Před sto lety se Portoriko stalo součástí Spojených států v rámci urovnání španělsko-americké války. O devatenáct let později Spojené státy udělily obyvatelům ostrova americké občanství. S využitím svých pravomocí vyplývajících z „teritoriální“ klauzule Ústavy USA rozšířil Kongres postupem času na americké občany Portorika určitou míru místní samosprávy. Současná struktura místní samosprávy, obecně známá jako „Commonwealth“, byla uzákoněna v roce 1952.
Sněmovnou nedávno prošel návrh zákona (H.R. 856) sponzorovaný předsedou výboru pro zdroje Sněmovny reprezentantů Donem Youngem (R-AK), podle kterého by se voliči Portorika měli rozhodnout, zda chtějí pokračovat v současném statusu, nebo zahájit proces, který by mohl vést buď ke státnosti Portorika, nebo k nezávislosti. Senátor Larry Craig (R-ID) předložil v Senátu obdobný návrh zákona. Dne 2. dubna se touto otázkou začne zabývat senátní výbor pro energetiku a přírodní zdroje.
VÝSLEDEK SAMOSTATNOSTI PRO PUERTO RICO MUSÍ VYTVOŘIT KONGRES
* Protože je Portoriko územím, nemůže otázky statusu řešit samo. Ve skutečnosti jsou všechny otázky týkající se správy území svěřeny přímo Kongresu, jak je stanoveno v teritoriální klauzuli. Kongres, a pouze Kongres, může s konečnou platností rozhodovat o politickém statusu území.
* Portoriko v současné době prochází ústavní krizí. Výsledky místního referenda v Portoriku z roku 1993 naznačují, že většina občanů USA na ostrově nepodporuje současný status, což je výsledek, který by měl vyvolat vážné obavy na celostátní úrovni. Americkou zásadou je, že vláda musí mít souhlas lidu; když tento souhlas ztratí, je třeba najít nový konsensus.
* Senát USA se shodl, že smysluplného sebeurčení Portorika lze dosáhnout pouze zásahem Kongresu. Po schválení senátní rezoluce z roku 1979, která potvrzuje právo Portorika na sebeurčení, tehdejší předseda výboru pro energetiku &přírodní zdroje prohlásil, že „uplatnění sebeurčení Portorika, aby bylo smysluplné, musí mít možnosti statusu přesně definované Kongresem“. V roce 1990 to energetický výbor označil za „vůdčí zásadu“ v přístupu k úvahám o politickém statusu ostrova.
* Američtí občané Portorika požádali Kongres o přijetí opatření. Ve Spojených státech tradičně území žádají Kongres o zahájení procesu projednávání otázky statusu. Právě k tomu zde došlo. V posledních deseti letech obyvatelé Portorika opakovaně žádali Kongres o přijetí opatření k řešení politického statusu ostrova. V roce 1988 představitelé tří portorických politických stran oficiálně požádali prezidenta a Kongres, aby schválili referendum o preferenci budoucího politického statusu. Zákonodárný sbor státu Portoriko požádal v roce 1993 a znovu v roce 1997 Kongres o spolupráci s obyvateli Portorika na konečném řešení problému statusu. Společná rezoluce zákonodárného sboru z roku 1997 výslovně vyzvala Kongres, aby „reagoval na demokratické aspirace amerických občanů Portorika“, stejně jako tomu bylo v případě jiných amerických států. území, včetně třiceti sedmi území, která se stala státy poté, co původních třináct kolonií vytvořilo původní Unii.
HLASOVÁNÍ PRO SAMOSTATNOST NEZNAMENÁ STÁTNOST PRO PUERTO RICO
* H.R. 856 a S. 472 jsou návrhy zákonů o procesu, nikoliv o státnosti. Právní předpisy, které v současné době projednává Senát, pouze žádají voliče Portorika, aby si vybrali ze tří možností statusu: Commonwealth, jak je správně definován podle federálního práva; proces, který by mohl vést ke státnosti; a proces, který by vedl k nezávislosti. Pokud by se většina rozhodla pro proces státnosti, následovalo by dlouhé období vyjednávání – až deset let – o podmínkách případné státnosti. Během tohoto období by Portoriko i Kongres měly možnost proces zcela zastavit. Pokud by na konci desetiletého „přechodného“ období chtěli portoričtí voliči pokračovat, musel by Kongres předložit, projednat a uzákonit samostatný zákon o přijetí, než by se Portoriko stalo státem. Přijmout stát může pouze Kongres, a to samostatným zmocňovacím zákonem.
POKUD KONGRES NEPŘIJME ZÁKON O SAMOSTATNÉM PŘIJETÍ, JE TO NEJLEPŠÍ ZE VŠECH MOŽNOSTÍ
* Současný systém „Commonwealthu“ byl navržen tak, aby podporoval ekonomické dotace pro Portoriko, které se staly extrémně drahými. Nedávná studie dvou významných harvardských ekonomů zjistila, že náklady na Commonwealth přesahují 10 miliard dolarů ročně. Jako Commonwealth postrádá Portoriko nástroje a flexibilitu, aby mohlo ekonomicky konkurovat státům a zahraničním zemím za rovných podmínek, čímž se udržuje ekonomická závislost na americké státní pokladně. Za těchto okolností se náklady Commonwealthu mohou jen zvyšovat.
* Stejná studie dospěla k závěru, že pokud by se voliči Portorika a nakonec i Kongres rozhodli pro státnost, američtí daňoví poplatníci by zaznamenali čisté snížení federálních výdajů v Portoriku o 2,1 až 2,7 miliardy dolarů, přičemž v budoucnu by došlo k větším úsporám, až by portorická ekonomika plně využila svůj potenciál jako stát. Změna statusu by tedy potenciálně mohla daňovým poplatníkům ušetřit miliardy dolarů, zatímco zachování současného statusu povede časem pouze k nárůstu dotací.
* Podobně General Accounting Office v roce 1995 na základě statické analýzy dospěl k závěru, že státní pokladna by v důsledku zapojení portorických Američanů do federálního systému daně z příjmu (v současnosti platí do systému sociálního zabezpečení a nezaměstnanosti) zaznamenala čistý přínos ve výši 50 milionů dolarů. Vzhledem k tomu, že příjmy na ostrově by se v důsledku lepší ekonomiky zvýšily, zvýšily by se i daňové příjmy státní pokladny.
JAZYKEM PŘÍLEŽITOSTI V PORTORIKU JE ANGLIČTINA
* Portoriko dlouhodobě dbá na znalost angličtiny, neboť bylo první jurisdikcí ve Spojených státech, která uznala angličtinu za úřední jazyk (v roce 1902). Současná portorická vláda zahájila agresivní program výuky angličtiny, aby zajistila, že státní školský systém bude produkovat anglicky mluvící občany.
* Angličtina je v současné době v Portoriku jazykem podnikání a obchodu a prakticky všechny zkoušky odborné kvalifikace na ostrově jsou v angličtině. Přítomnost tolika amerických společností na ostrově způsobila, že většina pracovních příležitostí je v angličtině.
* Angličtina je úředním jazykem federální vlády a federálních soudů v Portoriku. Znalost angličtiny je podmínkou pro práci ve federální porotě v Portoriku.
ZÁKON O SAMOZŘEJMOSTI ZA ŽÁDNÝCH PŘEDPOKLADŮ NEMĚNÍ OBČANSTVÍ OBČANŮ PUERTO RIKA
* Zákon, který v současné době projednává americký Senát, by v žádném případě nezměnil povahu občanství amerických občanů žijících v Portoriku. Legislativa schválená Sněmovnou reprezentantů 4. března jasně uvádí, že „osoby narozené v Portoriku mají státní příslušnost a občanství Spojených států, jak je stanoveno Kongresem“. H.R. 856, jak byl schválen Sněmovnou reprezentantů, nijak neovlivňuje tato práva.
* Portorikáncům bylo občanství uděleno v roce 1917 zákonem Kongresu, čímž se stalo zákonným typem občanství. Občanství Američanů žijících v Portoriku se tedy svou povahou liší od občanství zbytku národa, který požívá občanství plně chráněného Ústavou USA.
Přijetí Portorika za nový stát NEMUSÍ MÍT VLIV NA ZASTOUPENÍ V KONGRESU
* Přijetí Portorika za nový stát, pokud tak nakonec rozhodnou voliči v Portoriku a Kongres, nemusí mít negativní vliv na zastoupení ostatních států v Kongresu. Jak byly v průběhu devatenáctého století přijímány nové státy, velikost Sněmovny reprezentantů (nyní 435) se pravidelně zvyšovala. Na počátku tohoto století byla zákonem Kongresu velikost Sněmovny stanovena na 435, ale s výhradou, že ji Kongres může potenciálně opět zvýšit.
* Když byly koncem padesátých let 20. století přijaty Aljaška a Havaj, velikost Sněmovny se dočasně zvýšila na 437, ale později byla po desetiletém sčítání lidu v roce 1960 upravena zpět na 435 členů. Kongres mohl ponechat velikost Sněmovny na 437, ale rozhodl se tak neučinit vzhledem k tomu, že přidání dvou nových členů Sněmovny mělo minimální dopad na ostatní delegace.
* Kongres má ve své pravomoci možnost zabránit tomu, aby přijetí nového státu mělo jakýkoli dopad na ostatní státy. Navíc vzhledem k tomu, že Portoriko se musí v dlouhém časovém horizontu rozhodnout, zda se stane státem, a Kongres musí o této žádosti nakonec jednat, k úpravě Sněmovny s největší pravděpodobností dojde až po sčítání lidu v roce 2020.
SAMOTNÁ DEMONSTRACE POSILUJE HISPÁNSKÉ AMERIČANY
* Nedávné průzkumy veřejného mínění ukazují, že Hispánci v Americe očekávají od Kongresu zavedení legislativy, která by je spíše posilovala, než vylučovala. Otázka sebeurčení Portorika je mezi Hispánci mimořádně populární, protože je symbolická a naznačuje, jak vážně Kongres bere jejich obavy v řadě otázek. Není proto divu, že v nedávném průzkumu, který provedla společnost The Tarrance Group, se celkem 80 % Hispánců vyslovilo pro to, aby se Portoričané mohli vyjádřit v referendu o preferovaných vztazích se Spojenými státy. Koneckonců sebeurčení je nejvyšším nástrojem posílení práv.
* O podpoře Hispánců na pevnině svědčí i podpora legislativy schválené Sněmovnou reprezentantů ze strany klíčových národních hispánských organizací, jako je např.S. Hispanic Chamber of Commerce; American G.I. Forum; Republican National Hispanic Assembly; Hispanic National Policy Forum; League of United Latin American Citizens (L.U.L.A.C.); a National Association of Hispanic Publications.