Absolutní míry chudoby v rozvojovém světě, 1981-2004

Výsledky

V tabulkách 1-4 jsou uvedeny naše souhrnné výsledky pro obě hranice chudoby a pro index počtu obyvatel (tabulky 1 a 3) a absolutní počet chudých posuzovaný podle jednotlivých hranic (tabulky 2 a 3). Ty se řídí našimi dřívějšími metodami měření globální chudoby, jak jsou shrnuty výše, bez zohlednění vyššího COL v městských oblastech. V tabulce 5 jsou uvedeny výsledky měření chudoby ve městech a na venkově za roky 1993 a 2002, o kterých pojednáváme později.

Při agregaci mezi regiony zjišťujeme trend poklesu indexů počtu obyvatel; u obou linií je tento trend ≈0,8 % bodu ročně v období 1981-2004. k Počet lidí žijících pod hranicí 1 dolaru na den se také snížil (tabulka 2) a v roce 2004 poprvé klesl pod 1 miliardu. V případě hranice 2 USD byl však pokrok pomalejší. Počet lidí žijících pod hranicí 2 USD ve skutečnosti po většinu období rostl, pouze v polovině 90. let a od konce 90. let krátce klesal. Na základě tabulek 3 a 4 můžeme odvodit míry růstu populace pro tři skupiny: osoby žijící pod hranicí 1 USD denně, osoby žijící mezi 1 a 2 USD a osoby žijící nad hranicí 2 USD; roční exponenciální míry růstu (získané regresí logaritmu populace na čas) pro tyto tři skupiny jsou -1.4 %, 1,9 % a 3,5 % (se standardními chybami 0,2 %, 0,4 % a 0,1 %).

Čína má přirozeně v těchto výpočtech největší váhu (což také poukazuje na pravděpodobnou citlivost globálních agregátů chudoby na chyby měření v údajích za Čínu). V tabulkách 1-4 jsou uvedeny také naše odhady bez Číny. Trendová tempa poklesu indexů počtu osob jsou přibližně poloviční, pokud se zaměříme na rozvojový svět mimo Čínu. l Když vyloučíme Čínu, zjistíme poměrně statický obraz, pokud jde o počet osob žijících pod hranicí 1 USD na den, bez jasného trendu, a jasný trend nárůstu počtu chudých podle hranice chudoby 2 USD na den, který vykazuje jen malé známky možného obratu po roce 2000, který naznačují řady zahrnující Čínu (tabulka 4). Tento celkově statický obraz rozvojového světa mimo Čínu samozřejmě skrývá jak zisky, tak ztráty na úrovni jednotlivých zemí, které jsou v souhrnu zhruba vyrovnané. Souhrnný vzorec tempa růstu populace ve třech příjmových skupinách, pod 1 USD, mezi 1 a 2 USD a nad 2 USD, se radikálně změní, když se zaměříme na rozvojový svět mimo Čínu. Nyní nacházíme roční míry růstu ve výši 0,1 % (SE = 0,1 %), 2,4 % (0,2) a 2,5 % (0,1).

Je třeba také poznamenat, že některé rysy celkové řady odrážejí také události v Číně. Prudké snížení počtu chudých na počátku 80. let (zejména u dolní hranice) je z velké části způsobeno Čínou; zjistilo se, že v roce 1984 žilo pod 1 USD na den o více než 200 milionů lidí méně než v roce 1981. m Čína je také zodpovědná za mírný pokles počtu chudých v celosvětovém měřítku v polovině 90. let. n

Dosud jsme se zaměřili na agregáty v jednotlivých regionech. Z tabulek 1-4 je zřejmé, že vývoj měr chudoby v celém období je v jednotlivých regionech nápadně odlišný, jak je patrné z obr. 1. Zjistili jsme, že ve východní Asii prudce klesá počet chudých (podle obou linií). Ve východní Evropě a střední Asii počet i podíl chudých obecně rostl, i když po roce 2000 vykazoval výrazné zlepšení. V Latinské Americe a Karibiku (LAC) a na Blízkém východě a v severní Africe (MENA) nacházíme obecně rostoucí počty, ale klesající procentní podíly chudých, i když s určitými náznaky zlepšení po roce 2000, a trend poklesu počtu osob pod hranicí 1 USD v MENA. V jižní Asii nacházíme klesající procenta chudých, ale poměrně statický počet chudých pod hranicí 1 dolaru na den a rostoucí počet pro vyšší

Zjistili jsme, že v subsaharské Africe (SSA) je u obou linií zřejmý nárůst počtu osob žijících v chudobě, i když s povzbudivými náznaky snížení procenta osob pod hranicí chudoby po roce 2000, což je v souladu s ostatními regiony. Míra poklesu chudoby v SSA o 1 dolar na den činí v letech 1999-2004 přibližně jeden procentní bod ročně; v absolutním vyjádření je to o něco více než míra poklesu v rozvojovém světě jako celku, i když (vzhledem k nadprůměrné míře chudoby v Africe) je poměrná míra poklesu v období 1999-2004 stále nižší než průměr. Při použití linie 2 USD stále vidíme pokrok v SSA od 90. let 20. století, ačkoli míra poklesu výskytu chudoby zaostává za rozvojovým světem jako celkem.

Regionální složení chudoby se dramaticky změnilo. Protože pokles chudoby mezi lety 1981 a 1984 je spíše výjimečný (je z velké části způsoben změnami v Číně), zaměřme se na roky 1984 a 2004. V roce 1984 byla regionem s nejvyšším podílem chudých s 1 USD na den na světě (za předpokladu, že ve vyspělých zemích žádní nejsou) východní Asie se 44 % z celkového počtu; třetina chudých byla v té době v Číně. Do roku 2004 se podíl východní Asie snížil na 17 % (v případě Číny na 13 %). To bylo do značné míry kompenzováno nárůstem podílu chudých v jižní Asii (z 35 % v roce 1984 na 46 % v roce 2004) a (nejvýrazněji) v SSA, kde se podíl počtu lidí žijících pod 1 USD na den zvýšil z 16 % v roce 1984 na 31 % o 20 let později. Pokud tato čísla promítneme do roku 2015, bude podíl chudých s 1 USD na den v SSA činit téměř 40 %. o

Jak naše výsledky ovlivní zavedení rozdílu mezi městem a venkovem? Na obr. 2 jsou uvedeny souhrnné míry chudoby s korekcí na vyšší městský COL a bez ní. Počet chudých se samozřejmě zvýší (protože jsme mezinárodní hranici považovali za venkovskou hranici). O kolik se však zvýší počet chudých? Když připustíme rozdíl v COL mezi městem a venkovem, zjistíme, že index počtu obyvatel za 1 dolar denně v roce 1993 je o ≈2,3 % bodu vyšší (27,9 % oproti 25,6 %, z tabulky 1). Pokud zohledníme vyšší životní náklady v městských oblastech, přibude k celosvětovému počtu chudých více než 100 milionů lidí, přičemž přibližně polovina z těchto 100 milionů pochází z jižní Asie a třetina ze SSA

Změna metodiky způsobuje mnohem menší rozdíly v trendech v čase. V období 1993-2002 obě metody ukazují pokles míry chudoby o 5,2 % bodu na 1 dolar denně (tabulka 5). Poměrná míra poklesu je o něco nižší, pokud se zohlední rozdíl mezi hranicí chudoby ve městech a na venkově. To stačilo ke snížení celkového počtu chudých o ≈100 milionů osob (105 milionů při použití stejné hranice pro městské a venkovské oblasti a 98 milionů, pokud připustíme vyšší hranici chudoby ve městech).

Zjistili jsme, že výskyt chudoby na venkově je znatelně vyšší než ve městech, a to i při připuštění vyššího COL, kterému čelí chudí v městských oblastech. Míra chudoby na venkově ve výši 30 % na 1 dolar denně v roce 2002 je více než dvojnásobná oproti městské míře (tabulka 5). Podobně, zatímco 70 % venkovského obyvatelstva žije pod 2 dolary na den, v městských oblastech je tento podíl méně než poloviční. Podíl chudoby na venkově v roce 2002 činí 75 % při použití hranice 1 USD na den a o něco méně při použití hranice 2 USD.

Ve světě došlo k výrazné urbanizaci chudoby. V případě hranice 1 USD na den zjišťujeme, že podíl městské chudoby v čase roste, a to z 19 % v roce 1993 na 25 % v roce 2002 (3). Nejde jen o růst městské populace. S urbanizací roste i poměr podílu městské chudoby k celkové chudobě, což znamená, že chudí se urbanizují rychleji (v poměrném vyjádření) než celá populace. Při použití hranice 2 USD na den zjistíme, že podíl chudých žijících v městských oblastech je o něco vyšší, ale že tento podíl roste pomaleji než v případě hranice 1 USD na den. Při použití hranice 2 USD je rovněž patrný náznak zpomalení urbanizace chudoby (3).

Nejenže míra chudoby ve městech klesala pomaleji, ale počet chudých ve městech ve světě v tomto období rostl. Získali jsme počet o 98 milionů méně chudých podle normy 1 USD na den v období 1993-2002, což je čistý efekt poklesu počtu chudých na venkově o 148 milionů a nárůstu počtu chudých ve městech o 50 milionů. Podobně pokrok při snižování celkového počtu lidí žijících pod 2 dolary na den ve venkovských oblastech o 116 milionů přišel s nárůstem počtu městských chudých o 65 milionů, což dává čistý pokles počtu chudých pouze o 51 milionů (3).

V urbanizaci chudoby existují pozoruhodné rozdíly mezi jednotlivými regiony; tabulka 5 uvádí rozdělení podle regionů. V roce 2002 byl index počtu obyvatel na venkově ve východní Asii devětkrát vyšší než index počtu obyvatel ve městech, ale pouze o 16 % vyšší v jižní Asii, regionu s nejnižším relativním rozdílem v míře chudoby mezi oběma sektory. Zvláště nápadný je kontrast mezi Čínou a Indií. Míra chudoby v městské Číně v roce 2002 činila sotva 4 % míry chudoby na venkově, zatímco v Indii to bylo 90 % (3). Výskyt městské chudoby v Číně je v porovnání s venkovem neobvykle nízký, i když problémy v dostupných údajích (zejména v tom, že nedávní migranti do městských oblastí jsou v městských průzkumech podhodnoceni) pravděpodobně vedou k tomu, že podíl městské chudoby v této zemi podhodnocujeme (další diskuse viz ref. 17).

Zjistili jsme, že podíl městské chudoby je nejnižší ve východní Asii (6,6 % chudých s 1 USD na den žilo v roce 2002 v městských oblastech), což je z velké části způsobeno Čínou. Podíl chudých ve městech je nejvyšší v Latinské Americe, kde v roce 2002 žilo v městských oblastech 59 % chudých s příjmy 1 dolar denně a 66 % chudých s příjmy 2 dolary denně. Jedná se o jediný region, ve kterém žije více chudých na 1 dolar denně v městských než venkovských oblastech (ke změně došlo v polovině 90. let).

V souhrnu a ve většině regionů jsme zjistili, že výskyt chudoby se v celém období snížil jak v městském, tak ve venkovském sektoru (i když v souhrnu došlo k většímu pokroku proti chudobě na venkově). Výjimkou jsou LAC a SSA. Tam rostoucí chudoba ve městech přišla s klesající chudobou na venkově. (Chudobu snižující) přesun obyvatelstva a venkovská složka pro LAC a SSA byly kompenzovány (chudobu zvyšující) městskou složkou.

Ačkoli míra městské chudoby pro rozvojový svět jako celek v čase relativně stagnovala v případě 1 USD na den, neplatí to ve všech regionech. Ve východní Asii i v zemích východní Asie míra městské chudoby ve srovnání s celostátní mírou chudoby skutečně klesá, což oslabuje urbanizaci chudoby; v zemích východní Asie a východní Afriky podíl městské chudoby v čase skutečně klesá („ruralizace“ chudoby), i když podíl městské chudoby na celkové populaci se zvýšil, i když jen mírně. (Ve východní Asii se od konce 90. let objevuje náznak ruralizace chudoby ve výši 2 USD na den, opět kvůli Číně). Ruralizace chudoby v ECA není překvapivá, protože je v souladu s dalšími důkazy, které naznačují, že proces ekonomické transformace v tomto regionu upřednostnil městské oblasti před venkovem (18). Od poloviny 90. let 20. století tomu tak bylo i v Číně (17).

Jižní Asie nevykazuje žádný trend v obou směrech v míře chudoby ve městech ve srovnání s mírou chudoby v jednotlivých zemích a tento region měl také relativně nízkou celkovou míru urbanizace, s malými náznaky trendu zvyšování podílu chudých ve městech. V jižní Asii je také relativně méně důležitá složka snižování chudoby spočívající v přesunech obyvatelstva.

Míra městské chudoby ve vztahu k celostátní míře nevykazuje v SSA žádný jasný trend, ačkoli rychlá urbanizace obyvatelstva jako celku znamená, že rostoucí podíl chudých žije v městských oblastech.