10 věcí, které vám nikdo neřekl o poporodním období

Po porodu většina žen cítí velkou úlevu a ohromnou vděčnost – jak za přítomnost svého dítěte, tak za to, že už nejsou těhotné. Hurá! Prvních pár dní plyne v blaženém oparu hormonů dobrého pocitu, zbytků adrenalinu a pohledu na dítě. A pak udeří realita (jako tuna cihel). Tady je deset věcí o období po porodu, které vám nikdo neřekne (kromě mě. Nemáte zač.)

10 věcí, které vám nikdo neřekl o období po porodu

Kojení může být těžké (nebo taky ne).

Ok, tak možná už vám to někdo řekl. Ale neřekli vám, že to přejde a že existuje spousta věcí, které můžete udělat, abyste si ulehčila bolest a náročnost raného kojení. Mně se mléko spustilo docela brzy, do 72 hodin po porodu, což bylo skvělé, protože miminko mi žužlalo bradavky, ale jakmile se spustilo, nastala spousta dalších výzev. První z nich bylo zahlenění – přeplněné, hojné zásoby mléka, které vedly k tvrdým, děravým prsům a spoustě prostěradel, tílka atd. potřísněných mlékem. Dny, kdy jsem spala bez podprsenky, jsou (prozatím) pryč. Pak přišly syrové, bolestivé noci, kdy každé krmení bylo zkouškou mé odolnosti vůči bolesti (dobře, možná to nebylo tak hrozné jako porod bez léků, ale pořád to bolelo). Asi po čtyřech týdnech se to začalo vyrovnávat a moje bradavky se zpevnily, takže jsem si myslela, že nás čeká hladká plavba. Kolem desátého týdne se mi vrátila menstruace (!!WTF!!) a všimla jsem si, že i když je přítomná, zdá se mi, že mám trochu nižší zásoby. Ušlehala jsem si laktační sušenky, začala jíst ovesné vločky a brát tobolky pískavice řecké seno a přidala jsem odsávání večer, když Tanner usnul, a ráno po prvním kojení. Tím se zásoby vrátily na přijatelnou úroveň. Aby toho nebylo málo, začala jsem mít několikrát ucpané kanálky (cítila jsem to jako bolest v podpaží a takový uzlík/náraz), ale díky horkým obkladům a horké sprše a jemné masáži to zmizelo. Teď, po třech měsících, je největší výzvou snaha vytvořit si zásoby mléka, abych mohla chodit na různá místa a dělat věci bez miminka na prsu. Jde to pomalu, ale tím, že přidávám odsávání hodinu po každém krmení a odsávám jen asi 2 unce, si pomalu vytvářím zásoby, takže můžu bez obav chodit do školy, navštěvovat večerní cvičení a nakonec zase strávit pár hodin v kanceláři.

Krvácení je různé, zastavuje se a začíná.

Myslela jsem si, že to bude krvavá lázeň poté, co miminko připlulo na svět na karmínovém přílivu. Měla jsem pravdu a mýlila jsem se. První tři dny po porodu bylo krvácení dost silné, což mě opravňovalo k okouzlujícímu kompletu obrovských vložek (vážně větších, než jste si kdy dokázali představit) a síťovaných kalhotek, které mi naštěstí poskytlo naše porodní centrum. Kdyby nebyli tak laskaví, připravila bych se objednáním velkého balení Depends – ano, plenek pro dospělé. Jak se ukázalo, ty jsem vlastně ani nepotřebovala, protože do třetího dne se mé krvácení zmírnilo na normální menstruační tok a do dvou týdnů ustalo úplně. Pak se bez většího varování vrátilo ve čtyřech týdnech, v šesti a v deseti (skutečná menstruace. Bú). Každý člověk je jiný, takže buď připravená na všechno.

Kromě krvácení se tam dole může dít ještě nějaké další zotavování – věci se mohou trhat, jak si miminko razí cestu na svět. Z nějakého důvodu, když mi to lidé v těhotenství vysvětlovali, jsem si představovala jen trhání jdoucí z pochvy směrem dozadu. Představovala jsem si ji v pěkné rovné linii, kterou lze snadno opravit několika dobře umístěnými stehy. REALITY CHECK: věci se trhají různými způsoby. Mohou se roztrhnout i směrem dopředu! Vaše stydké pysky už možná nikdy nebudou jako dřív. Neříkám to proto, abych vás vyděsila, ale abych vás informovala, abyste v případě, že se vám to stane, nebyli tak šokovaní jako já. Dobrá zpráva? Do osmi týdnů se to docela zahojilo a vrátilo do normálu. Tedy, nový normál.

Placenta > Prozac

Napadlo vás někdy vzít dočasný životodárný orgán, který v děloze vyživuje vaše dítě, a udělat z něj lahodné smoothie? Ano, pravděpodobně ne. ALE dehydratace a enkapsulace placenty je věc, kterou jsem se rozhodla vyzkoušet. Vlastně jsem si ani nebyla jistá, proč to dělám, když jsem se poprvé rozhodla zaplatit 250 dolarů za její nakrájení, usušení a vložení do kapslí. Ale v týdnech po porodu jsem byla vlastně ráda, že jsem to udělala, protože jsem si všimla měřitelného rozdílu ve své náladě ve dnech, kdy jsem placentu v kapslích požívala, oproti dnům, kdy jsem ji nepožívala. Jak to funguje? Nemám tušení, ale zdálo se mi, že placentové tablety působí jako antidepresivum a stabilizátor nálady. Možná je to díky hormonům obsaženým v placentě, které pomáhají postupně snižovat hladinu hormonů v těle maminky, místo aby po příchodu miminka došlo k náhlému poklesu. U mě se také zvýšila tvorba mateřského mléka, když jsem začala užívat pilulky – nemůžu vědět, jestli je to souvislost nebo příčinná souvislost, ale stalo se to.

Časté otázky týkající se enkapsulace placenty: 1. Je to nechutné? Ani ne, i když nevoní jako růže. Radím vám, abyste si k tabletám placenty nečichala a prostě je snědla. 2. Jak najdu někoho, kdo mi placentu zapouzdří? K mé specialistce Meghan Johnstoneové ze společnosti By Your Side Birth Services mě odkázala moje dula Leah Brodtová a Meghan byla skvělá. Zkoordinovali mi předání placenty v den, kdy se Tanner narodil, a Meghan mi ji o tři dny později přivezla domů.

Vzduchové bubliny… kde?! Tvoje vagína je jiná (zpočátku).

Ach jo, kde mám začít s těmi vagínami? No, o krvácení jsme už mluvili, ale kromě toho vás možná zajímá, v jakém stavu je vaše „růžová věc“ v týdnech po porodu. Nejnepříjemnější věc, které jsem si všimla, kromě náhodných občasných bolestí (které do 8. týdne také ustaly), jsou vzduchové bubliny. Zhruba prvních dvanáct týdnů po porodu jsem zažívala náhodné pocity vzduchových bublin uvnitř pochvy a někdy hrozilo, že uniknou – obvykle v těch nejnevhodnějších chvílích, například při cvičení třínohého psa při józe. A jéje. Normálně jsem ráda, když bublinky prasknou, ale ne tímto způsobem. Co má holka dělat, když se buňky stanou součástí každodenního života? Kegel, kegel, kegel. Pravidelné stahování svalů pánevního dna vám pomůže zpevnit, tonizovat a rekondičně upravit poševní kanál a také zabránit nečekaným výbuchům vzduchu (nebo moči), když se smějete, kýcháte, chodíte, cvičíte nebo vlastně děláte cokoli. Ha.

Priority se mění.

Tohle by sis měla říct: „Nekecej. To jsem věděl.“ Možná je to tedy samozřejmé, ale najednou vám svět připadá jako úplně jiné místo, když držíte v náručí toho dokonalého, drahocenného, maličkého, zbrusu nového človíčka. Nic není tak důležité jako to, abyste se ujistili, že je v bezpečí, v jistotě a milované. Setkávání s přáteli, práce, úklid domácnosti… to všechno je až na druhém místě za několikahodinovým zíráním na své dítě. Vrátí se věci někdy do normálu? Nemám tušení, ale já jsem se kolem osmého týdne začala cítit připravená vyrazit do světa s medvídkem v náručí a chovat se zase jako normální člověk – ale jen asi na tři hodiny denně. Myslím, že největší problém je v tom, že neexistují žádné přestávky. Opravdu žádné přestávky. I když máte přestávku, pořád myslíte na dítě. Myslím, že to může trvat věčně (alespoň mi to říká moje maminka).

Bolesti kloubů, ztuhlost & nestabilita.

To je největší nepříjemnost, o které jsem NEMĚLA tušení, že se může v poporodním období vyskytnout. V 5. týdnu jsem byla připravená a měla jsem chuť jít cvičit. Už mě nebavilo cítit se zavřená a stejně tak mě nebavilo dívat se na těch 45 kilo navíc, které jsem stále nosila, a tak jsem se odhodlala a přihlásila se do Stroller Strides, maminkovského & cvičení pro děti, které kombinuje kruhový trénink a kardio – chůzi nebo běh mezi cvičebními stanovišti v průběhu hodinového tréninku. S mým duševním zdravím to udělalo zázraky, protože jsem se zase začala cítit jako člověk jen díky tomu, že jsem šla ven na čerstvý vzduch a zacvičila si, ale hned jsem si všimla, že moje klouby – zejména kolena – jsou při výpadech, dřepech a dokonce i při běhu opravdu nestabilní. Po nějakém výzkumu jsem si uvědomila, že relaxin, díky kterému se klouby během těhotenství uvolňují, aby mohlo miminko ven, je stále přítomen a může trvat několik měsíců (až 9), než se klouby vrátí do normálu .

Sex je stále úžasný (ale ne ze začátku).

Aha, sex, ta činnost, která tě dostala do téhle zapeklité situace mateřství. Dřív to bývala taková zábava, ne? Trocha flirtu, nějaká pěkná předehra, dovádění v posteli, několikanásobný orgasmus (dobře, ne vždycky, ale tohle je můj příspěvek, tak se s tím smiřte), zakončený pěkně dlouhým tulením/spánkem/pečeným cukrovím/čímkoli, co vás plaví na lodi. Vítejte v sexu po porodu. Pokud jste v prvních týdnech, přeskočte tuto část, protože tyhle sračky se pro vás nekonají, maminko. Pokud jste v šestinedělí a váš doktor řekl, že vaše vagina je v pořádku, pak si promluvme: váš doktor nezná vaše ženské kousky tak jako vy. Možná řekne, že je to dobré, a ty to zkusíš a zjistíš, že uvnitř vagíny máš doslova pocit, jako by ti někdo stáhl kůži a nechal tě tam syrovou. Nebo vám připadá suchá jako saharská poušť, případně máte na stydkých pyskách nové rýhy, praskliny a záhyby, kvůli kterým si připadáte jako Frankenvag. Je tu spousta možností. Můj vzkaz zní: buďte trpěliví. V šestinedělí jsem dostala zelenou, takže jsme se s manželem statečně snažili, ale prostě to bolelo. Jakože hodně. Tak jsem řekla ix-nay na ex-say a dohodli jsme se, že to zkusíme znovu za pár týdnů. V osmém týdnu jsem si dala první skleničku poporodního vína a speciální bylinku, po které se prý člověk cítí smyslněji, a jistě jsem se cítila připravená to zkusit znovu. Šli jsme na to pomalu. Používali jsme hodně lubrikantu. Nejdřív to bylo trapné, neohrabané a nepříjemné… a pak to bylo lepší a lepší! A LÉPE! A ANO, ANO, ANO, UDĚLALI JSME TO!!!!!! Po našem úspěšném setkání jsem se cítila asi miliardkrát lépe. Cítila jsem se znovu spojená se svým manželem, cítila jsem se krásná, cítila jsem se uvolněná. Bylo to úžasné.

Morální ponaučení z příběhu:

Jste zpocená…

Prvních pár týdnů po porodu jsem se potila jako blázen. Mluvím o tom, že jsem promočila prostěradlo, tři trička denně, jako bych se potila. Bylo to nechutné, ale zřejmě normální vedlejší účinek hormonálních změn, ke kterým po porodu dochází. U mě to skončilo asi v pátém týdnu. To přejde.

a plešatění…

HOLY HAIRBALLS. Zhruba od dvou měsíců po porodu mi začaly vlasy vypadávat v chuchvalcích. Rozčesávala jsem je a sledovala, jak z nich vypadávají prameny vlasů a znečišťují podlahu. Vlasy jsem začala nacházet všude – v našem povlečení, ve spodním prádle, v Tannerově puse (chudák malý), a když jsem se sprchovala, vypadalo to, jako by někdo zavraždil Chewbaccu a nechal důkazy přilepené na stěně sprchy. Ráda bych vám řekla, že mám užitečnou radu, jak se s tím vypořádat, ale nemám nic. Pomozte mi, prosím!

…a stále vypadat jako těhotná.

Pokud jste si do tašky do porodnice zabalila džíny z doby před porodem, klidně je vytáhněte a nahraďte je svými nejpohodlnějšími těhotenskými tepláky. V nejbližší době se v džínách s nízkým sedem houpat nebudeš, alespoň pokud je tvá zkušenost podobná té mé. Bezprostředně po porodu má většina žen tendenci vypadat jako v šestém měsíci těhotenství. Asi v sedmém týdnu po porodu se mě někdo skutečně zeptal, kdy se mi má narodit dítě. Dala jsem jim opravdu dlouhou pauzu a pak jsem řekla: „Měl se narodit asi před dvěma měsíci a daří se mu skvěle“. *úsměv*

Dnes je 14 týdnů po porodu a všechno začíná být tak nějak normální. Jsem do svého miminka (a do svého manžela) šíleně zamilovaná a celkově si myslím, že to mám zatraceně dobré. Mám úctu a obdiv ke všem maminkám, ale obzvlášť zdravím svobodné maminky. Jste úžasné, pokud vám to dnes nikdo neřekl. Jste doslova superhrdinka bez pláště.“

Na vážnou notu, jednu věc jsem tu nezmínila: poporodní deprese je skutečná věc a potkává spoustu žen. Není to součástí mého příběhu, ale pokud po porodu zažíváte depresi, nebojte se o tom mluvit s lidmi. Mluvte se svým doktorem a mluvte s ostatními ženami – potřebujeme vesnici, kmen, se kterým budeme procházet touto novou cestou, a budete překvapená, jakmile budete zranitelná, spousta lidí vás pozorně vyslechne a pak řekne: „Víte co? Já taky.“