DIOCTOPHYMA RENALE, obří ledvinový červ psů a koček. Biologie, prevence a kontrola

Dioctophyma renale, obří ledvinový červ, je parazitická hlístice, jejímž konečným hostitelem jsou psi (příležitostně také kočky) a řada dalších masožravců, zejména těch, kteří se pravidelně živí sladkovodními rybami (např. norci, vydry atd.).

Vyskytuje se po celém světě, méně často v Asii a Oceánii. Výskyt u psů je nízký (obvykle <1 %), a to i v endemických oblastech. Výskyt u zvířat živících se rybami může být obzvláště vysoký, např. ve studii v Ontariu (Kanada) bylo zjištěno ~50 % norků, kteří byli infikováni.

Dioctophyma renale je jedním z největších známých helmintů: může být delší než 1 metr.

Onemocnění způsobené hlísticí Dioctophyma renale se nazývá dioctophymiasis.

Jsou psi nebo kočky nakažení hlísticí Dioctophyma renale nakažliví pro člověka?

• NE. Nikoliv kontaktem s domácími zvířaty, ani prostřednictvím jejich výkalů nebo zvratků. Ačkoli Dioctophyma renale může parazitovat na lidech, vajíčka vylučovaná infikovanými psy a kočkami nejsou pro člověka přímo infekční. Aby se stala infekční, musí strávit nějaký čas v prostředí a být zkonzumována mezihostiteli. Člověk se nakazí po konzumaci syrové nebo nedostatečně tepelně upravené ryby nebo žáby. Další informace naleznete v kapitole o životním cyklu níže.

Tento červ neinfikuje skot, ovce, kozy, prasata, koně ani drůbež.

Na této stránce naleznete další informace o obecné biologii parazitických červů a/nebo škrkavek.

Konečné místo výskytu Dioctophyma renale

Místem výskytu Dioctophyma renale jsou ledviny, obvykle pouze pravá ledvina.

Anatomie Dioctophyma renale

Dioctophyma renale je jednou z největších známých škrkavek. Samci jsou 20-40 cm dlouzí a 5-6 mm tlustí. Samice mohou být až 1 metr dlouhé a 12 mm silné. Mají růžové až načervenalé zbarvení. Jinak je jejich tělo stejně jako u ostatních škrkavek pokryto kutikulou, která je pružná, ale poměrně tuhá. Červi nemají žádné vnější známky segmentace. Mají trubicovitou trávicí soustavu se dvěma otvory, ústním a řitním. Mají také nervovou soustavu, ale žádné vylučovací orgány a žádnou oběhovou soustavu, tj. ani srdce, ani cévy. Samice mají velké vaječníky a dělohy zakončené otvorem zvaným vulva. Samci mají chitinové hroty pro přichycení k samici během kopulace.

Vajíčka (~45×70 mikrometrů) mají oválný tvar a tlustou a charakteristicky strukturovanou skořápku a jsou embryonální.

Životní cyklus a biologie Dioctophyma renale

Dioctophyma renale má nepřímý životní cyklus, jehož konečnými hostiteli jsou psi, kočky a další masožravci a mezihostiteli vodní červi (tzv. oligochaeta, např. Lumbriculus variegatus).

Dospělé samice kladou vajíčka, která jsou vylučována s močí hostitele. Dozrávají ve vodě za 2 až 10 týdnů a mohou zůstat infekční po několik měsíců. Vodní červi požírají tato vajíčka, která se v těle vodních červů vyvíjejí v larvy L3. Ryby, korýši (např. krabi), žáby nebo jiní obojživelníci fungují jako transportní hostitelé (=parateničtí hostitelé): požírají tyto červy, larvy L3 se uvolňují v jejich žaludku a následně encystují v jejich tkáních. Psi, kočky a další koneční hostitelé se nakazí pozřením infikovaných vodních červů (např. při pití vody) nebo transportních hostitelů.

U konečného hostitele se larvy L3 uvolňují v žaludku. Migrují do jater, kde během přibližně 2 měsíců dospívají v juvenilní dospělce. Následně migrují přes peritoneální dutinu do ledvin. Ve většině případů se infikuje pouze pravá ledvina, snad proto, že je blíže žaludku a játrům. Tam dosáhnou pohlavní dospělosti a rozmnožují se. V případě masivní infekce mohou být infikovány obě ledviny. Příležitostně se někteří červi nedostanou do ledvin a dokončí vývoj v peritoneální dutině.

Dospělí červi mohou žít v konečném hostiteli až 5 let. Živí se tkáněmi ledvin a krví.

Škody způsobené infekcí Dioctophyma renale, příznaky a diagnostika

Dioctophyma renale může způsobit masivní poškození postižené ledviny. Zničené tkáně jsou nahrazovány pojivovou tkání (fibrózou), což podstatně zhoršuje normální funkci ledvin. Vzhledem k tomu, že je obvykle postižena pouze jedna ledvina, druhá ledvina přebírá funkci a infikované zvíře nevykazuje žádné klinické příznaky. V ojedinělých případech, kdy jsou vážně postiženy obě ledviny, může dojít k nefritidě (zánětu ledvin), krvavé moči a ledvinové kolice (pokud se červi dostanou do močové trubice); v důsledku selhání ledvin může dojít k úhynu. Červi, kteří zůstanou v peritoneální dutině, mohou způsobit peritonitidu (zánět pobřišnice), ale také hepatitidu (zánět jater) a ascites (nahromadění tekutiny v peritoneální dutině).

Diagnostika se často provádí až při pitevním vyšetření nebo při operaci z jiných důvodů. Typická vajíčka lze nalézt v močovém sedimentu, ale je možná falešná negativita, protože vylučování vajíček je přerušované a může se také stát, že zvíře infikují pouze samice červů: ty při nepřítomnosti samců nekladou vajíčka. Ultrazvuková echografie ledvin je obvykle spolehlivou metodou pro vizualizaci dospělých červů v ledvinách.

Prevence a kontrola infekcí vyvolaných Dioctophyma renale

Nejlepší prevencí v endemických oblastech (např. tam, kde se provozuje průmyslový nebo tradiční sladkovodní rybolov) je zabránit psům a kočkám v krmení syrovými rybami, žábami, kraby atd. a v mytí rybího odpadu.

Chirurgické odstranění je nejčastějším způsobem léčby po potvrzení infekce. Z běžných anthelmintik existuje několik zpráv, že fenbendazol je účinný proti larvám a ivermektin proti dospělcům v ledvinách. Většina běžných odčervovacích přípravků pro domácí zvířata však není pro toto použití schválena. Proto, pokud se o to někdy pokusí, musí veterinární lékař stanovit speciální léčebný režim.

Proti Dioctophyma renale zatím neexistují žádné skutečné vakcíny. Více informací o vakcínách proti parazitům hospodářských a domácích zvířat naleznete zde.

Biologická kontrola Dioctophyma renale (tj. pomocí jejích přirozených nepřátel) zatím není proveditelná.

Možná vás zaujme článek na těchto stránkách o léčivých rostlinách proti vnějším a vnitřním parazitům.

Rezistence Dioctophyma renale k anthelmintikům

O rezistenci Dioctophyma renale k anthelmintikům zatím nejsou žádné zprávy.

To znamená, že pokud anthelmintikum nedosáhne očekávané účinnosti, je velmi vysoká pravděpodobnost, že buď přípravek nebyl vhodný pro tlumení Dioctophyma renale, nebo byl použit nesprávně.

Poraďte se se svým veterinárním lékařem! Pokud jsou k dispozici, řiďte se konkrétnějšími národními nebo regionálními doporučeními pro kontrolu Dioctophyma renale.