V průběhu minulého století populární kultury Satan získal duše bluesových hudebníků z delty, podněcoval vzpoury mládeže, posedával malé děti a kozy, oplodňoval nic netušící ženy a přenášel zlo prostřednictvím zpátečnických textů na heavy metalových deskách. V poslední době nás však, abychom parafrázovali Rolling Stones, charakter jeho hry mate.
Síly, které se proti Satanovi spojily, se staly natolik nepřijatelnými, že už nevypadá jako ten zlý. Patří k nim takové skupiny, jako je baptistická církev Westboro, proslulá svými nenávistnými projevy proti LGBTQ lidem, Židům, muslimům a dalším skupinám, které odsuzuje jako „satanské podvodníky“. Je tu Trumpova administrativa ve spolku s americkou náboženskou pravicí, která agresivně prosazuje zákony namířené proti potratům a LGBTQ, nemluvě o tom, že se dopouští otevřené islamofobie. K těmto silám by patřilo i 20 000 lidí, kteří nedávno podepsali internetovou petici odsuzující televizní adaptaci kultovního románu Good Omens (Dobrá znamení) od Amazonu – o démonovi a andělovi – jako „další krok k tomu, aby satanismus vypadal normálně“.
Nyní dokument hrozí rehabilitací Satana. Film Zdraví Satan? režisérky Penny Laneové sleduje počáteční dobrodružství Satanského chrámu, instituce, která se trefila do dokonalé protistrategie vůči snahám evangelikálů o opětovné spojení církve a státu. Satanský chrám sídlí v Salemu ve státě Massachusetts (kde jinde?) a je oficiálně uznán jako náboženská organizace osvobozená od daní. Jako takový si nárokuje stejná práva a privilegia, jaká získávají evangelikální křesťanské skupiny – i když s žertovnou citlivostí.
Když například městská rada v arizonském Phoenixu začínala svá zasedání křesťanskou modlitbou, Satanský chrám požadoval, aby se odříkávaly i satanské modlitby. Rada se rozhodla od modliteb zcela upustit. Když Child Evangelism Fellowship zřídilo na amerických veřejných školách prokřesťanské kluby Dobré zprávy, Satanský chrám zavedl své vlastní Satanské kluby po škole – propagující vědecký racionalismus. A když hlavní město státu Oklahoma povolilo ve svém areálu instalaci sochy Desatera přikázání, Satanský chrám vedl kampaň za vztyčení vlastní osm stop vysoké sochy Bafometa, božstva s kozí hlavou a kopyty.
„Bylo zcela zřejmé, že to, co děláme, je skutečně potřeba,“ říká Lucien Greaves, mluvčí a faktický vůdce Satanského chrámu. „Stále více se snaží osekat práva ostatních a definovat nás jako křesťanský národ do té míry, že náboženská svoboda platí pouze pro ně. To je pro nás prostě děsivá okolnost.“
Greaves je přesně takový, jak byste očekávali, že bude vypadat pozemský vyslanec Satana. S bledou pletí, upravený, oblečený výhradně v černém a s jedním zakaleným okem by mohl vystoupit z natáčení upírského seriálu pro teenagery. Má harvardské vzdělání a často zní, jako by četl z akademického textu. V americké ústavě není žádná zmínka o Bohu, zdůrazňuje, ale existuje první dodatek chránící svobodu projevu a náboženství. Slova „pod Bohem“ byla přidána do amerického slibu věrnosti v roce 1954 a „V Boha věříme“ byla poprvé vytištěna na americké měně v roce 1956 – aby se USA odlišily od bezbožných komunistů. „Do té doby platilo E pluribus unum – ‚z mnoha jedno‘ – což bylo mnohem lepší heslo.“
Proč tomu tedy říkat „satanismus“? „Metafora Satana je pro mnohé z nás stejně důležitá jako pro každého, kdo ji bere doslova, protože jsme vyrostli v židovsko-křesťanské kultuře. Skutečně k nám velmi ostře a pronikavě promlouvá o našem místě v naší kultuře a o tom, jaké jsou naše afirmativní hodnoty … a samozřejmě definuje to, proti čemu se stavíme: tyto druhy teokratických norem a autoritářských struktur.“
Výklad Satanského chrámu je bližší výkladu Miltonova Satana ve Ztraceném ráji, říká Greaves. „Rebel proti tyranii, který stojí v ostrém protikladu k oné bezmyšlenkovité pověrčivosti a davové mentalitě, která způsobuje, že si lidé dávají morální sebelicenci k vytváření ‚jiných’… a tím se stávají oběťmi lidí.“
Dalo by se říci, že to odpovídá Satanovu místu v popkultuře. Jen výjimečně byl brán jako doslovná postava zla; častěji ďábel představuje outsidera, provokatéra, toho s nejlepšími melodiemi. Být označen za „ďáblovu hudbu“, jako byly jazz, blues a rock’n’roll, bylo to nejlepší možné označení. Rolling Stones vyjádřili své sympatie a nazvali album Their Satanic Majesties Request, ale nikdo je nepovažoval za vážné satanisty. Jimmy Page z Led Zeppelin by byl kvalifikovanější; do obrazů kapely vkládal mystické symboly, vlastnil v Londýně okultní knihkupectví a byl vášnivým sběratelem těchto děl. Dokonce koupil skotský dům okultisty Aleistera Crowleyho (jehož tvář se objevila i na obalu alba Sgt Pepper od Beatles). Page spolupracoval s filmařem Kennethem Angerem, v jehož filmech z té doby, jako byly Lucifer Rising a Invocation of My Demon Brother, se sešla celá plejáda okultistů 60. let: Page, Mick Jagger, Donald Cammell, Marianne Faithfull, člen Mansonovy rodiny Bobby Beausoleil a Anton LaVey.
LaVey je uznáván jako zakladatel moderního satanismu, i když i on byl spíše divadelním showmanem než skutečným knížetem temnoty. Se svou oholenou hlavou, ostrou kozí bradkou a černým pláštěm se snažil vypadat tak, jak vypadá – obrazy převzaté převážně ze starých hororů. V roce 1966 otevřel v San Francisku První satanovu církev, která syntetizovala různé okultní zdroje do polokoherentní filozofie a přilákala několik slavných věřících, včetně Jayne Mansfieldové. Greaves uznává vliv Satanovy církve, ale odmítá LaVeyovu víru v sociální darwinismus a autoritářství policejního státu jako „Ayn Randovou s obřadními přívlastky“.
Heavy metalové kapely 70. a 80. let vyvolávaly v některých kruzích větší znepokojení, od Black Sabbath a Coven přes kapely jako Slayer, AC/DC, Iron Maiden až po thrash, death a nakonec black metal. Satanistické vyznění bylo opět převážně teatrální: okultní symbolika, démonické texty a kytarové riffy jako z hororového filmu. Výjimkou byla nechvalně proslulá norská blackmetalová scéna, která přešla do skutečného hororu se skupinami Burzum a Mayhem, jejichž děsivá sága zahrnovala vypalování kostelů, sebevraždy a vraždy. „Spousta těchto hnutí se vždy těšila nepřiměřené pozornosti na to, jak malá ve skutečnosti jsou,“ říká Greaves. „Někdy zahrnovala ty nejhorší prvky toho, z čeho byla obviňována. Staly se tak výtvorem hysterie proti satanismu.“
Tato hysterie v 80. a 90. letech 20. století vzrostla na úroveň honu na čarodějnice, který se stal známým jako „satanistická panika“. Křesťanské skupiny, nepochybně podnícené obrazy z hororových filmů, jako byl Vymítač ďábla a Rosemary má děťátko, začaly všude nacházet „důkazy“ satanismu. Slyšely podprahová satanská poselství v rockových nahrávkách, z nichž nejznámější je Stairway to Heaven od Led Zeppelin (která údajně obsahuje větu „Here’s to my sweet Satan“, když se přehraje pozpátku). Pak se objevila děsivá obvinění ze satanistického rituálního zneužívání po celém světě – sexuální zneužívání dětí, vraždy, mučení, kanibalismus a krvavé rituály, údajně na příkaz tajné sekty, která má v úmyslu podkopat základy civilizace.
V takovém prostředí Greaves vyrůstal. „Viděl jsem, jak se ničí životy lidí pouhým přisouzením satanismu,“ říká. „Začal jsem si uvědomovat, že skutečné zlo je v samotném honu na čarodějnice, a ne v některém z údajných kultů, které měly být iniciátory těchto aktivit.“ Zatímco satanistické konspirační teorie plnily rozhlasové vlny, je třeba připomenout, že skutečně existovala organizovaná sekta, která beztrestně sexuálně zneužívala děti v celosvětovém měřítku: katolická církev.
V posledních letech se situace sotva zlepšila, přiznává Greaves. Přestože v jejím čele stojí sériový hříšník, Trumpova administrativa podniká cílevědomou misi, jejímž cílem je znovu zavést konzervativní křesťanské hodnoty do veřejného života USA. Tento legislativní útok, známý jako „Projekt Blitz“, je koordinovaný a dobře financovaný. „Jsme nyní zjevně v defenzivě,“ říká Greaves, „a je to děsivý stav věcí v USA, když máte za viceprezidenta zjevně pomateného teokrata, jako je Mike Pence, a v úřadu šaška, jako je Trump, a oni jsou ochotni podbízet se své evangelické nacionalistické základně.“
Vydání knihy Ať žije Satan? je pro Satanský chrám požehnáním i prokletím. Mělo by mu přinést nové členy a tolik potřebné příjmy (jediným příjmem církve jsou přímé dary a prodej zboží), ale zároveň staví Greavese do centra pozornosti, možná i do křížku. Ke konci filmu Ať žije Satan? ho vidíme vystupovat na satanistickém shromáždění v Little Rocku v Arkansasu vedle proslulé sochy Bafometa. Než vystoupí, oblékne si neprůstřelnou vestu.
Greaves si na toto shromáždění dobře pamatuje. „To, co nevidíte,“ říká, „je, že když jsem přicházel k pódiu, potulovala se tam parta lidí se zbraněmi a chtěli, abych věděl, že tam jsou. Nakonec jsem mluvil zády k nim, což bylo dost otřesné. Je mi trochu záhadou, proč nikdo nevystřelil, ale byla to zcela jasná možnost.“ Říká, že pravidelně dostává výhrůžky smrtí od Ku-klux-klanu a neonacistických a křesťanských skupin, ale Greaves má větší obavy o budoucnost své země než o svou vlastní. „Jsme na pokraji nového temného věku,“ říká zlověstně. Satanisté se ho spíše než uvést snaží zastavit.
Ve Velké Británii, ať žije Satan? má předpremiérové projekce 20. srpna a do kin vstupuje 23. srpna
{{nahoře vlevo}}
{{{dole vlevo}}
{{{nahoře vpravo}}
.
{{bottomRight}}
{{/goalExceededMarkerPercentage}}
{{/ticker}}
{{heading}}
{{#paragraphs}}
{{.}}
{{/paragraphs}}{{highlightedText}}
- Sdílet na Facebooku
- Sdílet na Twitteru
- Sdílet e-mailem
- Sdílet na LinkedIn
- Sdílet na Pinterestu
- Sdílet na WhatsApp
- Sdílet na Messenger
.