Zatímco 10 % nejbohatších dospělých na světě vlastní 85 % světového bohatství domácností, spodní polovina vlastní dohromady sotva 1 %. Ještě pozoruhodnější je, že průměrná osoba z horních 10 % vlastní téměř 3 000krát více majetku než průměrná osoba z dolních 10 %. To jsou některé z výsledků, které vyplývají ze studie o rozdělení bohatství domácností provedené pro projekt UNUWIDER na téma Osobní majetek z globální perspektivy.
Na základě komplexního pojetí bohatství domácností odhadujeme úroveň a rozložení bohatství ve všech zemích světa. V každodenní konverzaci pojem „bohatství“ často neznamená nic víc než „peněžní příjem“. Jindy ekonomové vykládají tento pojem šířeji a definují bohatství jako hodnotu všech lidských i nelidských zdrojů domácnosti. Naše studie přisuzuje bohatství jeho nejdéle zavedený význam čistého jmění: hodnota fyzických a finančních aktiv snížená o dluhy. V tomto ohledu představuje bohatství vlastnictví kapitálu. Přestože kapitál je pouze jednou ze součástí osobních zdrojů, obecně se má za to, že má neúměrný vliv na blahobyt a ekonomický úspěch domácností a v širším smyslu na hospodářský rozvoj a růst.
Naše odhady úrovně bohatství vycházejí z rozvah domácností a údajů z průzkumu bohatství, které jsou k dispozici pro 38 zemí. Ty naštěstí zahrnují mnoho bohatých zemí OECD i tři nejlidnatější rozvojové země, Čínu, Indii a Indonésii; údaje tak pokrývají 56 % světové populace a 80 % bohatství domácností. Pečlivá analýza determinantů úrovně bohatství v těchto zemích umožňuje provést imputace pro země bez údajů.
Naše odhady rozdělení bohatství vycházejí z údajů o rozdělení majetku domácností ve 20 zemích. U zemí bez tohoto typu přímých informací byla míra koncentrace bohatství odhadnuta z údajů o rozdělení příjmů (pokud byly k dispozici) s využitím vztahu pozorovaného mezi příjmovou a majetkovou nerovností v zemích s oběma typy údajů. Zbývajícím zemím, které pokrývají pouze několik procent světové populace, byl přiřazen průměrný vzorec rozdělení bohatství pro jejich region a příjmovou třídu.
Nebyly použity seznamy světových miliardářů nebo nejbohatších jednotlivců a rodin v rámci různých zemí, které poskytl časopis Forbes a další novinářské zdroje. Zahrnutí těchto údajů by poněkud zvýšilo odhadovanou globální nerovnost v bohatství – například by zvýšilo podíl světového bohatství v držení 1 % nejbohatších o několik procentních bodů – ale jinak by náš příběh změnilo jen málo.
Majetek domácností je v celosvětovém měřítku koncentrovanější, a to jak z hlediska rozdělení podle velikosti, tak z hlediska geografického, pokud se použijí oficiální směnné kurzy namísto ocenění podle parity kupní síly. Vzniká tak poněkud odlišný pohled v závislosti na tom, zda se zajímáme o moc, kterou bohatství zprostředkovává z hlediska lokálních spotřebních možností, nebo o moc mít vliv na světové finanční scéně. Vzhledem k tomu, že velkou část světového bohatství vlastní lidé, kteří mohou snadno cestovat a investovat na mezinárodní úrovni, je při studiu globálního rozdělení bohatství vhodnější používat oficiální směnné kurzy než při zkoumání globálního rozdělení příjmů nebo chudoby.
Úroveň bohatství v jednotlivých zemích
Při použití oficiálních směnných kurzů činilo v roce 2000 celosvětové bohatství domácností 125 bilionů USD, což odpovídá zhruba trojnásobku světového HDP nebo 20 500 USD na jednoho občana světa. V přepočtu na dolary podle parity kupní síly činila odpovídající světová hodnota 26 000 PPP dolarů na obyvatele, což zhruba odpovídá průměrné úrovni v Polsku nebo Turecku.
Jak ukazuje mapa světa (obr. 1), úroveň bohatství se v jednotlivých zemích značně liší. Mezi nejbohatšími zeměmi činilo průměrné bohatství 144 000 USD na osobu v USA a 181 000 USD v Japonsku. Na nižších příčkách mezi zeměmi s údaji o bohatství se nachází Indie s majetkem na osobu ve výši 1 100 USD a Indonésie s 1 400 USD na osobu. Dokonce i v rámci skupiny zemí OECD s vysokými příjmy zahrnuje rozpětí 37 000 USD pro Nový Zéland, 70 000 USD pro Dánsko a 127 000 USD pro Spojené království.
Regionální struktura držby aktiv ukazuje, že bohatství je silně koncentrováno v Severní Americe, Evropě a v asijsko-pacifických zemích s vysokými příjmy, které dohromady představují téměř 90 % světového bohatství (obrázek 2). Přestože v Severní Americe žije pouze 6 % dospělé světové populace, připadá na ni 34 % majetku domácností. Evropa a asijsko-pacifické země s vysokými příjmy rovněž vlastní neúměrné množství bohatství. Naproti tomu celkový podíl bohatství, které vlastní lidé v Africe, Číně, Indii a dalších asijských zemích s nižšími příjmy, je podstatně nižší než podíl jejich obyvatelstva, někdy i více než desetinásobný (obrázek 3).
Srovnání bohatství na obyvatele a HDP na obyvatele v jednotlivých zemích ukazuje, že bohatství je rozděleno ještě nerovnoměrněji než příjmy. Země s vysokými příjmy mají obvykle vyšší podíl na světovém bohatství než na světovém HDP, protože jejich poměr bohatství k příjmům je vyšší než světový průměr. U zemí se středními a nízkými příjmy je tomu naopak.
Poměr bohatství k příjmům je obzvláště vysoký ve Velké Británii, Itálii a bohatých asijských zemích. Nižší než očekávané hodnoty vykazují východoevropské země, jako je Česká republika a Polsko, spolu se severskými zeměmi a Jihoafrickou republikou. Východoevropské země jsou heterogenní skupinou s mnoha různými rysy. V tomto regionu soukromé bohatství roste, ale stále nedosahuje příliš vysokých hodnot. Majetek, jako jsou soukromé důchody a životní pojištění, vlastní relativně málo domácností. V severských zemích poskytuje systém sociálního zabezpečení štědré veřejné důchody, které mohou akumulaci bohatství tlumit. Jihoafrická republika je bohatá na zdroje a má dobře rozvinuté finanční instituce; ale skutečnost, že země má velký počet obyvatel s nízkými příjmy a vykazuje některé charakteristiky méně rozvinutých zemí, může být příčinou nízkého poměru bohatství k příjmům.
Globální nerovnost v bohatství
Odhad rozdělení bohatství ve světě vyžaduje kombinaci informací o rozdílech v bohatství mezi zeměmi a uvnitř zemí. Koncentrace bohatství v rámci jednotlivých zemí se značně liší, ale obecně je vysoká. Podíl nejvyššího decilu se pohybuje od přibližně 40 % v Číně po 70 % a více ve Spojených státech a některých dalších zemích. Typické Giniho koeficienty pro bohatství se pohybují v rozmezí 0,65-0,75 a některé jsou vyšší než 0,8. Naproti tomu střední hodnota Giniho koeficientu příjmu je 0,35 až 0,45. Zajímavé je, že dvě ekonomiky s vysokým bohatstvím, Japonsko a USA, vykazují velmi odlišné vzorce rozdělení bohatství, přičemž Japonsko vykazuje Giniho koeficient bohatství 0,55, zatímco v USA se pohybuje kolem 0,80.
Nerovnost bohatství ve světě jako celku je ještě vyšší. Vyjádřeno v přepočtu na dospělou světovou populaci odhadujeme, že čistý majetek ve výši 2 160 USD na dospělou osobu v roce 2000 postačoval k tomu, aby se domácnost zařadila do horní poloviny světového rozdělení bohatství. K příslušnosti k 10 % nejbohatších domácností bylo zapotřebí nejméně 61 000 USD na dospělou osobu, zatímco k příslušnosti k 1 % nejbohatších domácností bylo zapotřebí něco málo přes 500 000 USD na dospělou osobu. Druhý údaj naznačuje, že k tomu, aby rodina patřila mezi horní percentil držitelů světového bohatství, stačí, aby byla v západních poměrech středně bohatá.
Naše výsledky ukazují, že nejvyššímu decilu bohatství patřilo v roce 2000 85 % světového bohatství. Nejbohatší 2 % dospělých na světě vlastnila více než polovinu celosvětového bohatství a samotné 1 % nejbohatších dospělých představovalo 40 % veškerého majetku domácností. Naproti tomu spodní polovina dospělé světové populace vlastnila sotva 1 % světového bohatství. Giniho hodnota globálního bohatství se odhaduje na 89 %; stejnou Giniho hodnotu bychom získali, kdybychom 100 dolarů rozdělili mezi 100 lidí tak, že jeden člověk dostane 90 dolarů a zbylých 99 dostane po 10 centech.
Severní Amerika, Evropa a bohaté asijsko-pacifické země si monopolizují nejvyšší decil bohatství
Vzhledem k vysoké koncentraci bohatství v Severní Americe, Evropě a bohatých asijsko-pacifických zemích není překvapivé zjištění, že téměř všichni nejbohatší jednotlivci světa žijí v těchto zemích. Rozdělení celosvětového bohatství na obrázku 4 ukazuje, že každé z regionálních seskupení se podílí přibližně jednou třetinou na počtu členů nejbohatšího decilu světa. Čína zaujímá většinu střední třetiny globálního rozdělení bohatství, zatímco spodní třetině dominují Indie, Afrika a asijské země s nízkými příjmy. Jak ukazuje obrázek 3, ve všech rozvojových regionech světa převyšuje podíl obyvatelstva podíl globálního bohatství, který zase převyšuje podíl členů nejbohatších skupin.
Zastoupení dané země v 10 % nejbohatších na světě závisí na třech faktorech: velikosti populace, průměrném bohatství a nerovnosti bohatství v rámci země. Země, které tvoří více než 1 % nejvyššího decilu bohatství, tvoří poměrně exkluzivní skupinu. Obrázky 5 a 6 ukazují, že na prvním místě jsou USA, které mají 25 % členů nejvyššího decilu světového bohatství a 37 % členů nejvyššího percentilu. Na druhém místě je výrazně zastoupeno Japonsko s 20 % členů nejvyššího decilu a 27 % nejvyššího percentilu.
Rozdíly ve složení majetku
Ve složení držby majetku jsou mezi jednotlivými zeměmi patrné velké rozdíly, které jsou důsledkem různých vlivů na chování domácností, jako je struktura trhu, regulace a kultura. Jak ukazuje graf 7, reálná aktiva, zejména půda a zemědělská aktiva, jsou důležitější v méně rozvinutých zemích. To odráží nejen větší význam zemědělství, ale také nevyspělost finančních institucí.
Typy vlastněných finančních aktiv také vykazují nápadné rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Rozdělení na spořicí účty, akcie a podílové listy a ostatní finanční aktiva ukazuje, že spořicí účty jsou výrazně zastoupeny v transformujících se ekonomikách a v některých bohatých asijských zemích, zatímco vlastnictví akcií a ostatních typů finančních aktiv je patrnější v bohatých zemích na Západě. Částečným vysvětlením jsou nedostatečně rozvinuté finanční trhy v transformujících se zemích, zatímco spořicí účty jsou upřednostňovány v asijských zemích, protože se zdá, že je zde silně preferována likvidita a chybí důvěra ve finanční trhy.
Jiné typy finančních aktiv jsou významnější v zemích, jako je Velká Británie a USA, které mají dobře rozvinutý finanční sektor a které se silně spoléhají na soukromé důchody.
Nakonec, a možná překvapivě, je zadlužení domácností v chudých zemích relativně nedůležité. I když je mnoho chudých lidí v chudých zemích zadluženo, jejich dluhy jsou celkově relativně malé. Je to dáno především tím, že neexistují finanční instituce, které by domácnostem umožňovaly velké hypoteční a spotřebitelské dluhy, jak je tomu stále častěji v bohatých zemích. Mnoho lidí v zemích s vysokými příjmy má záporné čisté jmění a – poněkud paradoxně – patří z hlediska bohatství domácností k nejchudším lidem na světě.
James Davies je profesorem a spolupracovníkem RBC Financial Group na katedře ekonomie na University of Western Ontario. Je ředitelem projektu WIDER o osobním majetku z globální perspektivy.
Susanna Sandström je výzkumnou pracovnicí WIDER. Dříve působila na pozicích v Lucemburské příjmové studii a ve Finském statistickém úřadu.
Anthony Shorrocks je ředitelem WIDER a dříve působil na LSE a University of Essex.
Edward Wolff je profesorem ekonomie na New York University, vedoucím vědeckým pracovníkem Levyho ekonomického institutu na Bard College a výzkumným pracovníkem Národního úřadu pro ekonomický výzkum.