Literatura je estetické využití psaného slova k uspokojování kulturních a volnočasových potřeb. Literatura sdružuje různé žánry, z nichž každý má své vlastní charakteristiky, a to: lyrický žánr, který zahrnuje díla s použitím slov podléhajících kadenci a rytmu; dramatický žánr, tvořený divadelními hrami, které musí být předvedeny před publikem; a konečně žánr povídkový, tvořený především povídkami a romány, jejichž hlavní funkcí je vyprávění příběhu v různém rozšíření, podle toho, zda se jedná o jeden nebo druhý.
Ačkoli se zdá, že tyto žánry nabízejí poměrně jasnou standardizaci, to znamená, že vysvětlují každý text podle splnění konkrétních a jasných pokynů, pravdou je, že takové vymezení ve starověku neexistovalo, je to pouze klasifikace z nedávné doby. V antice jsou tak počínající obrysy literárního typu spojeny s náboženskými texty a transpozice s orálností ústních zpěvů. Příkladem jsou zoroastrické texty v prvním případě a Iliada v druhém. Později se ustálila různá pravidla pro řazení diskurzů, což vedlo ke zde uvedené klasifikaci.
Od těchto prvních okamžiků prošla literatura dlouhou a klikatou cestou, ale postupem času dosáhla velkého zjemnění, až v posledních staletích dosáhla svého vrcholu; stačí připomenout ruský realismus 19. století, autoři jako Tolstoj, Dostojevskij nebo Čechov dokázali vykreslit zákruty lidské zkušenosti jako málokdo jiný. Její vývoj byl vždy poznamenán směry, které kromě estetického přístupu měly i filozofické vidění skutečnosti.
Posledním velkým směrem, který literatura odkázala, byl bezpochyby magický realismus druhé poloviny 20. století. Tento fenomén se začal nazývat „boom“ a zahrnoval spisovatele jako Mario Vargas Llosa (Peru), Gabriel García Márquez (Kolumbie), Julio Cortázar (Argentina) a Carlos Fuentes (Mexiko). Vyznačovala se prolínáním realistických prvků s fantastickými a vytvářela atmosféru, v níž bylo nadpřirozeno vnímáno jako něco všedního a banálního. Byl to snad poslední okamžik, kdy literatura dokázala energicky zaujmout masové publikum. Poté, s rozšířením audiovizuálních médií, se čtení pro volný čas u široké veřejnosti vytratilo, až dosáhlo svého minimálního vyjádření, které se v podstatě omezilo na sporadické bestsellery. Nejvíce byla bezpochyby postižena četba poezie.
.