Let v kostce:
Letadlo: Airbus A330-200
Původ: Letiště Dublin
Cílové letiště: Dublin Dullesova mezinárodního letiště ve Washingtonu
Doba letu: 7h 20m
Datum: 12. července 2019
Třída služby: Dullinské letiště, Dullinské letiště, Dullinské letiště, Dullinské letiště: Třída Business
Letecká společnost: Číslo letu: Aer Lingus
Hodnocení letu 81/100
Číslo letu: EI119
Číslo sedadla: 6K
Čas odletu: Odletový terminál: Terminál 2
Odletové číslo letadla: 12:35
Čas příletu: 15:35
Odletový terminál: Terminál 2
Odletové číslo letadla: Let z Amsterdamu do Dublinu:
Předně, tento let byl skutečně rezervován na letence, která začínala v Amsterdamu. Na tomto úseku jsem cestoval se svou matkou; tento let jsme si rezervovali za 70 000 mil United na osobu (United má codeshare s Aer Lingus, který překvapivě trvá i poté, co je koupila společnost IAG alias British Airways/Iberia). Rezervovali jsme si trasu z Amsterdamu do Washingtonu přes Dublin, který je v podstatě přímo na cestě mezi oběma městy. Původně jsem se chystal udělat recenzi letu z Amsterdamu do Dublinu, ačkoli tento let byl příliš neklidný na to, abych tak učinil, a neměl jsem mnoho fotografií.
Protože nedělám úplnou recenzi letu z Amsterdamu do Dublinu, udělám jen krátkou rekapitulaci letu. Cestu jsme zahájili na letišti v Amsterdamu, kam jsme dorazili asi v 6:30 ráno, abychom v 9:35 odletěli do Dublinu. Na let jsme byli rezervováni v ekonomické třídě, protože v té době společnost Aer Lingus ještě neměla na krátkých letech business třídu (i když v současné době již business třídu na některých svých krátkých letech zavedla). Jelikož jsme se na let již odbavili online, museli jsme pouze odevzdat zavazadlo u přepážky, což proběhlo bez problémů. Poté jsme prošli bezpečnostní a imigrační kontrolou a zamířili na konec haly D, odkud měl náš let odlétat. Po příchodu k bráně agenti vyzvali dobrovolníky k odbavení zavazadel, pokud je vaší cílovou destinací Dublin. Vzhledem k tomu, že většina lidí na našem letu přestupovala v Severní Americe, dobrovolníků nebylo mnoho. Náš příchozí let měl zpoždění asi 20 minut, takže jsme nakonec odlétali z Amsterdamu asi v 9:50.
Let samotný byl bezproblémový. Nakonec jsem nic nejedl, protože jsem právě snídal na letišti Schiphol, a většinu 1,5hodinového letu jsem nakonec prospal. Let přistál na dublinském letišti asi s patnáctiminutovým zpožděním, tedy kolem 10:35. Přistáli jsme na dráze 28 a pak nás čekalo velmi dlouhé pojíždění na nejvýchodnější odlehlé stanoviště na letišti za terminálem 2. Všichni jsme byli v pořádku. Poté jsme nastoupili do autobusu, který nás vozil po Terminálu 2, dokud nás tam nevysadil. Poté jsme byli nasměrováni do mezinárodní příletové haly, kde jsme pak našli cedule pro mezinárodní spoje. Imigrační fronta nebyla tak dlouhá, i když poté jsme byli nasměrováni k další frontě, kde se kontrolovaly naše palubní vstupenky. Celkově to trvalo asi 10 minut od chvíle, kdy jsme vystoupili z autobusu, do chvíle, kdy jsme se ocitli ve standardní mezinárodní odletové hale, což bylo úžasné – na poměry FRA.
Dublin je známý svým zařízením pro předběžné odbavení ve Spojených státech. To znamená, že na dublinském letišti projdete imigračním odbavením Spojených států, takže do USA přiletíte jako na vnitrostátní let. To je sice skvělé pro lidi, kteří mají v USA těsné přestupy, ale ztěžuje to krátké přestupy v Dublinu, protože musíte absolvovat dvě imigrační fronty. Imigrační (a dodatečné bezpečnostní) fronty v Dublinu jsou extrémně dlouhé, takže si nezapomeňte v Dublinu naplánovat dostatek času na odbavení dodatečných bezpečnostních a imigračních kontrol pro lety do USA. Protože jsme naštěstí cestovali byznys třídou, měli jsme přístup ke zkrácené bezpečnostní lince (lety do USA vyžadují dodatečnou bezpečnostní kontrolu) a mohli jsme si zkrátit extrémně dlouhou imigrační frontu, protože oba máme Global Entry. Celkově nám celá imigrační procedura do USA trvala asi pět minut, ačkoli cestujícím bez Global Entry, kteří cestují v ekonomické třídě, může trvat až hodinu nebo možná i více.
Ačkoli jsme teoreticky mohli jít do 51. & Zeleného salónku, což je sdílený salónek v předem odbavené části letiště v USA, rozhodli jsme se, že to neuděláme, protože nástup na palubu měl původně začít v 11:30, což bylo jen asi 20 minut od okamžiku, kdy jsme dorazili do prostoru brány. Náš let odlétal z brány 402, což byla první brána v odbavené oblasti. Některé z amerických letů s předběžným odbavením odlétají z dolního patra, odkud se pak buď vyjede eskalátorem nahoru do hlavního patra, nebo se odjíždí autobusem, což byl prostor, odkud odjížděla naše brána. Kromě toho se na samém konci terminálu nachází oblast, kterou lze zablokovat a dočasně se z ní stane další prostor pro nástup předem odbavených cestujících. Později během dne, po odletu většiny letů směřujících do USA, se tatáž oblast stává součástí běžného prostoru pro mezinárodní odlety.
Zajímavé je, že ačkoli jsem s Aer Lingus letěl skutečně poprvé, ve skutečnosti to nebyl můj první let letadlem Aer Lingus. Někteří z vás si možná vzpomenou, že na začátku roku 2010 si společnost United pronajala od Aer Lingus letoun A330, který operoval na jejich letu z Washingtonu Dulles do Madridu, který obsluhovala posádka Aer Lingus. Tímto letem jsem letěl v roce 2011 v ekonomické třídě, ale moc si z něj nepamatuji.
Aer Lingus má jeden Airbus A330, který má horší produkt business třídy než zbytek flotily. Konkrétně Aer Lingus loni získal od Qatar Airways Airbus A330-200 (EI-GEY), který má úhlově plochá sedadla v konfiguraci 2-2-2 na rozdíl od plochých sedadel Thompson Vantage v konfiguraci 1-2-1/1-2-2 ve zbytku jejich flotily. Jak se ukázalo, náš let do Washingtonu byl naplánován právě tímto letadlem (většinu dní v týdnu v létě je naplánován na trase do Washingtonu). Jak se však ukázalo, naše letadlo bylo den předtím odkloněno do Ottawy, až později toho dne odletělo do Washingtonu a zpět do Dublinu již neodletělo, nejspíše kvůli mechanické závadě. Kvůli tomu jsme skončili v běžném letadle Aer Lingus s jejich normálními sedadly v byznys třídě, takže jsme svým způsobem měli dvojnásobné štěstí, že nám původně přidělili horší letadlo, ale to mělo mechanickou závadu, takže jsme skončili v jiném letadle.
Pohled na naše letadlo
To však znamenalo, že pro nás museli najít jiné letadlo. Chvíli trvalo, než se letadlo skutečně dostalo k naší bráně, ale nakonec jsme skončili v letadle EI-LAX, Airbus A330-200, které má běžnou konfiguraci Aer Lingus. Bohužel to znamenalo, že náš let měl asi hodinové zpoždění, takže jsme strávili více než hodinu čekáním ve frontě, zatímco jsme mohli být v salónku. No, myslím, že bylo dobré si trochu protáhnout nohy před sedmihodinovým letem! Do letadla jsme nakonec nastoupili asi ve 12:30, což bylo pět minut před plánovaným odletem.
Let:
U nástupních dveří L2 nás přivítala příjemná letuška, která nás nasměrovala na naše místa na pravé straně letadla. Aer Lingus používá sedadla Thompson Vantage ve všech svých dálkových letadlech (kromě jednoho A330 s horšími sedadly), mezi něž patří A330 (-200 a -300), Boeing 757-200 a A321LR. Jedná se o velmi oblíbené sedadlo, které lze nalézt mimo jiné také v letadlech společností Austrian Airlines, SWISS, Delta Air Lines a TAP Portugal. V letadle A330 se sedadla střídají v konfiguraci 1-2-1 a 1-2-2. Při odbavení nám byla kvůli výměně letadel přidělena sedadla 6H a 6K. To ale znamenalo, že jsem na sedadle 6K neměl přímý přístup do uličky (jedno ze dvou sedadel, která ho nemají v celé kabině business třídy). Tato sedadla bych si nevybral, kdyby nám nebyla přidělena při rezervaci, ale nevadilo mi to, protože jsem tímto letem cestoval s matkou.
Všechna sedadla jsou plně plochá a 87 % sedadel na palubě letadla má přímý přístup do uličky. Sedadla na levé straně letadla jsou v rozloženém uspořádání a střídavě jsou blíže k oknu nebo blíže k uličce. Uprostřed jsou pak dvě sedadla, která jsou rovněž rozložená. Na pravé straně letadla jsou pak střídavě 1 a 2 sedadla v každé řadě. Díky tomu mají jednotlivá „trůnící“ sedadla na pravé straně letadla mnohem více místa a úložného prostoru než ostatní sedadla v letadle, protože zabírají téměř stejný prostor jako dvě sedadla. Bohužel jsme seděli ve dvojici dvou sedadel, která mají nejméně úložného prostoru a soukromí v celé kabině, i když nám to opět příliš nevadilo, protože jsme cestovali společně.
Aer Lingus A330 Business Class
Aer Lingus A330 Business Class
Aer Lingus A330 Business Class
Samotná sedadla byla dobře polstrovaná a byla celkem pohodlná. Měla také opěrku hlavy, což je něco, co některé letecké společnosti do business třídy nedávají, protože to nepovažují za nutné, i když mně to přišlo docela užitečné. Mezi našimi dvěma sedadly byla přepážka pro soukromí, která byla docela malá. Většina ostatních sedadel měla více úložného prostoru než naše sedadla a měla větší odkládací schránky, i když moje sedadlo mělo ještě pár přihrádek. Zaprvé to byla úložná kapsa, která se nacházela přímo pod obrazovkou, což bylo dobré pro uložení drobných osobních věcí nebo toaletní sady. Mezi oběma sedadly byla také úložná kapsa na boty, která byla poměrně malá. V přepážce mezi oběma sedadly byl také držák na láhev s vodou.
Mnoho lidí si stěžuje, že Thompson Vantage je dost těsný a má příliš malé prostory pro nohy, a já bych s nimi asi musel souhlasit. Prostor pro nohy byl extrémně úzký a dost omezoval, i když mi to tolik nevadilo, protože šlo o denní let. Navíc bylo sedadlo dost úzké, což trochu vadilo, když bylo v režimu ležmo. Celkově je sedadlo Thompson Vantage docela kompaktní, pokud jde o sedadla v poloze vleže (myslím tím, že vtěsnali 23 plně plochých sedadel do prostoru, kam se v Jihoafrické republice vešlo jen 18 sedadel v poloze pod úhlem), ale to jsou samozřejmě všechno stoprocentně problémy prvního světa
Pro ovládání sedadla byl k dispozici větší panel, ve kterém jste mohli ovládat, jak moc se sedadlo naklání dozadu, a ovládat opěrku nohou. Sedadlo mělo také masážní funkci, což byla dobrá vlastnost. K dispozici byl také menší panel, který měl také několik předvoleb pro sedadlo. U přepážky sedadla byla elektrická zásuvka, USB port a lampička na čtení. Ocenil jsem, že každé sedadlo mělo individuální vzduchové trysky (protože se v letadle často zahřívám, zejména u lůžkovin v business třídě), ačkoli v letadle byla udržována přiměřená teplota.
Ovládání sedadla
Dálkový ovladač k obrazovce palubní zábavy byl v kapse v loketní opěrce. Dostali jsme sluchátka, která byla celkem standardní, i když nebyla s potlačením šumu. Protože však obrazovka byla poměrně blízko skutečného sedadla, nakonec jsem IFE ovládal většinou jen dotykem. Když už jsme u toho, palubní zábava byla docela dobrá; během letu jsem se nikdy nenudil, protože obsahovala slušné množství filmů, televizních pořadů a her. Samotná obrazovka měla docela vysoké rozlišení, i když bylo těžké vidět obsah, když jsem měl sedadlo v poloze vleže. Aer Lingus také nabízí všem svým cestujícím v business třídě 400 MB WiFi zdarma (a WiFi byla také docela rychlá). Opravdu bych si přál, aby více leteckých společností nabízelo WiFi zdarma (alespoň v byznys třídě), protože 7 a více hodinových letů je opravdu dlouhá doba na to, abyste byli odpojeni.
Podobně jako u South African Airways vás Aer Lingus nutí během vzletu a přistání ukládat deky do horních košů, což je dost nepříjemné. Aer Lingus poskytl na krátký transatlantický denní let docela dobré lůžkoviny, které zahrnovaly polštář (který se hned nerozplácl) a velmi plyšovou a pohodlnou deku. Poskytli také sadu vybavení, která obsahovala všechny základní věci, jako je sada zubních kartáčků, balzám na rty, maska na oči, špunty do uší a další. Asi 10 minut poté, co jsme se usadili, přišel mužský letušák, který měl na starosti pravou uličku kabiny business třídy (byl velmi přátelský), a nabídl nám před odletem nápoje; vybral jsem si vodu. Poté nás obešel a nabídl nám jídelní lístek. Na palubě tohoto letu nám bude před přistáním nabídnut obědový servis a odpolední čaj.
Přibližně v 1:15 kapitán oznámil, že náš let bude trvat přibližně 7 hodin a 20 minut. Poté bylo přehráno bezpečnostní video (které bylo dost nevýrazné) a letadlo se odsunulo a pojíždělo na dráhu 28 a vzlétlo směrem k Washingtonu Dulles v 1:40.
Bezpečnostní video
V té chvíli jsem si trochu sklopil sedadlo a využil palubní zábavu a pustil si film. Letuška pak přišla asi půl hodiny po startu, aby mi připravila stůl. V tu chvíli jsem měl obrovský hlad, protože jsem od Amsterdamu pořádně nejedl. Asi 40 minut po startu se podávaly kanapky, které obsahovaly malý sendvič a krevety. Objednal jsem si také vodu a dostal jsem láhev s vodou.
Něco přes hodinu po startu se podával předkrm. Objednal jsem si uzené kuře, které bylo studené a dost bez chuti. Poté přišla letuška s košíkem chleba; vybral jsem si tmavou a světlou housku.
Přibližně hodinu a půl po vzletu se podával hlavní chod. Objednal jsem si hovězí svíčkovou s bramborem a zeleninou. Hovězí svíčková byla dokonale propečená a stále šťavnatá (což je v letadle často úspěch) a brambory byly také skvělé.
Hovězí svíčková
Přibližně dvě hodiny po vzletu se podával dezert. Objednala jsem si čokoládový dort gateaux, který, abych byla upřímná, byl pravděpodobně jedním z nejlepších dezertů, které jsem kdy v letadle jedla.
Čokoládový dort
Na podávání jídla mám smíšené názory. Na jedné straně byly hlavní chod i dezert vynikající, zatímco předkrm nebyl nijak úžasný a tempo výdeje jídla bylo prostě nepřijatelné, protože by nemělo trvat přes dvě hodiny, než se výdej jídla dokončí při krátkém 7hodinovém transatlantickém letu. Nicméně letuška, která pracovala v mé uličce, byla úžasná. Zapomněl jsem zachytit jeho jméno, ale nemohl být přátelštější (velmi irským způsobem) a zdálo se, že ho jeho práce velmi baví a vždy se ptal, jak by mohl náš let zlepšit.
V tu chvíli se v kabině ztlumila světla a já se šel podívat na toaletu, která byla docela jednoduchá, ale také čistá. Pak jsem si sklopil sedadlo do úplně rovné polohy a dal si velmi příjemného 30minutového šlofíka, který mi vystačil na celý let.
Po krátkém zdřímnutí jsem se prošel po kabině a zjistil, že na začátku kabiny je připraven malý výběr občerstvení, ve kterém byly chipsy, tyčinky, preclíky a oříšky, což jsem velmi ocenil. Za zmínku stojí, že letuška chodila s nabídkou občerstvení po celé kabině zhruba každých třicet minut. Je skvělé, když se letušky během letu skutečně sporadicky objevují, aby se ujistily, zda něco nepotřebujete, protože nesnáším, když všechny letušky na většinu letu prostě zmizí, aniž by. Po zbytek letu jsem se bavil pomocí systému IFE a sledoval další film a několik televizních pořadů.
Něco přes hodinu před přistáním přišla letuška s odpoledním čajovým servisem, který se skládal z vaječného sendviče, sendviče s kuřecím pestem a dvou koláčků. Vaječný sendvič mi moc nechutnal, zatímco sendvič s kuřecím pestem byl skvělý a koláčky byly jedny z nejlepších, které jsem za poslední dobu jedl (na zemi i ve vzduchu).
Odpolední čajový servis
Přibližně 45 minut před přistáním se ozval kapitán a oznámil, že jsme začali klesat na letiště Washington Dulles. Asi dvacet minut před přistáním nám byly sebrány deky a dostali jsme pokyn, abychom si dali sedadla do svislé polohy. Na letišti Washington Dulles jsme přistáli asi v 15:55, což bylo jen asi půl hodiny zpoždění, což byla delta, která mi tolik nevadila.
Pohled na letiště Washington Dulles
Přistání na letišti Washington Dulles
Projedli jsme odbavovací halu A a B a zaparkovali u naší brány ve vnitrostátní části terminálu B, kde parkuje většina letadel společností Delta a American, protože jsme přilétali jako vnitrostátní let. Nemuseli jsme projít imigračním odbavením, protože to jsme udělali už v Dublinu, a odbavili jsme se v odletové části a odjeli vlakem Aerotrain do hlavního terminálu, kde jsme si měli vyzvednout zavazadla.
Závěr:
Celkově jsem měl skvělý let se společností Aer Lingus. Sice jsem neměl možnost navštívit jejich salónek, ale let byl velmi dobrý. Sedadla nebyla nijak převratná a byla docela těsná, i když byla zcela lehací a měla přiměřenou míru soukromí – na sedmihodinový transatlantický let více než přijatelnou. Na palubní servis mám rozporuplné názory, protože zatímco letuška byla úžasná, co se týče pozornosti a vstřícnosti, tempo obsluhy bylo dost pomalé. Velmi chválím také posádku za to, že se dobře vypořádala s nemocným dítětem na palubě. Navíc jídlo na palubě bylo velmi chutné. Celkově Aer Lingus představuje skvělý způsob přeletu Atlantiku v business třídě s dobrými sedadly (lepšími než stará sedadla British Airways) a celkově velmi dobrým měkkým produktem.
Více fotografií o tomto letu naleznete v původním příspěvku této recenze na mém blogu Air Travel Analysis (odkaz níže).
https://airtravelanalysis.com/aer-lingus-a330-business-class-review/
.