5 bláznivých způsobů, jak se okamžitě zbavit ostychu, bez pití/drog

Mou filozofií při studiu jazyků je, vždy bylo a vždy bude Mluvit od prvního dne

Ale pro mnoho lidí je to děsivé! A protože jsem hodně mluvil o tom, jak se mi osvědčilo používat Skype a webové stránky pro výměnu jazyků nebo osobní setkání na začátku jazykového projektu, abych si hned popovídal s rodilými mluvčími, dostávám spoustu otázek, co dělat, když se stydíte mluvit od prvního dne.

A proto dnes na tyto otázky odpovím.

Býval jsem velmi stydlivý

Ale ještě předtím chci něco upřesnit: býval jsem extrémně stydlivý.

Možná se tomu nechce věřit, protože teď vypadám tak společenský – a já jsem!!! – ale musel jsem hodně překonat, abych se dostal do bodu, ve kterém jsem teď, kdy mohu s radostí přistoupit k cizímu člověku a pokračovat v tom, že ze sebe v jeho jazyce udělám pitomce, vzhledem k tomu, že jsem se ho právě začal učit. Tahle nebojácnost je dovednost, kterou jsem si vypěstoval, je to proces učení a rozhodně to není něco vrozeného nebo genetického.

Ale měl jsem to těžké. Nepiju, takže jsem nikdy neměl „tekutou odvahu“, která by mi poskytovala nějaké výhody.

A až do svých dvaceti let jsem se moc neuměl bavit s dívkami – navštěvoval jsem totiž výhradně chlapeckou střední školu a převážně mužský (inženýrský) univerzitní obor (naštěstí mám teď v každém přístavu svou báječnou dívku a dokážu teď stejně snadno navazovat přátelství s muži i ženami).

První roky, kdy jsem začal chodit ven, jsem byl vždycky ten kluk v rohu, který si hrál s telefonem nebo předstíral, že posílá textovou zprávu, než aby na mě bylo vidět, že se trapně neumí bavit s lidmi. Nějakou dobu pro mě společenské akce znamenaly jen to, že jsem se stal lepším hráčem hry „Snake“ na starém telefonu Nokia.

Ale to už je za mnou. A chci se s vámi všemi podělit o několik zábavných historek o šílených věcech, které jsem dělal, abych se donutil vymanit se ze své stydlivé iluze a neměl jinou možnost než se stát dobrým v mluvení s cizími lidmi. Tyhle historky jsou šílené, ale pravdivé!“

HOST Couchsurfers

I po několika letech cestování jsem se stále cítila trochu nesvá v přítomnosti lidí, které jsem ještě moc dobře neznala. Nevěděl jsem, o čem si s nimi mám povídat. Háček 22 je v tom, že čím víc času s lidmi strávíte, tím se můžete cítit pohodlněji, ale jak ten čas vůbec získat, když se cítíte příliš trapně?“

Tenkrát jsem objevil Couchsurfing a uvědomil si, že můžu pozvat zajímavé lidi do svého města a trávit s nimi několik dní v kuse. Cítila jsem se užitečná, protože jsem město znala lépe než oni, a tak jsem pátrala po historii, abych je mohla provést pěšky. Povídání o mém domově bylo snadné, poskytovalo okamžité nápady na konverzaci a pomohlo nám dostat se k dalším tématům.

Kromě toho, když u vás někdo přespí (třeba i na gauči, odtud název stránky), snídáte spolu a bavíte se víc než normálně s lidmi. Zpočátku jsou pro tebe úplně cizí, ale pak se s nimi sžiješ a můžeš se naučit trochu lépe se otevřít lidem, které extrémně dobře neznáš. Nejlepší ze všeho je, že stránka má systém hodnocení, takže víte, že jim můžete důvěřovat ještě předtím, než je pozvete na schůzku.

Staňte se amatérským fotografem

Nikdy se mi nelíbila myšlenka pít, abych se stal více společenským. Placebo efekt může často přispět k tomu, že jsou lidé více „podnapilí“, a i kdyby ne, myslím, že je velmi omezující, že můžete být společenštější jen v pátek a v sobotu večer. Co když se příležitost být společenský náhle naskytne v úterý ve tři odpoledne?“

Jakkoli idealistický zde mohu být, faktem je, že lidé popíjející na společenských akcích se občas cítí nepříjemně, pokud nemáte něco v ruce. Takže místo toho, abych podlehl tlaku okolí, jsem zjistil, že mít něco v ruce může skutečně zmírnit napětí a poskytnout vám zajímavý začátek konverzace.

Takže jsem na univerzitě udělal to, že jsem si našetřil na jeden z prvních digitálních fotoaparátů. Displej byl maličký LCD displej, ale dost velký na to, abyste viděli právě pořízenou fotografii. Udělal jsem ze sebe oficiálního „univerzitního fotografa“ a chodil jsem s tímhle foťákem a bez skutečných fotografických dovedností – a kupodivu to, že jsem měl plnou ruku práce, znamenalo, že už mi nikdo nestrkal pití.

Další skvělá věc je, že mi samotný foťák pomohl najít si přátele. Prostě jsem přišel k lidem a řekl: „Ahoj, můžu si tě vyfotit pro univerzitní web?“ A oni pokaždé souhlasili. Měl jsem jen základní statickou stránku, která byla shodou okolností umístěna na univerzitě, a na ni jsem umisťoval pořízené fotografie, aby si je každý mohl později najít. Fungovalo to skvěle a brzy poté jsem se stal populárnějším „fotografem“, protože nikdo jiný v té době fotky na internet nedával!“

Tento tip je dnes už těžší (každý i se svým psem může nahrát fotky na internet během okamžiku), ale existuje mnoho dalších věcí, které můžete udělat, abyste lidem zlepšili průběh večírků. Když jsem byl na Burning Manovi, rozdával jsem zdarma špunty do uší (vanička s 200 kusy mě stála 10 dolarů), protože to byla hlučná akce a špatně se tam spalo. Na koncertech jsem si v telefonu aktivoval aplikaci, díky které telefon vypadá jako svíčka, a tu jsem držel v ruce místo ní. Díky tomu mám tolik přátel!“

Další sranda byla, když jsem byl ve Valencii (poprvé, když mi bylo 21 let), podařilo se mi sehnat tandemové kolo za opravdu dobrou cenu. Získala jsem si přátele (téměř vždy muže) tím, že jsem nabízela svezení domů každému, kdo to potřeboval, protože jsem měla místo na jejich přepravu.

Nakonec jsem zjistila, že nošení náhodných matoucích předmětů jako začátku konverzace může dělat zázraky a povzbudit ostatní lidi, aby se s vámi bavili, a trochu vás zbavit nutnosti neustále iniciovat konverzaci.

Zjistil jsem, že „tlak“ lidí na pití nespočívá ani tak v tom, že by potřebovali, abys pil, ale v tom, že tě nevidí, že něco děláš nebo se bavíš, a chtějí to změnit. Prostě nevypadat, že ti „něco“ trapně chybí, na těchto akcích všechno změní, a pokud můžeš přinést něco, co může akci udělat zábavnější, tím líp!“

Nejdřív se spoj, pak se ptej

Myslím si však, že největší problém, který jsem měl, když jsem byl stydlivý, bylo to, že jsem si myslel, že se zbavím dokonale dobrých příležitostí k seznámení.

Někdo zajímavý by byl přímo tam, vedle mě nebo přede mnou, a já bych začala přemýšlet o tom, co bych mu měla říct, nebo možná zformulovat dobrou úvodní konverzační větu, která by mohla trvat alespoň 10 minut, nebo bych přemýšlela, jestli nejsem příliš nudná na to, abych se s ním bavila, nebo co když má dneska špatnou náladu a nechce se se mnou bavit…..

A než jsem se nadál, tak dlouho jsem přemýšlel, až ta příležitost přišla a zmizela.

Teď, když už na společenských akcích komunikuji s tolika lidmi, vám mohu prozradit malé tajemství: většina lidí nevede příliš chytré rozhovory a není třeba nic přehnaně analyzovat. Ve skutečnosti jsem to skutečně pokazil a v úvodu řekl něco opravdu divného, ale zasmál jsem se tomu a dostal se do normální konverzace.

Proto mám teď strategii, že k někomu prostě přijdu a řeknu: „Ahoj! Jsem Benny z Irska, jak se jmenuješ?“ a uvidím, co se stane. Nejdůležitější věc, na kterou myslím, než někoho nového oslovím… není nic.

Rad tomu občas říkám můj „trik s cinkáním skleniček“, protože jsem ho zavedl u kamarádky v Německu, která si chtěla procvičit angličtinu, a prostě jsem ji chytil za ruku a donutil ji cinknout skleničkami s nějakými Američany a pak jsem utekl. Čas na vymýšlení něčeho „chytrého“, co by řekla, jí byl vzat a ona prostě musela říct „Hi“ a jít dál. O dvě hodiny později mi řekla, že celou noc trénovala angličtinu!

Přijměte svou vnitřní klingonštinu

Ačkoli mluvit klingonsky (ano, mluvím) se může rovnat zničení vašich šancí na navázání přátelství, pokud tak začínáte konverzaci, zjistil jsem, že najít si extrémně specifické skupiny společných zájmů a navštěvovat je mi hodně usnadnilo navazování přátelství.

Když jsem poprvé začala cestovat a stále jsem si nebyla jistá, o čem se bavit s cizími lidmi, zjistila jsem, že skupiny o konkrétních tématech, o kterých vím, že se o nich můžu bavit, jsou skvělým způsobem, jak mě přimět otevřít se! Protože jsem se zajímala o studium jazyků, navštěvovala jsem setkání se studenty jazyků (jako je to, které budu letos sama organizovat a kde budu lidi vybízet, aby se mezi sebou stýkali, navazovali nová přátelství a procvičovali si jazyky).

Zjistila jsem, že na meetup.com, na stránkách Couchsurfingu pro setkávání, na Facebooku, když si vyhledáte události ve vašem městě, existují akce, kde se lidé neformálně scházejí a mluví o tom, co je baví. Pokud vás baví šachy, pouštění draků, venčení psů, jóga, kódování webových stránek nebo cokoli jiného, můžete najít skupinu, se kterou se můžete setkat.

A kdykoli jsem ve Státech, přijde mi strašně zvláštní, jak specifické mohou být konference! Existují konference nejen pro blogery, ale specificky pro travel blogery, vinařské blogery nebo finanční blogery. Já jsem se samozřejmě zúčastnila Star Trek conu a konečně jsem našla své online konference pro polygloty.

Takže se zamyslete nad tím, co vás baví, a hledejte v okolí akce, kde se scházejí lidé se stejnou vášní. Možná budete překvapeni, kolik lidí s vaším specifickým zájmem se díky internetu navzájem najde a schází se každý týden nebo jednou za rok.

Povídání o studiu jazyků, když jsem začala cestovat, a pak povídání o mé vášni pro cestování na setkáních na Couchsurfingu mi opravdu pomohlo překonat problém „O čem si budeme povídat?“ při setkání s cizími lidmi, protože už jsme měli téma, ke kterému jsem měla co říct.

Na srazu Star Treku (to už jsem byl mnohem společenštější) si vzpomínám, že jsem potkal někoho, kdo byl očividně velmi plachý a koho jsem celý víkend viděl samotného, ale když jsem ho pozdravil, živě jsme debatovali o výhodách časové primární směrnice a já byl tak šťastný, že se rozzářil.

Zaměřit se na neúspěch

Jednou z nejstrašidelnějších věcí na mých prvních cestách, kdy jsem přijel na nějaké nové místo a absolutně nikoho neznal, bylo jít na společenskou akci úplně sám a potřebovat si najít přátele.

Jak dobře se tyto počáteční pokusy o navázání přátelství povedou, je rozhodující pro pozitivní zážitky v dalších měsících, a to je velký tlak. Občas jsem měl pocit, že když to nezvládnu dokonale, tak nebudu mít celé měsíce vůbec žádné přátele.

A pak mě napadlo od kamaráda zkusit společenský seskok a prostě jít nahoru k co nejvíce lidem a uvědomit si, že čím víc se budu snažit, tím větší je pravděpodobnost, že si najdu kamaráda. Kvalita sice vždycky převáží nad kvantitou, ale abyste se seznámili s těmi správnými lidmi, potřebujete zpočátku trochu kvantity.

Jinak by se vám mohlo stát, že se při prvním pokusu spřátelíte s někým, kdo se vůbec nehodí k tomu, aby s vámi trávil čas, a to, jak špatně to dopadne, vás může po zbytek večera zastrašit a pošramotit vaše ego.

Proto můj nový přístup spočíval v tom, že jsem nechtěl získat nic než pozitivní interakce, ale do každé interakce jsem šel s tím, že „tento pokus o navázání nového přátelství může ztroskotat, a to je v pořádku“. Snažil bych se dělat, co je v mých silách, a přijal bych neúspěch nejen jako možnost, ale jako pravděpodobný výsledek ve většině případů. Zaměřte se na neúspěch.“

Úžasné je, že se ukáže, že vám cizí lidé nechtějí ukousnout hlavu a v naprosté většině případů vás příjemně překvapí a vaše sebevědomí se projeví jako okouzlující charakterový rys a lidé vás chtějí poznat blíže. Když jdu za novými lidmi, tolikrát jsem předstíral, že jsem sebevědomý, že teď už tak nějak jsem.

Jdi za více lidmi, chovej se sebevědomě a smiř se s tím, že ti to možná nesežerou, a omluv se. Pokrč rameny a zkus to znovu. Opláchni a opakuj a do konce večera budeš mít nové přátele.“

Tipy pro výuku jazyků pro introverty

Ale Benny… Já jsem rád stydlivý! Nechci se dělit s cizími lidmi o sedadlo na kole ani nikomu vyprávět o své vášni pro Star Trek! A co já?“

Používání jazykových dovedností ke společenskému životu a navazování nových přátelství a kontaktů napříč kulturami vede k mnoha naplňujícím zážitkům a já bych vám všem přál, abyste se vydali ven, překonali svůj strach a stali se ozdobou vlastních večírků!“

Ale ne každý chce „překonat“ svou stydlivost. Takže tady je několik možností pro vás, moji introvertní přátelé!

Pokud si CHCETE popovídat s rodilým mluvčím, ale příliš se stydíte nebo bojíte zmáčknout spoušť:

1. Povídejte si přes Skype s vypnutou kamerou!

Neexistuje žádné pravidlo, které by říkalo, že musíte mluvit od prvního dne tváří v tvář – můžete jednoduše požádat svého partnera na výměnu, abyste si povídali pouze hlasem. To znamená, že se můžete rozvalit na posteli a nemusíte se bát, že by druhá osoba mohla vidět vaši nervozitu nebo váhání.

A to s sebou nese další výhodu! Protože se nemůžete spoléhat na náznaky obličeje nebo jiné náznaky řeči těla, které vám pomohou porozumět jazyku, který procvičujete, můžete se skutečně soustředit na jazyk samotný, na to, jak zní, a na jeho intonaci, pro bonusové procvičení poslechu!“

1. Mějte otevřený Skype chat se slovníkem a Google Translate

Sám to vlastně v počátečních fázích dělám pořád. Pokud jste z improvizované konverzace nervózní, můžete udělat jednu věc: předem svému výměnnému partnerovi sdělit, že jste začátečník a že budete po celou dobu konverzace používat slovník nebo překladač. Pak se naučte, jak říkat „Nerozumím. Můžete to prosím napsat?“ v cílovém jazyce (tuto větu si můžete nechat přeložit na nástěnce italki nebo ji poslat, abyste ji slyšeli namluvenou rodilým mluvčím zhruba za den na Rhinospike).

Poté si zavolejte přes Skype (kamera je zapnutá nebo vypnutá – je to na vás!). Postupujte větu po větě a VŽDY, když učitel řekne něco nového – což může být každá věta, ale koho to zajímá!… -, požádejte ho, aby to napsal, a pak jeho napsanou větu odešlete prostřednictvím překladače Google. I to je skvělý způsob, jak se učit, protože se nová slovíčka a fráze naučíte při běžné konverzaci a nemusíte mít předem plán, o čem budete mluvit, ani žádnou předchozí znalost slovní zásoby.

Když chcete odpovědět na otázku, postup zůstává stejný. Vložte svou větu do překladače a zopakujte ji partnerovi. Opraví vám případné chyby ve slovosledu nebo výslovnosti – a BUM! Učíte se slovní zásobu, výslovnost a gramatiku v jednom, aniž byste se museli předem učit.

Pokud vás mluvení s rodilým mluvčím znervózňuje:

1. Používejte multimédia!

Je opravdu důležité slyšet rodilého mluvčího mluvit za přirozených okolností, a to můžete udělat sledováním televize, filmů nebo posloucháním podcastů v daném jazyce – k tomuto účelu existuje mnoho možností.

1. Zapište si fráze, které chcete objasnit, a napište je do diskusních fór

Jednou z výhod mluvení s rodilým mluvčím je, že můžete okamžitě získat vysvětlení všeho, čemu nerozumíte, prostým dotazem: „Co to znamená?“ nebo „Můžete to říct pomaleji?“. Když jen posloucháte, je to těžší, ale ne nemožné. Řekněme, že při poslechu podcastu v cílovém jazyce narazíte na frázi, které nerozumíte. Zapište si ji a zeptejte se někoho v jazykové komunitě, například na fóru Fluent in 3 months nebo na diskusních fórech na italki. S radostí vám řeknou, co to znamená.

1. Získejte vysvětlení výslovnosti/písma

Další velkou výhodou mluvení s rodilým mluvčím je, že si začnete osvojovat jeho řečové vzorce a časem se zlepšíte v napodobování jeho přízvuku. Můžete to však dělat i se zpožděním – pomocí systému hlasového nebo textového podání, jako jsou Rhinospike a Lang8, a nechat si od rodilých mluvčích vrátit to, co funguje.

Pravdu doufám, že vám tyto tipy pomohou a že mnozí z vás začnou aktivněji používat své cílové jazyky. Můj přístup mluvit od prvního dne je to, co pro mě funguje nejlépe – ale i když jste spíše na introvertní straně, můžete svůj jazyk používat od prvního dne díky implementaci těchto tipů.