Barbar Conan se zrodil ve válce, z krve a oceli. Film by tedy měl být niterným, násilným obrazem válečníka zasazeným do fantasy kulis Hyborie Roberta E. Howarda. To, co se na plátně objeví, je soubor jednorozměrných postav zasazených do světa, který působí jako napůl ohřátý přivedený k životu.
Filmu bylo vytýkáno, že se podobá sledování videohry. S tím bych si dovolil nesouhlasit. Podstatou videoher, zejména těch z žánru fantasy a RPG, je pohlcení. Tady žádné ponoření není. Pendlujeme z místa na místo v chabé snaze ukázat rozlehlost světa prostřednictvím průměrných CGI kulis hradu, otrokářského tábora nebo pirátského města. Žádné z nich si nikdy plně neuvědomíme, než Conan odejde někam jinam. Největším zklamáním je samotné násilí. Nispelovi se podařilo vytvořit bojové scény, které postrádají kinetickou kvalitu tance. Kamera je špatně umístěná, střih se zaměřuje na nesprávné body. Nikdy necítíte údery, sílu úderů ani Conanovy kvality bojovníka. Působí to těžkopádně.
Ve filmu je více chrčení a bojových výkřiků než replik dialogů a ty vyřčené působí, jako by je herci poprvé pouštěli při zkoušce. V replikách chybí nasazení, takže se divák opět nedokáže ponořit do postav. McGowen naopak až příliš přehrává čaroděje.
Vzhledem k tomu, že se jedná o restart, nepůsobí film svěže, ale naopak zastarale. Jako by Nispel chtěl, aby to působilo jako verze z roku 1982, ale vzal si z ní jen ty nejhorší vlastnosti a žádné kouzlo. Conan posiluje tvrzení, že je třeba upustit od produkce rebootů, kde není nic originálního, co by scénáristé nebo režisér přinesli. Conan je vyčpělý rehash, který divákům nenabídne žádnou odměnu.