Dnes si připomínáme 504. výročí narození Jana Kalvína (10. července 1509). Zde je devět věcí, které byste měli o tomto francouzském teologovi a reformátorovi vědět.
1. Kalvín byl od útlého věku vyspělý student, který vynikal v latině a filozofii. Byl připraven jít studovat teologii do Paříže, když jeho otec rozhodl, že by se měl stát právníkem. Kalvín strávil půl desetiletí na univerzitě v Orleansu studiem práva, které neměl v lásce.
2. Své opus magnum, Institutes of the Christian Religion (Instituty křesťanského náboženství), napsal Kalvín ve svých 27 letech (i když dílo po celý život aktualizoval a vydával nová vydání). Dílo bylo zamýšleno jako základní příručka pro ty, kdo se chtěli něco dozvědět o evangelijní víře – „o celé sumě zbožnosti a o všem, co je třeba vědět o spasitelném učení“.
3. Kalvín zpočátku neměl zájem být pastorem. Když mířil do Štrasburku, udělal si zajížďku do Ženevy, kde se seznámil s místním církevním vůdcem Vilémem Farelem. Kalvín řekl, že zůstane jen jednu noc, ale Farel tvrdil, že je to Boží vůle, aby ve městě zůstal a stal se pastorem. Když Kalvín protestoval, že je učenec, a ne kazatel, Farel složil velkou přísahu, že Bůh prokleje všechna Kalvínova studia, pokud nezůstane v Ženevě. Kalvín později řekl: „“Cítil jsem, jako by na mě Bůh z nebe položil svou mocnou ruku, aby mě zastavil v mé cestě – a byl jsem tak zděšen, že jsem nepokračoval ve své cestě.“
4. Kalvín byl nevlastním otcem (oženil se s vdovou Ideletou, která měla dvě děti), ale sám neměl žádné žijící děti. Jeho jediný syn Jacques se narodil předčasně a přežil jen krátce. Když mu zemřela manželka, napsal svému příteli Viretovi:
Ztratil jsem nejlepšího přítele svého života, toho, který by, kdyby to tak bylo určeno, ochotně sdílel nejen mou chudobu, ale i mou smrt. Za svého života byla věrnou pomocnicí mé služby. Od ní jsem nikdy nezažil sebemenší překážku.
5. Během svého působení v Ženevě pronesl Kalvín přes dva tisíce kázání. Kázal dvakrát v neděli a téměř každý všední den. Jeho kázání trvala více než hodinu a nepoužíval při nich poznámky.
6. Kolem roku 1553 navázal Kalvín epistolární vztah se španělským teologem a lékařem Michaelem Servetem. Servetus napsal několik děl s protitrinitářskými názory, a tak mu Kalvín jako odpověď poslal kopii svých Institutů. Servetus mu ji okamžitě vrátil, důkladně opatřenou kritickými poznámkami. Kalvín Servetovi napsal: „Ani tě nenávidím, ani tebou nepohrdám, ani tě nechci pronásledovat, ale byl bych tvrdý jako železo, když vidím, že s takovou drzostí urážíš zdravé učení“. Časem se jejich korespondence vyostřila, až ji Kalvín ukončil.
7. V roce 1500 bylo popírání Trojice rouháním, které bylo v celé Evropě považováno za hodné smrti. Protože Servetus napsal knihy popírající Trojici a odsuzující pedobaptismus, byl francouzskou katolickou inkvizicí odsouzen k smrti. Servetus uprchl z vězení ve Vienne a utekl do Itálie, ale cestou se zastavil v Ženevě. Poté, co se zúčastnil Kalvínova kázání, byl Servetus zatčen městskými úřady. Francouzští inkvizitoři žádali, aby jim byl vydán k popravě, ale ženevští úředníci to odmítli a postavili ho před vlastní kacířský soud. Ačkoli Kalvín věřil, že si Servetus zaslouží smrt kvůli tomu, co označil za „odporné rouhání“, chtěl, aby byl Španěl popraven stětím hlavy jako zrádce, a ne upálením jako kacíř. Ženevský koncil jeho žádost odmítl a upálil Serveta na hranici s údajně posledním výtiskem jeho knihy připoutaným řetězem k noze.
8. V Ženevě bylo Kalvínovou hlavní starostí vytvoření collège, ústavu pro vzdělávání dětí. Ačkoli se jednalo o jedinou instituci, byla škola rozdělena na dvě části: gymnázium zvané collège a vyšší školu zvanou académie. Během pěti let studovalo na gymnáziu 1 200 studentů a na vyšší škole 300 studentů. Z collège se nakonec stala Collège Calvin, jedna z vysokoškolských přípravných škol v Ženevě, zatímco z académie se stala Ženevská univerzita.
9. Kalvín se upracoval téměř k smrti. Jak poznamenávají Dějiny křesťanství, když nemohl ujít těch několik set metrů do kostela, nechal se na kázání nosit na židli. Když mu lékař zakázal vycházet v zimě na vzduch do přednáškové místnosti, nacpal posluchače do své ložnice a přednášel tam. Těch, kteří ho chtěli nabádat, aby si odpočinul, se ptal: „Cože? Chcete, aby mě Pán našel nečinného, až přijde?“
.