American Experience

1863
1. ledna: Prezident Abraham Lincoln podepisuje Proklamaci o osvobození, v níž prohlašuje, že většina otrocké populace národa „od nynějška bude svobodná“.

Červenec: V New Yorku vyvolal odpor proti prvnímu odvodu do armády největší nepokoje v americké historii, protože chudí bílí obyvatelé Severu protestovali proti tomu, že jsou nuceni bojovat za ukončení otroctví. Během čtyř dnů vzpoura přeroste ve velkoplošné násilí s nespočítaným počtem obětí.

8. prosince: Prezident Lincoln vyhlašuje Proklamaci o amnestii a rekonstrukci. Nabízí milost a navrácení majetku – s výjimkou otroků – konfederátům, kteří přísahají věrnost Unii a souhlasí s přijetím emancipace. Je známý jako desetiprocentní plán a vyžaduje, aby přísahu složilo pouze 10 % voličů bývalého konfederačního státu, a teprve poté může stát zahájit proces opětovného přijetí do Unie.

1864
Začátek roku 1864: Prezident Lincoln zahajuje rekonstrukci v bývalém konfederačním státě Louisiana okupovaném Unií. Lincolnova mírná desetiprocentní politika rozčiluje radikální republikány, kteří očekávají, že Jih udělá více pro znovupřijetí, a domnívají se, že Lincolnův přístup neposkytuje bývalým otrokům dostatečnou ochranu.

Červenec: V reakci na Lincolnův plán přijímá Kongres svůj vlastní, Wade-Davisův zákon. Zvyšuje požadavek věrnosti z 10 % na většinu voličů daného státu, omezuje mnoho bývalých konfederátů v politické účasti na obnově státu, požaduje, aby černoši dostali nejen svobodu, ale i rovnost před zákonem, a ukládá státům řadu dalších požadavků. Lincoln Wade-Davisův zákon nepodepisuje; jeho kapesní veto znamená, že zákon neprojde zákonem.

8. listopadu: Lincoln je znovu zvolen.

1865
Do roku 1865 sloužilo v armádě Unie přibližně 180 000 černochů, což je více než pětina dospělé mužské černošské populace mladší 45 let.

16. ledna: Generál William Tecumseh Sherman při pochodu armády Unie Jihem se stále rostoucím počtem osvobozených otroků v patách vydává zvláštní polní rozkaz č. 15, kterým vyčleňuje část pobřežních oblastí Jižní Karolíny, Georgie a Floridy k osídlení výhradně černochy. Osadníci mají získat „vlastnické právo“ na čtyřicetiakrové pozemky.

31. ledna: Třináctý dodatek, který ruší otroctví v celé Unii, získává souhlas Kongresu a je zaslán státům k ratifikaci. Do konce února dodatek ratifikuje 18 států; po značném zpoždění na Jihu bude ratifikace dokončena v prosinci.

18. února: Vojska generála Shermana vstupují do Charlestonu v Jižní Karolíně.

Březen: Ratifikace je ukončena: V rámci ministerstva války je zřízen dočasný Úřad pro uprchlíky, propuštěnce a opuštěné pozemky. Freedman’s Bureau se snaží usnadnit přechod z otroctví, poskytuje bývalým otrokům okamžité přístřeší a lékařské služby, pomáhá při sjednávání pracovních smluv s vlastníky půdy a podobně. Úřad je zpočátku schválen pouze na jeden rok, ale bude fungovat až do roku 1868.

Duben: V posledním Lincolnově projevu se zmiňuje o volebním právu černých vojáků a některých dalších. Občanská válka končí, když se generál Konfederace Robert E. Lee vzdává generálu Unie Ulyssesovi S. Grantovi. O šest dní později je prezident Lincoln zavražděn a prezidentem se stává jeho viceprezident, jižanský demokrat Andrew Johnson.

Květen: Prezident Johnson oznamuje svůj plán prezidentské rekonstrukce. Vyzývá k všeobecné amnestii a navrácení majetku – s výjimkou otroků – všem obyvatelům Jihu, kteří přísahají věrnost Unii. Johnson není přítelem velkých vlastníků půdy na Jihu a prohlašuje, že oni i vedení Konfederace ho budou muset o milost žádat individuálně. Tato strategie rekonstrukce také vyžaduje, aby státy ratifikovaly třináctý dodatek, který ukončí otroctví. Prezidentův plán je realizován během léta.

Srpen/září: Prezident Johnson projevuje vůči bílému Jihu stále větší shovívavost: nařizuje navrácení půdy bývalým vlastníkům, včetně půdy poskytnuté osvobozeným otrokům na základě lednového polního rozkazu generála Shermana. Osvobození otroci se zvláště zdráhají opustit půdu, kterou začali obdělávat v Jižní Karolíně a Georgii. Prezident se začíná sbližovat s jižanskou elitou a prohlašuje: „Jih musí spravovat pouze bílí muži.“

Podzim: Jižní státy volí do veřejných funkcí na státní i celostátní úrovni bývalé konfederáty, otálejí s ratifikací třináctého dodatku a odmítají rozšířit volební právo na černochy. Jižanské zákonodárné sbory začínají připravovat „černé zákoníky“, aby obnovily nadvládu bělochů. Zákony zavádějí omezení pro černošské občany, zejména ve snaze kontrolovat pracovní sílu: osvobozeným lidem je zakázáno pracovat jinak než jako pomocníci na poli, černoši odmítající podepsat pracovní smlouvy mohou být potrestáni, nezaměstnaní černoši mohou být zabaveni a prodáni plantážníkům jako dělníci, černošské děti mohou být odebrány rodinám a nuceny pracovat. Nové zákony se rovnají otroctví bez řetězu.

Listopad-prosinec: Na žádost prezidenta Johnsona objíždí vítězný generál Unie Ulysses S. Grant Jih a je přivítán překvapivě přátelsky. Ve své zprávě doporučuje mírnou politiku rekonstrukce.

Prosinec: Prezident Johnson prohlašuje proces rekonstrukce za ukončený. Rozhořčení radikální republikáni v Kongresu odmítají uznat nové vlády v jižanských státech. Do Kongresu přijíždí více než šedesát bývalých členů Konfederace, včetně čtyř generálů, čtyř plukovníků a šesti členů vlády Konfederace – dokonce i Alexander H. Stephens, bývalý viceprezident Konfederace. Úředník sněmovny odmítá zástupce Jihu zařadit do jmenného seznamu a ti jsou zbaveni svých zvolených křesel.

Armáda Unie je rychle demobilizována. Z milionu vojáků 1. května zůstává na Jihu do konce roku 1865 pouze 152 000 vojáků Unie.

Jižní města začínají zažívat velký příliv osvobozených lidí. Během následujících pěti let se počet černošských obyvatel v deseti největších městech Jihu zdvojnásobí.

1866
Únor: Prezident Johnson vetuje dodatečný zákon o Úřadu pro osvobození, který podle návrhu umírněných republikánů měl rozšířit ochranu jižanských černochů.

Duben: Další umírněný republikánský zákon, zákon o občanských právech, uděluje občanství a stejná práva, jakých požívají bílí občané, všem osobám mužského pohlaví ve Spojených státech „bez rozdílu rasy nebo barvy pleti nebo předchozího stavu otroctví či nedobrovolného otroctví“. Zákon prošel oběma komorami Kongresu drtivou většinou hlasů, a když jej prezident Johnson vetoval, Kongres veto přehlasoval, čímž se zákon stal prvním významným právním předpisem přijatým přes prezidentské veto. Rozkol mezi Kongresem a prezidentem je dokonán.

1. května: V Memphisu ve státě Tennessee po tři dny zuří rasové násilí, běloši napadají černochy na ulicích. Následně je zabito 48 lidí, téměř všichni černoši, a stovky černošských domů, kostelů a škol jsou vypleněny nebo vypáleny.

13. června: Kongres posílá čtrnáctý dodatek státům. Do americké ústavy zapisuje republikánskou vizi, jak by měla být uspořádána americká společnost po občanské válce, mimo dosah stranické politiky. Dodatek definuje občanství tak, aby zahrnovalo všechny osoby narozené nebo naturalizované v USA, a zvyšuje pravomoci federální vlády vůči státům, aby chránila práva všech Američanů. Nezaručuje však volební právo černochům. Ratifikace kontroverzního dodatku bude trvat více než dva roky.

Červenec: Kongres znovu schvaluje svůj doplňkový zákon o Úřadu pro osvobození (Freedmen’s Bureau). Prezident Johnson jej znovu vetuje a Kongres veto opět přehlasuje, čímž se zákon stává zákonem.

24. července: Tennessee je jako první bývalý konfederační stát znovu přijat do Unie.

30. července: V New Orleansu v Louisianě vypuknou nepokoje: bělošský dav napadne černochy a radikální republikány, kteří se účastní sjezdu černochů o volebním právu, a zabije 40 lidí.

28. srpna: „Houpačka kolem dokola“. Kongres požaduje, aby jižanské státy ratifikovaly čtrnáctý dodatek a získaly tak opětovný vstup do zákonodárného sboru, a prezident Johnson zahajuje katastrofální řečnické turné po Severu, aby posílil podporu své politiky ve volbách v polovině volebního období. Požádá populárního generála Unie Ulyssese S. Granta, aby jel s ním. Když se davy lidí prezidentovi posmívají, Johnsonovy rozzlobené a nedůstojné reakce způsobí, že Grant – a mnoho Seveřanů – ztratí sympatie k prezidentovi a jeho shovívavé politice rekonstrukce.

Podzim: Po prezidentově zničující kampani se volby v polovině volebního období stávají bojištěm o čtrnáctý dodatek a občanská práva. Johnsonovi odpůrci vítězí a republikáni obsazují dostatek křesel, která jim zaručují, že na nadcházejícím zasedání zákonodárného sboru budou moci přehlasovat případné prezidentské veto.

Unionské jednotky jsou dále demobilizovány; na podzim jich na Jihu zůstává pouze 38 000.

1867
1. března: Zákonodárný sbor Severní Karolíny pořádá whisky party, když přerušuje zasedání před prvními volbami ve státě s černošskými kandidáty. „Ztratili jsme veškerou naději, že unikneme pomstě lidí ze Severu,“ píše jeden ze senátorů státu, „a připravujeme se na nejhorší.“

2. března: Nové zasedání Kongresu začíná schvalovat další zákony o rekonstrukci, přehlasovává veto prezidenta Johnsona a začíná tvrdší postoj vůči Jihu. Nová politika, známá jako radikální rekonstrukce, rozděluje Jih na vojenské distrikty a požaduje, aby státy přijaly nové ústavy, zavedly volební právo pro černochy a ratifikovaly čtrnáctý dodatek.

31. července: Prezident Andrew Johnson oznamuje Ulyssesu S. Grantovi, že hodlá propustit ministra války Edwina Stantona, který byl důsledným odpůrcem prezidenta a měl blízko k radikálním republikánům, kteří ovládli Kongres. Stanton odmítl odstoupit a Kongres ho podpořil zákonem Tenure of Office Act, který k odvolání vyžaduje souhlas Kongresu. Zároveň Kongres oslabil prezidentovu kontrolu nad armádou prostřednictvím zákona o velení armádě, který vyžaduje, aby všechny prezidentovy vojenské rozkazy schvaloval armádní generál (Grant). Johnson se domnívá, že Tenure of Office Act je protiústavní, a doufá, že se mu podaří zmařit snahu vnutit mu Stantona tím, že zaměstná populárního Granta.

11. srpna: Johnson nařizuje Grantovi, aby dočasně převzal ministerstvo války.

1868
14. ledna: Grant rezignuje na svou funkci dočasného ministra války poté, co Kongres trvá na Stantonově znovudosazení. Prezident Johnson se domnívá, že ho Grant zradil; Grant se nyní s Johnsonem otevřeně rozchází.

Zima: Černošští a bílí zákonodárci začínají bok po boku pracovat na ústavních shromážděních jižních států, což jsou první politická shromáždění v amerických dějinách, jichž se účastní značný počet černochů.

16. května: Andrew Johnson se po rozzuření republikánů stává prvním prezidentem, kterého jedna z komor Kongresu obžaluje, ale on se vyhne odsouzení a díky jedinému hlasu si ponechá svůj úřad. V nadcházejících prezidentských volbách nezíská demokratickou nominaci.

21. května: Republikánský národní sjezd v Chicagu nominuje Granta na prezidenta a Schuylera Colfaxe z Indiany na viceprezidenta; Grant přijímá smířlivé heslo: „Mějme mír.“

22. června: Arkansas je znovu přijat do Unie.

25. června: Na sjezdu Republikánské strany v Chicagu se koná volba prezidenta: Louisiana, Florida, Severní a Jižní Karolína jsou znovu přijaty do Unie.

14. července: Alabama je znovu přijata do Unie.

9. července: Demokraté nominují na prezidenta Horatia Seymoura, bývalého guvernéra New Yorku, a Francise P. Blaira ml, bývalého jednoho z Grantových velitelů, na viceprezidenta.

28. července: Čtrnáctý dodatek k americké ústavě, který definuje občanství tak, aby zahrnovalo všechny osoby narozené nebo naturalizované v USA, je konečně ratifikován.

Září: Černošští zastupitelé jsou vyloučeni ze zákonodárného sboru státu Georgia; „Černoch není způsobilý vládnout státu,“ prohlašuje Atlanta Constitution. Černošští zákonodárci se obracejí na prezidenta Granta, aby zasáhl a dosáhl jejich opětovného přijetí, což trvá rok.

3. listopadu: Grant je zvolen prezidentem a získává většinu hlasů ve sboru volitelů (214:80) nad svým demokratickým protikandidátem. Lidová většina však činí pouze 306 000 hlasů při celkovém počtu 5 715 000 hlasů. Černoši na Jihu, kteří nově získali volební právo, odevzdali 700 000 hlasů pro republikány.

1869
Freedmen’s Bureau eviduje na Jihu téměř 3 000 škol, které slouží více než 150 000 studentů.

26. února: Kongres přijímá patnáctý dodatek, který se pokouší řešit volební násilí na Jihu tím, že stanoví, že volební právo nelze odepřít na základě „rasy, barvy pleti nebo předchozího otrockého stavu“. Je zaslán státům k ratifikaci.

Duben: Nejvyšší soud USA v rozhodnutí ve věci Texas v. White v poměru 5:3 prohlašuje radikální rekonstrukci za ústavní a konstatuje, že odtržení od Unie je nezákonné.

24. září: Černý pátek na newyorské burze zlata. Finančníci Jay Gould a Jim Fisk se pokoušejí zahnat dostupnou nabídku zlata do kouta a neúspěšně se snaží do nezákonného plánu zapojit prezidenta Granta.

Podzim:

1870
10. ledna: Grant navrhuje smlouvu o anexi se Santo Domingem ve snaze najít pro osvobozené otroky půdu k osídlení. Podle Grantova plánu se osvobození otroci budou moci přestěhovat na karibský ostrov (dnešní Dominikánská republika). Proti smlouvě se postaví senátní výbor pro zahraniční vztahy v čele s Charlesem Sumnerem a smlouva nebude nikdy potvrzena.

26. ledna:

3. února: Ratifikován 15. dodatek.

23. února: Mississippi znovu přijata do Unie.

30. března: Texas znovu přijat do Unie.

15. července: Georgia je posledním bývalým státem Konfederace, který je znovu přijat do Unie.

1871
Říjen: Kongres si vyslechne svědectví obětí násilí ze strany Klanu. Grant potlačuje protičernošské násilí v Jižní Karolíně.

1872
1. května: Zasedání sjezdu liberálních republikánů v Cincinnati. Mezi vůdci skupiny je mnoho významných republikánů nespokojených s pomstychtivou politikou Rekonstrukce a korupcí ve vládě, kterou nazývají grantismem. Jejich nominaci získává newyorský novinář Horace Greeley. Greeleyho dřívější radikalismus, názory na vysoké tarify a známá výstřednost odpuzují mnohé odpůrce Granta. Demokraté 9. července nominují také Greeleyho.

22. května: Grant podepisuje zákon o amnestii, který prosazoval. Ačkoli je konečná podoba zákona méně velkorysá, než Grant chtěl, z politických výsad je nyní vyloučeno jen několik stovek bývalých konfederátů.

5. června: Ve Filadelfii se schází republikánský konvent. V prvním hlasování znovu nominuje Granta.

5. září: New York Sun obviňuje viceprezidenta Colfaxe, kandidáta na viceprezidenta Henryho Wilsona, Jamese Garfielda a další významné politiky, že jsou zapojeni do činnosti společnosti Credit Mobilier, kterou založili propagátoři železnice Union Pacific, aby odčerpávali zisky ze stavby transkontinentální železnice. Nakonec budou dva kongresmani za svůj podíl na podvodu odsouzeni a mnoho dalších politiků bude mít poškozenou pověst.

5. listopadu: Grant je znovu zvolen většinou hlasů v kolegiu volitelů 286-66 a většinou hlasů 763 000 voličů.

1873
Zima: V New York Tribune se začínají objevovat články obviňující černošské zákonodárce v Jižní Karolíně z korupce.

13. dubna: Masakr v Colfaxu. Bílá liga, polovojenská skupina, která má v úmyslu zajistit vládu bělochů v Louisianě, se střetává s téměř výhradně černošskou státní milicí v Louisianě. Výsledný počet obětí je ohromující: zemřou pouze tři členové Bílé ligy, ale přibližně sto černochů je zabito. Z nich je téměř polovina chladnokrevně zavražděna poté, co se vzdají.

18. září: Panika roku 1873 začíná krachem bankovní firmy na Wall Street, rozšíří se na burzu a nakonec vede k rozsáhlé nezaměstnanosti.

1874
Podzim:

1875
1. března: Kongres vedený republikány přijímá jako jeden ze svých posledních zákonů zákon o občanských právech z roku 1875, který zakazuje segregaci ve veřejných zařízeních. Zákon bude platit pouze do roku 1883, kdy jej Nejvyšší soud USA zruší.

1877
4. března: Po ostře sporném prezidentském klání mezi republikánem Rutherfordem B. Hayesem a demokratem Samuelem Tildenem, v němž si oba kandidáti nárokují vítězství, je Hayes prohlášen prezidentem. V zákulisní politické dohodě republikáni souhlasí, že výměnou za prezidentský úřad upustí od politiky rekonstrukce.

Politika rekonstrukce oficiálně končí. Jih kodifikuje a prosazuje segregaci. Porušování občanských práv černochů si znovu získá pozornost státu až po druhé světové válce.