Žijeme v bezprecedentní době sexuálního chaosu a odpadlictví. Sexuální zkaženost zamořuje svět od pádu lidstva, ale dnes jsme svědky nejen plošného opouštění stvořených sexuálních norem, ale také rozsáhlého teoretického zdůvodňování tohoto opouštění. Moderní člověk chce svou sexuální zvrácenost a je ochoten pro ni vymyslet sofistikované zdůvodnění – a také to, jak je každá alternativa ke zvrácenosti zpátečnická a nenormální. Tragické je, že tato ideová zvrácenost se neomezuje jen na pohansko-sekulární kulturu, ale otrávila i církev.
Být věrným křesťanem v současné kultuře znamená znát biblické učení o sexualitě a žít podle něj. Obrátit se zády k biblické sexuální etice znamená pozvat si život plný trápení a zkázy. V naší současné situaci by shrnutí hlavních bodů biblického učení o sexu mělo být vítaným přínosem.
Dvě pohlaví
Předně Bůh stvořil pohlaví: dvě pohlaví, a to pouze dvě, muže a ženu (Gn 1,27). Obě byla stvořena k Božímu obrazu. Žena jako manželka byla utvořena ze samotného těla muže, aby mu byla co nejblíže fyzicky, duchovně, citově i ve všech ostatních ohledech. Jejím hlavním posláním je pomáhat mu v jejich Bohem daném úkolu správcovství – panování nad Božím stvořením (Gn 1,28b-29). Ačkoli je od stvoření podřízena jeho láskyplné, obětavé autoritě, není mu ve své podstatě v žádném případě podřízena. Není nižším řádem stvoření, ale je svému muži rovna ve svém bytí. Je jeho partnerkou v jejich povolání, nahrazuje jeho nedostatek a on nahrazuje její.
Sex pro manželství
Druhé, pohlavní styk je vyhrazen výhradně pro manželství (Žd 13,4). Velkým (i když ne jediným) cílem manželství je rozmnožování zbožného lidského rodu (Gn 1,28a; Mal 2,15). Logika Božího sexuálního zákona se zdá být jasná: (1) Bůh chce, aby se jeden muž zavázal jedné ženě na celý život, a pohlavní styk jako nejintimnější akt manželství projevuje tento závazek více než jakýkoli jiný způsob kromě odevzdání vlastního života (Ef 5,25.28). Mimomanželský sex podkopává celoživotní závazek jednoho muže k jedné ženě, kterou mu Bůh dal, a naopak. (2) Vzhledem k tomu, že hlavním cílem pohlavního styku je plození, je Božím ideálním plánem, aby pro něj byly děti vychovávány ve stabilní rodině s otcem a matkou (Ef 6,1-3). Z mimomanželského sexu často vznikají nemanželské děti, které nejsou formálně vázány na jedno manželství a jeho láskyplnou výživu. Křesťanská sexuální etika vychází z tohoto zákona: každý legitimní sex je sexem manželským.
Soulož je rozkošné požehnání
Zatřetí, pohlavní styk není v žádném případě hříšný nebo dokonce ústupek hříchu, ale rozkošný dar od Boha. Pisatel listu Židům (13,4)říká: „Manželství je mezi všemi ctihodné a lože neposkvrněné, ale smilníky a cizoložníky bude soudit Bůh“. Kniha Píseň písní je něžnou, někdy až erotickou písní lásky mezi mužem a ženou, kteří se připravují na manželství. Není v ní ani stopa po morálním sebeuvědomění ohledně manželského pohlavního styku. Je pravda, že církevní otcové měli často zjemnělý pohled na sex a lidské tělo, ale to bylo způsobeno vlivem gnostických a pohanských řecko-římských představ. Toto přesvědčení nezískali zBible, která líčí manželský styk jako krásný, rozkošný a svatý.
Odporná sexualita
Za čtvrté, některé specifické formy pohlavního styku jsou obzvláště odpudivé. Patří k nim homosexualita (Lv 18,23; 20,13), zoofilie (Lv 20,15-16) a incest (Lv 18,6nn). Homosexualita je odpudivá, protože zahrnuje styk s tvory, kteří jsou si příliš podobní. Bestialita je odpudivá, protože zahrnuje styk s tvory příliš odlišnými. Incest je odporný, protože stejně jako homosexualita zahrnuje styk s tvory příliš podobnými. Starozákonní (židovský) občanský trest za tato porušení (stejně jako za cizoložství ) byl smrt (Lv 20,13). Tak vážně bere Bůh tato porušení sexuální etiky. Ačkoli žádný národ není s Bohem smluvně vázán stejným zákonem jako starověký Izrael, novozákonní doba tyto hříchy stejně zakazuje.
Novězákonní sexuální normy
Potvrzením etiky starozákonního společenství (Mt 5,18-19) stanovil náš Pán široké etické normy pro sexualitu v novozákonní církvi. Jeho učení přichází ve dvou souvislostech. Prvním je rozvod. Ježíš prohlašuje, že rozvod je přípustný pouze z důvodu pohlavní nemravnosti (porneia, Mt 5,32; 19,9). Cizoložství je samozřejmě podmnožinou sexuální nemravnosti, při níž je alespoň jeden z účastníků ženatý. Ježíš opravil falešné výklady Starého zákona o rozvodu, ale potvrdil jeho zákaz veškeré pohlavní nemravnosti.
V druhém kontextu náš Pán prohlašuje, že je to srdce, nikoli tělo, které plodí hříchy jako „zlé myšlenky, vraždy, cizoložství,smilstva, krádeže, křivé svědectví, rouhání“ (Mt 15,19). Naším problémem není naše tělo nebo vnější svět jako takový, ale náš hřích, který sídlí hluboko v našem srdci. V obou případech Ježíš potvrzuje starozákonní normu, že sexje vyhrazen pro manželství.
Sex, který vylučuje z království
Apoštol Pavel toto zděděné zjevení rozvádí v promluvě zejména k prvotním církvím. Zvláště výstižné jsou dvě pasáže. V 1K 6,9-11 píše:
Nevíte, že nespravedliví nezdědí Boží království? Nenechte se oklamat. Ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani homosexuálové, ani sodomité, ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani revanšisté, ani vyděrači nezdědí Boží království. A takoví byli někteří z vás. Ale byli jste obmyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše a Duchem našeho Boha.
Druhý je list Galaťanům 5,19-21:
Zjevné jsou skutky těla, které jsou: cizoložství, smilstvo, nečistota, oplzlost, modloslužba, čarodějnictví, nenávist, sváry, žárlivost, výbuchy hněvu, sobecké ctižádosti, rozbroje, kacířství, závist, vraždy, opilství, hýření a podobné věci, o nichž vám předem říkám, jako jsem vám řekl i kdysi, že ti, kdo takové věci provozují, nezdědí Boží království.
Obě pasáže jsou nápadné tím, že Pavel prohlašuje, že konkrétní, nepokrytecké hříchy vylučují člověka z Božího království. Tyto hříchyzahrnují (ale v žádném případě se neomezují na) sexuální nemravnost obecně a nečistotu, smyslnost, orgie, cizoložství a homosexualitu zvláště.
Pavelův názor je zcela jasný: ti, jejichž život je ovládán těmito hříchy (stejně jako specifickými nesexuálními hříchy), nemají účast v Kristově království.
Všimněte si, že Pavel dále píše: „A takoví byli někteří z vás. Ale byli jste obmyti, ale byli jste posvěceni, ale byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše a Duchem našeho Boha“ (1K 9,11). Někteří z jeho korintských čtenářů byli sexuálně nemravní, ale byli z tohoto hříchu (a dalších) obmyti. Byli prohlášeni za spravedlivé na základě Ježíšova vykupitelského díla skrze moc Ducha svatého. Mohou být sexuálně nemorální lidé křesťany? Ano, ale musí svou sexuální nemorálnost zanechat.
Pavel také nenaznačuje, že by se tyto hříchy nikdy nesměly vplížit zpět do života věřícího. Apoštol, který napsal List Římanům 6-8, by sotva naznačoval, že hřích už vůbec nemá v životě křesťana místo, což vyžaduje neustálý duchovní boj. Je to však boj, který mají křesťané postupně překonávat v moci Ducha svatého, a pokud někdo vyznává víru, ale vrací se zpět do života bez pokání a ovládaného hříchem, nemůže očekávat nic jiného než duchovní smrt (Řím 6,21; 8,6.9.13). Dovolte mi, abych Pavlovu argumentaci uvedl na pravou míru: pokud žijete v neukázněné sexuální nemorálnosti, nemůžete být křesťanem. Tvým osudem je peklo. Skutečnost, že tato poznámka může znít zarážející, ukazuje, jak daleko se církev vzdálila od biblické sexuální etiky.
V hrubých rysech je biblická sexuální etika jednoznačně jasná. Problém není v nedostatečné jasnosti Bible, ale v nedostatečné věrnosti církve.
.