Toto je pro děti, které umírají,
černé i bílé,
pro děti, které jistě zemřou.
Starí a bohatí budou ještě chvíli žít,
jako vždy,
jídat krev a zlato,
nechat děti umřít.
Děti budou umírat v bažinách Mississippi
Organizovat pachtýře
Děti budou umírat v ulicích Chicaga
Organizovat dělníky
Děti budou umírat v pomerančových hájích Kalifornie
Říkat ostatním, aby se dali dohromady
Bílí a Filipínci,
Černoši a Mexičané,
budou umírat všechny druhy dětí
které nevěří ve lži a úplatky a spokojenost
a mizerný mír.
Jistě, moudří a vzdělaní
, kteří píší úvodníky do novin,
a pánové s dr. před jménem
bílí i černí,
kteří dělají průzkumy a píší knihy
budou žít z toho, že budou spřádat slova, aby udusili děti, které umírají,
a slizké soudy,
a policie sahající po úplatcích,
a generálové milující krev,
a kazatelé milující peníze
všichni zvednou ruku proti dětem, které umírají,
Bijí je zákony a obušky a bajonety a kulkami
aby zastrašili lid-
Protože děti, které umírají, jsou jako železo v krvi lidu-
A staří a bohatí nechtějí, aby lid
ochutnal železo dětí, které umírají,
nechtějí, aby lid zmoudřel z jejich vlastní moci,
aby věřili Angelu Herndonovi, nebo se dokonce sešli
Poslouchejte, děti, které umírají-
Možná teď pro vás nebude žádný pomník
Kromě našich srdcí
Možná se vaše těla ztratí v bažině
nebo ve vězeňském hrobě či na hrnčířském poli,
Nebo v řekách, kde se utopíte jako Leibknecht
Ale přijde den –
Sami jste si jisti, že přijde –
Kdy pochodující nohy mas
Vztyčí vám živý pomník lásky,
a radost a smích,
a černé ruce a bílé ruce sepnuté v jedno,
a píseň, která dosáhne nebe-
píseň života vítězného
přes děti, které umírají.
(Langston Hughes)
Tato silná báseň vydaná nedávno in memoriam Trayvonu Martinovi (5. února 1995- 26. února 2012) je historická, současná a bohužel nadčasová. Přiměla mě přemýšlet o mém příteli Rossu Evansovi.
Poprvé jsem se s poezií Langstona Hughese setkal prostřednictvím svého přítele Dr. Rosse Evanse koncem 60. let, kdy byl prvním černošským profesorem na Teachers College Kolumbijské univerzity.
Ross pojmenoval své první dítě Langston. Langston se narodil několik let poté, co se narodilo mé první dítě, Simon. V době, kdy se Langston narodil, Ross už nějakou dobu učil Simona hambonu.
Ross pocházel z Kansasu. Vyprávěl mi o tom, jak ležel na podlaze auta, když s ostatními vysokoškoláky projížděl bílými čtvrtěmi s bílými dívkami na palubě. Většinu života jezdil se smrtí, která mu koukala přes rameno. Na Teacher’s College nebylo neobvyklé, že Rosse z jeho kanceláře vyháněla moje ochranka, která nevěděla, že existuje něco jako černošský profesor psychologie.
Ross studoval abnormální psychologii (koneckonců žil léta v jejím zajetí). Byl vědec, prováděl experimentální výzkumy, vždy se hluboce zabýval výsledky výzkumů jiných lidí. Tvrdil, že jen asi 1 % každé dětské populace je organicky postižené. Obrovské selhání dětí ve školách bylo důsledkem chudoby a rasismu. Chudoba ničila důvěru v učení a rasismus ničil důvěru v život. Překonat tyto problémy bylo jeho posláním.
Rossovou oblíbenou písní byl „Most přes rozbouřené vody“. („Like a bridge over troubled waters/I will lay me down“). V roce 1968 jsme si mysleli, že je to lidský průlom, že každý z nás pro toho druhého „Lay me Down“.
-Colin Greer