Fenomén odporu vůči zřizování skupinových domovů pro duševně nemocné dospělé je dobře zdokumentován. Do jaké míry tyto domovy po svém zřízení způsobují či nezpůsobují problémy komunitám, je méně jasné. Současná studie zkoumala dojmy obyvatel sousedství skupinového domova rok a více po jeho zřízení. Čtyřicet jedna obyvatel sousedství skupinových domovů a třicet devět obyvatel kontrolních (nedomovských) sousedství odpovědělo na dotazník o svých dojmech z toho, jak skupinový domov ovlivnil nebo (v případě kontrolních sousedství) ovlivní jejich sousedství. Více než čtvrtina sousedů skupinového domova ani nevěděla, že bydlí v blízkosti domova. Ti, kteří to věděli, měli tendenci uvádět zanedbatelný vliv skupinových domovů na takové věci, jako je hodnota nemovitostí, kriminalita v sousedství, bezpečnost obyvatel a znepokojivé události v komunitě. Většina těchto obyvatel také uvedla, že jsou se skupinovým domovem ve svém sousedství spokojeni. Skutečné zkušenosti sousedů skupinových domovů byly mnohem příznivější, než obyvatelé kontrolního sousedství očekávali, a to navzdory absenci rozdílů v demografických charakteristikách nebo celkových postojích ke komunitní péči o duševně nemocné osoby. Výsledky podporují názor, že k obávaným důsledkům zřízení skupinových domovů v obytných čtvrtích nedochází a že tyto domovy mohou po svém zřízení získat přiměřené přijetí.