Říká se, že nejstarší a nejsilnější ze všech emocí je strach, a tak není divu, že všichni rádi sdílíme a posloucháme jednu nebo dvě děsivé historky. Tradiční strašidelný příběh vyprávěný v dobách minulých u krbu nebo táboráku byl dnes v digitálním věku vylepšen v podobě creepypasty. Název je odvozen od praxe „copypasty“ neboli kopírování a vkládání strašidelných povídek na diskusní fóra a do e-mailu a má mnoho společných rysů s tradičními strašidelnými příběhy a městskými legendami.
Sedíte pohodlně? Shromáždili jsme deset nejděsivějších krátkých příběhů, které může internet poskytnout. Jen je nečtěte v noci nebo když jste sami doma. A možná si také nechte rozsvíceno.
Před několika lety se matka s otcem rozhodli, že si potřebují odpočinout, a tak chtěli vyrazit na noční výlet do města. Zavolali své nejdůvěryhodnější chůvě. Když chůva dorazila, obě děti už tvrdě spaly v posteli. Takže chůva musela jen sedět a ujišťovat se, že je s dětmi všechno v pořádku.
Později té noci se chůva nudila a šla se dívat na televizi, ale nemohla se dívat dolů, protože dole neměli kabelovku (rodiče nechtěli, aby se děti dívaly na příliš mnoho odpadků). Tak jim zavolala a zeptala se jich, jestli se může dívat na kabelovku v pokoji rodičů. Rodiče samozřejmě řekli, že to nevadí, ale chůva měla poslední prosbu… požádala, jestli by mohla sochu anděla za oknem ložnice zakrýt dekou nebo látkou, protože ji znervózňovala. Telefonní linka na chvíli ztichla a otec, který s chůvou v tu chvíli mluvil, řekl: „Vezměte děti a vypadněte z domu… zavoláme policii. Sošku anděla nevlastníme.“
Policie našla obě děti i chůvu do tří minut po telefonátu zhroucené v kalužích vlastní krve. Žádná soška se nenašla. (Zdroj)
Volání matky
Mladá dívka si hraje ve svém pokoji, když uslyší, že na ni z kuchyně volá matka, a tak seběhne po schodech za matkou. Když běží chodbou, otevřou se dveře od skříně pod schody, natáhne se k ní ruka a vtáhne ji dovnitř.
Je to její matka.
Pošeptá svému dítěti: „Nechoď do kuchyně. Taky jsem to slyšela.“ On má na starosti „novou“ stavbu – například přestavbu kuchyně na ložnici, zatímco já mám na starosti odstraňování tapet. Předchozí majitel vytapetoval VŠECHNY stěny a STROPY! Odstraňování je brutální, ale kupodivu uspokojující. Nejlepší pocit je získat dlouhou kůži, podobně jako když se vám loupe kůže po spálení od slunce. Nevím, jak vy, ale já si na loupání tak trochu hraju, na honbě za co nejdelším kouskem, než se roztrhne.
Pod rohovou částí papíru v každé místnosti je jméno osoby a datum. Jednou večer mě přemohla zvědavost, když jsem si jedno z těch jmen vygooglil a zjistil, že ta osoba je ve skutečnosti pohřešovaná, přičemž chybějící datum se shoduje s datem pod tapetou! Druhý den jsem si udělal seznam všech jmen a dat. Jistě, každé jméno patřilo pohřešované osobě a data se shodovala. Uvědomili jsme policii, která samozřejmě vyslala tým na místo činu.
Nahluchl jsem jednomu technikovi, že „jo, je to člověk“. Člověk? Co je to člověk?“
„Madam, kde je ten materiál, který jste už odstranili ze stěn? Tohle nejsou tapety, které jste odstraňovala.“ „Aha. (Zdroj)
Když jde Charlie pryč
Nesnáším, když můj bratr Charlie musí jít pryč.
Moji rodiče se mi neustále snaží vysvětlit, jak je nemocný. Že mám štěstí, že mám mozek, kde všechny chemické látky správně proudí na místo určení jako nerozvodněné řeky. Když si stěžuji, jak se nudím, když nemám malého brášku, se kterým bych si mohla hrát, snaží se mě vyvést z míry poukazem na to, že jeho nuda pravděpodobně daleko převyšuje tu mou, vzhledem k tomu, že je zavřený v temné místnosti v ústavu.
Vždycky je prosím, aby mu dali poslední šanci. Zpočátku to samozřejmě udělali. Charlie byl doma už několikrát, pokaždé kratšího trvání než posledně. Pokaždé bez selhání všechno začíná znovu. Kočky ze sousedství s vydloubnutýma očima, které se objevují v jeho truhle s hračkami, tátovy žiletky nalezené pohozené na dětské skluzavce v parku přes ulici, máminy vitamíny nahrazené kousky tablet do myčky. Rodiče jsou teď váhaví a „poslední šance“ používají střídmě. Říkají, že jeho porucha ho činí okouzlujícím, že je pro něj snadné předstírat normálnost a oklamat lékaře, kteří se o něj starají, aby si mysleli, že je připraven na rehabilitaci. Že se prostě budu muset smířit s nudou, pokud to znamená zůstat před ním v bezpečí.
Nesnáším, když musí Charlie odejít. Nutí mě to předstírat, že jsem hodná, dokud se nevrátí, jinak se dozví, že jsem to byla já. (Zdroj)
5. (Zdroj)
5. (Zdroj)
5. Dcera se naučila počítat
Dcera mě včera v noci vzbudila kolem půl dvanácté. Vyzvedli jsme ji s manželkou z narozeninové oslavy její kamarádky Sally, přivezli domů a uložili do postele. Manželka si šla do ložnice číst, zatímco já jsem usnul při sledování zápasu Braves.
„Tati,“ zašeptala a zatahala mě za rukáv košile. „Hádej, kolik mi bude příští měsíc let.“
„Nevím, krásko,“ řekl jsem, když jsem si nasazoval brýle. „Kolik ti je?“
Usmála se a zvedla čtyři prsty.
Je půl osmé. Jsme s manželkou vzhůru už skoro osm hodin. Stále nám odmítá říct, kde je vzala. (Zdroj)
6. Bílá s červenou
Muž šel do hotelu a přistoupil k recepci, aby se ubytoval. Žena na recepci mu dala klíč a řekla mu, že na cestě k jeho pokoji jsou dveře bez čísla, které jsou zamčené a nikdo tam nesmí. Vysvětlila mu, že se jedná o skladiště a že je tam vstup zakázán. Několikrát mu to připomněla, než ho pustila nahoru. Řídil se tedy pokyny ženy na recepci, šel rovnou do svého pokoje a šel si lehnout.
Naléhání ženy však vzbudilo jeho zvědavost, a tak příštího večera došel na chodbu ke dveřím a zkusil kliku. Bylo jisté, že je zamčeno. Sehnul se a podíval se širokou klíčovou dírkou. Procházel jím studený vzduch a mrazilo ho v očích. To, co uviděl, byla hotelová ložnice, podobná té jeho, a v rohu seděla žena, jejíž pleť byla neuvěřitelně bledá. Opírala si hlavu o zeď a byla otočená směrem ode dveří. Chvíli zmateně zíral. Byla to snad nějaká celebrita? Dcera majitele? Ze zvědavosti málem zaklepal na dveře, ale rozhodl se, že to neudělá.
Ještě když se díval, žena se prudce otočila a on odskočil ode dveří v naději, že nebude mít podezření, že ji špehuje. Odplížil se ode dveří a vrátil se do svého pokoje. Druhý den se vrátil ke dveřím a podíval se širokou klíčovou dírkou. Tentokrát viděl jen rudo. Kromě výrazné červené barvy nedokázal rozeznat nic jiného, než že se nehýbe. Možná obyvatelé pokoje věděli, že předešlou noc špehoval, a klíčovou dírku něčím červeným ucpali. Cítil se trapně, že ženu tak vyvedl z míry, a doufal, že si nestěžovala u ženy na recepci.
V tuto chvíli se rozhodl, že se s ní poradí o dalších informacích. Povzdechla si a zeptala se: „Díval jste se klíčovou dírkou?“
Muž jí odpověděl, že ano, a ona řekla: „Tak to bych vám mohla vyprávět, co se v tom pokoji stalo. Kdysi dávno tam jeden muž zavraždil svou ženu a my jsme zjistili, že i teď, kdo tam pobývá, se cítí velmi nepříjemně. Ale tito lidé nebyli obyčejní. Byli celí bílí, až na jejich oči, které byly červené.“ (Zdroj)
7. Stál proti mému oknu
Nevím, proč jsem se podíval nahoru, ale když jsem to udělal, uviděl jsem ho tam. Stál proti mému oknu. Čelo měl opřené o sklo, jeho oči byly klidné a světlé a usmíval se karikaturním úsměvem ve tvaru rtěnky. A jen tak stál v okně. Moje žena spala nahoře, můj syn byl v postýlce a já se nemohl pohnout, ztuhl jsem a díval se, jak se dívá skrz sklo za mnou.
Oh, prosím ne. Jeho úsměv se ani nepohnul, ale zvedl ruku a sklouzl s ní po skle a pozoroval mě. S matnými vlasy a žlutou kůží a obličejem skrz okno.
Nemohla jsem nic dělat. Zůstala jsem tam stát jako přimražená, nohy stále v křoví, které jsem prořezávala, a dívala se do svého domu. Stál proti mému oknu. (Zdroj)
Mereana Mordegard Glesgorv
Na YouTube je video s názvem Mereana Mordegard Glesgorv. Když to budete hledat, nic nenajdete. V těch několika případech, kdy něco najdete, uvidíte pouze dvacetivteřinové video muže, který na vás upřeně zírá bez výrazu a pak se poslední dvě vteřiny šklebí. Pozadí je nedefinované.
Jedná se pouze o část skutečného videa.
Celé video trvá dvě minuty a YouTube ho odstranil poté, co si 153 lidí, kteří video zhlédli, vydloublo oči a poslalo je poštou do hlavní kanceláře YouTube v San Brunu. Uvedení lidé také různými způsoby spáchali sebevraždu. Zatím není známo, jak se jim podařilo oči po vydloubnutí poslat poštou. Kryptický nápis, který si vyryli na předloktí, se zatím nepodařilo rozluštit.
YouTube bude pravidelně zveřejňovat prvních 20 vteřin videa, aby potlačil podezření a lidé nešli hledat a nahrávat to pravé. Samotné video zhlédl pouze jeden zaměstnanec YouTube, který začal křičet po 45 sekundách. Tento muž je nyní pod neustálými sedativy a zřejmě si není schopen vybavit, co viděl. Ostatní lidé, kteří byli ve stejné místnosti jako on, když si ho prohlížel, a video pro něj vypnuli, tvrdí, že jediné, co v té době slyšeli, byl vysoký zvuk vrtání. Nikdo z nich se neodvážil podívat na obrazovku.
Osoba, která video nahrála, nebyla nikdy nalezena, její IP adresa neexistuje. A muž na videu nebyl nikdy identifikován. (více informací): 9 nejděsivějších internetových meme, které vás budou strašit ve snech
9. Žena v troubě
V létě roku 1983 bylo v klidném městečku nedaleko Minneapolisu v Minnesotě nalezeno v kuchyňských kamnech malého farmářského domu ohořelé tělo ženy. V kuchyni byla nalezena také videokamera, která stála na trojnožce a mířila na pec. V kameře tehdy nebyla nalezena žádná kazeta.
Přestože policie místo činu původně označila jako vraždu, byla později na dně studny na farmě, která zřejmě vyschla na začátku téhož roku, objevena neoznačená kazeta VHS.
I přes její opotřebovaný stav a skutečnost, že neobsahovala žádný zvuk, byla policie schopna obsah kazety prohlédnout. Byla na ní zachycena žena, která se nahrávala před videokamerou, zřejmě stejnou kamerou, jakou policie našla v kuchyni. Poté, co kameru nastavila tak, aby v jejím záběru byla ona i kuchyňský sporák, zapnula troubu, otevřela dvířka, vlezla dovnitř a pak za sebou dvířka zavřela. Po osmi minutách videa bylo vidět, jak se trouba silně otřásá. V tu chvíli z ní vycházel hustý černý kouř. Po zbývajících pětačtyřicet minut videa, dokud se nevybily baterie v kameře, zůstala v nehybné poloze.
Aby policie neznepokojila místní komunitu, nikdy nezveřejnila žádné informace o nahrávce, ani o tom, že byla nalezena. Policie také nebyla schopna zjistit, kdo kazetu do studny vložil, ani proč se výška a postava ženy na videu ani zdaleka neshodovala s tělem, které našli v peci. (Zdroj)
Bezvýrazná
V červnu 1972 se v nemocnici Cedar Senai objevila žena jen v bílých zakrvácených šatech.
To by samo o sobě nemělo být příliš překvapivé, protože lidé v okolí často mají nehody a přicházejí do nejbližší nemocnice pro lékařské ošetření, ale byly tu dvě věci, které způsobily, že lidé, kteří ji spatřili, začali zvracet a zděšeně utíkat.
První byla ta, že nebyla tak docela člověk. Připomínala něco blízkého figuríně, ale měla obratnost a pohyblivost normálního člověka. Její tvář byla stejně bezchybná jako u figuríny, zbavená obočí a rozmazaná make-upem.
V čelistech měla sevřené kotě tak nepřirozeně pevně, že nebyly vidět žádné zuby, a krev jí stále stříkala přes šaty na podlahu. Pak si ho vytáhla z úst, odhodila stranou a zhroutila se.
Od chvíle, kdy prošla vchodem, až do okamžiku, kdy ji odvedli do nemocničního pokoje a očistili před přípravou na sedativa, byla naprosto klidná, bez výrazu a bez pohybu. Lékaři usoudili, že bude nejlepší ji spoutat, dokud nepřijedou úřady, a ona neprotestovala. Nedokázali z ní dostat žádnou reakci a většině členů personálu bylo příliš nepříjemné dívat se na ni přímo déle než několik vteřin.
Ale ve chvíli, kdy se ji personál pokusil uspat, bránila se krajní silou. Dva členové personálu ji museli držet na zemi, když se její tělo vztyčilo na lůžku se stejným, prázdným výrazem.
Odvrátila své bezcitné oči k mužskému lékaři a udělala něco neobvyklého. Usmála se.
Jakmile to udělala, lékařka vykřikla a ze šoku se pustila. V ženiných ústech nebyly lidské zuby, ale dlouhé ostré hroty. Příliš dlouhé na to, aby se ústa mohla úplně zavřít, aniž by způsobila nějaké škody…
Mužský doktor na ni chvíli zíral, než se zeptal: „Co jsi sakra zač?“
Zlomila krk až k rameni, aby ho pozorovala, a stále se usmívala.
Nastala dlouhá pauza, ochranka byla zalarmována a bylo slyšet, jak přichází po chodbě.
Jakmile uslyšel, že se blíží, vrhla se vpřed, zabořila mu zuby do přední části krku, vytrhla mu krční tepnu a nechala ho padnout na podlahu, lapajícího po dechu, jak se dusil vlastní krví.
Vstala a naklonila se nad něj, její tvář se nebezpečně přiblížila k jeho, když mu z očí vyprchal život.
Naklonila se blíž a zašeptala mu do ucha.
„Já… jsem… Bůh…“
Doktorovy oči se naplnily strachem, když ji sledoval, jak klidně odchází pozdravit muže z ochranky. Jeho vůbec posledním pohledem by bylo sledovat, jak na ně jednoho po druhém hoduje.
Doktorka, která incident přežila, ji pojmenovala „Bezvýrazná“.
Už nikdy ji nikdo nespatřil. (Zdroj)
Přečtěte si více z hororu
Mohou se vám líbit i tyto příběhy:
13 nejděsivějších stránek na Wikipedii, které jsou děsivější než jakýkoli horor
9 nejděsivějších krátkých hororů, které si troufáme dnes večer pustit sami
Půlnoční hodina: 7 paranormálních her, které si zahrajete potmě
Nightmare Fuel: 9 nejděsivějších internetových memů, které vás budou strašit ve snech
