Debutové album rodáka z Charlotte Anthonyho Hamiltona se stalo platinovým, ale není to žádná senzace přes noc – spíš přes deset let. A po třech letech uznání a slávy se od doby, kdy byl zpívajícím holičem, příliš nezměnil
Předtím, než vydal desku, než měl hitový singl, než se stal headlinerem turné napříč zemí, stříhal Anthony Hamilton vlasy. Jeho křeslo bylo v Mangum’s, malém holičství na West Boulevardu. Darrick „Chop“ Staton pracoval u stříhacích strojků po Hamiltonově boku, poznal ho, povzbuzoval ho a vlastně mu pomohl v honbě za prvním velkým úspěchem.
„Je to stejný kocour jako před patnácti, dvaceti lety – stejný duch. Proto ho lidé milují,“ říká Staton o svém příteli. „Je to lidový člověk a je velmi skromný.“
Hamilton je nyní celebritou, ale nezdá se, že by o tom věděl. Jeho sytý a oduševnělý hlas ho dostal do rádia a jeho schopnost navázat kontakt s posluchači mu pomohla prodat miliony desek. Jeho přízemní přitažlivost přilákala na jeho nedávno skončené turné Change Your World velké davy lidí. Když vystupoval v televizi s Jayem, Davem, Regisem a Ellen, byl to ten samý chlapík, který chodil do holičské školy s Chopem. A díky jeho opravdovosti mají ti, kdo ho znali kdysi, pocit, že jeho příběh je i jejich příběhem.
Nyní pětatřicetiletý Hamilton vyrůstal na Hemphill Street poblíž West Boulevardu. Jeho dětství nebylo snadné. Jeho matka se snažila uživit jeho i jeho bratra a sestru a otec se moc nezdržoval. Hodně času trávil s babičkou z matčiny strany, která mu zajistila první pěvecké vystoupení – v kostelním sboru. Hamilton říká, že tato zkušenost je součástí jeho dnešní hudby: „Hodně mě ovlivnil můj kostel, baptistická církev Macedonia v Mount Holly.“
Jeho rhythm and blues je světské, ale posluchače bere do kostela hlasem, který by klidně mohl vycházet zpoza kazatelny. Pro duchovní podtext, který prostupuje jeho hlasem i texty, je často přirovnáván k takovým ikonám, jako jsou Sam Cooke a Al Green. Hudební průmysl ho označuje za neo-soulového i retro-soulového, protože jeho zvuk je stejně nový jako starý. Pro Hamiltona, který je autorem nebo spoluautorem všech svých písní, je to prostě jeho život.
„Mou inspirací jsou obvykle věci, kterými jsem si prošel a o kterých jsem si myslel, že už je mám za sebou, dokud nezačne hrát hudba a já si neřeknu: ‚Páni, tím jsem si prošel. “
Je týden před začátkem Hamiltonova turné a on se těší. Užívá si chvíli volna doma s rodinou, než se začne připravovat na dvouměsíční turné. Je to jeho první oficiální turné v roli headlinera a on je na to hrdý a zároveň skromný. „Je to pro mě další krok nahoru, něco jako maturita,“ říká. „Je to dobrý pocit, víte, ale nedělám si z toho těžkou hlavu. Je to jen časový slot, nic víc. Nedělá mě to lepším než předskokani.“
Třetí zastávka turné je v Ovens Auditorium a je to už více než rok, co vystupoval ve svém rodném městě. „Je to opravdu emotivní,“ říká. „Jestli bude nějaký pláč, bude to doma.“
Hamilton se nebojí plakat na pódiu. Jeho absence zábran mu pomáhá přitahovat fanoušky. V titulní skladbě Comin‘ From Where I’m From, svého debutového alba z roku 2003, které se prodává za platinu a bylo nominováno na Grammy, se dotýká věcí ze své minulosti, na které není nutně hrdý („Snažil jsem se být dobrý. Snažil jsem se vyhnout problémům. Žil jsem příliš rychle,“ zpívá). Upřímnost a hledání nápravy najdete i na jeho nejnovějším CD Ain’t Nobody Worryin‘, které vyšlo v prosinci.
„Mám pocit, že Ain’t Nobody Worryin‘ je úplně jiné než to, co je v rádiích,“ říká Hamilton. „O lásce mezi mužem a ženou může mluvit kdokoli.“ Hamilton tam vidí větší svět. „Dobře, mám nahrávací smlouvu, ale cestou z letiště vidím bolest, vidím crack, vidím AIDS, vidím bezdomovce. A udělal jsem tolik, kolik si myslím, že bych mohl, abych se to pokusil změnit? Ne. Ale dostávám se k tomu.“
Hamilton strávil většinu 90. let snahou být slyšet. „Zpíval všude, kam přišel. Když měl mluvit, tak zpíval,“ říká Staton. Hamilton byl dobrý ve stříhání vlasů, ale to nemohlo konkurovat jeho první lásce. „Jakékoli cesty, které bych se mohl zúčastnit, zpívat a nechat zaznít svůj hlas, bych rozhodně udělal,“ říká Hamilton. „Byl jsem známý hlavně tím, že jsem zpíval v holičství. Byl jsem zpívající holič.“ Aby však dosáhl svého snu, musel by odložit nůžky.
„Začal dělat přehlídky, spoustu talentových soutěží – vyhrál všechny talentové soutěže v Charlotte,“ říká Staton. „V Charlotte nikdy neměl problémy. Byl hrdinou rodného města. Ale musel vykročit za hranice města.“ To také udělal. „O jarních prázdninách jsme kvůli tomu jeli do Daytony, ale nedopadlo to podle našich představ,“ říká Staton. „Takže další týden jsme jeli do New Yorku. Nebyli jsme ještě dost staří na to, abychom si mohli půjčit auto – museli jsme někoho sehnat, aby nám ho půjčil. Když jsme tam přijeli, spali jsme v autě, plížili se do budov, vplížili se do studií – prostě jsme se snažili dostat ven jeho demo. Vplížili jsme se do několika autobusů na turné – Jodeci, Boyz II Men, Hammer – a Anthony začal zpívat.“
Nakonec v roce 1994 podepsal smlouvu s Uptown Records Andreho Harrella (kde začínali Puff Daddy a Mary J. Blige). Uptown však následující rok, ještě před vydáním Hamiltonova alba, zaniklo. Byla to pro něj první ze tří neúspěšných nahrávacích smluv.
„Když odešel do New Yorku, měl to těžké,“ říká jeho matka Pearl Hamiltonová. „Vypadalo to, že ho každý odmítá.“ Ale vzpomínala na jeho dětství a věděla, že to zvládne. „Věděla jsem, že z něj bude zpěvák, protože když byl malý, chodil po kuchyňském stole se lžící nebo špachtlí a zpíval do ní, jako by to byl mikrofon,“ říká. „Dokonce si zpíval, až usínal.“
Hamilton strávil jedenáct let mezi Charlotte a New Yorkem, zpíval v barbershopu, vystupoval na přehlídkách. Jeho nahrávací smlouvy stále padaly, ale lidé z branže si toho všimli. Začal zpívat doprovodné vokály a hooky pro umělce zvučných jmen.
V roce 2003 vystoupil na přehlídce umělců v Los Angeles, které se zúčastnil Michael Mauldin, bývalý prezident Columbia Records a otec hudebního magnáta Jermaina Dupriho. Mauldin řekl svému synovi, že tohohle kluka musí slyšet. Dupri to udělal a podepsal s Hamiltonem smlouvu u svého vydavatelství So So Def Records. Následovala dvě hitová alba. Ain’t Nobody Worryin‘ debutovalo na čtvrtém místě žebříčku Billboard R&B/Hip Hop a v dubnu získalo zlatý certifikát.
„Je to prostě dobrý pocit. Je to taková deska na přestavbu,“ říká. „S Comin‘ From Where I’m From jsem byl tak trochu zraněný, hodně jsem si toho prožil, hodně mě to bolelo. Bylo to slyšet v mém hlase i v tom, jak jsem to podával. A tohle mi umožnilo se uzdravit.“
Hamilton je uzdravený a šťastný, včetně toho, že je od loňského roku šťastně ženatý. Nedávno si také koupil dům v uzavřené komunitě Longview, jižně od Charlotte, jen uvnitř okresu Union. Z předchozích vztahů má tři syny – dva z nich žijí s ním a jeden v New Jersey.
„Být tu pro své děti je velmi důležité,“ říká. „A moje žena mě v tom velmi podporuje. Velmi jí záleží na rodině. Jmenuje se Tarsha McMillianová.“ Právě tak začne Hamilton mluvit o své ženě. Musíte pochopit, co se tu odehrává. Většina mužských umělců, zejména těch ze světa R&B, se o ženách ve svém životě zmiňuje jen zřídka, natož aby o nich mluvili podrobně. Někteří nahrávací manažeři by řekli, že je lepší, když si fanynky myslí, že jste svobodní. Tito manažeři by s Hamiltonem ztráceli čas, protože je příliš upřímný, příliš otevřený a příliš zamilovaný.
„Něco na ní bylo jiné,“ říká Hamilton o McMillian, zpěvačce, která je sama zpěvačkou. Seznámili se asi před třemi lety, když potřeboval doprovodnou zpěvačku. „Měla v sobě skutečnou zralou nevinnost. Nebyla důvěřivá, měla takovou tu odvážnou, jemnou hranu, která se mi líbila.“
Hamilton ji najal jako doprovodnou zpěvačku; nehledal nic víc než pracovní vztah. Ale přitahovala ho a po necelých dvou letech námluv se vzali. „Chtěl jsem ještě chvíli počkat, ale řekl jsem si, víte co, čekám jen proto, že chci čekat. Neměli jsme dlouhé zásnuby nebo tak něco. Věděl jsem, že ona je ta pravá, kterou si chci vzít . . že jí na mých nahrávacích smlouvách nezáleží. Slíbil jsem jí, že ji budu milovat do konce života.“
Pokud vám to zní jako dokonalá věta pro milostnou píseň, jak znám Hamiltona, tak asi bude. Ale on se zkrátka drží reality – ve své hudbě i ve svém životě.
„Jsem jako kluk od vedle. Nejsem dokonalý. Nejsem na piedestalu. Nebylo snadné dostat se tam, kde jsem, ale teď jsem tady a mám velké štěstí. Pokud mě potkáte na ulici, oslovte mě. Pokud se vám nelíbí moje hudba, přesto promluvte. Třeba si zrovna ten den budu potřebovat s někým popovídat.“
: Feature, The Buzz