Na tuto otázku je třeba odpovědět až po zvážení těchto poznatků o této profesi, které nám poskytli praktikující plastičtí chirurgové:
K tomu, abyste se stali plastickým chirurgem, je zapotřebí velmi neokázalého výcviku’Pracoval jsem přes sto hodin týdně a každou druhou nebo třetí noc jsem byl v nemocnici přes noc na pohotovosti. Všichni si od začátku mysleli, že dělám plastickou chirurgii v Beverly Hills, ale nebylo to tak. V plastické chirurgii je toho tolik.“
Vedení vlastní praxe má své výhody, ale přináší s sebou i velké problémy „Když jsem začínal s vlastní praxí, tak jsem se do toho tak nějak ponořil a přicházel jsem na to za pochodu. Musíte si sami platit všechny benefity a pojištění odpovědnosti za škodu. Nemáte plat, takže když máte slabý měsíc, zaplatíte svým zaměstnancům a pak platíte sami sobě. Hodně lékařů pracuje společně ve skupinách, protože to může být velmi těžké. Mou nejméně oblíbenou částí práce je všechno to papírování, které musím vyřizovat. Musím toho hodně udělat, aby mi pojišťovna zaplatila, a divili byste se, kolik obručí musíte přeskočit.“
Neexistuje nic takového jako typický pacient plastické chirurgie’Operuji děti, kterým není ani rok, teenagery i dospělé všech věkových kategorií. Jsou to obyčejní lidé, kteří chtějí něco malého udělat, nebo teenageři, kteří chtějí udělat nos nebo rekonstrukci prsou, nebo děti s mateřskými znaménky nebo rozštěpem rtu a patra. Botox a výplně jsou z hlediska školení tou nejnižší částí spektra. Děláme všechno, takže k nám pacienti přicházejí z mnoha různých důvodů.“
Musíte umět vyvážit to, co pacient chce, s tím, co je pro něj skutečně nejlepší „Hodně konzultujeme s pacienty, než se dohodneme na operaci. Ještě než k nám přijdou, prověřujeme je pomocí nějakých dotazníků, abychom se ujistili, že nemají nerealistická očekávání nebo že k nám přicházejí z nesprávných důvodů. Jsme vyškoleni, abychom tyto varovné signály viděli. Jsem k nim docela upřímný a řeknu jim, že nevím, jestli dosáhnou výsledků, které očekávají, a v případě potřeby je odkážu na psychologa. Pacienty odmítáme pořád. Nechcete přece spojovat své jméno s něčím, co není v pořádku.“
Pacienti nebudou vždy spokojeni se svými výsledky, ale neměli byste si to vždy brát osobně „Kéž bych mohl říct, že nemám nespokojené pacienty, ale každý má nějaké pacienty nespokojené s prací, kterou dostal. Není to jako oblečení, které si vyzkoušíte a můžete sundat – je to anatomie. Nechávám ženy, aby si samy vybraly velikost, takže je to jejich rozhodnutí, a pak se vrátí a chtějí změnit velikost. Nebo někdy opravdu záleží na očekávání pacientek. Přestože před operací zkontrolujeme, zda se neobjevila nějaká červená vlajka, vrátí se a jsou nešťastné, i když mají skvělý výsledek, protože prostě nevidí přes vlastní úzkost nebo se děje něco jiného, o čem jste nevěděli. Musíte jim ukázat fotografie před a po a ukázat rozdíl. Musíte se prostě snažit lidi co nejvíce potěšit a pokusit se identifikovat, odkud tyto myšlenky přicházejí. Svým pacientům říkám, že pokud nebudou do roka spokojeni s kosmetickou operací, kterou si zaplatili, opravím jim ji zdarma.“
Někdy budete muset napravovat chyby jiných lékařů „Jsou lidé, kteří jezdí na plastické operace do Asie nebo do Ruska, ale my jsme docela blízko Tijuany, takže vidíme, jak tam lidé jezdí a nechávají si dělat věci, protože je to mnohem levnější. A pak se vrátí a mají komplikace. Viděl jsem lidi, kteří si nechali vstříknout do zadku sádlo, implantáty, které jsou příliš velké, takže kůže praskne, infekce při plastikách břicha, které se musí hned řešit. Ale i v oblasti L.A. je spousta lidí, kteří nejsou certifikovaní plastičtí chirurgové, a lidé si nechají něco udělat a už to nevypadá jako normální anatomie. Hodně jsem lidem předělával nosy. Vlastně mě baví tam chodit a opravovat věci.“
Mnoho lidí nevěří, že lidem skutečně pomáháte’Jsou lidé, kteří si myslí, že jenom operuji hvězdy a dělám z lidí divné lidi. Vždycky jim musím vysvětlovat, že dělám spoustu skutečných věcí. Přijímám hovory o úrazech a rekonstruuji obličeje lidí uprostřed noci. Pracuji s dětmi, které mají rozštěp rtu a rozštěp patra. Zlomeniny kostí překrývám svalovými deskami. Dělám rekonstrukce po rakovině prsu. Lidé, kteří mají kačeří rty, nás dělají špatnými. Ale tito lidé pravděpodobně nechodí k plastickým chirurgům certifikovaným americkou radou pro plastickou chirurgii.“
Pacientům neměníte jen vzhled – měníte jejich pohled na život „Dělal jsem rekonstrukční operaci dospívající dívce s opravdu asymetrickými prsy, protože chtěla vypadat dobře v plesových šatech. To bylo její jediné přání. Nedávno mi napsala z vysoké školy, jak je šťastná a vděčná. Můžete lidem pomoci lépe dýchat, lépe se vejít do oblečení nebo mít menší bolesti zad. Je divné to říkat, ale opravdu měníme životy.“
Kdy jste se poprvé rozhodl stát se plastickým chirurgem? Proč? „Byl jsem ve třetím ročníku lékařské fakulty a plánoval jsem se věnovat všeobecné chirurgii, když jsem začal rotovat na plastické chirurgii. Můj první případ, ke kterému jsem nastoupil, byl případ změny pohlaví a fascinovalo mě, jak se dá manipulovat s kůží a anatomií. Poté, co jsem viděla několik případů rekonstrukce prsu, mě to zaujalo a chtěla jsem se dozvědět víc. Na plastické chirurgii se mi líbí především její rozmanitost – nejsme omezeni na jednu oblast těla a naši pacienti jsou různého věku, od velmi mladých až po velmi staré.“
Co vás na studiu oboru nejvíce překvapilo? „Šíře oboru. Je trochu ohromující, kolika oblastmi se plastická chirurgie prolíná – od kraniofaciální chirurgie po mikrochirurgii, od rekonstrukce rakoviny po břišní chirurgii, od rekonstrukce břicha po chirurgii ruky a zápěstí. O těchto tématech je třeba toho tolik vědět, navíc k mnoha dalším: chirurgie prsu a rekonstrukce prsu, kosmetická chirurgie obličeje a těla, laloky dolních končetin a uzávěry ran – tento seznam je nekonečný.“
Splnilo povolání plastického chirurga vaše očekávání? Proč? „Rád používám své ruce a dělám lidem dobře, takže si myslím, že plastická chirurgie z hlediska mé osobnosti splnila má očekávání.“
.