14 věcí, které jste možná nevěděli o Jamesi K. Polkovi

James K. Polk sice sloužil jen jedno funkční období, ale byl jedním z nejvýznamnějších prezidentů USA v historii. Polk na mladého Hickoryho, 11. vrchního velitele Ameriky.

James K. Polk podstoupil v 16 letech operaci k odstranění kamenů v močovém měchýři.

James Knox Polk se narodil 2. listopadu 1795 jako nejstarší z 10 dětí, které se narodily Samuelu Polkovi, farmáři a zeměměřiči, a jeho ženě Jane. Když bylo Jamesovi 10 let, rodina se přestěhovala do Tennessee a usadila se na farmě v Maury County. Jako dítě byl James příliš nemocný na to, aby mohl chodit do školy; těsně před dovršením 17 let mu Ephraim McDowell, významný chirurg z Kentucky, chirurgicky odstranil kameny v močovém měchýři. V té době nebyla dostupná anestezie, a tak budoucí prezident údajně tlumil bolest brandy. Operace umožnila dříve nemocnému Polkovi poprvé navštěvovat formální školní výuku. Na univerzitu v Severní Karolíně nastoupil jako student druhého ročníku po pouhých 2,5 letech formální školní docházky. Podle Britannicy „byl jako absolvent posledního ročníku v roce 1818 latinským salutátorem své třídy – vynikající učenec v klasice i matematice“. Po ukončení studia se vrátil do Tennessee, aby studoval práva a nakonec si otevřel vlastní praxi.

James K. Polk získal ve 27 letech křeslo v zákonodárném sboru státu Tennessee a ve 29 letech křeslo ve Sněmovně reprezentantů USA.

Během svého působení ve státním zákonodárném sboru se seznámil – a spřátelil – s budoucím prezidentem Andrewem Jacksonem. Začal se také dvořit své budoucí ženě Sarah Childressové. Dcera významného plantážníka se vzdělávala na prestižní Moravské ženské akademii v Salemu v Severní Karolíně a horlivě a aktivně se účastnila jeho politických kampaní. Polk a Sarah se vzali v roce 1824. V roce 1825 byl Polk zvolen do Sněmovny reprezentantů USA; od roku 1835 byl předsedou Sněmovny, dokud ji v roce 1839 neopustil a nestal se guvernérem státu Tennessee.

Kandidatura Jamese K. Polka na prezidenta všechny překvapila – včetně jeho samotného.

Měsíce před demokratickým národním sjezdem v roce 1844 byl Polk na dně. Právě prohrál svůj pokus o znovuzvolení guvernérem státu Tennessee (v roce 1841 byl z funkce odvolán a v roce 1843 se pokusil – a neuspěl – být zvolen znovu). Když se však delegáti sjezdu nemohli shodnout na kandidátovi – strana byla na mrtvém bodě mezi Martinem Van Burenem a Lewisem Cassem – rozhodli se nakonec pro kompromis a vybrali „černého koně“: Polka.

Všichni si mysleli, že James K. Polk svou kandidaturu na prezidenta prohraje.

Přestože byl Polk sedminásobným kongresmanem, bývalým předsedou Sněmovny reprezentantů a bývalým guvernérem, byl relativně nikým. Jeho protikandidát Henry Clay litoval, že demokraté nedokázali vybrat někoho „hodnějšího soutěže“. Navzdory pochybnostem zvítězil Polk v lidovém hlasování o téměř 40 000 hlasů a ve Sboru volitelů v poměru 170:105.

Během „úředních hodin“ Jamese K. Polka se mohl v Bílém domě zastavit každý Američan.

V Polkově době mohl Bílý dům v rámci „úředních hodin“ navštívit kdokoli. Po dva dny každý týden se zde mohli zastavit znepokojení občané a lobbisté, aby se zaručili za nějakou věc nebo požádali o politickou laskavost. „Zájemci o práci byli podle Polkova názoru nejhorší a jejich neustálé vyrušování mu bylo mnohem nepříjemnější než jeho whigovští oponenti v Kongresu,“ píše Walter R. Borneman ve své knize Polk:

James K. Polk byl pozoruhodně nudný.

Polk měl tolik charismatu jako kaluž bláta. Byl přímočarý, zachmuřený a bez humoru. Jako předsedu parlamentu ho jeden washingtonský redaktor označil za „nejnenáročnějšího muže, jakého kdy tato, nebo snad jakákoli jiná země, vzhledem ke svému nadání viděla“. Někteří Polkovu nudnost přičítali tomu, že odmítal pít ve společnosti. Politik Sam Houston ho údajně nazval „obětí používání vody jako nápoje“. (Sarah zakázala tvrdý alkohol – a tanec – v Bílém domě.)

James K. Polk pracoval 12 hodin denně a z prezidentského úřadu si moc volna nebral.

Polk pravidelně trávil v kanceláři 12 hodin denně. Málokdy opouštěl Washington, přijímal rady nebo delegoval pravomoci. Když chtěl lobbovat za politiku, navštívil Kongres a dělal to sám. Během svého jediného funkčního období si Polk vzal celkem jen 27 dní volna. „Žádný prezident, který věrně a svědomitě plní své povinnosti, nemůže mít žádné volno,“ napsal Polk.

James K. Polk získal první americký kus tichomořského pobřeží.

Na počátku 19. století byl tichomořský severozápad společně obsazen britskými a americkými osadníky. V průběhu století však začali mít Američané početní převahu nad Brity a stále více se cítili jako právoplatní majitelé „oregonské země“. Naštěstí ani jedna ze zemí neměla zájem o tuto zemi bojovat. V roce 1846 Polk a Britové vytyčili hranici na 49. rovnoběžce (s určitou úpravou pro ostrov Vancouver) – v místě, kde je dnes hranice státu Washington s Kanadou. Tím Spojené státy získaly první nesporný kus tichomořského pobřeží.

James K. Polk vedl kontroverzní – a následnou – válku s Mexikem.

Ve 40. letech 19. století zahrnovala mexická hranice Kalifornii, americký jihozápad a dokonce i části Colorada a Wyomingu. Polk o tuto půdu stál. V roce 1845 nabídl, že odkoupí některá sporná území poblíž texasko-mexické hranice a také půdu v Kalifornii; když Mexiko odmítlo, vyslal Polk na sporné území vojáky. Mexiko mu to oplatilo. Polk poté požádal Kongres o vyhlášení války. Jeho kritici (včetně mladého Abrahama Lincolna) si stěžovali, že Polk záměrně vyprovokoval Mexiko. Ať už byly Polkovy pohnutky jakékoli, Spojené státy v následné válce ztratily 13 000 mužů a přibližně 100 milionů dolarů, ale podařilo se jim zabrat třetinu mexického území.

James K. Polk je důvodem, proč se Spojené státy rozprostírají od Atlantského po Tichý oceán.

Během jediného funkčního období Polk dohlížel na jedno z největších územních rozšíření ze všech prezidentů – zvětšení o 1,2 milionu čtverečních mil. Jeho administrativa rozšířila hranice Spojených států až k Tichému oceánu a položila základy pro státy jako Kalifornie, Utah, Nevada, Arizona, Nové Mexiko, Colorado, Washington, Idaho, Oregon a Montana.

Dvojsmyslný postoj Jamese K. Polka k otázce otroctví možná vyvolal občanskou válku.

Když Polkova administrativa začala postupovat na západ, rozproudila se debata o tom, jak tato nová území mohou změnit poměr sil mezi svobodnými a otrokářskými státy. Polk, který považoval otroctví za vedlejší téma, odmítal věnovat této roztržce mnoho času a pozornosti. (Nepochybně kvůli svému vlastnímu vztahu k otroctví. Vlastnil více než 20 zotročených lidí a přivedl je do Bílého domu). Polkova rozpolcenost pomohla zasít tolik neshod, že historici dnes považují jeho rychlou expanzi na západ za první kroky k občanské válce.

James K. Polk podepsal zákony, které změnily podobu Washingtonu,

Polk toho za pouhé čtyři roky dokázal hodně. Během svého působení podepsal zákon o Smithsonově institutu. Zasloužil se o výstavbu Washingtonova památníku a pomohl založit Námořní akademii USA v Annapolisu ve státě Maryland. Obnovil také nezávislé americké ministerstvo financí, což mělo částečně omezit roli spekulací v ekonomice.

Vláda Jamese K. Polka představila Američanům poštovní známku.

Jedním z neoficiálních manažerů Polkovy kampaně byl dvojník Nosferatu jménem Cave Johnson, kterého Polk odměnil místem generálního poštmistra. Byla to těžká práce. Rozpočet pošty se topil v červeném inkoustu. (V té době platili poštovné příjemci: pokud poštovní doručovatel adresáta nenašel, žádné peníze nedostal. To se stávalo často.) Johnson vyřešil finanční problém zavedením předplacené poštovní známky, která přenesla odpovědnost za placení na odesílatele. Podle historika C. L. Granta Johnson v roce 1845 odhadoval, že ministerstvo bude mít deficit přes milion dolarů. V době jeho odchodu to bylo už jen 30 000 dolarů.

Umístění hrobu Jamese K. Polka vyvolává v Tennessee rozruch.

Polk zemřel, pravděpodobně na choleru, v roce 1849, jen několik měsíců po odchodu z úřadu. Protože zemřel na infekční chorobu, byl prezident narychlo pohřben na městském hřbitově nedaleko předměstí Nashvillu. O několik měsíců později byl znovu pohřben poblíž svého nashvillského sídla Polk Place. V roce 1893 byl jeho hrob opět přemístěn do areálu státního Kapitolu. Dnes zákonodárci státu Tennessee aktivně diskutují o tom, zda Polkovy kosti přemístit počtvrté, tentokrát do jeho starého rodinného sídla v Columbii ve státě Tennessee.