Co je dysfunkční osobnost?

Když máte depresi nebo úzkost, je to často celkem jasné. Cítíte se nervózní nebo skleslí a toto trápení vám velmi leží na srdci. Co však znamená mít dysfunkční osobnost? To je mnohem složitější otázka.

Předně, stejně jako mnoho jiných pojmů v oblasti psychologie a psychiatrie je i pojem osobnost složitý. Užitečná pracovní definice osobnosti zní: „organizované, rozvíjející se psychické systémy uvnitř jedince“. Z této definice vyplývá otázka, co jsou tyto systémy a jak jsou organizovány? Jedno užitečné schéma rozděluje psychologické systémy do tří širokých úrovní: 1) temperament; 2) charakteristické adaptace; 3) identita. Temperament označuje obecné vlastnosti a dispozice člověka a bylo identifikováno pět hlavních tříd vlastností (extraverze, neuroticismus, příjemnost, svědomitost a otevřenost). Jakmile někdo dosáhne věku kolem 25 let, jeho vlastnosti se obecně ustálí. Charakterové adaptace se týkají způsobů, kterými se lidé charakteristicky přizpůsobují a reagují na své prostředí. Nedávno jsem tvrdil, že existuje pět systémů adaptace, a to 1) systém návyků; 2) zážitkový systém; 3) vztahový systém; 4) obranný systém a 5) systém ospravedlnění. Poslední vrstvou osobnosti je vaše identita, která odkazuje na širokou konstelaci přesvědčení a hodnot, které má jedinec o sobě, druhých a světě, a na to, jak jsou tyto hodnoty staženy dohromady do sebe-narativu, který ospravedlňuje jeho existenci vzhledem k ostatním.

Co tedy tvoří dysfunkční osobnost? Nejprve se zamysleme nad tím, co rozumíme slovem „funkční“. Jedinec je funkční, když je schopen efektivně pracovat na realizaci hodnotných cílových stavů vzhledem ke stresorům a dostupnostem, kterým čelí.

Když tedy kliničtí lékaři uvažují o funkčnosti osobnosti, sledují zejména dvě široké oblasti, a to oblast identity a mezilidských vztahů. Otázka, co je dysfunkční osobnost, se tedy v širokém slova smyslu redukuje na otázky, jak jedinec v těchto doménách funguje, zejména když čelí stresorům? Existují konkrétní věci, na které se lze zaměřit.

Při zkoumání identity lze hodnotit následující domény: 1) míra integrace a integrity v sebepojetí, zejména ve stresu nebo pod tlakem; a 2) schopnost a kvalita sebeřízení. Zdravá/odolná (tzv. funkční) identita se vyznačuje obecnou mírou sebepřijetí a soucitu, schopností mít přiměřené hranice ve vztahu k významným druhým, schopností tolerovat řadu emocí při zachování konzistentního pocitu sebe sama, schopností sebereflexe a přesného vyprávění vlastních zkušeností a schopností rozpoznat a prožívat různé stavy sebe sama, ale neztratit se, nebýt příliš konfliktní nebo dramaticky nekonzistentní v reakci na tlaky těchto různých stavů. Funkční identita je navíc spojena se schopností účinně si stanovovat dlouhodobé cíle a žít podle internalizovaných norem, které fungují jako vodítka, ale mít pocit vlastnictví těchto norem a nebýt ve vztahu k nim příliš rigidní nebo nepružný.

Z toho vyplývá, že nezdravá/zranitelná (tzv. dysfunkční) identita je spojena s problémy s úctou a přijetím, roztříštěností, obtížnou tolerancí silných emocí, nedostatkem harmonie mezi pocity a sebepojetím, přítomností stavů sebe sama, které vedou k nevyzpytatelnému nebo rozporuplnému jednání, rigiditou a neschopností účinně se řídit v souladu s internalizovanými cíli a etickými normami.

Při zkoumání fungování vztahů jednotlivců lze hodnotit následující oblasti: 1) Míra empatie a schopnost komplexního, nuancovaného zobrazení druhých a 2) kvalita a intimita vztahů s druhými lidmi. Jedinec se zdravým nebo funkčním systémem vztahů se cítí být oceňován důležitými druhými, vyjadřuje náklonnost a soucit a má portfolio silných, dlouhodobých vztahů s rodinou, přáteli a romantickými partnery. Dokáže účinně spolupracovat a projevuje schopnost ocenit prožitky druhých, je schopen udržet protichůdné pocity (např, vinu nebo hněv), aniž by jimi byli zahlceni, a jsou schopni vyprávět o tom, jak je vnímají druzí a jakou roli hraje jejich jednání v sociální výměně.

Naproti tomu člověk s dysfunkčními vztahy má značné potíže s navazováním trvalých, intimních vztahů, má potíže s komplexním a účinným vcítěním se do druhých, často mu chybí vhled do vlastní role v konfliktu a do reakcí, které vyvolává, má potíže s důvěrou nebo soucitem s druhými a obecně se cítí znehodnocený důležitými druhými.

V rámci DSM-5 byl vyvíjen silný tlak na to, aby byl nahrazen současný kategoriální systém různých typů osobnosti (např. psychologie, psychologie, psychologie, psychologie, psychologie), narcistický, hraniční, vyhýbavý atd.) dimenzionálnějším systémem, který charakterizuje fungování osobnosti do značné míry výše popsaným způsobem. V jedenáctou hodinu se však lidé zodpovědní za DSM-5 rozhodli, že dimenzionální přístup nezvolí. Výše popsaný přístup se tedy nestane tak institucionalizovaným, jak by tomu mohlo být. Přesto je důležité, aby byl koncept fungování osobnosti upřesněn, a to jak pro lékaře, tak pro laiky. Je také důležité si uvědomit, že, jak bylo popsáno výše, fungování existuje na kontinuu a že se v závislosti na okolnostech, jiných lidech a stresorech může dosti lišit. Člověk může být v některých kontextech relativně funkční a v jiných zcela dysfunkční.

.