Obyvatelnost planety, neboli schopnost ukrývat život, je výsledkem složité sítě interakcí mezi planetou samotnou, systémem, jehož je součástí, a hvězdou, kolem které obíhá. Standardní definice obyvatelné planety je taková, která může udržet život po značnou dobu. Pokud je vědcům známo, vyžaduje to, aby planeta měla kapalnou vodu. Aby bylo možné tuto vodu z vesmíru detekovat, musí se nacházet na povrchu planety. Oblast kolem hvězdy, kde se na povrchu planety může vyskytovat kapalná voda, se nazývá „obyvatelná zóna“. Tato definice se však omezuje na naše znalosti současného a minulého života na Zemi a na prostředí přítomné na jiných planetách. S tím, jak se vědci dozvídají více a objevují nová prostředí, v nichž se může život udržet, mohou být požadavky na život na jiných planetách nově definovány.
Různé typy planet mohou řídit procesy, které napomáhají nebo brání obyvatelnosti různými způsoby. Například planety obíhající kolem hvězd s nízkou hmotností v obyvatelné zóně mohou být tidálně uzamčeny a ke hvězdě mohou být vždy obráceny pouze jednou polokoulí. Některé planety mohou být omezeny pouze na periodické nebo lokální obyvatelné oblasti na povrchu, pokud na nich např. dochází k periodickému globálnímu zalednění nebo jsou převážně vysušené. Abychom pochopili celou škálu planetárních prostředí, která by mohla podporovat život a vytvářet detekovatelné biosignatury, potřebujeme podrobnější a úplnější modely různých planetárních podmínek. Zejména pochopení procesů, které mohou udržet nebo vést ke ztrátě obyvatelnosti planety, vyžaduje použití více propojených modelů, které mohou tyto procesy podrobně zkoumat, zejména na hranicích, kde se tyto procesy vzájemně protínají.
Související vědci
Vladimir Airapetian, Giada Arney, Tony Del Genio, Shawn Domagal-Goldman, Thomas Fauchez, Alex Glocer, Scott Guzewich, Nancy Kiang, Ravi Kopparapu, Weijia Kuang, Avi Mandell, Luke Oman, Jeremy Schnittman, Linda Sohl, Kostas Tsigaridis, Michael Way