Jméno Paul Anderson má ve světě činek stále mýtické rozměry bez ohledu na to, zda mluvíme o olympionicích, powerlifterech nebo strongmanech.
Andersonovy zdvihy předběhly svou dobu, zatímco jeho charismatická osobnost sloužila k prohlubování jeho mystiky i desítky let po jeho odchodu do důchodu v roce 1956. S odstupem času a absencí této mystiky mezi mladšími vzpěračskými autory nyní dochází k jevu, kdy jsou mnohé z tvrzených Andersonových výkonů zpochybňovány.
Legenda o dřepu s váhou 1 200 liber
Jedním z těchto výkonů, který se v průběhu let stal kánonem, byl jeho údajný dřep s váhou 1 200 liber. Toto tvrzení bylo jeho obdivovateli mnohokrát opakováno, ačkoli nikdy nebylo ověřeno nikým, kdo by mohl být před lety jeho svědkem. A jak známo, nikdy nebyl proveden veřejně.
Nejblíže k tomu máme zvedačku, kterou Anderson předvedl v dubnu 1957 v kasinu Mapes v Renu v Nevadě. Vystupoval tam pouhé dva týdny, jen několik měsíců po svém zlatém olympijském vystoupení v australském Melbourne. Na předvedení této sestavy měl pravděpodobně jen krátký časový úsek, protože v kasinu si jistě uvědomovali, že by po nějaké době zevšedněla. Takže se díváme jen na úzké okno příležitosti pro kohokoli, zejména pro znalé vzpěrače, aby byl svědkem i tohoto výkonu.
V kasinu Mapes Anderson údajně každý den provedl několik dřepů s 1 160 kg na speciálně vyrobeném zařízení s činkou. Skládalo se z tyče se dvěma boxy, které vypadaly jako trezory, ale měly skleněné stěny. Háček v činu spočíval v tom, že konce zařízení byly naplněny 15 000 stříbrnými dolary, což bylo místo známé návštěvníkům kasin a obyvatelům západních stříbrných států ještě z dob Williama Jenningse Bryana a jeho kampaně za svobodnou ražbu stříbrných mincí v roce 1896. (Lidé na západě mají rádi skutečné peníze, ne papírové. Provozovatelé kasin je mají rádi, protože se dobře hodí do hracích automatů.) A co víc, všechny ty dolary by dostal každý, kdo by dokázal zopakovat Andersonův jevištní výkon. Ale nikdo se o to ani nepokusil.
Dřepoval každý den?“
Zůstává však velkou otázkou, zda opravdu dřepoval každý den s váhou 1 160 liber? Tehdy, stejně jako dnes, byla jistá míra skepse pochopitelná. Vždyť tato váha byla téměř dvojnásobkem toho, co kohokoli jiného vůbec napadlo dřepovat, a on to tady dělal několikrát denně.
Také nezapomeňte, že to bylo několik let předtím, než byly k dispozici steroidy. Sakra, i kdyby byly k dispozici, stejný výkon ještě nedokázali moderní siláci ani se všemi těmi pilulkami, obleky, zábaly a kdovíčím ještě. Vzpěračský svět tedy Andersonova tvrzení dlouhá léta akceptoval, ale nyní odtažitější generace začíná pravdivost tohoto zdvihu zpochybňovat. Podívejme se, co máme k dispozici, a pak si udělejme vlastní názor.
Mohl to dokázat?
Začněme americkým mírovým dolarem, takovým, jaký byl k dispozici v roce 1957. Vážil 26,73 gramu, měl průměr 38,1 milimetru a tloušťku 2,4 milimetru. Patnáct tisíc stříbrných dolarů by vážilo 884 liber, plus minus jejich jemné tolerance. (Důvěřujte mi při výpočtech.)
No a kolik jich v těch trezorech skutečně bylo? Nejefektivnější způsob, jak tyto schránky na koncích štanglí naplnit, spočíval v tom, že se mince naskládaly jedna na druhou ve tvaru válce, přičemž se několik takových válců nabalovalo vedle sebe tak, jak se schránka plnila. Takto naskládaná krabička ve tvaru třináctipalcové krychle mohla snadno pojmout 7 500 stříbrných dolarů.
Zdá se, že krabičky na koncích Andersonova barbellového zařízení byly o něco větší, možná o několik palců. Předpokládám, že trezory měly tvar krychle nebo téměř krychle. Těžko říct, ale zdá se, že by to byl nejpravděpodobnější případ. Mohly tedy obsahovat 15Gs dolarů. („Gs“ se staly „K“ až o několik desetiletí později).
Přesné číslo je však stále trochu problematické. Je to proto, že dolary nebyly zabaleny v pěkných sloupcích. Byly prostě jen náhodně naházeny, aby se usadily. To pravděpodobně znamená, že mezi mincemi bylo trochu více místa, ale pochybuji, že tam bylo tolik místa, aby to zpochybnilo číslo 15 000 dolarů.
Z téhož důvodu by tam nemohly být mince v hodnotě 25 000 dolarů. Podle některých historek Anderson nabízel 25 000 dolarů každému, kdo by dokázal zopakovat jeho výkon. Pokud by se jim to podařilo, musela by být hmotnost větší než hmotnost zařízení s činkou. 25 000 stříbrných dolarů by vážilo 1 473 liber. Ani ti nejhorlivější Andersonovi příznivci by si nemohli nárokovat dřep o takové váze.
Bylo to vůbec matematicky možné?“
Takže nyní musíme určit, že 15 000 stříbrných dolarů mohl Anderson dřepnout. Musíme také připočítat hmotnost zařízení s činkou, abychom určili, kolik ve skutečnosti celkem dřepnul. Pokud je údaj o 884 librách mincí správný a pokud je správný údaj o dřepu o hmotnosti 1 160 liber, pak toto činkové zařízení muselo vážit 276 liber.
Aby to bylo věrohodné, musely by být krabice vyrobeny z pěkně těžkého kovu. Můžeme se jen dohadovat, kolik ve skutečnosti vážily 57 let poté. Těch 276 liber je snad uvěřitelných. Koneckonců by musely být dost robustní, aby udržely takovou váhu. A ta tyč na fotografii se docela pěkně prohýbá.
Máme však ještě jeden problém. O několik odstavců zpátky jsem řekl, že konce by mohly udržet těch 7 500 dolarů za kus. Rozhodující slovo je mohlo. Kdyby si Anderson chtěl trochu usnadnit práci, mohl najít způsob, jak do koncovek vložit méně mincí. To by se dalo udělat, kdyby tam bylo určité množství prázdného místa, které by bylo celé pěkně obklopené mincemi a pro diváky zcela neviditelné. Mohlo se to stát právě takto?“
No, je to možné, ale to zase vytváří další problémy. Nezapomeňte, že skutečně byla vypsána odměna 15 000 dolarů pro každého, kdo by dokázal tato závaží dřepnout. Vždycky existovalo riziko, že se z publika vynoří nějaké monstrum a bude si těch patnáct tisíc nárokovat. Čím více byly desky vydlabané, tím větší byla šance, že je někdo dokáže zvednout.
Naštěstí pro Paula málokdo v roce 1957 dokázal dřepnout více než 600 liber. Dali by se spočítat na prstech ruky a Anderson by pravděpodobně většinu z nich poznal na první pohled. Vzhledem ke krátkosti jeho vystoupení a obtížím s včasným cestováním v té době mohl pravděpodobně počítat s tím, že se nikdo z těchto vzpěračů nedostaví.
Další věcí, na kterou se Anderson možná mohl spolehnout, byla situace při rozcvičování. Nevíme, zda byla v zákulisí k dispozici další činka, kde by se vyzyvatelé mohli rozcvičit před zdoláním monstra. Žádný zkušený lifter, který uměl dřepnout opravdu velkou váhu, by nebyl tak pošetilý, aby se o to pokoušel za studena. U kohokoli jiného se dalo s jistotou předpokládat, že činku nezvládne, ať už se rozcvičil, nebo ne.
Vzhledem k tomu existovalo ze strany Andersona ještě určité riziko, že s vydlabáním konců by se nějaký znalý činovník mohl pokusit činku rozbalit a vyzkoušet její váhu. Pokud by byla váha výrazně lehčí než 1 160 liber, silný muž by dokázal zjistit, zda se někdo nepokusil o opičárnu. Patnáct tisíc by sice nevyhráli, ale i tak by mohli říct, že inzerovaná hmotnost je falešná. Anderson ani kasino by si to nepřáli.
Jak nízko šel?“
Všechno, co bylo řečeno, zůstává další otázka, jako u každého velkého dřepu v historii – šel dostatečně nízko? Bohužel se nezdá, že by existovala nějaká fotografie Andersona v poloze na dně s tímto zařízením nebo dokonce známí očití svědci. Velkého dřepu je schopen každý, pokud nejde tak nízko, jak nyní vyžadují pravidla. A vzhledem k tomu, že Pavel měl obrovská stehna, která legální dřep ztěžovala, musí zůstat jisté pochybnosti.
Kde nás to všechno nechává?“
A právě zde musíme tuto diskusi opustit. Dnes je již jen málo lidí, kteří byli svědky této události a mohou ji znalecky kritizovat. Ale možná je to tak lepší. Dokud lidští muži nebudou často dřepovat s váhou 1 200 kg, mohou vzpěračští nadšenci diskutovat o Andersonových silových výkonech jako už půl století.
Podle mého názoru, ať už víme, zda Andersonovy dřepy byly oprávněné, nebo ne, stále vyžadovaly velmi silného muže. Už jen udržet takovou váhu na ramenou a ani se nepohnout vyžaduje hodně síly. Než se zabývat dobrou vírou jeho tvrzení, raději vzpomínám na muže, který vynesl vzpírání do nových výšin a inspiroval zrod powerliftingu. Byl průkopníkem v obou sportech a inspiroval mnoho lidí, aby se pustili do železa. Rád bych vyzval kohokoli, aby toto tvrzení vyvrátil
.