20 tajemství, která vám profesor na vysoké škole neřekne

Všichni jsme někdy byli těmi studenty. Znáte to – ten, který přijde na přednášku a ještě z něj táhne alkohol, nebo ten, který prostě na zdánlivě existenční úrovni opravdu potřebuje, aby byl jeho názor slyšet nahlas a jasně. A v takových chvílích nám bylo určitě jedno, co si myslí člověk za katedrou.

Ale tohle je hrozné nedopatření – a nejen proto, že je to člověk, který vám rozdává známky. Pod tvídem a nášivkami na loktech se skrývá tajný zdroj moudrosti. Než se tedy vrhnete do třídy se zápachem, jako byste právě vylezli ze sudu, nebo pocítíte nepřekonatelné nutkání spustit diatribu, zjistěte, co vaši vysokoškolští profesoři skutečně denně řeší (nebo řešili, pro absolventy, kteří čtou).

Váš vysokoškolský profesor byl kdysi studentem a je pravděpodobné, že příznaky kocoviny už umí poměrně dobře rozpoznat. „Vím, že nemáte ‚chřipku‘,“ říká jeden bývalý profesor z Quinnipiac University. „Máš kocovinu a umíš ji strašně skrývat.“

Profesor T, bývalý instruktor z College of Mount Saint Vincent, souhlasí: „Máte pocit, že kdykoli přijdete na hodinu poněkud podnapilí, učitel si vás vždycky zavolá? Pravděpodobně máte pravdu. Jednou z velkých radostí této práce je zahrávat si s dětmi, které přijdou na hodinu sjeté nebo s kocovinou.“

Získání stálého místa na vysoké škole nebo univerzitě může profesorovi zajistit zdravý plat střední třídy. Mnoho vyučujících na vaší škole však sotva živoří. „Většina studentů netuší, jaký je rozdíl mezi profesory na plný úvazek – těmi, kteří mají tenure nebo jsou tenure-track – a těmi, kteří učí na částečný úvazek, obvykle za mizerný plat a malé nebo žádné zdravotní výhody,“ říká profesor P, profesor z Ivy League.

„Moje univerzita nemá adjunkty, ale škola, kde jsem získal doktorát, ano. Sám jsem tam byl adjunktem, než jsem dostal svou současnou práci. O adjunktech je třeba vědět, že jsou nesmírně přepracovaní a nesmírně špatně placení“. A pokud vaše práce není dojná kráva, přečtěte si článek Jak si ve volném čase vydělat 500 000 dolarů.

Ačkoli někteří studenti a profesoři spolu chodí, školy tyto vztahy stále více potírají. Profesor P říká, že na jeho škole jsou vztahy mezi studenty a učiteli zakázány, a je rád, že tomu tak je. „Může se zdát sexy, že se snažíte randit se svými profesory, ale jako někdo z druhé strany vás mohu varovat, že každý dospělý, který chce randit s osmnácti až dvaadvacetiletým, je téměř jistě úplný úchyl,“ říká.

Pokud máte pocit, že si váš profesor hraje na oblíbence, máte pravděpodobně do jisté míry pravdu. Profesorka R z Quinnipiacu říká, že některé studenty rozhodně zná a má je raději než jiné. „Jako vyučující psaní poznávám své studenty na důvěrnější úrovni, do konce semestru přečtu doslova stovky stránek jejich myšlenek, názorů a přesvědčení o světě,“ říká.

I studenti, kteří nejsou učitelovými miláčky, však mohou zanechat trvalý dojem. „Někteří studenti vynikají mezi ostatními svým vtipem, upřímností nebo dokonce neustálou potřebou zpochybňovat každý můj názor.“

Ten nudný referát, který máte pocit, že vám semestr co semestr zadávají, není způsob, jak vás profesor mučí. V mnoha případech mají profesoři jen malé slovo v tom, co učí nebo co zadávají. „Na jedné univerzitě jsem musel během několika dní navrhnout vlastní učební plán, zatímco na jiné jsem absolvoval rozsáhlé školení v určitém typu pedagogiky programu psaní a nemohl jsem se odchýlit od vybraného textu, což mi připadalo poněkud omezující,“ říká bývalý profesor na South Connecticut State University.

Známkování prací se může zdát snadné, ale pro mnoho profesorů je to jedna z časově náročnějších částí jejich práce. „Pokud jsem právě dostal hromadu seminárních prací a potřebuji je rychle odevzdat, pak to může být klidně 4 až 5 hodin denně,“ říká profesor P.

Ačkoli je hezké si představovat, že jsou vaši profesoři na hodiny, které vyučují, náležitě připravováni, ne vždy tomu tak je. Pro mnoho profesorů neexistuje prakticky žádná pracovní příprava po ukončení vysokoškolského studia. „Práci mi nabídli den před začátkem semestru a vrhli mě do třídy bez sylabu a bez jakéhokoli vedení,“ říká profesor R.

Vyjádření vděčnosti profesorům může být na dlouhou trať. „V jedné z tříd, kterou tento semestr vyučuji, mám studenta, který mi vždy těsně před odchodem na konci hodiny poděkuje,“ říká profesor P. „U většiny studentů bych to odmítl jako hnědý nos, ale u tohoto studenta poznám, že je skutečně rád, že byl na hodině. To znamená víc, než si možná myslíte.“

Pokud si myslíte, že vaše pozdní písemná práce je největší nepříjemnost, kterou musí váš profesor řešit, zamyslete se znovu. „Měl jsem studenta, se kterým byly problémy celý semestr. Plagoval, znevažoval ostatní studenty, během zkoušek se snažil posílat SMS zprávy vyučujícímu, byl to misogyn a homofob. A pak, když nevyhnutelně propadl z předmětu, se nějakým způsobem dostal k mému mobilnímu číslu a volal mi, aby mi vyhrožoval, že mě zabije,“ vzpomíná profesor T. „Nejen to, ale postaral se o to, aby jeho památka byla trvalá, a přihlásil se k odběru mého pracovního e-mailu do všech newsletterů a spamů, které našel.“

Až adjunktům s magisterským titulem a seriózními odbornými úspěchy se pravděpodobně nikdy nepodaří získat nárok na pracovní pozici. Ve skutečnosti profesor P říká, že jeho škola Ivy League nikdy nepovýší adjunkty na plný úvazek. Tipy na vlastní kariérní postup najdete v článku Tohle je nejrychlejší způsob, jak být povýšen.

Pokud si myslíte, že jste první student, který kdy ukradl práci z internetu, zamyslete se znovu. Plagiátorství je na většině univerzit závažný problém – za který vás mohou dokonce vyloučit – a profesoři to téměř vždy hned poznají. „Na škole, kde jsem získal doktorát, se to stávalo překvapivě často. Podle mých zkušeností jde spíše o zločin ze zoufalství,“ říká profesor P. „Plagiátorství je však vašemu profesorovi vždy velmi zřejmé – žádný náhodný osmnáctiletý mladík najednou nenapíše oslnivě pronikavou práci o Shakespearově použití jambického pentametru.“

Ty jiskry létající mezi vámi a vaším spolužákem jsou zřejmé i vašemu profesorovi. „Samozřejmě, že často poznáme, když se dva studenti dají dohromady. Hormony v tomto věku ještě bouří a diskrétnost není silnou stránkou vysokoškoláka,“ říká profesor T. „Někdy je to nechutné, ale někdy to může být roztomilé. Jednou jsem nechala dva studenty (aniž by o tom věděli), aby si v rámci úkolu tvůrčího psaní napsali milostné básně.“ Pokud chcete do svého života vnést trochu mladistvé romantiky, zkuste jeden z těchto 40 neodolatelných nápadů na první rande.

Všichni jsme čas od času roztržití, ale snění během vyučování to nezachrání. Profesoři vidí stovky studentů denně a rychle je zřejmé, kteří z nich se látkou nezabývají. „Student, který aktivně dává pozor – dělá si poznámky, navazuje oční kontakt, klade otázky – udělá dobrý dojem. Student, který se snaží psát SMS nebo spát, bude působit opačným dojmem,“ říká profesor P.

Vaše účast (nebo její absence) může udávat tón celé třídě. To platí zejména v případě, že se nacházíte v komornějším prostředí semináře. „Studenti by si měli uvědomit, že je obrovský rozdíl mezi přednáškovými hodinami a semináři,“ říká profesor P. „Pokud jste v přednáškové hodině, jste obvykle jedním ze stovek studentů, takže tolik nezáleží na tom, jestli čtete nebo se účastníte diskuse v hodině. Pokud jste na semináři s pětadvaceti nebo méně studenty, rozhodně záleží na tom, abyste četli všechny texty a účastnili se diskuze.“ Pokud si myslíte, že během minuty prostoje stihnete přečíst několik textů, zamyslete se znovu. „V podobném duchu nepište textové zprávy během seminářů – je to vždycky ohromně nápadné,“ říká profesor P. „Nikdo se jen tak náhodně nepodívá do rozkroku a neusměje se.“

Vyučování nových profesorů každý semestr se na některých školách stává normou. „V dnešní době to vypadá, že získat místo na plný úvazek se podobá výhře v loterii,“ říká profesor R. „Doktorandi se kvůli možnosti získat místo na plný úvazek stěhují po celé zemi nebo dokonce po celém světě. Adjunkti pracují na částečný úvazek a téměř vždy mají smlouvu pouze na jeden semestr, což znamená, že nemají absolutně žádnou záruku, že budou zaměstnáni déle než několik měsíců v kuse. V závislosti na velikosti příchozí třídy, rozpočtu univerzity a řadě dalších faktorů může být práce adjunkta divoce nepředvídatelná i pro ty nejzkušenější adjunkty.“

Pokud si myslíte, že výuka na vysoké škole vypadá jako pohodlná práce kvůli celým volným létům, zamyslete se znovu. „Práce nekončí s koncem semestru,“ říká profesor T. „Adjunkt bude mít během léta téměř vždy jiné zaměstnání. Někteří z mých kolegů adjunktů jsou venčitelé psů, vychovatelé, číšníci, chůvy, novináři. Řádní profesoři využijí tento čas k provádění výzkumu, publikování nebo účasti na konferencích.“ Pokud však toužíte po větším volnu, nezoufejte: Tento tajný trik vás jistě dovede k většímu počtu dní dovolené v práci.

Přes to, co si možná myslíte, je nepravděpodobné, že by váš profesor miloval, když vám dával nedostatečnou známku. „Myslím, že jsem nikdy neměl radost z toho, že jsem studenta neuspěl, protože to má tak negativní vliv na jeho průměrný prospěch. Ale určitě se už stalo, že student, který v hodině zjevně odváděl co nejméně práce, si vysloužil známku, kterou si zasloužil. Upřímně řečeno, byl to uspokojující pocit ukázat jim důsledky jejich jednání,“ říká profesor P.

Prosit profesory o pomoc může být trapné. To však neznamená, že byste to neměli dělat. „Nejtěžší je vidět studenty, jak se potýkají s pracovní zátěží, rodinnými povinnostmi a svým společenským životem, dokud není jasné, že nezvládnou ani druhý semestr,“ říká profesor R. „Sledovat studenty, jak selhávají navzdory vaší snaze, je pro mě nejtěžší, zvláště když jsou příliš plaší, neochotní nebo hrdí na to, aby vyhledali pomoc dříve, než bude pozdě.“

Je hezké mít samé jedničky, ale nebijte se, když se vám tohoto cíle nepodaří dosáhnout. Profesoři si uvědomují, že známky jsou jen jednou částí celkového obrazu, pokud jde o vzdělání. „Největší medvědí službu si studenti dělají sami, když se zabývají svými známkami na úkor všeho ostatního,“ říká profesor T. „Ve skutečnosti mě vaše známky vůbec nezajímají, kromě toho, že jsou součástí mé práce. Pokud vás zajímá jen výsledek, který dostanete, nenaučíte se ani látku, ani dovednosti, abyste se mohli učit celý život.“

Váš profesor nemá rád, když přijdete na hodinu nepřipraveni. To však neznamená, že vás nenávidí. „Upřímně řečeno, nevidíme vás tolik, abychom vás nenáviděli,“ říká profesor T. „Jistě, jsou rušiví studenti, se kterými bychom se raději nezabývali, ale studenti, kteří si stěžují na zášť svých vyučujících vůči nim, značně přeceňují, jak moc si o nich jejich profesoři myslí mimo třídu.“ A další úžasná skrytá tajemství ze školních lavic najdete v těchto 40 knihách, které jste na střední škole nenáviděli a které si teď zamilujete.

Chcete-li objevit další úžasná tajemství o tom, jak žít svůj nejlepší život, klikněte zde a přihlaste se k odběru našeho denního zpravodaje ZDARMA!

.