Lidé si často vybírají církev podle vzhledu budovy, vstřícnosti lidí nebo nabízených programů.
Jakkoli jsou tyto vlastnosti důležité, jiné vlastnosti je všechny předčí…
V první řadě by církev, kterou si vyberete, měla zastávat základy křesťanské víry: inspiraci a autoritu Bible a Ježíšovo narození z panny, věčné božství, zástupnou smrt, tělesné vzkříšení a doslovný návrat. Církve vyučující Bibli všech druhů zastávají tato základní přesvědčení jako základní pravdy.
Kromě těchto základů však existují specifické nauky, které odlišují jednu církev od ostatních.
Baptisté se od ostatních křesťanských skupin liší specifickými biblickými odlišnostmi. Název „baptisté“ označuje lidi, kteří tyto odlišnosti zastávají. tyto baptistické odlišnosti se týkají otázek, které jsou dnes životně důležité. Například: Existuje absolutní pravda, nebo jsou všechny systémy víry relativní? Kdo řídí program, majetek, finance, personál a doktrinální postoj místní církve? Jak to, že je věřící zástupcem Boha na zemi, ovlivňuje jeho manželství, práci nebo vztah k vládě a společnosti? Rozdává Bůh svou milost prostřednictvím náboženských rituálů? Měla by svobodná společnost „uzákonit spravedlnost“? Je správné „soudit“ něco o druhém člověku? Existuje biblický model pro vedení církve? Jaký je správný vztah mezi církví a státem?
Proč je důležité znát baptistické distinkce?
Jsou biblické! Jsou součástí Boží pravdy, jak je zjevena v jeho Slově.
Znalost těchto skutečností přináší praktické výhody důležité pro dnešní dobu.
- Tato znalost umožňuje vybrat si církev, která je věrná těmto biblickým pravdám.
- Ukazuje smysl, hodnotu a význam názvu „baptistický“.
Všeobecné názvy, které postrádají identifikaci, jako například „křesťanský“ nebo „Kristův“, a církve označené jako „komunitní“ nebo „nondenominanční“, ponechávají mnoho prostoru pro nejasnosti a nedorozumění. Název „baptistický“ je chápán prostřednictvím svých rozlišovacích znaků. Baptisté by si měli být jisti, že když zazní jejich jméno, nezůstanou žádné nejasnosti při definování toho, co představují. Určité biblické distinkce odlišují jejich doktrinální postoj. - Pomáhají členům udržet baptistický postoj jejich církve a zabraňují odklonu do nebiblických pozic.
Každý člen baptistické církve musí vědět, co dělá biblický baptista a biblická baptistická církev, a pak tyto věci věrně konat.
Jak tyto distinkce vznikly?“
K těmto distinkcím dospěli baptisté pečlivým studiem Bible. Proto se tyto nauky přesněji nazývají biblickými rozlišovacími znaky baptistů než baptistickými rozlišovacími znaky.
Tyto nauky vznikly jako baptistické rozlišovací znaky proto, že se jich jednotlivé baptistické sbory důsledně a nezávisle držely, nikoli proto, že by nějaká skupina baptistických vedoucích sestavila jejich seznam a pak je vnutila místním sborům.
Některé z baptistických distinktivních znaků zastávaly i jiné církevní skupiny než baptisté, a dokonce lze najít církve, které zastávají všechny distinktivní znaky, ale nenazývají se baptistickými. Takové skupiny jsou „baptistické“, ale z nějakého důvodu se rozhodly nebýt označovány za baptisty. Na druhé straně některé církve, které se nazývají „baptistické“, nejsou skutečně baptistické, protože již nezastávají historické baptistické názory, a dokonce ani základy křesťanské víry.
Baptisté jsou především lidé Knihy. A baptisté se těší z neocenitelného dědictví generací, které vyvyšovaly Božího Syna, našeho Spasitele, a hlásaly inspirované Boží slovo.
Jakých je osm baptistických charakteristik?“
Tyto nauky si můžeme připomenout tak, že si je spojíme s písmeny, která tvoří slovo BAPTISTI.“
Biblická autorita
Bible je konečnou autoritou ve všech otázkách víry a praxe, protože Bible je inspirována Bohem a nese absolutní autoritu samotného Boha. Cokoli Bible potvrzuje, to baptisté přijímají jako pravdivé. Žádný lidský názor ani nařízení žádné církevní skupiny nemůže Bibli převážit. Dokonce ani kréda a vyznání víry, která se snaží formulovat teologii Písma, nenesou přirozenou autoritu Písma.
2. Timoteovi 3,15-17; 1. Tesalonickým 2,13; 2. Petrova 1,20.21
Autonomie místní církve
Místní církev je nezávislý orgán odpovědný Pánu Ježíši Kristu, hlavě církve. Veškerá lidská autorita pro řízení místní církve spočívá v samotné místní církvi. Církev je tedy autonomní neboli samosprávná. Žádná náboženská hierarchie mimo místní církev nesmí církvi diktovat její víru nebo praxi. Autonomie neznamená izolaci. Baptistická církev se může sdružovat s jinými církvemi kolem společných zájmů a v asociačním svazku, ale baptistická církev nemůže být „členem“ žádného jiného orgánu.
Koloským 1,18; 2. Korintským 8,1-5.19.23
Kněžství věřících
„Kněz“ je definován jako „ten, kdo je pověřen vykonávat posvátné obřady nějakého náboženství, zejména jako prostředník mezi lidmi a Bohem“. Každý věřící je dnes Božím knězem a může vstupovat do Boží přítomnosti v modlitbě přímo prostřednictvím našeho Velkého Velekněze, Ježíše Krista. Žádný jiný prostředník mezi Bohem a lidmi není zapotřebí. Jako kněží můžeme studovat Boží slovo, modlit se za druhé a obětovat Bohu duchovní uctívání. Všichni máme stejný přístup k Bohu – ať už jsme kazatelé, nebo ne.“
1. Petrova 2,5.9; Zjevení 5,9.10
Dvě obřady
Místní církev by měla praktikovat dva obřady: (1) křest věřících ponořením do vody, který ztotožňuje jednotlivce s Kristem v jeho smrti, pohřbu a vzkříšení, a (2) večeři Páně neboli přijímání, které připomíná jeho smrt za naše hříchy.
Matouš 28,19.20; 1. Korintským 11,23-32
Svoboda duše jednotlivce
Každý jednotlivec, ať už věřící nebo nevěřící, má svobodu volby, co považuje za správné v náboženské oblasti. Nikdo by neměl být nucen souhlasit s nějakou vírou proti své vůli. Baptisté se vždy stavěli proti náboženskému pronásledování. Tato svoboda však nezbavuje člověka odpovědnosti vůči Božímu slovu nebo odpovědnosti vůči samotnému Bohu.
Římanům 14,5.12; 2. Korintským 4,2; Titovi 1,9
Spasení, pokřtění členové církve
Členství v místní církvi je omezeno na jednotlivce, kteří vydávají věrohodné svědectví o osobní víře v Krista a veřejně se s ním ztotožnili ve křtu věřících. Pokud jsou členy místní církve věřící, existuje jednota v Kristu a členové se mohou snažit zachovávat jednotu Ducha ve svazku pokoje.
Skutky 2,41-47; 1. Korintským 12,12; 2. Korintským 6,14; Efezským 4,3
Dva úřady
Bible nařizuje v církvi pouze dva úřady – pastora a diakona. Všechny tři pojmy – „pastor“, „starší“ a „biskup“ neboli „dozorce“ – se vztahují na stejný úřad. Oba úřady pastora a diakona existují v rámci místní církve, nikoli jako hierarchie mimo místní církev nebo nad ní.
1 Timoteovi 3,1-13; Skutky 20,17-38; Filipským 1,1
Oddělení církve a státu
Bůh ustanovil jak církev, tak občanskou vládu a každé z nich dal vlastní odlišnou oblast působení. Cíle vlády jsou nastíněny v listu Římanům 13,1-7 a cíle církve v Matoušově evangeliu 28,19 a 20. Státní správa má své cíle v Římě. Ani jedna z nich by neměla ovládat druhou, ani by mezi nimi nemělo existovat spojenectví. Křesťané ve svobodné společnosti mohou správně ovlivňovat vládu směrem ke spravedlnosti, což není totéž jako denominace nebo skupina církví, která vládu ovládá.“
Matouš 22,15-22; Skutky 5,17-29
Co odlišuje jednu církev od všech ostatních? Viděli jsme, že je to charakteristické přesvědčení církve, které ji odlišuje od všech ostatních, a že baptisté obecně zastávají určité přesvědčení, které je odlišuje od všech ostatních skupin. Řádné baptistické církve se budou i nadále držet baptistických odlišností, protože tyto odlišnosti jsou historicky biblické. Jsou relevantní pro problémy, kterým čelí současná společnost a církev. Při „nákupu“ církve se tedy podívejte na název „baptistická“ a poté se blíže ujistěte, že daná církev dodržuje biblické baptistické distinkce.
- Objednejte si tištěné brožury Baptist Distinctives obsahující výše uvedené informace, které můžete distribuovat do svých sborů.
.