Davidova hvězda

Davidova hvězda

Davidova hvězda je všeobecně uznávaný symbol judaismu, pojmenovaný podle starověkého izraelského krále Davida, který se skládá ze dvou vzájemně propojených rovnostranných trojúhelníků. Podle legendy mohla Davidova hvězda vzniknout z Davidova štítu (hebrejsky známého jako Magen David, מָגֵן דָּוִד). Možná se také vyvinula z tajemné Šalamounovy pečeti (pěticípé hvězdy), která se ve starověkém světě používala jako talisman. Rodokmen hvězdy jako běžného židovského symbolu se však rozšířil až v pozdním středověku. Od té doby se stala jedním z určujících symbolů judaismu spolu se starobylejším symbolem menory. Hvězda byla používána ke zdobení obalu Tóry a nacházíme ji na židovských synagogách a náhrobcích.

Ačkoli má tento symbol pro židovský národ pestrou emocionální historii kvůli jeho spojení s holocaustem (kdy byl nacisty používán ke stigmatizaci Židů), Davidova hvězda je pro mnoho Židů dodnes hrdinským symbolem. Byla přijata jako hlavní symbol na moderní vlajce Státu Izrael, který vznikl v roce 1948.

Význam

Existuje několik výkladů významu Davidovy hvězdy. Nejčastěji je hvězda spojována s číslem sedm (odvozeno od šesti vrcholů plus středu). Toto číslo má v judaismu značný náboženský význam, který lze zaznamenat na několika příkladech včetně šesti dnů stvoření plus sedmého dne odpočinku a také sedmi Božích archandělů. Stejně tak se Davidova hvězda mohla vyvinout jako abstraktní symbol Menory (tradičnějšího symbolu judaismu, který kdysi stával v jeruzalémském chrámu), a to díky své asociaci se světlem a také díky svému geometrickému uspořádání do 3+3+1, které odpovídá sedmi větvím Menory.

Jiný pohled na Davidovu hvězdu nachází její význam v samotném jménu David. V hebrejském pravopisu (דוד) obsahuje David pouze tři znaky, z nichž dva jsou „D“ (hebrejsky „Dalet“). Ve starověku se toto písmeno psalo ve tvaru podobném trojúhelníku, podobně jako řecké písmeno Delta (Δ). Symbol tedy mohl být rodinným erbem vytvořeným převrácením a skládáním dvou nejvýraznějších písmen jména.

Hexagram je v astrologických kruzích známý také jako „královská hvězda“ a byl důležitým astrologickým symbolem v zoroastrismu, který mohl představovat astrologickou mapu v době Davidova narození nebo pomazání na krále.

Historie

Ačkoli přesný původ vztahu symbolu k židovské identitě není znám, oblíbený lidový příběh vypráví, že Davidova hvězda je doslova vytvořena podle štítu mladého izraelského bojovníka Davida (pozdějšího krále Davida). Aby se ušetřil kov, nebyl štít vyroben z kovu, ale z kůže rozpjaté přes nejjednodušší rám, který by držel kulatý štít: dva do sebe zapadající trojúhelníky. Pro tento údajný původ však neexistují žádné spolehlivé historické důkazy.

Nejstarší archeologický doklad o používání židovského symbolu pochází z nápisu připisovaného Jozuovi ben Asayahuovi z konce 7. století př. n. l.: Sidon. Nejstarším dochovaným židovským textem, který se o něm zmiňuje, je Eškol ha-Kofer od karaity jménem Juda Hadassi z dvanáctého století př. n. l., kde se uvádí: „V tomto textu se píše:: „Sedm jmen andělů předchází mezuzeze: Michael, Gabriel atd. … Tetragrammaton tě ochraňuje! A stejně tak je vedle jména každého anděla umístěn znak zvaný ‚Davidův štít‘.“

Ve středověkém judaismu populární kabala využívala Davidovu hvězdu, uspořádala do ní deset sefir neboli sfér a umisťovala ji na amulety. Z kabalistického hlediska symbolizuje Davidova hvězda/štít šest směrů prostoru plus střed, a to pod vlivem popisu prostoru, který se nachází v Sefer Jecira: Nahoře, dole, na východě, na západě, na jihu, na severu a ve středu. Pod vlivem Zoharu představuje šest sefirotů muže (Zeir Anpin) spojených se sedmým sefirotem ženy (Nekuva). Tento znak však nikde nenajdeme v samotných klasických kabalistických textech, jako je Zohar apod. Proto je jeho použití jako sefirotického diagramu v amuletech spíše reinterpretací již existujícího magického symbolu.

Byla vyslovena domněnka, že Isaac Luria ovlivnil, že se Davidova hvězda stala národním židovským znakem, když učil, že prvky na talíři pro sederový večer musí být umístěny v pořadí hexagramu, nad třemi sefiroty „Koruna, moudrost a vhled, pod ostatními sedmi“. Nakonec byl hexagram použit jako architektonický ornament na synagogách, jak je tomu například na katedrálách v Brandenburgu a Stendalu a na Marktkirche v Hannoveru.

Davidova hvězda v nejstarším dochovaném úplném opisu masoretského textu, Leningradském kodexu z roku 1008.

Nejstarším židovským literárním pramenem, který se zmiňuje o Davidově štítu, je Eškol Ha-Kofer od Judy Hadašiho z poloviny 12. století po Kr, kde je sedm štítů použito v amuletu pro mezuzu.

Davidovým štítem byl vyzdoben i rukopis TaNaK z roku 1307, který patřil rabínu Josefu bar Jehudovi ben Marvasovi ze španělského Toleda.

Český král Karel IV. v roce 1354 předepsal pražským Židům červený prapor s vyobrazením Davidova štítu i Šalamounovy pečeti. Později je zaznamenáno, že v roce 1460 se Židé setkali s králem Matyášem (Mathios Kuruvenus) z Ofenu (Budapešť, Maďarsko) s další červenou vlajkou zobrazující dva pentagramy se dvěma zlatými hvězdami. Pentagram se tedy mohl používat i mezi Židy. Vyskytuje se v rukopise již roku 1073.

Synagoga v německém Karlsruhe s obrysem Davidovy hvězdy

V hebrejské modlitební knize, vytištěné v Praze roku 1512, se na obálce objevuje velký Davidův štít. V kolofónu je napsáno: „Každý pod svým praporem podle domu svých otců… a zaslouží si obdarovat štědrým darem každého, kdo se chopí Davidova štítu“. V roce 1592 bylo Mordechaji Maizelovi povoleno připevnit na svou synagogu v Praze „vlajku krále Davida, podobnou té, která se nachází na Hlavní synagoze“. V roce 1648 bylo pražským Židům opět povoleno vyvěsit vlajku jako uznání jejich podílu na obraně města proti Švédům. Na červeném pozadí byl žlutý Davidův štít, v jehož středu se nacházela švédská hvězda.

Davidovu hvězdu najdeme také na náhrobcích Židů starých stovky let v Evropě, protože byla přijata jako univerzální symbol židovského národa. Po židovské emancipaci po Francouzské revoluci si židovské komunity zvolily Davidovu hvězdu jako svůj symbol, srovnatelný s křížem, který používá většina křesťanů.

Některé ortodoxní židovské skupiny však používání hexagramu Davidovy hvězdy odmítají kvůli jejímu spojení s magií a okultismem a neuznávají ji jako židovský symbol.

Některé skupiny Haredi, například Neturei Karta a Satmar, ji odmítají, protože ji spojují se sionismem. Nicméně mnoho moderních ortodoxních synagog a mnoho synagog jiných židovských hnutí má izraelskou vlajku s Davidovou hvězdou umístěnou na viditelném místě před synagogami poblíž archy se svitky Tóry.

Mytologie

Židovské pověsti spojují symbol Davidovy hvězdy se Šalamounovou pečetí, magickým pečetním prstenem, který používal král Šalamoun k ovládání démonů a duchů. Vědci kdysi spekulovali, že hexagram může být pozůstatkem staroegyptských náboženských praktik, které převzali Židé zabývající se okultismem a synkretismem již v době krále Šalamouna. Takové tvrzení je však nepravděpodobné vzhledem k nedostatku důkazů v egyptských náboženských praktikách před n. l. Tam, kde helénističtí gnostici a Egypťané používali ve svých amuletech pentagramy (např. symbol „pentalfa“), nepoužívali hexagram, který ve starověkých papyrech nápadně chybí.

Židovské pověsti také spojují tento symbol s magickým štítem, který údajně vlastnil král David a který ho chránil před nepřáteli. Davidův štít se ve starověké rabínské literatuře nezmiňuje. Údajný „Davidův štít“ byl však nedávno zaznamenán na židovském náhrobku v Tarantu v jižní Itálii, který může pocházet již ze třetího století př. n. l. Podobně byl nalezen kámen se štítem z klenby synagogy ze třetího nebo čtvrtého století v Galileji.

Využití nacisty

Judův odznak

Davidovu hvězdu, často žlutou, používali nacisté během holocaustu jako způsob identifikace Židů. Po německém vpádu do Polska v roce 1939 existovala zpočátku různá místní nařízení, která nutila Židy nosit odlišné označení (např. v Generálním gouvernementu bílou pásku s modrou Davidovou hvězdou, ve Warthegau žlutý odznak v podobě Davidovy hvězdy na pravé straně prsou a na zádech). Povinnost nosit Davidovu hvězdu s nápisem Jude (německy Žid) pak byla výnosem vydaným 1. září 1941 a podepsaným Reinhardem Heydrichem rozšířena na všechny Židy starší šesti let v Říši a Protektorátu Čechy a Morava. Postupně byl zaveden i v dalších Němci okupovaných oblastech, kde se používala místní slova (např. francouzsky Juif, nizozemsky Jood).

Židovští vězni v koncentračních táborech byli později nuceni nosit podobné nacistické odznaky.

Současné použití

Znak Magen David Adom

Davidova hvězda je pro mnoho moderních Židů stále hrdinským symbolem a se vznikem moderního státu Izrael v roce 1948 byla přijata i na vlajku Izraele.

V moderním Izraeli používá Davidovu hvězdu Magen David Adom (MDA) (Davidův červený štít), jediná oficiální izraelská zdravotnická záchranná služba a služba pro případ katastrof a neštěstí. Je oficiálním členem Mezinárodního výboru Červeného kříže.

Poznámky

• Friedmann, M. Seder Eliyahu Rabbah ve-Seder Eliyahu Ztṭa. Vídeň. 1901.
• Oegema, G.S. Dějiny Davidova štítu, zrod symbolu. Peter Lang. 1996. ISBN 3-631-30192-8
• Schwandtner. Scriptores Rerum Hungaricarum, ii. 148.
• Teutsch, Ellen a Frankel, Betsy Patkin. Encyklopedie židovských symbolů. Jason Aronson. 1996. ISBN 978-1568217420
• Thiele, Shlomo Weiss. Struktura stvoření: The Star of David as a Blueprint of the Universe (Davidova hvězda jako plán vesmíru). BookSurge Publishing. 2006. ISBN 978-1419622540

Všechny odkazy vyhledány 3. ledna 2020.

• Židovská encyklopedie. Magen Dawid.
• Starbird, Margaret. Archetypální mandala Davidovy hvězdy.

.