Beruška, (čeleď Coccinellidae), zvaná též beruška, některý z přibližně 5000 široce rozšířených druhů brouků (řád Coleoptera), jejichž název vznikl ve středověku, kdy byl brouk zasvěcen Panně Marii a nazýván „brouk Panny Marie“.“
Brouci ledňáčci mají polokulovitý tvar a jsou obvykle 8 až 10 mm dlouzí. Mají krátké nohy a jsou obvykle pestře zbarveni černými, žlutými nebo načervenalými znaky. Zbarvení krytů křídel a počet skvrn se u jednotlivých druhů liší. Příkladem typického zbarvení berušek je vzor devíti skvrn (Coccinella novemnotata), který má na každém červenooranžovém krytu křídel (elytronu) čtyři černé skvrny a jednu skvrnu společnou.
Životní cyklus trvá asi čtyři týdny, takže každé léto vzniká několik generací. Dlouhé, štíhlé larvy s měkkým tělem, které jsou obvykle šedé s modrými, zelenými, červenými nebo černými skvrnami, se živí jiným hmyzem a vajíčky hmyzu. Larvy procházejí čtyřmi vývojovými stádii, poté se přichytí na nějaký předmět a zakuklí se v poslední larvální slupce. Velké skupiny berušek obvykle přezimují společně každou zimu na stejném místě.
Skupiny berušek se často sbírají a prodávají zemědělcům a zahrádkářům k hubení hmyzích škůdců, jako jsou mšice, šupinovky a roztoči. Australská beruška neboli vedalia (Rodolia cardinalis) byla přivezena do západní části Severní Ameriky, aby pomohla v boji proti epidemii šupinovky bavlníkové (Icerya purchasi), která hrozila zničit citrusové sady. Larvy i dospělci berušky konvergentní (Hippodamia convergens) jsou významnými predátory mšic.
Ačkoli většina berušek a jejich larev je masožravá, některé se živí rostlinami a jsou poměrně ničivé. Dva z nich jsou dřepčíci (Epilachna borealis) a mexičtí fazoloví brouci (E. varivestis).
Známá dětská říkanka „Beruško beruško, odleť domů / Tvůj dům hoří, tvé děti se toulají“ byla narážkou na vypalování chmelnic v Anglii, které probíhalo po sklizni a vyčistilo pole, ale také zahubilo četné berušky. V lidovém léčitelství se berušky předepisovaly jako lék proti kolice, spalničkám a bolestem zubů.