Naši předkové byli v kontaktu s žirafami, jak potvrzují některé jeskynní malby. V zemích, jako je Namibie, se na stěnách jeskyní nacházejí kresby, na kterých jsou zřetelně vidět postavy žiraf a další místní fauny. Malby jsou velmi detailní, protože je na nich vidět poměr dlouhého krku ve srovnání se zbytkem těla.
V roce 2500 př. n. l. bylo v subsaharských oblastech odchyceno několik žiraf, které byly později na vorech po Nilu převezeny do Egypta. V té době bylo zvykem podporovat politické vztahy prostřednictvím mimořádných a jedinečných darů, zaujmout vůdce jiných zemí a získat tak výhody nebo zahájit obchodování, takže žirafu považovali za vynikající a exotický dar.
Dalším „darem“ tohoto druhu byl ten, který Muhammad Alí z Egypta věnoval Karlu X. Francouzskému. Na počátku 19. století byla žirafa převezena z Egypta do Paříže na znamení úcty, vřelosti a přátelství mezi oběma zeměmi. Zvíře vyvolalo mezi obyvateli senzaci a zvědavost, protože byli ohromeni tak velkým zvířetem.
Římský generál Julius Caesar vzal první žirafu do Říma a měl ji ve své osobní zoo. Nazval ji „cameleopard“ kvůli jejímu vzrůstu podobnému velbloudovi a hnědým skvrnám, které mu připomínaly leoparda. Mezi obyvatelstvem se rozšířila fáma, že žirafy jsou stejně agresivní jako takové velké kočky, v domnění, že budou v římském Koloseu, ale později byla tato fáma vyvrácena.
Později, když říše Říma a Egypta upadaly, žirafy z Evropy zmizely, ale v představách lidí zůstaly. V Egyptě skutečnost, že se někomu zdálo o žirafě, znamenala, že se brzy stane něco zlého.
V průběhu 20. století byla přeprava žiraf snadnějším úkolem, což byl důvod, proč začaly obývat další části světa v zajetí. V roce 1926 byla do zoologické zahrady ve Francii převezena žirafa, která způsobila poprask v dámské módě, protože v tomto národě mělo toto odvětví velký vliv na společnost, a proto se razítkování hnědých skvrn stalo momentálním trendem.
Vztah žiraf a lidí v poslední době
Lidé a žirafy mají jiný typ vztahu než mnoho jiných zvířat. Žirafy nikdy nesloužily lidem k významným účelům, ale zároveň nebyly vnímány ani jako hrozba. Mnozí lidé jsou jimi docela fascinováni, což je důvod, proč se o ně tolik zajímají. Líbí se jim jejich mírnost i to, že jsou tak odlišné od ostatních zvířat venku.
Žirafy často přitahují pozornost, když jsou v zajetí. Zdá se, že mladí i staří je rádi pozorují a mají radost, že jsou tak blízko těmto neobvyklým zvířatům. To, co se s nimi děje ve volné přírodě, je však obvykle jiný příběh. Je to situace, kterou si většina z nás neuvědomuje a která má chmurné podrobnosti.
Lov žiraf
Mnoho lidí docela překvapí, když zjistí, že lov žiraf je v Africe běžnou praxí. Pro některé lidi jsou tato zvířata považována za exotická, a tak je pro ně součástí vzrušení z lovu i to, že mohou získat zvíře, které se většině ostatních nikdy nepodaří získat.
Zabíjení žiraf není činností z poslední doby. Evropští lovci devatenáctého a dvacátého století, kteří zkoumali oblasti Afriky, se zaměřovali na lvy, levharty, vodní buvoly a žirafy pro své soukromé sbírky. Taková činnost se stala natolik běžnou, že se žirafy ocitly na pokraji vyhynutí.
Lov s průvodcem v Africe může vesničanům, kteří žijí v těžké chudobě, přinést nemalé peníze, nicméně většinu peněz jako obvykle nedostanou. Kromě lovu žiraf pro sport jsou často zabíjeny za účelem sběru a prodeje jejich ocasů a srsti. Ocas je považován za účinnou plácačku na mouchy a zachycuje hmyz, který může být nebezpečný pro lidské zdraví. Místní obyvatelé také věřili, že ocas slouží jako amulet, který zahání zlé duchy a přitahuje štěstí.
Letecký pohled na žirafy v jejich přirozeném prostředí.
V některých oblastech Afriky lidé zabíjejí žirafy, aby mohli konzumovat jejich maso. Tento konkrétní druh masa není zdaleka tak chutný a výživný jako maso jiných zvířat. V oblastech, kde jde o přežití, však lidé využijí jakýkoli zdroj masa, který mohou získat.
Původní obyvatelé Keni, Súdánu a Etiopie si masa, kůže a ocasů žiraf cenili a lovili je kvůli přežití. Využívali také kosti, které rozdrcené používali jako hnojivo.
Ničení oblastí, kde žirafy žijí, je pro ně běžným problémem. Když jsou stromy vykáceny, nemají pak tolik na výběr, pokud jde o zdroje potravy.
V některých oblastech, kde žirafy žijí, je životní prostředí neustále ničeno za účelem získání palivového dřeva a pastvin, což vede k odlesňování. Výskyt žiraf v Africe kvůli tomu stále klesá a jejich areál rozšíření je nyní velmi omezený a některým druhům a poddruhům hrozí vyhynutí.
Většina lidí je ráda, že vidí žirafy, ale to, co vidíte v zoologické zahradě, je jen jedno z prostředí, ve kterém žijí, takže je důležité rozšířit si znalosti o různých formách interakcí, které s nimi lidé mají.
Mnoho vědců provedlo některé základní studie o žirafách, ale je toho ještě hodně, co je třeba o jejich životě a komunikaci odhalit. Ani o procesu jejich evoluce toho zatím není příliš mnoho, co by se dalo dát dohromady. Zdá se, že lidé a žirafy jsou schopni žít do jisté míry v rovnováze, ale mějte na paměti, že lidé musí přestat ničit jejich přirozené prostředí, aby neskončily vyhubené jako mnoho jiných zvířat na světě.