10 vrozených vlastností, o kterých jste nevěděli, že je máte

Lidé mají úžasný talent lpět na minulosti. Všichni máme vlastnosti nebo chování, které našim předkům vyhovovaly, ale dnes už nedávají smysl – ale zdá se, že se jich nedokážeme zbavit.

V průběhu času se tyto znaky a chování stávají tzv. vestigiálními – tedy existují jako pozůstatek našeho evolučního dědictví. Ve své nejneškodnější podobě jsou naše vestigiální rysy zábavné, když se nad nimi zamyslíme. V nejhorším případě jsou však známé tím, že škodí našemu zdraví (vědci tento druhý případ často označují jako příklad „evoluční bagáže“).

Tady je deset vestigiálních rysů a chování, na kterých možná stále lpíte.

10) Slepé střevo
Slepé střevo je pravděpodobně nejznámější vestigiální lidský orgán. Na tomto obrázku je označen jako „vermiformní výběžek“ a podle odborníků mohl náš dnes drobný slepý střev kdysi pomáhat našim předkům primátům s trávením rostlin bohatých na celulózu. Někteří vědci se domnívají, že moderní lidské slepé střevo může hrát roli „úkrytu“ pro dobré, trávení podporující bakterie, ale každý, kdo platil za operaci slepého střeva, vám řekne, že jeho pravá funkce je plnit peněženky chirurgů, kteří ho odstraňují, když se infikuje.

9) Dutiny
Dutiny jsou v podstatě vzduchové kapsy, které se nacházejí uvnitř obličeje. Biologická úloha dutin je často předmětem vášnivých debat, ale na jejich skutečném účelu nepanuje téměř žádná shoda. Jediné, na čem se všichni shodnou, je, že jedna z mála věcí, která je horší než bolest hlavy, je, když se dutiny zanítí – v obojím jsou dutiny zřejmě velmi dobré.

8) Zuby moudrosti
Zuby moudrosti jsou jako nechtění domácí hosté z pekla (pro vaše ústa). Obvykle pro ně není žádný prostor, aby se protlačily do vašeho osobního prostoru, ale stejně to dělají (i když je o to požádáte, aby to nedělaly). Když to udělají, je to velmi nepříjemné. Nepříjemné pocity obvykle přerostou v bolest, protože vám dál dělají ze života peklo. Pokud se věci opravdu vymknou kontrole, mohou se dokonce stát násilnými a zničit roky ortodontické práce v něčem, co se rovná nejvleklejší ráně pěstí do úst vůbec.

Obvykle je příliš bolestivé s nimi dál žít a policie vám prostě nemůže pomoci. Když už se nemáte kam obrátit, jste nuceni vyhledat pomoc profesionála, kterému můžete zaplatit, aby vás jich zbavil. Poté vám ukáže jejich zkrvavené ostatky, abyste je mohli identifikovat, než se jich nadobro „zbaví“. Někteří lidé si je skutečně nechávají, ale to je jen morbidně zvrácené.

7) Kostrč
Tvá kostrč, známější jako ocasní kost, je úplně poslední částí tvého obratle a je pozůstatkem ztraceného ocasu. Vlastně téměř každý savec na Zemi měl někdy v životě ocas, i když to bylo v době, kdy se vyvíjel v děloze. Vezměme si například člověka. Mezi 14. a 22. stádiem lidské embryogeneze lze skutečně pozorovat strukturu podobnou ocasu, která se později vstřebá (kromě případů, kdy se nevstřebá… což se může stát).

Tento rys embryonálního vývoje byl jedním z hlavních pilířů teorie rekapitulace Ernsta Haeckela. Tato teorie, běžně uváděná jako „ontogeneze rekapituluje fylogenezi“, v podstatě tvrdí, že proces vývoje od embrya k dospělému jedinci probíhá paralelně s různými fázemi vývoje organismu od ancestrálního stavu k současnému.

6) Ucho
Ne, ne celé ucho, ale s lidským uchem se dějí různé podivné věci. Za prvé, k našim uším je připojena celá skupina svalů, které u většiny opic slouží k pohybu uší jako satelitní antény snažící se zachytit signál. U nás však jen tak sedí – nic nehýbou – což naznačuje, že ztratily svou biologickou funkci. Samozřejmě s výjimkou těch z nás, kteří umí kroutit ušima – v takovém případě slouží k tomu, abyste vypadali jako hlupáci (jen závidím). Stojí za to podotknout, že šimpanzi, stejně jako my, mají tyto svaly také nedostatečně vyvinuté, a proto jim chybí i schopnost pohybovat ušima.

Přibližně u 10 % populace je navíc známo, že vnější okraj ucha zvaný helix vykazuje známky vestigiality. Například u ucha na obrázku se na spojnici horní a střední třetiny ucha vyskytuje ztluštění šroubovice zvané „Darwinova bulva“, což je znak společný mnoha savcům.

5) Arrector pili
Když je vám zima nebo jste ve stresu, vaše arrector pili jsou hladká svalová vlákna, která se mimovolně stahují a způsobují vám „husí kůži“. Pokud jste chlupatý lesní tvor, může vám to poskytnout izolaci (hustá, stojící srst zachycuje vzduch mezi vztyčenými chlupovými folikuly, což pomáhá zvířeti udržet teplo) nebo vás to může zvětšit (což může znamenat rozdíl mezi tím, zda vás někdo sežere, nebo zda vás předejde méně obtížná kořist – obzvláště dobrým příkladem je dikobraz). Vzhledem k tomu, že většina lidí není natolik chlupatá, aby se dala označit za „chlupatého lesního tvora“, neposkytují nám arrector pili ani jednu z těchto výhod.

4) Mandle
Mandle jsou údajně první obrannou linií těla proti vdechnutým nebo pozřeným patogenům, ale stejně jako slepé střevo mají ošklivý zvyk chopit se zbraní a přidat se k protivníkovi v probíhající válce infekcí vedené proti vašemu tělu. Jejich sklon k zánětům a nebezpečným infekcím vedl mnohé k přesvědčení, že pokud mandle někdy plnily nějakou významnější funkci v oblasti imunitní reakce, pak přínos této funkce již dávno převážila nutnost jejich častého odstraňování.

3) Mužské bradavky
Ačkoli se čas od času objeví příklady mužů, kteří mohou kojit, biologická funkce mužských bradavek zůstává záhadou. S největší pravděpodobností jsou vestigiální jiným způsobem než mnohé jiné znaky na tomto seznamu, a to v tom smyslu, že nejsou pozůstatkem evoluční události, ale spíše embryologické/vývojové. Všechny plody začínají svůj život v děloze jako samice. Při absenci fetálního chromozomu Y se embryo vyvine v plnohodnotnou samici. Pokud je však chromozom Y přítomen, plod bude produkovat hormony jako testosteron a vyvine se v muže, ale bradavky budou v podstatě jen viset. Tím se stávají v podstatě dekorativními. (A hrací věci. Také hrací věci.)

2) Palmární úchopový reflex
Na palmárním úchopovém reflexu je zajímavé to, že nejde ani tak o vestigiální znak, jako spíše o vestigiální chování. Podle studie provedené v roce 1932 je při položení prstu nebo podobného předmětu do dlaně kojence až 37 % z nich schopno uchopit s dostatečnou silou, aby udrželo váhu vlastního těla, pokud by bylo zavěšeno. (Zajímavé je, že opačný pohyb lze vyvolat pohlazením hřbetu nebo boku dětské ruky). Podobný úchopový pohyb lze pozorovat i u nohou kojenců. Toto chování obvykle přetrvává do čtyř až pěti měsíců věku a mohlo být užitečné pro naše chlupatější předky, kteří se mohli svých potomků přidržovat při cestování.

1) Plica semilunaris
Vaše plica semilunaris (o které se mnozí domnívají, že je pozůstatkem třetího volného víčka) je malý záhyb tkáně nacházející se ve vnitřním koutku oka (nikoli malý hrbolek v nejvnitřnějším koutku, ale malý záhyb hned vedle něj – podívejte se na obrázek). Vaše plica semilunari jsou zbytky tzv. nikotinových blan, které se nejčastěji vyskytují u ptáků, plazů a obojživelníků.

Na obrázku je nikotinová blána čejky maskované, jak se zavírá nad okem. Blána je obvykle průsvitná a slouží ke zvlhčování oka, odstraňování nečistot a pomáhá pohledu na plačící anděly. Lidé bohužel těmito funkčními třetími víčky vybaveni nejsou, ale nenechte se odradit od toho, abyste si stoupli před zrcadlo a chtěli se přimět k jejich pohybu. Mě to rozhodně nezastavilo.

.