Smrt romantických komedií je značně přehnaná. Ano, popularita tohoto žánru od dob jeho největšího rozkvětu v devadesátých letech minulého století poklesla – ale poslední vývoj dokazuje, že diváci jsou stále stejně hladoví po vtipkování, seznamování a šťastných koncích. Letos v létě se Netflixu vyplatilo vsadit na pěnivé komedie o zamilovaných mladících; tento týden vtrhne do kin film Šíleně bohatí Asiaté, který dodá příběhu starému jako čas nový lesk.
To nás přimělo k zamyšlení: jaké filmy jsou nejlepším příkladem tohoto oblíbeného, ale nedoceněného žánru? Poté, co každý člen hollywoodského týmu Vanity Fair, včetně všech tří našich kritiků, přišel se svým vlastním seznamem deseti nejlepších, jsme sečetli čísla, zaznamenali, které filmy se objevovaly nejčastěji, a – po několika krátkých hádkách o tom, co je romantická komedie a co ne – jsme dospěli ke konečnému výsledku. Ačkoli se do seznamu nakonec dostalo 25 filmů, 20 dalších bylo vynecháno, protože dostaly pouze jeden hlas – filmy, které se pohybovaly od Obvious Child přes White Christmas a Strictly Ballroom až po Wall-E. Z toho snad vyplývá, že „romantická komedie“ je pružné označení, které je přinejmenším částečně v rukou diváka – což je pro žánr zaměřený na lásku dostatečně vhodné.
Náš konečný seznam je eklektickou směsicí, která obsahuje vše od černobílé klasiky až po, no, Jak ztratit chlapa za 10 dní. A přestože každý jednotlivý výběr nemusí obsahovat všechny prvky, které jsou s romantickou komedií běžně spojovány, všechny odpovídají široké definici Amerického filmového institutu „žánru, v němž vývoj romance vede ke komickým situacím“. Všechny jsou samozřejmě také vtipné.
25. září 2018. Moje velká tlustá řecká svatba (2002)
Potěšení z filmu Moje velká tlustá řecká svatba s Niou Vardalos v hlavní roli a podle scénáře je v tom, že je to vlastně několik filmů zapečených v jednom. Romantika! Komedie! Kulturní šok! Tajná léčivá síla Windexu! Vardalosová se ve své ódě na řeckou kulturu v celé její kráse i frustraci zaměřuje na snahu své postavy Touly přimět rodinu, aby přijala jejího partnera Iana (hraje ho John Corbett), který není Řek. Jedná se o definici bláznivého filmu, kde se z každé scény linou potrhlé postavy a jejich absurdní názory na život. Každé postavě je věnováno tolik osobnosti a tolik pozornosti, že by se Moje velká tlustá řecká svatba mohla rozdělit na několik odnoží sledujících výstřelky tety Vouly (žebravě vtipná Andrea Martinová) nebo svéhlavého Guse (Michael Constantine), který dokáže vystopovat cokoli a všechno až do Řecka. Ale je to romantika, kterou Vardalos píše tak sladce, že to všechno uzemňuje. Sledujeme vztah Touly a Iana od chvíle, kdy se poprvé spatřili, až po Ianovu intimní žádost o ruku. Takhle velký a rozsáhlý film potřebuje kotvu, a to tihle dva dělají docela dobře. -Yohana Desta
24. února 2018. Something’s Gotta Give (2003)
Tady je malá perlička o Jackovi (Nicholson) a Diane (Keaton), stříbrovlasých hlavních představitelích nejlepší romantické komedie Nancy Meyersové. Ačkoli se někteří zasvěcenci z branže možná obávali filmu o lidech, kteří po padesátce a šedesátce nacházejí lásku, diváci byli připraveni na vyzrálou romanci – takovou, která zahrnovala vtipnou sexuální scénu, v níž Keatonova postava měří Nicholsonovi krevní tlak, aby se ujistila, že během aktu nedostane infarkt. Film celosvětově vydělal přes 266 milionů dolarů a Keatonovi vynesl nominaci na Oscara. Díky němu jsme se také dočkali Nicholsona s bolavým srdcem, zabijáka žen na plátně i mimo něj, který pro změnu pláče kvůli dívce. -Anna Lisa Raya
23. září 2018. Líbám Jessicu Steinovou (2002)
Romantické komedie jsou tradičně těžkým územím pro queer postavy, které mají tendenci upadat do zjednodušených, stereotypních rolí nejlepších kamarádek, pokud je jim vůbec dovoleno se do party zapojit. (Nikdy neodpustíme filmům Sex ve městě, co udělaly Stanfordovi a Anthonymu.) Přichází Líbání s Jessicou Steinovou, které i po šestnácti letech zůstává jednou z mála mainstreamových, široce distribuovaných romantických komedií zaměřených na přitažlivost mezi osobami stejného pohlaví – a to mezi queer ženami, které se v podobných filmech hledají ještě obtížněji než queer muži. I když pomineme milníkové prvky, film obdivuhodně vyvažuje klišé romantických komedií (panovačná židovská matka! Hrdinka s prací v newyorských médiích!) s dalšími netradičními prvky, což z něj dělá potomka Annie Hallové šitého na míru novému tisíciletí. -Hillary Busisová
22. díl. Jak ztratit kluka za 10 dní (2003)
Jen v romantické komedii na konec všech romantických komedií byste měli hlavní představitele jménem Andie Anderson a Benjamin Barry. Od začátku je Jak ztratit kluka za 10 dní přesně tak pěnivý, jak zní – film, který se soustředí na Cool Girl, ještě než tento termín přišel do módy, jejíž chemie s mírně šovinistickým mužským je nepopiratelná, přestože jejich románek je od začátku odsouzen k zániku. Je to spisovatelka v ženském časopise, která se snaží vybojovat si místo, kde by mohla psát o podstatných tématech – což pro tuto chvíli vyžaduje, aby polapila muže a trápila ho až k rozchodu. On se mezitím snaží dokázat, že se do něj může zamilovat každá žena. Kate Hudsonová a Matthew McConaughey prodali své postavy s vtipem a rozmachem – do svých rolí se vrhli naplno, ale některé repliky pronesli jen se závanem ironie. Na konci Andie přitáhla „Benny Boo-Boo . . Boo-Boo-Boo“ na koncert Céline Dion a on ji po pár dnech randění přitáhl na Staten Island, aby se seznámila s jeho rodinou. Přesto, když se na mostě líbají a usmiřují po opravdu ponižujícím souboji v karaoke před zraky všech známých, je v podstatě nemožné dělat něco jiného než jásat. -Laura Bradley
21. Some Kind of Wonderful (1987)
Ze všech dětí ze špatné strany kolejí ve vesmíru Johna Hughese snad žádné nebylo tak cool jako Keith Erica Stoltze (umělecký vyděděnec), Watts Mary Stuart Mastersonové (jeho chlapecká nejlepší kamarádka) a Amanda Jonesová Ley Thompsonové (krásná a oblíbená, ale chudá). Jejich středoškolský milostný trojúhelník přišel s překvapivým koncem, v němž se Amanda vykašle na svého hloupého přítele – a na Keithovy úžasné pokusy namluvit jí nejlepší rande všech dob – a „naučí se stát na vlastních nohou“. Vydává se na sólovou dráhu, zatímco Watts sbalí kluka – doposud zapomnětlivého Stolze -, který film zakončí jednou z nejlepších hlášek v kánonu: „Sluší ti to v mé budoucnosti.“ Film se také může pochlubit jedním z nejlepších soundtracků, které v 80. letech vznikly, a právě jemu můžeme děkovat za současnou romantickou komediální hrdinku Zoey Deutchovou: jejími rodiči jsou Thompson a režisér snímku Howard Deutch, kteří se na filmu potkali. -Anna Lisa Raya
20. září 2018. Annie Hallová (1977)
Co si počít s Annie Hallovou, nesporným mistrovským dílem, jehož pověst pravděpodobně zastínila znepokojivá obvinění vznesená proti jeho scenáristovi, režisérovi a hlavní hvězdě téměř dvě desetiletí po jeho uvedení v roce 1977? Zvláště v tomto případě není možné oddělit umění od umělce; Annie Hallová je Woody Allen skrz naskrz, od vyprávění – rovným dílem opojné filozofie a humoru inspirovaného Catskills – až po ženské postavy, které se poměrně přesně dělí na dvě různé skupiny: dívky snů a noční můry. (Diane Keatonová, která předvádí svůj charakteristický výkon, se při různých příležitostech dostává do obou rolí.) Přesto má film jisté kouzlo – zádumčivou sladkost, která podtrhuje pozoruhodně citovatelné vtipy a doplňuje to, co by mohlo být jen epizodickou sbírkou (velmi dobrých) pointy. Nostalgický stesk po jednodušší době a místě, kdy láska byla na dosah a člověk toho nevěděl tolik jako dnes. -Hillary Busisová
19. díl. Mnoho povyku pro nic (1993)
Kenneth Branagh! Emma Thompson! Denzel Washington! Keanu Reeves! Michael Keaton! Kate Beckinsale! Robert Sean Leonard! Už samotné obsazení stojí za velkou pozornost – a také v provedení tato inscenace (kterou Branagh také režíroval a napsal k ní scénář) zpívá. Shakespeare vytvořil archetypální pár Beatrice a Benedikta, jejichž sexuální napětí je jen umocněno jejich stejně ostrými jazyky, a jejich škádlivá dynamika inspirovala nespočet napodobitelů a potomků – a Thompsonová a Branagh tyto milence skvěle ztělesnili a vtiskli staletým postavám moderní vtip a šarm. Novější adaptace – verze z roku 2012 v režii Josse Whedona – stojí za pozornost i pro milovníky romantických komedií. -Hillary Busisová
18. Amélie (2001)
Není to film, který by mnozí tradičně zařadili mezi romantické komedie, ale Amélie se vymyká většině snadných zařazení (pokud nepovažujete „francouzský rozmar“ za žánr sám o sobě). Roztomilý snímek z roku 2001, který natočil režisér Jean-Pierre Jeunet, vypráví o bolestně plaché pařížské servírce, která nachází radost a klid v maličkostech, jako je přeskakování kamínků, louskání čerstvého crème brûlée a pohled na město a přemýšlení: „Kolik párů má teď orgasmus?“ Audrey Tautou vnáší do své role veškerou svou srdečnost a hraje Amélii jako okatou gamblerku, která najde první příval sebedůvěry, když pomůže slepému muži na druhé straně ulice (nezapomenutelná scéna překypující životem). Romantika nikdy není jejím přímým cílem, ale je to jemná průchozí linie – tedy až do chvíle, kdy ji láska na první pohled udeří do tváře ve fotobudce na nádraží, když spatří muže jménem Nino. Améliino objevování pravé lásky se neubírá žádnou snadnou a zřejmou cestou, ale nakonec vyvrcholí malou srdcervoucí básní. Líbat někoho na víčka ještě nikdy nevypadalo tak romanticky. -Yohana Desta
17. Byt (1960)
Je Byt vůbec romantickou komedií? Když jsem se na ni nedávno znovu díval, zarazilo mě, jak tragická je: komedie, která se vymyká z řady, aby připomněla úskalí zamilovanosti, zejména do ženatého muže, nebo do někoho, kdo je zamilovaný do ženatého muže. Je to také komedie, v níž se zdánlivý „hodný chlapík“ nechá namočit do bahna všech špatných mužů pracujících nad ním, sotva ochotně napomáhá jejich tajnému sexuálnímu životu. Myslím, že termín, který dnes používáme pro chlápka jako C. C. Baxter (Jack Lemmon), je „paroháč“, a je pravda, že jedním z geniálních tahů Billyho Wildera v tomto filmu je to, že se od začátku zdá tak nepravděpodobné, že by takový odstrčený nebojsa jako Baxter a zlomená, bezmocně charismatická Fran Kubeliková (Shirley MacLaineová), výtahářka v Baxterově domě, vůbec skončili spolu. Ani si nejsme jisti, jestli je to otázka, kterou stojí za to si položit – je to krásně nepravděpodobné. Jednou z geniálních věcí na filmu Byt – zejména dnes, kdy jsme nově citliví na obtěžování na pracovišti a špatné chování mužů u moci – je, že i z pohledu roku 1960 film věděl, jak transakční může být sex a románek, někdy dobrovolný a často ne. Je to jedna z nejlepších komedií na pracovišti – film, na který stojí za to se znovu podívat novýma očima. -K. Austin Collins
16. Čtyři svatby a jeden pohřeb (1994)
Kdo by neměl rád film, který začíná výkřiky postav „fuck fuck fuck“, když se divoce snaží dostat na svatbu kamaráda? Všechno ve filmu Richarda Curtise Čtyři svatby a jeden pohřeb se zdálo být odhodláno rozbít tradiční romantickou komedii, i když si na rukáv nosila svou sentimentalitu. Místo jedné svatby je jich tu celá řada. Docela ústřední postava je zabita (což urychlí titulní pohřeb). A objekt touhy filmu, Američanka v podání Andie MacDowellové, si v jednu chvíli skutečně vezme jiného muže. Herecký ansámbl je půvabně svérázný (zejména zesnulá Charlotte Colemanová), ale Čtyři svatby jsou nejznámější tím, že odstartovaly dlouhou kariéru Hugha Granta v roli neohrabaného, roztřepaného, koktavého romantického hrdiny, který nějak překoná svou hluboce britskou rezervovanost a vyzná své skutečné city. Je to chaotický film, který otevřel prostor pro další desetiletí romantických komedií. -Joy Press
15. Moonstruck (1987)
Téměř dvě desetiletí předtím, než John Patrick Shanley získal Pulitzerovu cenu a cenu Tony za scénář k filmu Pochybnosti, získal uznávaný spisovatel Oscara za Moonstruck – jednu z mála romantických komedií tak vynikajících, že jejímu kouzlu podlehli i hollywoodští žánroví snobové. (Kromě Shanleyho vítězství získaly Oscara také Cher a Olympia Dukakis za role matky a dcery). Ve filmu Moonstruck, který režíroval Norman Jewison, hraje Cher italsko-americkou vdovu žijící s rodiči v Brooklynu, když se zamiluje do mladšího bratra svého snoubence, kterého hraje Nicolas Cage. Ačkoli Cher prohlásila, že má jako herečka úzký rozsah, a tvrdila, že hraje jen variace své skutečné postavy, její výkon v roli Loretty Castoriniové svědčí o tom, že její „úzký rozsah“ je všechno jiné. -Julie Miller
14. Čtyřicetiletý panic (2005)
Ačkoli jeho předchozí příspěvky k popkultuře zůstaly trestuhodně nedoceněny – až po letech se zaslouženého uznání dočkaly filmy Freaks and Geeks a Undeclared -, celovečerní režijní debut Judda Apatowa Čtyřicetiletý panic z roku 2005 znamenal zlom v jeho kariéře. Rozverná komedie, na níž se podíleli Apatow a Steve Carell, ačkoli byla také značně improvizovaná, prokázala Apatowovu jedinečnou schopnost prolínat originální, úsměvný humor s překvapivou roztomilostí. Kromě toho, že se Carell stal hollywoodskou hvězdou, soubor vytvořil nový komediální subžánr (muži-děti – a později prostřednictvím seriálu Girls z produkce HBO ženy-děti – se nemotorně vyrovnávají s dospělostí) a uvedl Apatowa jako něco jako hollywoodského tvůrce, jehož pouhé spojení s projektem signalizuje, že bude vtipnější než většina ostatních a plný herců, kteří by měli být v hledáčku diváků. -Julie Miller
13. Pryč s láskou (2003)
Spící klasika režiséra Peytona Reeda s Renée Zellweger a Ewanem McGregorem v hlavních rolích nebyla při svém uvedení do kin v roce 2003 nijak zvlášť dobře přijata, na což mám jistou teorii. Film je nestydatou konfekcí: cukrkandlová, až se z ní dělají zubní kazy, a přehnaně bohatá na pomrkávání na filmy s Doris Dayovou, které ji inspirovaly. Uprostřed války v Iráku byl film Pryč s láskou rozhodně těžkým oříškem; nemohl působit lehkovážněji. Ale všechen ten cukr byl jen zástěrkou toho, o co tu skutečně jde, a to je přepsání filmových romancí a jejich probíhajících soubojů pohlaví. Film o protofeministické snaze hvězdné spisovatelky přimět ženy, aby žily a milovaly podle svých vlastních podmínek, a o spisovateli časopisu, který se ji snaží zničit, nemá navenek cynickou kost. Ale jeho postavy ano: jsou to lidé, kteří znají strategické zákoutí romantiky a celý film se navzájem předhánějí. Vše směřuje k jednomu z nejlepších momentů Zellwegerové herecké kariéry (a to je co říct): srdcervoucímu monologu o tom, co všechno může žena udělat, jen aby si jí všiml muž, kterého miluje. V centru všech těchto hloupostí je postava, která si skutečně zaslouží šťastný konec – ale ne na úkor nově nabyté svobody, kterou vnukla všem ostatním. -K. Austin Collins
12. díl. Jeho dívka v pátek (1940)
Cary Grant a Rosalind Russellová se spojili v této svižné novinové screwball komedii režiséra Howarda Hawkse. Film je starší než většina ostatních romantických komedií na našem seznamu, ale v mnoha ohledech předběhl svou dobu – romance ze světa médií poháněná upovídanými, na míle vzdálenými romantickými vtípky, které upozaďovaly chemii mezi Grantem a Russellovou jako setkání stejně bystrých mozků se stejným nosem na zprávy. Při adaptaci divadelní hry The Front Page z roku 1928 Hawks jedním rázem změnil pracovní dynamiku workoholických reportérů v Chicagu: z Hildy Johnsonové udělal bystrou, odvážnou reportérku – a bývalou manželku Grantova Waltera Burnse, mazaného, vědoucího redaktora The Morning Post s chraplavým hlasem a neodolatelným šarmem. Jeho Dívka z pátku je paternalismem 40. let – Walter sabotuje Hildyin vztah s jiným mužem a s potěšením ji nutí do další práce – ale její konečné rozhodnutí mezi monotónní domácností a vzrušením z honby za dalším příběhem zní pravdivě i po téměř 80 letech. – Sonia Saraiya
11. února 2018. Svatba mého nejlepšího přítele (1997)
Julia Robertsová se odrazila od malého kariérního propadu (pokud máte rádi problémy a chcete si o něčem povídat, pusťte si Mary Reillyovou) touto naprosto svižnou antiromancí, pichlavou a vtipnou komedií o žárlivosti, která Robertsové konečně dovolila ukázat tvrdou hranu skrývající se za jejím tisíciwattovým úsměvem. (Tvrdíme, že po Svatbě mého nejlepšího přítele už nikdy nehrála opravdové neviňátko.) Ve filmu P. J. Hogana je Dermot Mulroney dokonalým měkkým povrchem, na který může Robertsová házet šipky, zatímco Cameron Diazová je nenáviděná a sympatická v angažovaném výkonu, který upevnil její hvězdu. Ale je to Rupert Everett, který hraje jednoho z prvních gay besties v romantických komediích a málem se s filmem rozloučí. Když se s Robertsovou a’škádlí, přináší Svatba mého nejlepšího přítele svůj nejvýznamnější postřeh: někdy je to přátelství, ne romantika, co nás zachrání – a také vykoupí. -Richard Lawson
10. září 2011. Bezesný v Seattlu (1993)
Přijďte si pro první režisérský hit Nory Ephronové v této nepravděpodobné romantické komedii z roku 1993, která začíná tím, že Tom Hanks truchlí nad ztrátou milované manželky a matky. Nakonec najde druhou šanci na lásku prostřednictvím rozhlasové show, pocty románu An Affair to Remember, a manipulativního osmiletého chlapce, kterého s přehledem hraje Ross Malinger. Zůstaňte kvůli mladé Gaby Hoffmannové a jejímu předčasně vyspělému žargonu z doby před spuštěním Chatu a novinářské houževnatosti Annie (Meg Ryanová), díky níž se jí podaří vypátrat pana Nespavce v Seattlu i v prostředí před Googlem a LexisNexisem. Film se pohybuje na hranici stalkerství, když je Annie ochotná překonat celou zemi, aby našla svou pravou lásku, ale Hanks je v roli pozůstalého manžela a starostlivého otce dokonalý. (Scéna, kdy Jonahovi popisuje, jak jeho máma dokázala oloupat jablko na jeden dlouhý plátek, zatímco v pozadí hraje „Bye Bye Blackbird“, je dodnes ohromující). A ať už pochybné prvky nebo ne, stejně budete nakonec fandit dlouho očekávanému setkání dua na vrcholu Empire State Building. -Nicole Sperling
9. Vysílání zpráv (1987)
James L. Brooks napsal, produkoval a režíroval tento film nominovaný na sedm Oscarů, který uvedl na scénu drobnou jižanku Holly Hunterovou a předpověděl pomalý úpadek americké žurnalistiky. Především je však Broadcast News milostným příběhem – mezi třemi kariéristickými novináři a odvětvím, které zbožňují, což je zamotává do bolestně empatického milostného trojúhelníku, který každou z postav přivádí na cestu ke zlomenému srdci. Postava Hunterové, producentky televizních zpráv, je stejně chytrá a čestná jako její nejlepší přítel, novinář v podání Alberta Brookse. Je však uchvácena novým moderátorem, kterého hraje William Hurt, a v konkurenčním prostředí, kde je jen velmi málo prostoru pro jemnější city, se dostane do svízelné situace, která prověří její srdce. Každý herecký výkon v tomto filmu je skvostem a James L. Brooks vede diváka tak zkušeně, že jeho kroky působí nevyhnutelně, i když trhají slzy. Na rozdíl od většiny romantických komedií na tomto seznamu nekončí Broadcast News šťastně spárovaným párem. Ale objevuje se v něm Hunterová v báječných puntíkovaných šatech na cestě na večeři korespondentů v Bílém domě, což je stejně dobré. -Sonia Saraiya
8. -Sonia Saraiya
Romantická komedie natočená v době, kdy produkční kodex nedoporučoval scény „přílišné vášně“, Stalo se jedné noci zachycuje lásku a dokonce i chtíč, aniž by toho bylo mnoho: zkušeně předvedená noha, okamžitě ikonický Clark Gable bez košile a zápletka road-tripu, která se v následujících desetiletích donekonečna opakovala, ale nikdy se jí zcela nevyrovnala. Vzorový příklad éry screwballových komedií, kdy dialogy přicházely rychle a ženy se chovaly divoce – ale roztomile – Stalo se jedné noci obstojí zejména díky chemii mezi Gablem a Claudette Colbertovou, která hraje dědičku na útěku, kterou pronásleduje Gableův podnikavý reportér. Jejich vztah je jiskřivý a vtipný, ti dva si zjevně dokonale rozumí, dokud se nezmění v nezadržitelnou romantiku, kdy Colbertové Ellie utíká před nechtěnou svatbou s „pilulkou století“ Westleym (Jameson Thomas), aby mohla být se svým hezkým novinářem. Hradby Jericha se bortí, pět Oscarů je na světě a filmová šablona pro dvojice, které se prostě nedokážou přestat hádat, takže už se klidně můžou líbat. -Katey Rich
7. Notting Hill (1999)
Byla to jen holka, která stojí před klukem a žádá ho o lásku – až na to, že ona byla Julia Roberts, čerstvě po úspěchu Svatby mého nejlepšího přítele, a on byl Hugh Grant po filmu Rozum a cit. Jinými slovy, jednalo se o dva oblíbené herce, kteří si protáhli už tak napjaté svaly, a bylo to vidět. Notting Hill se odehrává jako novodobá pohádka, v níž se nesmírně slavná herečka zamiluje do skromného prodavače. Oblečení je sice zastaralé – rok 1999 byl pro nás všechny opravdu trapný – ale přitažlivost je věčná. Film splňuje všechny předpoklady: roztomilost setkání, potrhlé kamarádky, sympatické hvězdy s elektrizující chemií a schopností roztomile trapných zápletek. (V jakém světě by někdo odmítl, aby ho Hugh Grant v devadesátých letech polil pomerančovým džusem?) Ve skutečnosti Notting Hill překračuje tyto konvence v míře, která by v jakémkoli jiném filmu mohla být vlezlá a přehnaná. (Ale díky svým hvězdám a pečlivému scénáři Richarda Curtise, který jen pár let předtím kouzlil s Grantem ve filmu Čtyři svatby a jeden pohřeb, se Notting Hill trefuje do všech potřebných not. -Laura Bradley
6. Den na hromnice (1993)
Den na hromnice je dokonalá romantická komedie pro zakřiknuté, kteří nemají rádi romantické filmy, dokonalý balzám na srdce zatvrzelého cynika. Koneckonců jeho hrdina je sám výtečně kyselý: Phil Connors, meteorolog vyslaný do Punxsutawney, aby informoval o nesmyslném každoročním rituálu sviště, který hledá svůj stín, je možná ideální rolí Billa Murrayho. Znuděný životem se dostane do časové smyčky, v níž je nucen opakovaně prožívat předchozích 24 hodin. To znamená, že ho den co den odmítá jeho producentka Rita, kterou s blyštivým sebevědomím hraje Andie MacDowellová. Rozšířením každého okamžiku film exponenciálně rozšiřuje Philův pocit úžasu. Poznává obyvatele tohoto malého městečka, učí se laskavosti a zvědavosti. A opakující se čas postupně smývá jeho trápení a egoismus. Phil stráví velkou část filmu tím, že se snaží přijít na podvodné způsoby, jak Ritu svést, ale teprve když se ji přestane snažit lstí dostat do postele a baví se tím, že je s ní (a on se na oplátku stává člověkem, který se jí může líbit), romantika zafunguje. Je to úžasný emocionální a strukturální počin, film, na který bych se s chutí podíval znovu a znovu a znovu. -Joy Press
5. Děkuji za pozornost. 10 věcí, které na tobě nenávidím (1999)
10 věcí je přesně na hranici mezi teenagerovským filmem a romantickou komedií, ale to, co tento film povyšuje nad středoškolské drama, jsou vyzrálé herecké výkony Julie Stiles a zesnulého, skvělého Heatha Ledgera, kteří ztělesňují frustraci z toho, že člověk už má střední školu za sebou, ale je příliš mladý na vysokou školu, každý jiným, stejně vítězným způsobem. Svým způsobem neuvěřitelně dětinská premisa – variace na Shakespearovo Zkrocení zlé ženy, v níž je Ledgerova postava placena za to, aby odstranila Stilesovu, a celá řada dalších postav tak mohla chodit s její mladší sestrou – je tu jen proto, aby byla překonána, protože mezi dvěma lidmi, kteří už dávno rezignovali na tuhle pitomou školu (a potažmo i na tohle pitomé město), létají jiskry. Joseph Gordon-Levitt, David Krumholtz, Susan May Prattová a Larisa Oleyniková doplňují herecké obsazení o mimořádně roztomilý pohled na středoškolskou dynamiku moci a banální krutosti dospívajících zlomených srdcí. To vše plus veřejný projev náklonnosti na fotbalovém hřišti za použití písně „Can’t Take My Eyes Off of You“ od Frankie Valli. -Sonia Saraiya
4. Deník Bridget Jonesové (2001)
Pro každého, kdo se někdy přistihl, že sedí doma s nebezpečným množstvím vína a dortu a sám si pobrukuje „All by Myself“, musel být tento film trefou do černého – a zřejmě se s ním dost z nás ztotožňuje. Nešťastná hrdinka Renée Zellwegerové Bridget Jonesová a její konkurenční milostné zájmy, které s výrazným britským šarmem ztvárnili Colin Firth a Hugh Grant, se v roce 2001 staly okamžitým hitem. Ačkoli pokračování nikdy nedosáhla slibů originálu, je těžké si představit něco, co by mohlo vymazat odkaz modré polévky, ošklivých vánočních svetrů a trapných rvaček na ulici. Kromě toho je těžké vymyslet uspokojivější absurdní a výrazně „romanticko-komediální“ vyvrcholení než moment, kdy Bridget pronásleduje pana Darcyho po zasněžené londýnské ulici jen v teniskách, bundě a kalhotkách se zebřím vzorem. -Laura Bradley
3. Clueless (1995)
Při adaptaci románu Jane Austenové Emma o intrikánské dohazovačce, kterou překvapí vlastní románek, pro teenagery v polovině 90. let vymyslela scenáristka a režisérka Amy Heckerling vlastní idiom. Baldwinovi, Monety a Cake Boys, ti všichni šťastně víří na oběžné dráze Cher Horowitzové, povrchní princezny z Beverly Hills se skrytou hloubkou, kterou skvěle zahrála Alicia Silverstoneová ve svém generačním výkonu. (Bez Cher by nebylo Reginy George.) Heckerlingové svět – v němž se objevuje rozkošný Paul Rudd v roli jen trochu problematického milostného partnera – je živý a hloupý, ale také ostrý. Filmová kritika a uctívání teenagerské kultury může v dnešní době instagramových hvězd vypadat kuriózně, ale Clueless stále pevně stojí ve svých platformových teniskách jako jeden z nejlepších žánrů – vlastně hned několika žánrů. Byla někdy lepší teenagerská komedie? Jako by. -Richard Lawson
2. Máš poštu (1998)
Máš poštu je poslední z žánrově určujících romantických komedií Nory Ephronové, která přišla do kin po filmech Když Harry potkal Sally a Bezesný v Seattlu, ale ještě před příchodem nového tisíciletí. Je to druhý film, který Ephronová natočila s Meg Ryanovou a Tomem Hanksem, kteří kolem sebe snadno krouží jako sparingpartneři Kathleen Kellyová (vlastnící obchod s dětskými knihami Shop Around the Corner) a Joe Fox (vedoucí kapitalistickou pohromu Fox & Sons Books). Zamilují se do sebe s využitím technologie, která by nakonec obě postavy vyřadila z provozu, kdyby se kamery točily ještě deset let: internetu. Ačkoli film o romanci v době America Online byl vždycky beznadějně zastaralý, byl to také první romantický film, který normalizoval vzrušení z flirtování prostřednictvím chatovací schránky s anonymním cizincem (i když se bavili o neškodných věcech, jako jsou motýli a nákup školních potřeb na podzim). Byla to první romantická komedie, která do role nejlepšího přítele obsadila Davea Chappella; první, která jako úvodní píseň použila vytáčený modem; a první, která hravě zpochybnila, jak snadné je ulovit potenciálního partnera. A i když to také nebyla první romantická komedie, v níž mužská postava zplynovala svůj milostný zájem, Fox se k tomu na konci přizná. -Kenzie Bryant
1. Když Harry potkal Sally (1989)
Odstartoval kariéru romantické komedie svérázné Nory Ephronové. Založil Meg Ryanovou jako miláčka Ameriky. A stal se zlatým standardem, který se Hollywood snažil napodobovat dalších deset let. Film Když Harry potkal Sally z roku 1989 se vší svou upovídanou, okouzlující chytrostí působil v době svého uvedení jako zjevení a dodnes rezonuje především proto, že tak promyšleně zkoumá ústřední otázku položenou na začátku: Mohou být (heterosexuální) muži a ženy opravdu jen přátelé? I když tyto ostré genderové hranice a Sallyina posedlost manželstvím působí v roce 2018 trochu zastarale, film je stále téměř dokonalým provedením žánru. Ephronová a režisér Rob Reiner dosáhli této alchymie spojením sladké svéráznosti Ryanové v roli Sally Albrightové s mrzutým pesimismem Billyho Crystala v roli Harryho Burnse, a to vše dohromady s nekonečně citovatelnými dialogy Ephronové (a také s více než několika nezapomenutelnými improvizovanými hláškami): „Dětská rybí tlama se šíří národem!“; „Pane vrchní, na mém paprikáši je příliš mnoho pepře!“ Samozřejmě nelze zapomenout ani na půvabné falešné dokumentární viněty dlouholetých manželských párů, kterými je dílo poseto, a na hvězdné herecké výkony Carrie Fisherové a Bruna Kirbyho. Dnešní opětovné zhlédnutí filmu je chmurnou připomínkou všech těch talentů na plátně i mimo něj, které tu už nejsou – ale naštěstí inteligentní vtip Ephronové a těch, kteří ho prodali, bude žít navždy. „Dám si to, co ona.“ -Nicole Sperlingová