04 říjen Důležitost vestibulárního systému zpracování!
Co je to systém vestibulárního zpracování?
Systém vestibulárního zpracování hraje zásadní roli ve vztahu mezi naším tělem, gravitací a fyzickým světem. Poskytuje nám informace o tom, kde se naše tělo v prostoru nachází. Je zodpovědný za to, že nás informuje o tom, zda naše tělo stojí, nebo se pohybuje, jak rychle se pohybuje a jakým směrem.
Vestibulární systém poskytuje základ pro rozvoj všech ostatních smyslových systémů, jako je hmat, zrak, zvuk a propriocepce. Je důležitým prvkem centrálního nervového systému a má zásadní význam pro rozvoj rovnováhy, koordinace, motorické kontroly oka, oboustranné koordinace (schopnost plně využívat obě strany těla) a rozvoj jistoty a důvěry v pohyb. Je to systém, který nám umožňuje rozvíjet toleranci k pohybu. Základní funkce, jako je naše držení těla a prostorová orientace, jsou ovlivněny systémem vestibulárního zpracování. Například naše držení těla se může změnit, pokud jsme na houpačce, aby nám umožnilo zůstat vzpřímený a pochopit, kde se v prostoru nacházíme. Poskytuje informace pro ochranné reflexy našeho těla a připravuje nás na přechod do režimu boje nebo útěku v nouzových situacích.
Co zahrnuje a jak?
Vestibulární systém zahrnuje vestibulární orgány a receptory, které se nacházejí v nesluchové oblasti vnitřního ucha. Zahrnuje dvě složky: polokruhovitý kanál, který detekuje rotační pohyby, a otolitové orgány (utrikulus a sakulus), které detekují lineární změny. Tyto orgány detekují pohyby tekutin a poskytují informace o tom, kde se naše hlava nachází v prostoru. Tyto informace nás pak informují o orientaci a rovnováze našeho těla v okolním prostředí, což nám umožňuje pociťovat gravitační bezpečnost. Gravitační jistota je jistota, že dokážeme udržet svou polohu a komunikovat s okolím, aniž bychom spadli. Pokud je tedy náš vestibulární systém zdravý, můžeme se cítit jistě při činnostech, které vyžadují pohyb, ať už máme nohy na zemi, nebo mimo ni. Máme také kontrolu při zahájení a ukončení činností, jako je houpání, skákání, šplhání a kotrmelce, protože naše tělo se dokáže přizpůsobit a udržet rovnováhu, čímž chrání naše tělo a omezuje zranění. Zdravý vestibulární systém nám také umožňuje věnovat se dalším smyslovým podnětům, se kterými se během dne setkáváme, takže se můžeme soustředit na činnosti, jako je čtení, jídlo nebo prosté sezení!
S čím je tento systém propojen?
Vestibulární systém je neurologicky propojen s mnoha dalšími systémy v mozku. Příkladem je limbický systém, který je klíčový pro rozvoj další fyzické, emoční a psychosociální regulace a pohody. Vestibulární systém zpracování informací je také propojen s mozečkem, který kombinuje zrakové informace a umožňuje reflexní pohyby očí. To je potřebné pro sledování pohybujících se objektů, skenování, rozlišování objektů a stabilizaci zrakového pohledu. To může mít vliv na činnosti, jako je čtení, sportování, přizpůsobování zrakové pozornosti při pohybu a udržování pozornosti při střídavém pohledu jak na bílou tabuli, tak následně na vlastní práci.
Co se stane, když se objeví problémy s vestibulárním zpracováním?
Problémy spojené s vestibulárním zpracováním mohou velmi ztížit mnoho aspektů každodenního života. Děti s dysfunkčním vestibulárním zpracováním mohou být hypo- nebo hyperreaktivní na pohyb a může se u nich kdykoli objevit chování obojího typu. Může se zdát, že děti mají z pohybu strach, protože se cítí nejisté a nevyrovnané. To často vede k tomu, že děti dávají přednost sedavým činnostem, vyhýbají se houpání nebo lezení či jiným aktivitám, při nichž se jejich nohy odlepují od země. Mohou pociťovat citlivost na změny povrchu při chůzi a mohou mít potíže zůstat ve škole soustředěné a vzpřímené. Mohou mít také potíže s pohybem v prostředí doma nebo na hřišti, často se pohybují opatrně nebo pomalu. U mladších dětí tyto potíže často vedou k tomu, že se jim nelíbí, když jsou přesouvány na břicho nebo na záda, nebo když mají zakloněnou hlavu.
Naproti tomu se může zdát, že jsou děti v neustálém pohybu a nedokážou sedět v klidu. To může mít vliv na činnosti, jako je čtení a psaní ve škole a udržení koncentrace bez pohybu. Tyto děti mohou působit nekoordinovaně a nemotorně, často padají. Pohybují se v prostředí, zdánlivě si neuvědomují nebezpečí, impulzivně skáčou nebo běhají. Tyto děti se také mohou zdát ztracené ve známém prostředí a nemohou najít předměty. Vestibulární dysfunkce nás ovlivňuje nejen fyzicky, ale také psychicky. Může být zodpovědná za vysoké emoční reakce ze stresových zážitků a může přerůst v úzkost nebo nejistotu v prostředí.
Další obtíže spojené s vestibulárním zpracováním zahrnují problémy s řazením činností a problémy s oboustrannou koordinací. Tyto činnosti mohou zahrnovat skákání nebo házení a chytání.
Jak tyto deficity řešíme v OTFC
V OTFC se snažíme zajistit, aby děti dostávaly vestibulární zkušenosti, které jim umožní klasifikovat, integrovat a zpracovávat vstupní informace prostřednictvím hry. To zahrnuje aktivity, které zahrnují hodně pohybu, jako je houpání, skákání po různých površích, běhání a kutálení po míčích. Tyto činnosti zahrnují pohyb hlavy a těla, úpravu držení těla a zrakovou stabilizaci. Některé z prováděných činností mohou být rychlé versus pomalé pohyby, například zrychlování a zpomalování a pohyby lineární (po přímce) i rotační (kruhové). Mezi další činnosti, které podporují vestibulární zpracování, patří zapojení do pohybových aktivit při současném plnění funkčních úkolů, jako je řešení problémů nebo psaní rukou. Dalším příkladem kvalitního vestibulárního podnětu je používání vizuálních cílů, jako je házení pytlíku s fazolemi na cíl během houpání. Tím, že dětem poskytneme tyto zkušenosti, se naši terapeuti snaží změnit vestibulární prvek centrálního nervového systému, využít neuroplasticitu a umožnit dětem lépe se věnovat jejich každodenním funkčním úkolům.
Co lze dělat doma, aby se podpořilo vestibulární zpracování?
Existuje celá řada aktivit, které můžeme dětem doporučit, aby se zapojily doma nebo v parku a pomohly tak podpořit vestibulární zpracování. Patří mezi ně např:
- Hra na houpačkách, skluzavkách a houpačkách na dětském hřišti
- Věšení hlavou dolů na opičí dráze na dětském hřišti
- Projíždění překážkových drah v parku
- Kutálení z kopců
- Hra na honěnou při skákání, nebo na trampolíně
- Skákání, běhání nebo poskakování po různých površích
To jsou jen některé z jednoduchých aktivit, které můžeme dělat doma a které pomáhají integrovat vestibulární informace s ostatními smyslovými systémy. Šťastný pohyb!
Ayres, A, J & Robbins, J, 2005, Sensory Integration and the Child, Understanding Hidden Sensory Challenges, 25th Anniversary Edition, Western Psychological Services, Los Angeles CA
.