Mysleli jsme si, že jsme to s manželem všechno vyřešili: Při pojmenování naší dcery jsme uctili její babičku z otcovy i mateřské strany – tedy Katherine Irene. Ale také jsme jí chtěli dát vlastní přezdívku, něco krátkého, elegantního, posměšného. Pak nás to napadlo: zkratka. K od Katherine, I od Irene – Ki. Perfektní, že? Tak jak to, že se tomuhle našemu dokonale pojmenovanému dítěti říká všelijak, od Ick po Pumpkin Head?“
Faktem je, že jméno v rodném listě dítěte vypovídá víc o rodičích a genealogii než o dítěti, říká Will van den Hoonaard, profesor sociologie na univerzitě v New Brunswicku. „Můžeme se rozhodnout, že své dítě pojmenujeme po strýčkovi tak a tak, ale jakmile se ten malý osmák narodí, získá vlastnosti nebo chování, které lidi motivují k tomu, aby mu říkali hovorovějším jménem.“ S tímto nutkáním přejmenovat se lidé setkávali po celou historii – v dobrém i zlém. Vzpomínáte si na Krvavou Mary? Je pravděpodobné, že si její maminka nepředstavovala, že se její milá holčička zapíše do dějin s tímto přídomkem. Na druhou stranu byste si pravděpodobně nestěžovali, kdybyste byli rodiči chlapce s přezdívkou Air Jordan nebo The Great One. Ale ne všechny přezdívky připomínají schopnost potopit míč, plácnout puk nebo zorganizovat hrůzovládu.
Zhruba do čtyřicátých let minulého století se jména dávaná anglicky mluvícím Severoameričanům příliš nelišila. Pro chlapečky byla věčně oblíbená jména John, William, Robert a James, pro holčičky Mary, Margaret, Elizabeth a Anna. „Nebylo neobvyklé, že se tato jména dědila z generace na generaci,“ říká Cleveland Kent Evans, docent psychologie na Bellevue University v Nebrasce a autor knihy Velká velká kniha dětských jmen. Mnoho rodin tak mělo například několik Robertsů. Proto vznikla hypokoristika (módní výraz pro zkrácenou podobu křestního jména) jako Bess pro Elizabeth nebo Billy pro Williama. Jiné rodiny si křestní jména přizpůsobily tak, aby obsahovala popis, například Mladá Mary nebo James starší.
Některé přezdívky vzdávají hold křestnímu jménu dítěte, jiné uznávají určitý fyzický nebo povahový rys, například Ohnivák pro dítě se zrzavými vlasy nebo Eveready pro dítě s bezmeznou energií. Edmontonská maminka Sharon Hebertová má tříletého syna Williama, který dostal přezdívku Šilhavý podle toho, jak ráno zmačkal obličej, když se v ložnici rozsvítilo světlo. „Vymyslel ji můj manžel,“ říká Hebertová. „Je to roztomilé a jiné. Neexistuje šance, že byste na něj zavolali v přeplněné místnosti a všechny děti by se otočily, aby se podívaly, jestli voláte je.“ Totéž platí pro Erin Dooksovou. Její desetiletý syn Nicholas získal přezdívku Toady, když se jako dítě snažil naučit chodit a tahal nohy pod sebou jako ropucha. „Tak nějak mu to přirostlo k srdci,“ říká maminka z Clarksburgu v Ont. Toady není Nicholasova jediná přezdívka. Jeho teta mu říká Snicklefritz, což je vtipná slovní hříčka s jeho jménem. Baseballový tým mu také říká Dooker.
Není nenormální, když má jeden člověk několik přezdívek, říká van den Hoonaard. Domácí jméno, které používáte pro své dítě ve chvílích něhy, je například pravděpodobně mnohem jiné než to, které používá fotbalový trenér, aby povzbudil vaše dítě během zápasů. (Smiřte se s tím, že „Běž, zlatíčko, běž!“ se prostě nehodí.)
„Někdy přezdívky odrážejí malý kousek rodinné historie,“ říká van den Hoonaard. To je případ maminky Jana Shannika ze Stony Creeku v Ont. Když se její syn Justin učil mluvit, měl problém vyslovit jméno své sestry. „Začal Meghan říkat Eggie,“ říká Shanniková. To bylo před deseti lety. „Tehdy se nám to jméno líbilo a používáme ho dodnes.“
Každá přezdívka jako by se zhmotnila ze vzduchu. Lisa Dartová, maminka tří chlapců z Pickeringu v Ont. říká, že jejímu nejstaršímu synovi Christopherovi se odmalička říká Crunchy. „Začal s tím můj manžel, ale já si nejsem jistá proč.“ Když přišel prostřední syn Michael (nyní sedm let), dostal přezdívku Munchy. „Takže teď máme Crunch a Munch,“ říká Dart. „Něco jako svačinka.“
Urážky a vtípky
Reklama
Stejně jako lze přezdívky používat láskyplně, lze jimi i zraňovat. Existují hříčky s křestními jmény, například Phony Tony místo Anthony nebo Olive Pit místo Olivia. Existují zkomolené verze příjmení, například Pee Boy místo Pearson. A kdo by mohl zapomenout na Fatty, Four Eyes, Pizza Face, Metal Mouth a všechny další slovní přestřelky, které tam sviští?“
Někdy je zřejmé, že děti používají tato jména jako způsob, jak snížit ostatní děti nebo jim ukázat, že je nemají rádi, říká Evans. Ne vždy je však záměr tak jasný. „Přezdívka může znít pejorativně, ale pokud znáte její historii, ukáže se, že jde o projev náklonnosti ze strany lidí, kteří ji používají.“ Může se například stát, že kamarádi vašeho syna mu neříkají Bug Breath (broučí dech), aby naznačili, že má halitózu, ale spíše aby připomněli veselou epizodu, kdy omylem spolkl brouka. Takto používané přezdívky, říká van den Hoonaard, fungují jako jakési sociální lepidlo, které členy skupiny sbližuje.
Když pomineme vtípky, jakmile se přezdívka jako Smrkáč nebo Dorkasaurus ujme, může být těžké se jí zbavit. Když se to stane, van den Hoonaard si myslí, že je třeba dětem připomenout, že tato situace není trvalá. „Přijdou další chvíle, okolnosti a místa, kdy pravděpodobně dostanou přezdívku, která bude uznávat jejich obdivuhodné vlastnosti.“ Vezměme si třeba herečku Lucy Lawlessovou: Jako dítěti jí někteří lidé říkali Unco, protože si mysleli, že je nekoordinované nemehlo. V dospělosti získala další přezdívku, když hrála roli rozhodně ne nekoordinované Xeny, princezny bojovnice. Tomu se říká poetická spravedlnost!“
Slovo přezdívka bylo původně eke, což znamená „také jméno“. Postupem času se n z an zatoulalo a ze slova se stalo jméno neke, které se nakonec zkomolilo na moderní přezdívku.
Čínské rodiny často dávají novorozencům přezdívky jako ochranu před zlými duchy. Tato jména mají často skromný charakter – jako Pejsek, Prasátko, Tráva nebo dokonce Špína -, takže žádný sebeúctyhodnější zlý duch by neměl zájem posednout dítě, které je vlastní.
Reklama
Pobřežní Salishové mají dlouhou tradici dávat dětem přezdívky, které používají po celé dětství. Když děti dosáhnou plnoletosti, dostanou dědičné jméno, které je spojuje s rodinnou historií a provází je až do dospělosti. Přezdívka z dětství však není zcela ztracena: blízcí příbuzní nebo přátelé ji mohou stále s láskou používat.
Přehled nejoblíbenějších jmen od roku 1880, který sestavila americká správa sociálního zabezpečení, najdete na stránkách ssa.gov.
Co máte dělat, když si vaše dítě přijde ze školy stěžovat na zlomyslnou přezdívku? Začněte rozhovorem (ale ne výslechem!). „Zjistěte, kde a kdy k incidentu došlo, jakou roli v něm vaše dítě mohlo hrát, a pak společně řešte problém,“ navrhuje David Millen, výkonný ředitel organizace Child and Youth Friendly Ottawa a Ottawské koalice proti šikaně.
V závislosti na věku dítěte, jeho temperamentu a situaci mu můžete doporučit, aby přezdívku ignorovalo, řeklo pisateli, jak se kvůli ní cítí, nebo použilo humor. Pokud se však nadávky opakují a je zřejmé, že se jedna osoba nebo skupina osob snaží vaše dítě viktimizovat, je na čase domluvit si rozhovor s učitelem nebo ředitelem vašeho dítěte. „Nadávky, urážky a urážení mají za následek jizvy uvnitř dítěte,“ říká Millen. „Pokud vám někdo stále dokola říká, že jste něco špatného, po nějaké době tomu začnete věřit.“
Nezapomínejte jít vlastním dětem dobrým příkladem, říká Millen. To znamená omezit nutkání nálepkovat politiky, otravné sousedy nebo tu ženu, která vás předjela v zácpě. „Pokud vás děti uslyší, jak to děláte, a uvidí, že si tím vysloužíte posměch, budou si myslet, že je v pořádku, když budou ve škole nebo doma používat stejný druh hanlivých výrazů.“