Bernard Shaw se na filmové plátno asi příliš neadaptuje, ale podle mého názoru je tato adaptace mimořádně zdařilá a pravděpodobně nejlepší ze všech, ačkoli jedno britské video vydání ani neriskovalo uvést Shawovo jméno kdekoli na obalu a raději film prodávalo jako pouhou exotickou podívanou. Je to samozřejmě všechno, ale jako všechno, co Shaw napsal, mnohem, mnohem víc, a v podstatě jde o IDEJE (ne nutně, jak se často tvrdí, vždy o Shawovo osobní přesvědčení). Vivien Leighová v roli Kleopatry podává další vznešený a prvotřídní výkon, když se z ustrašené teenagerky stává panovačnou královnou, která má skutečné pochopení pro moc. (Scéna, v níž bičuje nešťastného otroka, aby zažila „vzrušení“ z naprosté moci, podivně předjímá psychologii tolik nepochopeného SALO). Zmínit je třeba také vynikající hudební doprovod Georgese Aurica a vyjádřit obdiv nad odvahou producenta Pascala, že v chudé poválečné Británii natočil tak okázalou a nákladnou produkci. Stojí za zhlédnutí.