Cellular
Trávení začíná ihned v ústní dutině mechanickým i chemickým trávením. Mechanické trávení v dutině ústní spočívá v rozmělňování potravy na menší kousky zuby, což je proces nazývaný žvýkání. Chemické trávení v dutině ústní je menší, ale skládá se ze slinné amylázy (ptyalin nebo alfa-amyláza) a jazykové lipázy, které jsou obsaženy ve slinách. Slinná amyláza je chemicky identická s pankreatickou amylázou a štěpí škrob na maltózu a maltotriózu, přičemž pracuje při optimálním pH 6,7 až 7,0. Lingvální lipáza, rovněž obsažená ve slinách, hydrolyzuje esterové vazby v triglyceridech za vzniku diacylglycerolů a monoacylglycerolů. Po dostatečném natrávení v dutině ústní je částečně natrávená potrava neboli bolus spolknuta do jícnu. V jícnu nedochází k žádnému trávení.
Po průchodu jícnem se bolus dostane do žaludku a projde mechanickým a chemickým trávením. Mechanické trávení v žaludku probíhá prostřednictvím peristaltických stahů hladké svaloviny z fundu směrem ke staženému pyloru, což se označuje jako propulze. Jakmile se bolus přiblíží k pyloru, antrum funguje tak, že rozmělňuje materiál silnými peristaltickými kontrakcemi, které tlačí bolus proti těsně staženému pyloru. Rozmělňování předžaludkem slouží ke zmenšení velikosti částic potravy a nazývá se rozmělňování. Přes stažený pylorus mohou do dvanáctníku projít pouze částice menší než 2 mm v průměru. Zbytek bolusu je vytlačen zpět k tělu žaludku k dalšímu mechanickému a chemickému trávení. Tento zpětný pohyb bolusu od pyloru k tělu se označuje jako retropulze a slouží rovněž k mechanickému trávení. Tato sekvence propulze, rozmělnění a retropulze se opakuje, dokud nejsou částice potravy dostatečně malé na to, aby prošly pylorem do dvanáctníku. Veškerý chymus, který se během aktivního procesu trávení neprotlačí pylorem, je nakonec sérií silných peristaltických stahů v žaludku odveden uvolněným pylorem do dvanáctníku. K této aktivitě dochází během mezitrávicí fáze tzv. migrujících motorických komplexů (MMC), jejichž funkcí je pohybovat bolusem aborálním způsobem, aby se zabránilo stagnaci a hromadění bakterií.
V žaludku probíhá významné chemické trávení. V žaludeční sliznici existují dva typy žláz, které napomáhají chemickému trávení: oxyntické žlázy a pylorické žlázy. Oxyntické žlázy se nacházejí v těle žaludku a obsahují parietální buňky a hlavní buňky. Parietální buňky vylučují kyselinu chlorovodíkovou, jejíž koncentrace je přibližně 160 mmol/l a pH 0,8. Kyselina chlorovodíková vylučovaná parietálními buňkami plní tři hlavní funkce: 1) vytváří nepřátelské prostředí pro patogenní mikroorganismy přijímané ústy, 2) denaturuje bílkoviny a činí je přístupnějšími pro enzymatický rozklad pepsinem a 3) aktivuje zymogen pepsinogen na jeho aktivní formu, pepsin. Parietální buňky také vylučují látku zvanou intrinsický faktor, která je nezbytná pro vstřebávání vitaminu B12 v terminálním ileu. Oxyntické žlázy obsahují také hlavní buňky, které vylučují zymogen pepsinogen. Pepsinogen je prekurzorem proteolytického enzymu pepsinu a musí být aktivován na pepsin kyselým pH žaludku (pod 3,5) nebo z autoaktivace samotným pepsinem. Pepsin pak působí na vnitřní peptidové vazby bílkovin při optimálním pH 2 až 3. Pylorické žlázy se nacházejí v předžaludku a obsahují slizniční buňky a G-buňky. Slizniční buňky vylučují na povrch žaludeční sliznice hlen bohatý na bikarbonáty, který ji chrání před kyselým obsahem žaludku. G-buňky vylučují gastrin, hormon, který působí endokrinně a stimuluje sekreci kyseliny chlorovodíkové parietálními buňkami. V žaludku nedochází k trávení sacharidů.
Většina chemického trávení probíhá v tenkém střevě. Natrávený chymus ze žaludku prochází přes pylorus do dvanáctníku. Zde se chymus smísí se sekrety ze slinivky břišní i dvanáctníku. V menší míře bude stále docházet i k mechanickému trávení. Slinivka produkuje mnoho trávicích enzymů, včetně pankreatické amylázy, pankreatické lipázy, trypsinogenu, chymotrypsinogenu, prokarboxypeptidázy a proelastázy. Tyto enzymy jsou odděleny od kyselého prostředí žaludku a optimálně fungují v zásaditějším prostředí tenkého střeva, kde se pH pohybuje mezi 6 a 7 díky bikarbonátu vylučovanému slinivkou břišní. Pankreatická amyláza, stejně jako slinná amyláza, slouží k trávení škrobu na maltózu a maltotriózu. Pankreatická lipáza, vylučovaná slinivkou břišní s důležitým koenzymem zvaným kolipáza, hydrolyzuje esterové vazby v triglyceridech za vzniku diacylglycerolů a monoacylglycerolů. Trypsinogen, chymotrypsinogen, prokarboxypeptidáza a proelastáza jsou prekurzory aktivních peptidáz. Slinivka břišní nevylučuje aktivní formu peptidáz, jinak by mohlo dojít k autodigesci, jako je tomu u pankreatitidy. Místo toho se trypsinogen, chymotrypsinogen, prokarboxypeptidáza a proelastáza přeměňují na trypsin, chymotrypsin, karboxypeptidázu a elastázu. K této přeměně dochází tak, že enterokináza, duodenální enzym, přeměňuje trypsinogen na trypsin. Trypsin pak může přeměnit chymotrypsinogen, prokarboxypeptidázu a proelastázu na jejich aktivní formy. Trypsin, chymotrypsin a elastáza jsou endopeptidázy, které hydrolyzují vnitřní peptidové vazby proteinů, zatímco karboxypeptidázy jsou exopeptidázy, které hydrolyzují terminální peptidové vazby na proteinech. Tyto pankreatické zymogeny opouštějí pankreas hlavním pankreatickým vývodem (Wirsungovým) a spojují se se společným žlučovodem tvořícím Vaterovu ampulu a vyprazdňují se do sestupné části dvanáctníku přes hlavní duodenální papilu. Společný žlučovod odvádí žluč, která byla vyrobena v játrech a uložena ve žlučníku. Žluč obsahuje směs žlučových solí, cholesterolu, mastných kyselin, bilirubinu a elektrolytů, které pomáhají emulgovat hydrofobní lipidy v tenkém střevě, což je nezbytné pro přístup a působení pankreatické lipázy, která je hydrofilní.
Po vstupu do dvanáctníku dojde k aktivační kaskádě začínající enterokinázou produkovanou dvanáctníkem, která aktivuje trypsinogen na trypsin, a trypsin aktivuje ostatní pankreatické peptidázy. Důležité je, že duodenum také přispívá několika trávicími enzymy, jako jsou disacharidázy a dipeptidázy. Mezi disacharidázy patří maltáza, laktáza a sukráza. Maltáza štěpí glykosidickou vazbu v maltóze za vzniku dvou monomerů glukózy, laktáza štěpí glykosidickou vazbu v laktóze za vzniku glukózy a galaktózy a sacharáza štěpí glykosidickou vazbu v sacharóze za vzniku glukózy a fruktózy. Dipeptidasa štěpí peptidovou vazbu v dipeptidech. V tomto okamžiku se v ústech, žaludku a tenkém střevě štěpí tuk ve formě triglyceridů na mastné kyseliny a monoacylglycerol, sacharidy ve formě škrobu a disacharidů na monosacharidy a velké bílkoviny na aminokyseliny a oligopeptidy. Trávicí proces tak přeměnil makroživiny na formy, které jsou vstřebatelné do krevního oběhu pro tělesné využití
.