shrnutí – otázka 8 Existují dnes ještě apoštolové?

Mezi biblickými věřícími se diskutuje o tom, zda dnes ještě existují apoštolové. Mnozí se domnívají, že tento zvláštní dar úřadu měla malá vybraná skupina lidí žijících v prvním století. Existuje několik důvodů, proč tento názor zastávají.

Za prvé, tento dar byl pro církev základem – církev byla postavena na apoštolech a novozákonních prorocích. Ti byli těmi, které si Pán vyvolil, aby světu zjevili jeho pravdu. Tito muži k tomu byli způsobilí, protože byli s Ježíšem.

Za druhé, kvalifikace apoštola byla jasná. Každý z apoštolů musel být s Ježíšem od počátku jeho služby a také musel být očitým svědkem jeho zjevení při vzkříšení.

Zjišťujeme také, že každý z těchto lidí musel být Ježíšem osobně pověřen. Apoštolové měli také jedinečnou možnost dávat zázračná znamení k ověření svého poselství.

Kromě toho měli jedinečnou pravomoc psát Písmo svaté. Vzhledem k těmto podmínkám nutným k tomu, aby někdo mohl být apoštolem, je nemožné, aby tento dar měl kdokoli dnes.

A konečně apoštol Pavel jako by dával najevo, že byl posledním člověkem, kterému se Ježíš osobně zjevil a pověřil ho, aby byl apoštolem. Z toho vyplývá, že apoštolská autorita skončila s ním.

Tyto argumenty nepřesvědčily všechny. Ti, kdo tvrdí, že apoštolové existují i dnes, obvykle argumentují jedním ze dvou způsobů. Rozlišuje se mezi úřadem apoštola, který již není mezi námi, a duchovním darem apoštola, který je stále dán. Někteří se snaží definovat dar apoštola jako misionáře nebo zakladatele sborů. Tito muži a ženy sice nemají stejnou autoritu jako apoštolové v Ježíšově době, ale jsou stejně jako první apoštolové jedinečně obdarováni k zakládání sborů a vyučování nových věřících.

Existuje několik lidí, kteří skutečně tvrdí, že úřad apoštola je stále s námi. Říkají, že úřad apoštola byl ustanoven až po Ježíšově nanebevstoupení. Skutečnost, že se zjevil těm, které pověřil, pouze znamená, že k zastávání tohoto úřadu je nutné osobní zjevení od Krista. Existují lidé, kteří tvrdí, že se jim zjevil vzkříšený Kristus a dal jim tuto pravomoc.

Taková tvrzení jsou přinejmenším odvážná. Každý, kdo si nárokuje osobní zjevení Ježíše Krista a zároveň apoštolskou autoritu, hraničí s rouháním. Nejde o to, že bychom pochybovali o tom, že by se Ježíš mohl někomu zjevit i dnes, kdyby se tak rozhodl, jde o to, že ti, kdo si tato zjevení nárokují, nepodávají vůbec žádný důkaz, že k nim máme vzhlížet jako k autoritám v církvi.

Ať už mají současní zakladatelé sborů a misionáři duchovní dar „apoštola“, můžeme s jistotou říci, že jejich služba je naprosto zásadní. To platí i v případě, že se nejedná o přesně stejný novozákonní dar či úřad jako apoštol.