7 příkladů důvěry v Boha v těžkých dobách, které vás mohou inspirovat

Bratři, proto nás v našem stresu a zdrcujících těžkostech naplnila útěchou a povzbuzením vaše víra (opření celé vaší osobnosti o Boha v naprosté důvěře a jistotě).

1. Tesalonickým 3,7 AMPC

Víra v Boha přináší útěchu a povzbuzení i uprostřed stresu a zdrcujících těžkostí. Víra je to, co nám pomáhá důvěřovat Bohu v těžkých chvílích.

Abychom viděli těžkosti tak, jak je vidí Bůh, potřebujeme biblické verše pro těžké chvíle, kterých se můžeme držet. Zeptali jsme se několika členů našeho týmu Deep Spirituality na jejich oblíbené biblické postavy, které důvěřovaly Bohu uprostřed těžkostí, a přišli jsme se 7 biblickými příklady důvěry v Boha v těžkých chvílích, které vás mohou inspirovat.

Debora:

Těžkosti přicházejí v různých podobách a velikostech. Někdy těžkosti nepředstavují drastickou tragédii, ale rušný chaos při zvládání života.

S tím vším, čeho chceme každý týden a každý den dosáhnout, můžeme skončit vyčerpaní, zklamaní a s pocitem, že jsme nikdy nic nedokončili. Můj seznam úkolů se zdá být nekonečný.

Deborah byla jedním z těch úžasně nadaných lidí, kteří jako by dokázali všechno. Byla vůdkyní, soudkyní, prorokyní, manželkou i matkou. A spolu s tím odvážně vedla svůj lid do boje. Ačkoli je její život fenomenálně inspirativní, může ve mně zanechat pocit, že se s ním nemohu ztotožnit. Jak to všechno zvládala?“

Každý den pracujeme v náročných zaměstnáních a děláme, co můžeme, abychom se postarali o své rodiny. Možná nemáme takový titul jako Debora, ale život od nás každý den vyžaduje mnoho: urovnávání sporů, pomoc lidem v manželství, s financemi, dětmi a zdravím.

Debořina rodina (izraelský lid) měla své dysfunkce stejně jako mnohé naše. Její byly jen větší. Můžeme si z ní vzít příklad, jak zvládat chaos našeho každodenního života.

Tehdy Debora řekla Barakovi: „Jdi! Dnes je den, kdy Hospodin vydal Siseru do tvých rukou. Cožpak tě Hospodin nepředešel?“ „Ne,“ odpověděl Hospodin. Barák tedy sestoupil z hory Tábor a deset tisíc mužů ho následovalo. Při Barakově postupu Hospodin porazil Siseru i všechny jeho vozy a vojsko mečem a Sisera sestoupil z vozu a utekl pěšky.“

Soudců 4,14-15 NIV

Debora uvěřila a důvěřovala Bohu způsobem, který pro nás může být těžký. Bůh byl v jejím životě skutečný a přítomný. Věřila, že vítězství už je skrze Boha její.

Kdybych měl tak silnou víru, že Boží ruka je v každém mém denním úsilí, byl bych s úspěchy každého dne mnohem spokojenější. Nebyla bych tak zahlcená nabitým programem svého života, ale věřila bych, že to zvládnu, protože Bůh je na mé straně.

V Izraeli nebylo žádných bojovníků, dokud jsem nepovstala já, Debora, dokud jsem nepovstala, abych byla matkou Izraele.

Soudců 5,7 NCV

Debora se označila za „matku“ Izraele. Z toho se můžeme poučit: Debora se starala o lid, který vedla, jako se matka stará o své děti. Měla motivaci sloužit bez ohledu na požadavky, protože jí na lidu záleželo. Nešlo jí o titul nebo úspěchy, ale o péči o druhé.

Když jsem přetížený nebo vyčerpaný a chci skončit, myšlenka na druhé, na kterých mi záleží – na své přátele, rodinu, okolí, mi pomáhá pokračovat.

Debora toho byla skvělým příkladem. Stala se jejich matkou a tento vztah jí pomáhal jít dál.

Otázky k zamyšlení

• Které oblasti tvého života tě nejvíce zahlcují?
• Co bys mohl udělat pro to, aby se Bůh stal větší součástí tvého každodenního života?
• Koho bys mohl tento týden oslovit a pomoci mu?

Zechariáš &Alžběta: Věřit Bohu, když je touha nenaplněná

Nenaplněná touha může být skličující. Představte si, že jste dlouho ženatí, nemůžete mít děti a žijete v kultuře, která Boží lásku k vám poměřuje počtem dětí. To je příběh Zachariáše a Alžběty, manželů, kteří jsou popisováni jako „velmi staří“ a „bezdětní“.

Jsou příkladem lidí, kteří pochopili nenaplněnou touhu – bolest srdce, když je vám odepřeno něco, po čem toužíte, a nevíte proč.

Bylo vám odepřeno něco, po čem jste dlouho toužili? Možná je to vleklý zdravotní stav, který nechce zmizet, dítě, které odmítá váš vliv, charakterová slabost, kterou nemůžete překonat, nebo hřích, který trápí vás a vaše vztahy. Zachariáš a Alžběta tomu rozumí. Rozumějí také tomu, jak zůstat věrný při čekání na Boha.

V době judského krále Heroda žil kněz jménem Zachariáš, který patřil ke kněžskému oddílu Abiášovu; jeho žena Alžběta byla také Áronovým potomkem. Oba byli před Bohem spravedliví a bezúhonně zachovávali všechny Hospodinovy příkazy a nařízení. Byli však bezdětní, protože Alžběta nemohla otěhotnět a oba byli velmi staří.

Anděl mu však řekl: „Neboj se, Zachariáši, tvá modlitba byla vyslyšena. Tvá žena Alžběta ti porodí syna a ty mu dáš jméno Jan. Bude ti radostí a potěšením a mnozí se budou radovat z jeho narození, přivede zpět k Hospodinu, svému Bohu, mnoho izraelského lidu. A půjde před Hospodinem v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce rodičů k jejich dětem a neposlušné k moudrosti spravedlivých – aby připravil lid připravený pro Hospodina.“ Lk 1,5-7.13-14.16-17 NIV

Co mě na Zachariášovi a Alžbětě inspiruje, je jejich schopnost důvěřovat Bohu uprostřed nenaplněné touhy. Víme, že důvěřovali Bohu, protože mu i nadále sloužili a Bůh je označil za spravedlivé.

Anděl se Zachariášovi zjevil s dobrou zprávou, zatímco Zachariáš sloužil Bohu má kněze. Mohl to s Bohem úplně vzdát, ale rozhodl se, že navzdory nenaplněné touze bude Bohu sloužit dál.

Jak zvládáš nepřízeň osudu? Pokud jsi jako já a snášíš nepřízeň osudu delší dobu, může být snadné ztratit víru a rychle se obrátit k sebelítosti a nevíře. To nás vede k tomu, že se přestaneme modlit a očekávat, že se Bůh pohne. Příběh Zachariáše a Alžběty je o Boží věrnosti a o tom, co znamená žít z víry.

Bůh prokázal svou věrnost Zachariášovi a Alžbětě tím, že se snažil požehnat jejich životu i poté, co dlouho čekali.

Druhé, Zachariáš a Alžběta žili vírou s přesvědčením, že je Bůh miluje a chce jim požehnat. Měli touhu zůstat spravedliví, zatímco čekali, až se jejich touhy naplní.

Když prožíváme období čekání, můžeme mít naději, když si připomeneme Boží věrnost a sami se rozhodneme žít vírou.

Otázky k zamyšlení

• Po čem toužíš ty?
• Jsi ve svých touhách upřímný k sobě, k druhým i k Bohu?
• Přestal jsi věřit, že tě Bůh slyší a chce ti požehnat?

Izajáš: důvěra v Boha skrze špatné zprávy

Izajáš byl Bohem vybrán, aby Izraelcům předal důležité poselství. Bůh připravil svůj lid na neuvěřitelnou budoucnost vykoupení a naděje.

Ale než se to všechno mohlo stát, dal Bůh Izajášovi intenzivní vidění, které ho ohromilo. Byl to rozhodující okamžik, kdy Izajáš začal důvěřovat Hospodinovu plánu a věrnosti.

Svírá se mi žaludek. Útroby se mi svírají bolestí. Jako se kroutí a svíjí rodička, stěží tu zprávu snáším. Neslyším, protože jsem skloněná v agónii. Nevidím, protože jsem hluboko v mlze deprese.“

Izajáš 21,3 Hlas

Jednou z mých největších obav je strach ze špatných zpráv. Po špatných zprávách pro mě obvykle následuje přemýšlení o nejhorším možném scénáři a náhle mě zachvátí přívaly úzkosti a pocity bezmoci.

V těchto chvílích může být modlitba obzvlášť obtížná. Mé tělo nachází úlevu ve vytváření plánu nebo vymýšlení řešení, ale něco, co jsem se naučil o prožívání těžkostí, je, že je to příležitost k proměně mého modlitebního života.

Často se zatvrzuji vůči své bolesti tím, že ji minimalizuji a skrývám. Rozčiluje mě, a dokonce uráží, když se mi přátelé snaží pomoci. Můj odpor ke zranitelnosti mě činí nesympatickým a falešným. Izajáš je inspirativní, protože se před Bohem nedrží zpátky, vyjadřuje svou hlubokou bolest a to, jak těžké je ho uprostřed toho všeho slyšet a vidět. Jeho spojení s Bohem se během těžkostí prohlubuje:

Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izraeli, a přineseš mi slávu.“

Řekl mi: „Ty jsi můj služebník, Izraeli, a přineseš mi slávu. Odpověděl jsem: „Ale moje práce se zdá být tak zbytečná! Vynaložil jsem své síly zbytečně a k ničemu. Přesto to všechno nechávám v Hospodinově ruce; budu důvěřovat Bohu, že mi dá odměnu.“ Izajáš 49,3-4 NLT

Myslím si, že jedním z důvodů, proč Izajášova víra zůstala silná navzdory špatným zprávám, bylo to, že byl upřímný ohledně svých pochybností a frustrace a hluboce věřil v Boží záměr. Víra, že si mě Bůh vyvolil, abych ho pomáhal poznávat druhým, je pro mě výzvou i inspirací. Naše zranitelné modlitby odemykají hlubší úroveň důvěrného vztahu s Bohem.“

Otázky k zamyšlení

• Jste k Bohu upřímní ohledně hloubky své bolesti? Beznaděj, zmatek, hněv, deprese?“
• Zjistili jste, že jste sklouzli do temných stínů? Izolace, negativní myšlení, nevíra, ztráta vášně vůči Bohu.
• Jak špatné zprávy ovlivňují tvůj vztah s Bohem? Voláš po něm víc, nebo se mu vyhýbáš?“

Žena uzdravená Ježíšem: důvěřovat Bohu znamená riskovat navzdory bolesti

V 5. kapitole Markova evangelia nacházíme scénu, která se vyskytuje v celém evangeliu: kolem Ježíše se shromáždil velký zástup. Lidé z celého kraje se k němu hrnuli a tiskli se k němu. V zástupu byla i žena, která už 12 let trpěla chronickým krvácením

Navštívila mnoho lékařů a na léčbu utratila vše, co měla. Ale místo toho, aby se její stav zlepšoval, zhoršoval se. Kvůli povaze své nemoci byla podle tehdejších zákonů a tradic považována za nečistou. Byla nemocná, na mizině a vyděděná.

Díky své sebejisté víře v Ježíše však dokázala na chvíli ignorovat bolest a nakonec podstoupit riziko, které všechno změnilo.

Když uslyšela o Ježíši, přistoupila v davu za ním a dotkla se jeho pláště, protože si myslela: „Stačí, když se dotknu jeho šatů, a budu uzdravena.“ V tu chvíli si uvědomila, že Ježíš je v bezpečí. Okamžitě se jí zastavilo krvácení a cítila ve svém těle, že je osvobozena od svého utrpení. Ježíš si ihned uvědomil, že z něj vyprchala síla. Otočil se v zástupu a zeptal se: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Ježíš odpověděl: „Ano,“ odpověděl. „Vidíš, jak se proti tobě hrnou lidé,“ odpověděli mu učedníci, „a přesto se můžeš zeptat: ‚Kdo se mě dotkl?'“. Ježíš se však stále rozhlížel, aby zjistil, kdo to udělal. Pak žena, která věděla, co se jí stalo, přišla, padla mu k nohám a třesoucí se strachy mu řekla celou pravdu. Řekl jí: „Dcero, tvá víra tě uzdravila. Jdi v pokoji a buď osvobozena od svého utrpení.“ Marek 5,27-34 NIV

Zkoušet něco nového může být to poslední, na co myslíte, zvláště když máte chronické zdravotní potíže nebo jste uprostřed dlouhodobých problémů. Několik posledních let jsme se s manželem snažili založit rodinu. Byla to vyčerpávající série návštěv u lékaře a testů, které v nás zanechaly pocit frustrace a zapomnění.

Ačkoli žena v tomto úryvku nebyla jmenována, její příběh víry je nezapomenutelný a inspiruje mě, abych se nikdy nevzdávala.

Ačkoli žena v tomto úryvku nebyla jmenována, její příběh víry je nezapomenutelný a inspiruje mě, abych se nikdy nevzdávala. Odvážně riskovala, když uvěřila v Ježíše a jeho moc. Vystoupila ze stínu, prorazila si cestu davem a řekla celou pravdu, aby se mohla dostat blíž k Ježíši.

Když mám pocit, že se věci nikdy nezmění, uvědomuji si, že ve svém vztahu s Bohem mám ještě co objevovat. Zaseknu se na tom, že chci jít svou vlastní cestou, že mi uniká, co Bůh dělá a jaké dveře mi otevírá. V poslední době vidím, jak Bůh vytváří příležitosti k budování blízkosti v mém manželství, k navazování nových přátelství a k utěšování lidí kolem mě. Vidět, jak Bůh prochází mými zápasy, pomáhá mé víře růst.“

Otázky k zamyšlení

• Má stav vašeho zdraví (fyzického nebo duševního/emocionálního) vliv na vaši víru? Jak reagujete, když se vám nedaří?“
• Jak vaši víru ovlivnila dlouhodobě obtížná situace? Buďte upřímní sami k sobě, k Bohu a k přátelům.
• Co z víry můžete udělat, co vám může připadat riskantní?

Mojžíš: důvěra v Boha, když není východisko

Těžké časy nás mohou přivést do bodu, kdy máme pocit, že jsme zády ke zdi a máme před sebou jen velmi málo možností, jak najít východisko nebo řešení, které bychom mohli překonat. Zůstáváme sami sobě v rozpacích: „Jak jsem se sem dostal?“. To jsem pocítil, když jsem byl hospitalizován kvůli zranění zad. „Nemohu se hýbat, neustále mě něco bolí. Jak jsem se sem dostal?“

Zjistil jsem, že musím změnit své myšlení a vnímat tento nezdar jako přípravu pro Boží pohyb. Stejný pocit zažil Mojžíš, když po vyvedení Izraele z Egypta uvízl mezi Rudým mořem a rozzuřenou egyptskou armádou. Kniha „Rudé moře vládne: Stejný Bůh, který tě vedl dovnitř, tě vyvede ven“ od Roberta Morgana skvěle rozebírá tento okamžik mezi Bohem, Mojžíšem a Izraelci.

Faraon totiž o Izraelitech řekne: „Bloudí bezcílně po zemi, poušť je uzavřela.“ A tak se Izraelité ocitnou v poušti. Zatvrdím (učiním tvrdohlavým, vzdorovitým) faraónovo srdce, takže je bude pronásledovat, a já budu oslaven a poctěn skrze faraóna a celé jeho vojsko a Egypťané poznají a uznají, že já jsem Hospodin.“ A oni tak učinili.

Egypťané je pronásledovali se všemi faraónovými koňmi a válečnými vozy, s jeho jezdci i s jeho vojskem a dostihli je, když tábořili u moře, vedle Pí-chajrótu, před Baal-zefonem. Mojžíš pak řekl lidu: „Nebojte se! Postavte se a pohleďte na Hospodinovo spasení, které pro vás dnes vykoná; neboť ty Egypťany, které jste dnes viděli, už nikdy neuvidíte. Hospodin za vás bude bojovat, zatímco vy budete mlčet a zůstanete klidní.“ Hospodin Mojžíšovi řekl: „Proč ke mně voláš? Řekni synům Izraele, ať jdou vpřed. Pokud jde o tebe, pozvedni svou hůl, vztáhni ruku nad moře a rozděl je, aby synové Izraele mohli projít středem moře po souši. Pokud jde o mne, slyšte toto: Já zatvrdím srdce Egypťanů a oni půjdou za nimi a já budu oslaven a poctěn skrze faraóna a celé jeho vojsko, jeho válečné vozy a jeho jezdce. Egypťané poznají a uznají, že já jsem Hospodin, až budu oslaven a poctěn skrze faraóna, skrze jeho válečné vozy a jeho jezdce.“ Exodus 14,3-4,9,13-18 AMP

Bůh dovedl Izraelity přesně na místo, kde je chtěl mít, přímo na okraj Rudého moře. Když měli v zádech vodu a faraon s Egypťany se na ně vrhali, byl to jedině Bůh, kdo jim mohl zajistit cestu.

Tato zkušenost se může čas od času objevit i v našem životě. Máme pocit, že jsme se ocitli v bezvýchodné situaci, jen aby nám Bůh ukázal, jak je mocný.

Bůh je myslitel „mimo krabici“.

Bůh je myslitel „mimo krabici“. Každý se cítil přitlačený ke zdi bez možnosti úniku, ale to proto, že by nikdo nepředpokládal, že rozdělí Rudé moře, aby Izraelité mohli projít po pevné zemi.

Těžké časy potkají každého z nás. I když je snadné dostat strach, že se nemáme kam obrátit, právě v těchto chvílích můžeme vidět, jak Bůh působí nejlépe.“

Otázky k zamyšlení

• Věříš, že tvá obtížná situace může být příležitostí pro Boha, aby prošel?
• Jaký typ modlitby potřebuješ, abys změnil své smýšlení o těžkostech a viděl je jako to, že Bůh tě má právě tam, kde tě chce mít?“
• Představ si, že jsi jedním z Izraelitů, kteří prošli Rudým mořem a viděli, jak je faraonovo vojsko zničeno. Co by to udělalo s tvou vírou v Boha. Jak by to změnilo tvůj pohled na Boha?“

David: důvěřovat Bohu, když život není takový, jak sis ho představoval

„Takhle jsem si to nepředstavoval.“

Řekl sis to někdy o svém životě? Všichni máme představu o tom, jak bychom chtěli, aby se náš život odehrával. Každý zažívá v životě období, která nevypadají tak, jak si představoval.

David byl pomazán za izraelského krále, byl oslavován jako hrdina, protože porazil Goliáše, vedl řadu úspěšných vojenských tažení, stal se šéfem vojenských operací Izraele, oženil se s královskou dcerou – to všechno se mu dařilo.

Pak najednou kvůli žárlivému králi strávil David dalších deset či více let na útěku před Saulem, držen v jeskyni s nesourodou skupinou nešťastníků. Dalo by se říci, že takto si David svou cestu za izraelským králem nepředstavoval.

V těžkých dobách můžeme být v pokušení věřit, že nás Bůh opustil nebo že pro nás ztratil vizi. Když se naše nejstarší dítě rozhodlo opustit Boha, byli jsme zdrceni a sklíčeni.

Vůbec jsme si tak nepředstavovali náš život. Pokušení uvěřit, že naše sny byly zničeny, naše naděje zničeny a Bůh už nemá pro náš život žádný plán, bylo silné.

Není větší radosti než vidět, jak se Boží osud povznáší nad naše okolnosti.

Ale s povzbuzením přátel a modlitbou jsme se museli rozhodnout, zda naše víra bude spočívat v našich okolnostech, nebo v Bohu.

Věřit v Boha znamenalo, že se nevzdáme, ale budeme se dál učit a růst a měnit to, co jsme potřebovali změnit. Trvalo to deset let, ale náš nejstarší syn se nakonec vrátil k Bohu.

Jak ukazuje Davidův příběh a naše zkušenost s naším nejstarším synem, Boží osud pro náš život se nemění kvůli našim okolnostem. Davidův osud se naplnil a on se stal izraelským králem.

Ve skutečnosti z něj těžké okolnosti udělaly soucitnějšího a pokornějšího krále. Není větší radosti než vidět, jak se Boží osud povznáší nad naše okolnosti.

David tedy opustil Gát a utekl do jeskyně Adullam. Brzy se tam k němu připojili jeho bratři a všichni ostatní příbuzní. Pak začali přicházet další – muži, kteří měli potíže, dluhy nebo byli jen nespokojení – až se David stal velitelem asi 400 mužů. 1. Samuelova 22,1-2 NLT

Všichni můžeme najít inspiraci v Davidově cestě za naplněním svého osudu. Jeho cesta nebyla vždy hladká. V Davidově životě bylo mnoho okamžiků, které nebyly takové, jak by si je představoval. My se však od Davida můžeme naučit, že o našem osudu nerozhodovaly těžké chvíle. Náš osud určuje Bůh.

Ačkoli se naše okolnosti mění, náš osud nikoli (Ef 1,11). Někdy v těžkých chvílích prostě potřebujeme pamatovat na Boha. David přijal těžké chvíle, protože věřil, že jeho budoucnost je v rukou Boha, který ho miluje. I my potřebujeme věřit, že naše budoucnost je v rukou Boha, který nás miluje.“

Otázky k zamyšlení

• Co ve vašem životě není takové, jak jste si ho představovali
• Jak to ovlivnilo vaši víru v Boží lásku a věrnost?
• Stále se modlíš za to, kam chceš, aby tě Bůh zavedl?“

Šadrach, Mešach & Abednego: důvěra v Boha bez ohledu na výsledek

Jsou však někteří Židé – Šadrach, Mešach a Abednego -, které jsi pověřil správou babylonské provincie. Nevěnují ti žádnou pozornost, Tvé Veličenstvo. Odmítají sloužit tvým bohům a neklanějí se zlaté soše, kterou jsi postavil.“ Všichni se klaněli. Tehdy se Nebúkadnesar rozzuřil a přikázal, aby byli Šadrach, Méšak a Abednego předvedeni před něj. Když je přivedli, Nebúkadnesar jim řekl: „Je pravda, Šadrachu, Mešachu a Abednego, že odmítáte sloužit mým bohům a klanět se zlaté soše, kterou jsem postavil? Dám vám ještě jednu příležitost, abyste se poklonili a uctili sochu, kterou jsem postavil, až uslyšíte zvuk hudebních nástrojů. Pokud však odmítnete, budete okamžitě vhozeni do rozpálené pece. A který bůh vás pak bude moci zachránit z mé moci?“ Šadrach, Méšak a Abednego odpověděli: „Nebúkadnesare, nemusíme se před tebou bránit. Budeme-li uvrženi do hořící pece, Bůh, kterému sloužíme, nás může zachránit. On nás zachrání z tvé moci, Vaše Veličenstvo. Daniel 3,12-17 NLT

Babylonský král Nabukadnezar se v této historické době pod vlivem svého okolí rozhodl postavit zlatý obraz a požadovat, aby se mu všichni v zemi klaněli a uctívali ho.

Šadrach, Mešach & Abednego to uctivě odmítli. Když je následovalo celé království, stáli si za svým s vírou, že Bůh se o ně postará bez ohledu na výsledek.

Ale i kdyby to neudělal, chceme vám, Vaše Veličenstvo, dát jasně najevo, že nikdy nebudeme sloužit vašim bohům ani se klanět zlaté soše, kterou jste postavili.“ Nebúkadnesar byl na Šadracha, Méšacha a Abednega tak rozzuřený, že se mu vztekem zkřivila tvář. Přikázal, aby se pec rozžhavila sedmkrát víc než obvykle. Pak přikázal několika nejsilnějším mužům svého vojska, aby Šadracha, Mešacha a Abednega svázali a hodili do rozpálené pece. Svázali je tedy a hodili do pece, zcela oblečené do kalhot, turbanů, rouch a dalších oděvů. A protože král ve svém hněvu požadoval tak žhavý oheň v peci, plameny zabily vojáky, když tam ty tři muže házeli. Náhle však Nebúkadnesar udiveně vyskočil a vykřikl ke svým rádcům: „Nesvázali jsme snad tři muže a nevhodili je do pece?“ „Ne,“ odpověděl král. „Ano, Vaše Veličenstvo, to jsme jistě udělali,“ odpověděli. „Podívejte se!“ Nebúkadnesar vykřikl. „Vidím čtyři nesvázané muže, jak se bez úhony procházejí v ohni! A ten čtvrtý vypadá jako bůh!“ Daniel 3,18-22,24-25 NLT

Šadrach, Mešach & Abednego ani ve svém postavení necítili potřebu obhajovat své rozhodnutí nepodřídit se královu nařízení. Tváří v tvář královu životu nebezpečnému hněvu na ně zůstali klidní a sebevědomí. Měli víru, že je Bůh zachrání, protože věřili, že se o ně Bůh postará.

Jejich víra jim umožnila být spokojeni s jakýmkoli výsledkem. Naprosto důvěřovali Bohu.

Nejvíce však udivuje jejich zaměření na Boha, i když je před plameny nezachránil. Jejich víra jim umožňovala spokojenost s jakýmkoli výsledkem. Naprosto důvěřovali Bohu.

Když se odmítli sklonit, nebyli motivováni vlastním úspěchem nebo slávou, ale spíše tím, že Bůh bude oslaven skrze výsledek buď jejich oběti, nebo jejich triumfu.

Otázky k zamyšlení

• Je vaše víra založena na výsledku vaší obtížné situace.
• Jak můžete důvěřovat, že ať se stane cokoli, je to Bůh, kdo vás stále miluje a vede?
• Jaký je tvůj motiv k tomu, abys chtěl dosáhnout vytouženého výsledku?

Další studium

1. Jakob – Genesis 32,9-12 NLT
2. Naomi & Rút – Rút 1,3-5 NIV
3. Paul – 2. Korintským 11:21-33 NASB
4. Job – Job 13, 13-28 NASB
5. Esther – Ester 3, 12-13 NLT, Ester 4, 13-17 NLT
6. Hannah – 1 Samuelova 1, 3-7 NLT, 1 Samuelova 1, 9-18 NLT