Lidský chrup se skládá ze dvou sad zubů – primárního a stálého.
Zuby jsou uspořádány do dvou protilehlých oblouků – horního čelistního a dolního čelistního. Ty lze rozdělit po středové linii (středosagitální rovina) na levou a pravou polovinu. Zuby jsou umístěny v alveolárních jamkách a spojeny s kostí závěsným periodontálním vazem.
V tomto článku se budeme zabývat stavbou zubů, určováním zubů a primárním vs. trvalým chrupem.
Primární a trvalý chrup
Primární chrup se skládá z 20 zubů, přičemž v každém zubním oblouku je jich 10. Zuby jsou umístěny v alveolárních jamkách. V každém kvadrantu je pět zubů, které se skládají ze dvou řezáků (středního a postranního), špičáku a dvou stoliček. Tyto zuby se označují písmeny A, B, C, D a E. Primární zuby se začínají prořezávat ve věku 6 měsíců.
Stálý chrup se skládá z 32 zubů, přičemž v každém oblouku je 16 zubů. V každém kvadrantu je osm zubů, které se skládají ze dvou řezáků (středního a postranního), špičáku, dvou premolárů a tří stoliček. Tyto zuby se označují čísly, 1 (střední řezák) až 8 (3. stolička neboli zub „moudrosti“).
Stálé zuby se začínají prořezávat a nahrazují primární zuby v 6 letech věku. Stálé zuby se prořezávají přibližně do 13 let věku – s výjimkou 3. moláru „moudrosti“, který se obvykle prořezává do 21 let věku.
Obr. 1 – Primární a stálý chrup. Data prořezání jednotlivých zubů jsou označena v závorkách.Struktura zubu
Zub lze rozdělit na dvě hlavní části – korunku a kořen. Část zubu, která je viditelná v ústech, se označuje jako klinická korunka, zatímco část, která není viditelná, je podle definice klinický kořen.
Anatomicky lze korunku a kořen rozlišit na základě jejich struktury a typu tvrdých zubních tkání pokrývajících vnější povrch. Obecně je anatomická korunka pokryta sklovinou, zatímco anatomický kořen je pokryt cementem:
- Sklovina je robustní, avaskulární tvrdá tkáň s vysokým obsahem minerálů. Jejím úkolem je v podstatě poskytovat tepelnou izolaci zubu a chránit vnitřní vitální tkáně před destrukcí. Sklovina je citlivá na zubní kaz, opotřebení zubu a rozpouštění kyselinami.
- Cement je měkčí, citlivější tkáň. Stává se viditelným, pokud dojde k vytlačení zubu z alveolární jamky při úrazu zubu a při parodontálním onemocnění (onemocnění podpůrných tkání zubu), které způsobí obnažení kořene; člověk se stává „dlouhým zubem“.
Pod sklovinou a cementem leží vrstva dentinu, a to v celé korunce a kořeni. Dentin je životně důležitá, inervovaná tkáň, která tvoří většinu tvrdé struktury zubu. Část zubu, kde se setkává dentin a sklovina, se nazývá dentino-enamel junction (DEJ).
Hranice, kde se anatomická korunka setkává s anatomickým kořenem (kde se sklovina setkává s cementem), se nazývá cemento-enamel junction (CEJ). Dutina zubní dřeně je prostor uvnitř kořene zubu, který je vyplněn vitální zubní dření, růžovou hmotou inervované, cévní tkáně.
Konec kořene se nazývá apex. Apikální otvor je prostor na apexu, kterým do zubní dřeně vstupují cévy a nervy a kterým se může do alveolu a okolních měkkých tkání dostat pulpová infekce.
Obr. 2 – Stavba zubu. Anatomická korunka je pokryta sklovinou, zatímco anatomický kořen je pokryt cementem.Identifikace zubů
Existují čtyři hlavní typy zubů – řezáky, špičáky, premoláry a stoličky. Premoláry se vyskytují pouze ve stálém chrupu.
Poznámka: Existuje přijaté pořadí, které se používá při pojmenování zubů: chrup, oblouk, kvadrant, typ zubu. Např. stálý dolní čelistní pravý postranní řezák.
Řezáky
V základním i stálém chrupu je 8 řezáků; 4 čelistní a 4 dolní čelistní. Střední a postranní řezáky mají rovné hrany, které jsou určeny k zařezávání do potravy. Jsou umístěny v přední části úst, přičemž střední řezáky jsou nejblíže střední linii a postranní řezáky jsou mezi středními řezáky a špičáky.
Řezáky, zejména v horní čelisti, jsou vzhledem ke své relativně nechráněné poloze, velikosti a tvaru ohroženy poškozením při úrazu zubů. Traumatická poranění zubů jsou v dětství častá (postihují nejméně 1 z 10 dětí). Následky traumatických poranění zubů mohou být významné z hlediska funkce, estetiky, dentální úzkosti a kvality života postižených dětí a jejich pečovatelů.
Obr. 3 – Labiální a lingvální pohled na horní střední řezák.Kly
V základním i stálém chrupu jsou 4 špičáky; 2 horní a 2 dolní. Jsou umístěny v rozích úst a mají řezákovou hranu, která má ostrý, trojúhelníkovitý výstupek. Funkcí špičáků je prorážet a držet potravu. Někdy se označují jako špičáky.
Kusáky mají dlouhé stabilní kořeny, které odolávají větším silám než řezáky. U dospívajících, u kterých dochází ke stěsnání zubů (celková šířka zubů přesahuje dostupnou šířku zubního oblouku, do kterého se zuby mohou prořezat), se mohou objevit neprořezané špičáky. Ty se často rentgenologicky nacházejí v patře nebo vysoko v bukální rýze. Pro podporu prořezávání těchto zubů může být nutný chirurgický zákrok v dutině ústní.
Premoláry
Stálý chrup má 8 premolárů, které mají obvykle 2 třenové zuby, ale není tomu tak vždy. Někdy se označují jako bikuspidální zuby.
Nacházejí se mezi špičáky a stoličkami a sdílejí některé vlastnosti těchto zubů. V primárním chrupu nejsou žádné premoláry. Premoláry jsou často zubními lékaři extrahovány za účelem zmírnění stěsnání zubů, zejména před ortodontickou léčbou.
Moláry
V primárním stálém chrupu je 8 molárů; 4 čelistní a 4 dolní. Ve stálém chrupu je 12 molárů; 6 maxilárních a 6 mandibulárních. Počet třenových zubů se pohybuje mezi 3 a 5. Jsou umístěny v zadní části úst a jsou určeny k drcení a žvýkání potravy před polykáním.
Moláry jsou obzvláště ohroženy zubním kazem (kazivostí) kvůli přítomnosti hlubokých rýh, které probíhají přes okluzní (horní) plochu zubů, a kvůli přítomnosti poměrně širokého místa kontaktu mezi sousedními stoličkami. Tato místa se čistí obtížněji než hladké stěny labiální (retní), bukální (lícní), lingvální (jazykové) a palatální (patrové) plochy zubů.
Obr. 4 – Labiální a lingvální pohled na první molár horní čelisti..