HANNAH BLUM: Jsem beznadějný romantik. Miluji lásku a myslím si, že je to ta nejupřímnější a nejkrásnější věc na světě.
Přibližně před rokem a půl jsem začala sbírat historické milostné dopisy. Lidé do nich vkládají své skutečné pocity a je to krásné, protože z nich cítíte jejich zranitelnost. A já jich potřebuju získat víc. Takže tam hledám tu inspiraci.
Jsem člověk, který žije s bipolární poruchou, a rozhodně každý den něco cítím. Průměrná seznamovací scéna je dost drsná. Randění je rozhodně těžší, když máte duševní onemocnění, jako je bipolární porucha. Lidé mají prostě tak strašnou představu o tom, jak duševní nemoc vypadá. Člověk je prostě při randění pořád na hraně. Máte strach z odsouzení a odmítnutí.
Odhalení vaší diagnózy při randění opravdu záleží na vás a rozhodně záleží i na druhé osobě. Nejsem pro její odhalení hned na začátku. A není to zřejmě proto, že bych se styděla. Cítíte se povinni přijít, hele, jmenuju se Hana, mimochodem, mám bipolární poruchu, jako byste spáchali zločin a byli na útěku. Jen ti chci dát vědět, že jsem kvůli něčemu hledaná, takže jestli ti to nevadí. Věřím, že tě musí poznat jako jednotlivce. A až se budete cítit dobře, tehdy byste to měli prozradit.
Ve vztazích je velmi těžké důvěřovat. A vím, že bez důvěry vztah mít nemůžete, ale předáváte někomu všechny své zbraně a jen doufáte, že je nepoužije proti vám. Protože vědí, že stačí někomu říct, že to nevyšlo. Má bipolární poruchu. A většinou si ten člověk řekne, páni, díky bohu, že ses z toho dostal.
S randěním to zatím byla dobrá kombinace. A lidé, kteří jsou na to zvědaví, chtějí vědět víc informací, protože o duševních nemocech nic nevědí, o což se s nimi ráda podělím. Takže se setkávám se skvělými lidmi, kteří to velmi dobře přijímají. Myslím, že to vypovídá něco tak silného o člověku, který tuto skutečnost přijímá. Takže určitě spousta dobrých zkušeností.
To, co mě baví, je kreativita. Rád dělám videoprojekty. Rád píšu. A taky svou rodinu a přátele. Moje rodina je vždycky číslo jedna. Ta mě vždycky udrží při životě.
Mám neuvěřitelnou skupinu přátel. I když mám bipolární poruchu, všichni se potýkáme s problémy, co se týče randění, takže si myslím, že si navzájem pomáháme. Opravdu se soustředím na svou kariéru blogerky v advokacii. Lidé, se kterými jsem denně v kontaktu a kteří mě oslovují, jsou velmi inspirativní.
Bloguji o duševním zdraví. Nejoblíbenějším tématem je láska a romantika a randění s duševním onemocněním. Reakce, které dostávám, jsou takové, že se lidé vztahují k tomu, co říkám, a sdílejí se mnou své vlastní zkušenosti.
Cítím jejich empatii, jsou skvělí a kreativní. A nejhorší na tom je, že se cítí nemilovaní. Věřím, že pro všechny z nich někdo existuje, a myslím, že i pro mě určitě někdo existuje
.